Příběh dánského Gryphonu je primárně také příběhem Flemminga E. Rasmussena, vystudovaného malíře a mírného bohéma, který se nejprve prosadil jako autor obalů elpíček lokálních kapel, aby po nějakých 10 letech v marketingu daleko od oboru techniky a audia založil firmu, z níž vybudoval jednoho z předních dánských dovozců high-endu. V roce 1985 vznikla značka Gryphon jako výrobce sluchátkového zesilovače, zbytek je historie – dnes je Gryphon výrobcem vysoko posazené high-endové elektroniky, reprosoustav i kabelů a jde si svou cestou. Odvážnou estetikou, implementací technických řešení i zvukovým pojetím.

Není to tak dlouho, co do excentrického firemního katalogu přibyl vrcholný CD přehrávač s neskrývanými ambicemi, model Ethos. Toto původem řecké slovo označuje ideální celek principů, podle nichž se máme řídit v ideálním životě – od slova étos pochází etika, což je dostatečně vypovídající. Gryphon pak i tento přehrávač zkusil koncipovat jako „ideální celek“.

Od prvního pohledu se potvrzuje, že Gryphon se na konvence neohlíží. Ethos má trojúhelníkový půdorys, jeho konstrukce je „vrstvená“ a stojí na trojici mohutných hrotů Atlas (ty Gryphon prodává i samostatně za bezmála 50 000,- Kč jako kombinaci tří materiálů pro dokonalou absorpci vibrací v praktickém balení), které lze šroubovat a tím uvést přístroj do opravdu dokonale vodorovné polohy (nebo jej zvednou proto, abyste jako v našem případě pod něj umístili Nordost QPoint).

Horní „vrstva“ přístroje je hliníková, v prostředku má otevřený prostor mechaniky, která se zaklápí perforovanou kovovou záklopkou, zvedanou motorizovaným ramenem. Prostor mechaniky je podle zvyku firmy prosvětlený diodami a cédéčko se zajišťuje magnetickým pukem.

Prostřední „vrstva“ je černá, vyrobená z akrylu a prostá jakýchkoliv prvků, pod touto hlavní částí šasi je podvěšena kovová konstrukce se vstupy a výstupy. Protože tento podvěs je menší než zbytek těla a trochu „zastrčený“, přístupnost konektorů není úplně ideální (ale ani neřešitelně komplikovaná). Pohledu zepředu pak dominuje naklápěcí obdélník s displejem a dotykovými ovládacími prvky, který jste jako celek mohli zahlédnout i na jiných komponentech Gryphon.

Když nahlédnete k zastrčeným konektorům, uvidíte analogové výstupy (na každé straně šasi jeden, vždy v podobě XLR a RCA konektoru), uvidíte dostatečnou zásobu digitálních vstupů (USB, BNC a AES/EBU) a dokonce jeden výstup (opět AES/EBU). Napájecí zásuvka má označené piny, což je milý malý detail.

Celkově je Ethos nepřehlédnutelným objektem, který ale není nijak konfliktní a dobře zapadne do reálného světa (což je až trochu s podivem). Co stojí za zmínku, to je excelentní mechanické zpracování, lhostejno zda jde o hladký chod zvedáčku krytu mechaniku, dokonalý olejovitý odpor nožiček při šroubování nebo zacvaknutí konektorů, u něhož cítíte pevnost. Gryphon vždy uměl vzbudit pocit luxusu a Ethos je rozhodně také prémiová záležitost.

Gryphon možná dává na obdiv jistou dávku manýrů, přesto staví na zajímavé historii technických úspěchů – mimo jiné třeba patřil mezi pionýry upsamplingu u CD přehrávačů nebo už v roce 2003 nabídl model s upsamplingem až na 32 bit / 192 kHz.

Proto může překvapit, že Ethos je „jen“ CD přehrávač, tedy zvládá přečíst jen klasické Red Book kompaktní disky, zájemci o vysoké rozlišení nicméně mohou využít USB vstup. Ten u Ethos zvládne PCM signály s rozlišením 32 bit / 384 kHz nebo DSD512. Vcelku to odpovídá tomu, že Gryphon označuje tento model i ostatní jako „integrovaný CD transport s D/A převodníkem“.

Tak jak je vizuálně dominantní mechanika vlastně jednoduchá (byť poctivá, jde o transport CD-Pro8 od vídeňských StreamUnlimited, kteří navazují na know-how mechanik Philips), tak je neviditelná elektronika složitá a komplexní. Konstrukce je od D/A převodníku po analogové výstupy plně symetrická, dotažená jako dual mono koncept. Použito je celkem osm převodníků v plně duálním diferenciálním zapojení, konkrétně jde o dvojici čipů ESS Sabre ES9038PRO, jeden z parametrově nejlepších dostupných modelů na trhu.

V přístroji je také dvojice krystalových oscilátorů pro každý ze základních kmitočtů, oba jsou termálně stabilizované pro co nejstabilnější provoz. Chybovost dosahuje díky tomu pouhých pěti částí v milionu, chcete-li, jitter by měl být zanedbatelný.

Co pak Ethos odlišuje od velké části dostupných řešení, to je možnost práce s digitálními filtry a upsamplingem. Firma se chlubí, že používá jemný filtr nízkého řádu, protože se jí podařilo udržet šum plně pod kontrolou. Asynchronní upsamplingové řešení má za cíl posunout kvantizační šum co nejdál od reprodukovaného spektra, proto se pracuje s tak vysokými kmitočty.

Velkou devizou zařízení je právě možnost uživatelské volby filtrů – jejich charakter je pak každopádně slyšet, což nebývá úplně obvyklé. Konkrétně jde o sedm různě znějících filtrů pro PCM signál a tři různé pro DSD signál. Je to pro zvídavého audiofila zdroj velké zábavy na dlouhé hodiny, univerzálně nám přišel nejzajímavější filtr číslo 4 pro PCM, tam má Ethos největší drajv a konkrétnost, byť vkusu se meze nekladou a když chcete, můžete si třeba všechno nechat přepracovat do rozlišení dle libosti (tedy přesněji do PCM / 384 kHz nebo DSD128), což mělo u větší poloviny poslouchaného hudebního materiálu (zejména upsampling v PCM doméně) pozitivní vliv.

Za zmínku stojí nestandardní implementace USB portu – ten má napájecí zdroj spojený se superkondenzátorem s kapacitou 12,5 Farad, který zajišťuje provoz podobný tomu při napájení z baterie. Všechny digitální vstupy jsou galvanicky oddělené.

Zpracovaný signál prochází k výstupům přes analogový obvody, které pracují v čisté třídě A a mají být velmi pečlivě regulované. Za provozu také překvapivě dost „topí“, šasi je zespodu pěkně teplé. Obvody pracují bez zpětné vazby a s napětím 23 V, kdy distribuci energie zajišťuje několik různých transformátorů. Napájení je rozděleno do dvou větví pro analogovou část a dvou modulů pro část digitální.

Další velkou zajímavostí je na webu Gryphonu zmíněná možnost upgradu digitálních obvodů tak, aby i v případě objevení se nějakého nového formátu či rozlišení byla zajištěna použitelnost modelu Ethos s ohledem na maximální komfort uživatele.

Gryphon u modelu Ethos udává velmi pěkné technické parametry, namátkou odstup signálu a šumu -120 dB (váženo křivkou A), hodnotu celkového harmonického zkreslení a šumu (THD+N) lepší než 0,007% nebo „nekonečnou“ separaci kanálů.

Je dobré zmínit i fyzické parametry modelu Ethos – přehrávač váží poctivých 13,7 kg při šířce 48 cm, hloubce 45,3 cm a výšce 17,6 cm (při sklopeném krytu mechaniky, pochopitelně).

Gryphon Ethos jsme poslouchali v domácím prostředí, používali jsme jej primárně jako CD přehrávač, zhruba třetinu času pak jako USB D/A převodník (který sám o sobě se zdá být nejzábavnější částí přístroje). Porovnávat jsme mohli s Métronome DSC1, ale používali jsme i OPPO UDP-205 jako transport, případně RME ADI-2 DAC FS a Teac NT-503. Propojeno bylo kabely Nordost Heimdall 2, případně v druhé sestavě ZenSati Authentica, poslouchalo se přes Xavian Quarta nebo kombinaci KEF LS50 / GoldenEar SuperSub X. O napájení se v hlavní sestav staral GMG Power Harmonic Hammer 3000P, v druhé IsoTek EVO3 Genesis One a IsoTek EVO3 Titan One, doplněný o „rozbočku“ Nordost Qb8. O antivibračním a jiném příslušenství či konkrétním složení jednotlivých sestav se dozvíte více v pravém sloupci -->.

Je hodně důležité hned na začátek říct, že když si poprvé Ethos pustíte, nemáte pocit, že hraje zařízení za milion. Nikde žádný wow efekt, nikde nic, co by vás okamžitě usadilo na zadek a zatlačilo do poslechové židle. Dejte ale Ethosu tak čtvrthodinku, aby se pěkně prohřál a to samo o sobě je první zřetelný krok vpřed. Dejte pak pár hodin poslechu sami sobě a zvykněte si na (minimálně v kontextu jiných zařízení Gryphon) naprosto neutrální reprodukci a zjistíte, co je Ethos zač – rozhodně nezačněte soudit z pár skladeb, přišli byste o hodně. Hned pak začněte experimentovat s rekonstrukčními filtry a upsamplingem, protože jakkoliv nedostanete s každou volbou úplně jiné zařízení, rozdíly jsou rozhodně signifikantní. Popisovaný zvuk patří nastavení s PCM filtrem číslo 4 bez zapnutého převzorkování.

Basové brnkání v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) bylo mimořádně noblesní a jakkoliv bylo cítit náznak basové firemní charakteristiky, Ethos se drží mnohem více nohama na zemi a jde o naprosto bezstarostnou, naprosto netechnikou, famózně přesnou reprodukci basových tónů, které díky tomu zní nemechanicky, nereprodukovaně a snadno. A přesto je tu cítit síla a drajv od nejhlubších tónů, nenuceně plynoucí nelimitovaná váha a hustota basu, je to jako pečlivě na uzdě držené a neviděné šílenství (to, které se kupříkladu firemní zesilovače tak úplně nesnaží skrývat), které nicméně prosakuje do popředí a napíná a pohlcuje vás. Zaplavující šťavnaté, mručivé tóny jsou řízené pevnou rukou, každé tón se rozechvěje jako poctivě napjatá tětiva a s naprostou snadností vnímáte všechny odstíny basu, všechny jeho polohy.

Ve středním pásmu kolem hlasů se Ethos drží stále v trochu zvukomalebnější straně spektra (tedy žádná suchost, žádná techničnost, žádná snaha o detail na úkor „lidskosti“), ale už tu není ten lehký tlak, je tu jen samozřejmost, nadhled a dospělost. Zpěv Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) proudil ze skutečně příkladně otevřeného zvuku, nevnímáte žádné škatulky, které by jej limitovaly, je to suverénně uvolněný styl reprodukce, který zprostředkuje ten pocit autentické prožitosti a emotivní hloubky, které zažíváme při skutečném, nereprodukovaném koncertě. Jsou tu cítit i ty nejjemnější nádechy, práce úst, tvarování zpěvu a tělo zpěvačky v plném rozměru. Ethos má výtečné rozlišení, o moc lépe to dnes nejde, u kompaktních disků obzvlášť.

Činely v „La Rosita“ Bena Webstera a Colemana Hawkinse („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) ve své hladkosti a jemnosti tekly tak trochu jako luxusní likér, přitom ale nepozbývaly důstojné konkrétnosti – nejvyšší tóny jsou veliké v objemu, sebevědomé, ale ani trochu dopředné, mají, pravda, trochu hedvábnosti, ale zato i zde vnímáte tu nestísněnost, tu nelimitovanost, takže se každý kovový úder může svobodně rozletět a dlouho, kontrolovaně a doznívat. Ethos má tak dobré rozlišení a tak konkrétní (byť uvolněný a netlačený) zvuk, že výšky jsou zřetelné a bez potíží čitelné i při velmi nízkých hlasitostech (což je mimochodem důležitý benefit opravdu kvalitního zdroje signálu). I tiché, často vlastně neslyšené, ťukání paličky do činelu v úvodu skladby tu je jako na dlani, zasazené v pozadí, ale přesto zřetelné a to včetně samozřejmě načrtnutých textur.

Elektronika Gryphon je známa tím, že ve své zvukové signatuře staví na robustnosti a dynamičnosti, Ethos na to jde méně okatě, ale dynamické pasáže zvládá s naprostým přehledem, jen tak si „zapruží“ a je znát, že není blízko svým limitům. Velké bubny a adekvátně velké rány v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) zněly masivně, s grácií a nadhledem, ale hlavně samozřejmě kontrolované – slyšíte i jak se chvěje nejen blána ihned po dopadu, ale celé tělo bubnu, vnímáte tu unikající energii a tichnoucí rezonance, tu komplexnost, stejně jako energii, která prostupuje celý poslechový prostor. Zvuk dýchá, je (nejen proti asi 16x levnějšímu OPPO) živoucí a mocný, velký, prezentovaný bez ostychu a bez komprese, ani v nejvypjatějších momentech nechybí pocit, že reprodukce může bez problémů ještě mnohem, mnohem dál. Můžete mít zvuk dynamicky našlápnutý a aktivní, nebo takový, jaký má Gryphon, kde i sebevýraznější dynamický skok prostě je, s noblesním nadhledem a rezervou.

S touto do jisté míry nenápadnou uhlazeností Ethos nabízí i své rozlišení, ve „Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) nedával přehrávač nijak najevo, že by se dělo něco výjimečného, ale přesto je tu jaksi najednou ten správný „live“ pocit a i takhle vrstvenou nahrávku se všemi jejími v pozadí uloženými ambientními tajemstvími Ethos dokázal zahrát bez okatých efektů a přesto až hmatatelně přítomnou. Nejen, že každý nástroj má svou nenuceně ohraničenou linku a prostor, nejen, že je tu množství vzduchu v homogenním obrazu, rozpínajícím se do všech stran, nejen, že snadno vnímáte dominantní, krásně plastický hlas zpěvačky, ale stejně tak i jemná cinkání porcelánu hostů v klubu nebo doznívání hudby v živějším místnosti. Detailů je nepřeberné množství a nemusí hrát na notu expresivního zaostření, aby tu byly a tvořily zvukový obraz v jeho plné komplexnosti.

Čím hlouběji se do poslechu noříte, tím víc oceníte, jak Ethos hraje, jako byste se pomaličku, polehoučku ladili na jeho vlnu. Ať je to jak chce, když přišla na řadu „Dream about you“, relativně jednoduchá skladba s vokalistkou Evou („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134), prostor byl obrovský ve svých proporcích, dokázal se roztáhnout až za hranice reprosoustav a i jeho předozadní směr by působivě…inu, prostorný. Máte jasně trojdimenzionální vjem, konkrétně ohraničené nástroje i pevně usazený vokál jsou samozřejmé vnímáte i „prázdno“ / vzduch mezi nástroji a zpěvem, je to jeden velký, trojrozměrný objekt, rozpínající se od vokálu všemi směry. Je to moc pěkné a vtahující.

Prakticky bez teatrálnosti, ale přesto ve velkolepém stylu zahrál Ethos i vlastně obyčejnou popovou „Breaking Silence“ od Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4). Velkou měrou za hloubkou zážitku napříč žánry stojí ta celková suverénnost, Ethos stejně snadno nechává vyniknout razantní výbuchy energie, i něžné pasáže se ženským vokálem, umí být autoritativní bez pocitu nějakého nucení, hudba je rozmáchlá, vášnivá a bohatá (tak jako typický Gryphon), ale zároveň držená pod kontrolou, dalo by se říct „při smyslech“. Je to zábavná, vyvážená a po všech směrech kompetentní reprodukce, že se vám chce prostě jen otočit volume doprava a užívat si větší a větší dávky.

Gryphon Ethos je (další…) extravagantní dílo dánského výrobce a zdá se, že je to dílo mimořádně kompetentně navržené. Přestože má okázalou vnější podobu (která je nejvíc znát na podsvětlené mechanice a zvedacím mechanismu, který ji odkrývá) a pro některé případě lehce neprakticky umístěné konektory, to je tak všechno, co mu lze reálně vytýkat. Jeho mechanika by možná mohla umět i SACD, ale s ohledem na to, že dnes jsou patrně populárnější DSD soubory, k nimž můžete mít přístup po USB, tak to reálný hendikep není. Skoro se chce říct, že D/A převodník je stejně tou zásadní a nejpoutavější částí přístroje a že teprve opravdu vysoké rozlišení s dobrými nahrávkami po USB je lístkem na vlak do ráje. Celkově jde ale o zdroj signálu na mimořádně vysoké úrovni, s tak všestranně samozřejmou, čistou a uspořádanou zvukovou charakteristikou (kterou si navíc lze docela dobře přizpůsobit), že se skoro zdá přijatelná i jeho extrémně vysoká cenovka. Máte-li ale to štěstí, že si Ethos můžete dovolit, dostanete se k jednomu z přehrávačů z vrcholu současné nabídky, který kombinuje luxus i technickou vyspělost v nenápadně, neokázale perfektním celku. Nakonec se tak zdá, že Ethos je opravdu étos, neboli ideálně vyvážený celek jednotlivých principů.

Kč 890 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výtečný D/A převodník s dostatkem vstupů

+ originální estetika (byť v některých ohledech nepraktická)

+ kvalita zpracování je špičková

+ možnost slyšitelně ovlivnit zvuk volbou filtrů

+ dokáže hrát s přehledem cokoliv a jakkoliv

ZÁPORY

- cena je vysoká, ale zase jde o ručně v EU vyráběný luxusní přístroj

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet