Americká Wadia po létech spíše opatrné existence poměrně výrazně rozšiřuje svoje portfolio a to zejména svými "plochými" produkty, ať už se jedná o kompaktní stolní modely, nebo dnes už výrazně početnější rodinu velkých, nízkých produktů, sahajících od D/A převodníku, přes mediální server až po koncové zesilovače. Ty firma vyrábí jako monofonní výkonové zesilovače, tak jako dvoukanálovou verzi s označením a315.
a315 přichází v lákavém moderním designu, hliníkové tělo s oblými rohy doplňuje velká skleněná plocha na horní straně. Zesilovač má čisté, jednoduché linie. V levé části čelního panelu je velký a hluboký prolis s logem výrobce, které se při zapnutí rozsvítí. Sepnutí přístroje má na starosti maličké tlačítko v pravé části, kousek nad ním je stavová dioda. Ještě jeden svítící prvek se na zesilovači nachází a to přímo na horní straně, kde je vyvedený název společnosti v charakteristickém fontu.
Při pohledu zezadu objevíte všechny podstatné konektory, byť jim i přes výraznou šířku zesilovače není vyhrazeno úplně moc prostoru. Je tu klasická napájecí zásuvka, sousedící se čtveřicí vodorovně vyrovnaných reproterminálů Wadia. Ty jsou opravdu hodně fortelné a velmi snadné na používání, akceptují libovolný typ kabelového zakončení, i když díky lehkému zapuštění pruhu s konektory do těla zesilovače třeba mohutnější lopatky nejsou to pravé ořechové.
Jsou tu dva vstupy, symetrické XLR konektory a nesymetrické RCA konektory, opět poměrně blízko u sebe. Aktivní vstup vybíráte dvoupolohovým šoupátkem. Je tu i druhé šoupátko, to slouží k aktivaci a deaktivaci automatického vypnutí po určité době bez přítomnosti signálu na vstupu. To vše doplňuje dvojice 3,5 mm jacků spouště - jeden vstupní, jeden výstupní.
Při umisťování Wadia a315 si dejte pozor, jde o skutečně velký kousek. Byť má na výšku pouze 8,6 cm, na šířku měří 45,4 cm a do hloubky 50,8 cm. Přes značné rozměry nedosahuje hmotnost nijak dramatických výšin - a315 váží necelých 12,5 kg.
Jak je u Wadie zvykem (a protože firma je známá svým pionýrským přístupem k digitálu), zesilovač pracuje ve třídě D a umí svými tranzistory dodat 150 Wattů na kanál do zátěže 8 Ohm, respektive 250 Wattů do zátěže poloviční. a315 pracuje ve frekvenčním rozsahu 20 - 20 000 Hz s tolerancí -0,5 dB, odstup signálu a šumu vážený křivkou A dosahuje na 90 dB.
Celkové harmonické zkreslení nepřesahuje do poloviny maximálního výkonu úroveň 0,1% (tam se budete pohybovat v drtivé většině času), ani při maximálním výkonu, kde často roste velmi strmě, se nedostává přes 0,5%.
Tlumící faktor dosahuje hodnoty 320, za zmínku stojí i zisk 29 dB.
Obvodové řešení a315 vychází z firemní technologie FST (Frequency Switching Transmission), která staví na adaptivní modulaci, čímž snižuje celkové zkreslení. Technologie konstantně provádí mikroúpravy zpětné vazby a spínací frekvence, čímž má za úkol zlepšit linearitu.
Wadii a315 jsme poslouchali s předzesilovači Music First Audio Classic v2, Wadia di122 nebo Rogue Audio RP-5, ale též jako doplněk Naim Nait XS. Porovnávali jsme s Rogue Audio M-180 a integrovanými zesilovači Naim Nait XS a Cambridge CXA80. Zdrojem signálu byl Naim CD5si, zmíněná Wadia di122, transport Cambridge CXC a ještě ASUS Xonar Essence One MUSES MK II nebo gramofon VPI Scout Jr. s phono předzesilovačem Naim Stageline. Polsouchalo se krom Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla i na Xavian Orfeo a to přes kabely ZenSati Authentica a TelluriumQ Silver a Black.
Už od prvních tónů, které zahrál velký kontrabas v "The Beat Goes On" z desky Pat Barber "Companion" bylo jasné, že a315 má v zásobě dost výkonu a kontroly, tóny byly snad trochu hutnější a objemnější, ale s velmi citelným impulsem a důrazem, přitom pod vysloveně výbornou kontrolou, jdoucí ruku v ruce s rychlostí zesilovače. Basová linka šlape jako dobře vycvičená armáda a váha zvuk se snadno přenáší do prostoru. Není tu cítit žádná tvrdost, kterou má mnoho posluchačů spojenou s levnějšími digitály, naopak je to dobře vyvážený, proporčně přirozený kontrabas s již příjemným nadhledem a dobře vystiženou různorodostí, žádný stejnobas.
Vokál Cary Dillon v křehké "The Parting Glass" z koncertu "Live at the Grand Opera House" zněl opět s přirozeně vykreslenými proporcemi, žádná přehnanost nebo naopak nedostatečnost, Wadia hraje jaksi "normálně". Možná by lehoučká jiskra vřelosti ve velmi neutrálním podání přispěla k troše muzikálnosti, ale koncový stupeň a315 nelze obvinit, že by "barvil". Pouští se dosti hluboko a jsou slyšet i jemné nádechy a výdechy, zejména díky celkové již velmi dobré transparentnosti přednesu. Přesto nepůsobí vokál ploše či odcizeně, takříkajíc "digitálně", naopak je reprodukce mile sytá a hlavně velmi konkrétní.
Činelů a vibrafonu v "Question and Answer" z alba "Like Minds" hvězdné sestavy Burton, Corea, Metheny, Haynes a Holland bylo o něco málo méně, na druhou stranu byla reprodukce velmi civilní, přirozená, bez náznaků cinkání a efektů (to se týkalo zejména výrazného vibrafonu). Zesilovač kov vystihl velmi pěkně, vše bylo pěkně usazené a zpacifikované, přitom dostatečně konkrétní. Cinkot nástrojů se též dokázal v klidu prosadit, zejména činel pak působil velmi pěkně, přesně a už byl zřetelný i pocit, že nejde o jediný znějící bod kdesi v prostoru, ale o rozeznělou, vibrující kovovou plochu.
Wadia a315 hraje velmi neochvějně, jistěji a stabilněji, než by snad napovídal relativně standardní Wattový výkon. Dynamika velké orchestru v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ze sampleru "Crystal Cable Arabesque" byla velmi slušná, byť objemově a důrazem asi neotřese základy vašeho domu, zvuk je vzdušný a dobře uspořádaný, stejně samozřejmý v klidných chvílích i dynamických špičkách, cítit je tu stále stejná rychlost a čistota. Je znát, že zesilovač dokáže dodávat energii velice rychle a bez váhání, což vede k pocitu příjemné transparentnosti a zaostřenosti. Třeba velký buben v závěru skladby má kýžený objem a poctivý důraz, je ale přeci jen trochu přísněji utažený, zato však precizně definovaný a pod velmi dobrou kontrolou.
Ve "Vision of Her" Davida Eliase ukázala Wadia, že přeci jen nehraje stroze, ale má přeci jen lehký nádech muzikálnosti, čistota zvuku je ale přesto skvělá. Akustická kytara byla pocitově velmi blízko, jadrná, směs rezonancí dřeva a drnčení kovových strun, zesilovač díky usazenému, jasnému zvuku nabízí dost detailů, aniž by se uchyloval k chladné analytičnosti. Celkově je rozlišní už velice dobré, zejména díky schopnosti zesilovače udržet pořádek v reprodukci v každém okamžiku, nic se nezdůrazňuje, takže možná budete chvílemi ty nejmenší informace hledat, ale najdete je a to pěkně rozvrstvené, při každém poslechu zaslechnete něco dalšího. a315 se nesnaží zaostřit pozornost na mikroinformace, naopak vyznívá přirozeně klidně hudební celek.
Přehlednost a organizovanost reprodukce pomáhá i dobrému dojmu z prostoru nahrávek. Wadia nevykresluje hologramy a má spíše průměrnou hloubku hudební scény, zato její pevnost a propojenost jsou již excelentní. Nástroje v "Dancehall" od Jienat byly velmi precizně oddělené a konkrétně usazené, lokalizace byla neefektně přirozená, nezpochybnitelná, nástroje necestují a v pravolevém směru mají mezi sebou spoustu prostoru a velmi konkrétní obrysy.
Trochu hrubě nahraná "Start Me Up!" z "GRRR!" od Rolling Stones by mohla hrozit ostřejším vyzněním, zejména vezmeme-li v potaz digitální náturu Wadie a315. Nestalo se však, naopak se ukázalo, že zesilovač není nekompromisní kritik a trhač špatných nahrávek. Svým neutrálním klidem naopak ty nejhrubší hrany trochu uklidnil, takže i když zůstal zvuk spíše nic moc, byl rozhodně snesitelný i při vyšší hlasitosti a hlavně tu byl cítit precizní rytmus a tah na branku. Wadia nakonec spíše podpořila syrovost záznamu a byla přímá, ač si dovedeme představit, že v kombinaci s ostřejšími reprosoustavami a vůbec ostřeji hrajícím systémem nebudou špatné nahrávky žádná lahůdka - to je ale v pořádku, a315 se nesnaží vymýšlet pohádky.
Americká Wadia, jak se zdá, se dostala z dlouholetého spánku a začíná navazovat na svou tradici pionýra digitálních technologií. Její stylový dvoukanálový zesilovač a315 budiž toho důkazem - zařízení je vysloveně pěkné (byť za cenu toho, že třeba u konektorů je trochu těsno), zvukem pak zažene ve většině kombinací a sestav jakákoliv neblahá očekávání stran jeho operačního režimu ve třídě D. Hraje totiž nikoliv vysloveně muzikálně, ale spíše neutrálně, přirozeně, klidně a dokonce i s dostatečnou dávkou tolerance pro horší nahrávky. Největšími klady je rychlost a kontrola reprodukce a to celkem nezávisle na tom, zda hraje komorní jazz, popík, rocková smršť nebo orchestrální klasika. Wadia a315 působí stále stejně klidně a jistě. a315 je prostě dobrý stotisícový koncový stupeň pro univerzální nasazení a oproti většině rivalů nabízí navrch ještě ono stylové, moderní provedení.
Kč 109 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ moderní, elegantní design
+ čistota a transparentnost
+ energie a rychlost
ZÁPORY
- trochu neskladné tělo a paradoxně dost těsno v oblasti terminálů
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz
