Když vyrábíte reprosoustavy s nepřetržitou tradicí a německou pečlivostí už od roku 1949, můžete být jistě považováni za stabilní hvězdu oboru. Tak jako Heco, které ač dnes patří pod jednu střechu koncernu spolu s další stálicí jménem Magnat, neztrácí svébytnou designovou a zvukovou identitu. A to napříč zhruba desítkou řad s celkem vyššími desítkami jednotlivých modelů, které se prakticky všechny pohybují ve sféře dobře zaplatitelných výrobků. Tak je tomu i u top modelu řady Aurora – poměrně velkého třípásmového sloupku Aurora 1000.

Když jsme mluvili o té snadné rozpoznatelnosti, u konkrétně tohoto modelu se projevuje opticky jednolitou přední / horní deskou MDFkové ozvučnice v polomatném laku, na což dále navazují boky a záda v (umělém) dřevěném dekoru. Kousek nad podlahou celou štíhlou a hlubokou ozvučnici drží masivní kovové nožky na hliníkových profilech. Oproti mnoha svým souputníkům nepůsobí Aurora 1000 tak účelně, protože množství viditelných šroubků je omezeno na ty co drží měniče na místě. I tak ale od pohledu reprosoustavy vyzařují jakousi odhodlanou sílu.

Mohou za to asi i čtyři vpředu umístěné reproduktory, stejně jako dvojice bassreflexů ve spodní části zadní desky a velmi pěkný kovový obdélníček s čtveřicí reproduktorových termninálů. Vše je zpracováno v solidní kvalitě, vztaženo k dané pořizovací ceně.

Lehce neobvyklé je též uspořádání měničů vpředu, opět pro firmu celkem charakteristické. Tweeter Fluktus s 2,8 cm širokou kopulkou uprostřed zvlněné planžety, optimalizující disperzi energie, je totiž posazený až pod středotónovým kónusem (17 cm, membrána z proprietární papírové směsi Heco) a nad dvojicí basových reproduktorů – ty jsou stejné jako střeďák, ovšem mají výraznější průměr 20 cm.

Heco také běžně nijak nezabředává do technických podrobností a popisů svých technologií, staví na tom, že po 75 letech ví, jaké součástky a v jaké konfiguraci kde použít a nemusí na nich svítit prémiová až luxusní jména. Frekvenční výhybka je tak „fázově a amplitudově optimalizovaná“ a dělí pásma na 260 a 3 300 Hz. Spolu s tím definuje firma citlivost 93 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci v německy neurčitém rozsahu 4 až 8 ohm. Frekvenční rozsah (ač bez deklarovaného tolerančního pásma) je 22 – 42 500 Hz.

Co do rozměrů jsou Aurora 1000 poměrně velké – mají výšku 120 cm, šířku 23,5 cm a hloubku 37,5 cm a to bez spodních nožek. Ty zabírají půdorys 30,5 x 39,3 cm a na výšku dodají dalších 5,8 cm. Jeden kus váží 26,6 kg.

Poslouchali jsme v prostorách pražského studia HIFI CZ, primárně na víc než adekvátní sestavě mbl c51 / mbl n51, zdrojem byl třeba ale i Bluesound NODE X (analogově i digitálně). K porovnání jsme měli menší Aurora 700, několik reprosoustav Magnat (třeba Signature Edelstein 2.0) a Heco In Vita 3 nebo In Vita 9. Propojeno bylo kabeláží Oehlbach.

Od poměrně dost velikých reprosoustav byste možná čekali zřetelný převis basové energie se schopností zadunět, Aurora 1000 však svůj štědře dimenzovaný objem využívají spíše k uvolněnosti a nadhledu, než k obřím objemům. Elektronických nízkofrekvenčních beatů ve „Swoon“ od Imogen Heap („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) nebylo rozhodně málo, ale jejich zvuk je spíše uvolněný, vzbuzuje dojem měkce plynoucí rezervy a tak nějak si komfortně pobublává. Není to suchý nebo tuhý bas, zní klidně a možná byste očekávali i o něco větší objem, je však v dobrém souladu se zbytkem frekvencí, zahraný vlastně s decentním poklidem, který nerozkýve ani autoritativní projev komponentů typu mbl. Patří mezi takzvaný „snadný“ bas.

Jakkoliv to nepůsobí, poslechově dominantním (ne ve smyslu nějaké zvýšené energie, ale celkové poutavosti) je pásmo střední, hrané s vlastně až líbeznou hladkostí a sametovostí. Hlas Zuzany Smatanové v „Otcovi…“ („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) byl možná trochu zakulacený a ne úplně prezentní, ale trochu akcentu na spodní středy podpoří vnímání těla zpěvačky i její kytary, cítíte zejména tlusté struny a špetka vřelosti z toho všeho činí krásně příjemný zážitek. Spojujete-li si „německý zvuk“ s nějakou intenzivní analytičností a technickou břitkostí, tak to tady nenajdete – naopak prezentace je neúnavná a příjemná.

Také na výškách není ani stopy pro nějaké cinkavosti nebo zdůraznění – znělé činely v „Alfie“ Brad Mehldau Trio („Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) mají slušné rozlišení, jsou jemnější a dobře sedí do celkově uhlazené reprodukce. Žádné vyčnívání nebo snaha o efekt, zaujetí přichází celkovou vlastně až elegantní formou. Máte-li na druhou stranu rádi zvuk výživnější a intenzivnější, tak Heco působí rozhodně spíše decentněji, na „křupavé“ efekty třeba domácího kina nebo tvrdších žánrů to nemusí být pro každé ucho „to ono“.

Ocenit musíme ale to, že dostatečný objem a všeobecné ladění umožňují Aurora 1000 hrát stále se stejným klidem i při poměrně vysokém akustickém tlaku – žádná citelná nervozita ani u dynamičtějších pasáží pěkně nahrané „Lepidlo“ (Katarzia | „Antigona“ | 2018 | Sinko Records | SR0114). Nenucené, elektronické důrazy zvládají s klidnou jistotou, byť rázy zní s měkkým polibkem, bez explozivní dramatičnosti. Nicméně „naložit“ Aurora 1000 tak, abyste je přiblížili k limitům je těžké, to se mnohem dřív unaví vaše uši.

Zappova „The Beltway Bandits“ („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528) je spletitá, ba místy až kakofonická kompozice tolika nápadů, že jim možná nestačí ani roční produkce současného popového mainstreamu. To logicky klade celkem vysoké nároky na čistotu, přesnost a rozlišení reprosoustav, chceme-li se v takovém celku dobře vyznat. Aurora 1000 nicméně vzhledem ke své cenové relaci odvádí solidní práci, vlastně je to úhledná prezentace – v decentním obalu, ale bez pocitu zašmodrchané chaotičnosti. Není to zároveň ani žádný drobnohled, kterým byste pronikli do nejspodnějších vrstev a rozkryli dokonale jednotlivé linky. Ale vkusné a ceně odpovídající dostupné hi-fi, to rozhodně ano.

V nahrávce „Ved en ung kunstners baare“ Carla Nielsena (Emerson String Quartet | „Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) jsme si nemohli nepovšimnout toho, že Aurora 1000 působí přeci jen trochu směrovým dojmem a to navzdory obecně dobře se chovajícímu tweeteru Fluktus. Chvíli trvalo, než jsme je z úvodního ustavení „na design“ (tedy souběžně se zadní zdí) usadili, stejně jako našli polohu poslechového křesla. Není to ale ani tak, že byste museli při jejich poslechu sedět s pravítkem za košilí… Každopádně tak jako u již výše popsaných charakteristik, i z pohledu rekonstrukce prostoru nahrávky je cítit, že Aurora 1000 mají takovou elegantní přehlednost, s nástroji férově rozčleněnými a standardům třídy plně vyhovující pravolevou organizací. S trochou péče na usazení v rámci kategorie dělají co mají.

Jejich síla nicméně rozhodně není v technických jednotlivostech, ale v prolnutí všeho do komfortního celku, zjevně určeného na dlouhé, zcela neúnavné poslouchání. „Too Much Heaven“ ve verzi Jordan Hill („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2) není nijak zvlášť dramatická skladba, přesto i z ní cítíte, jak je dění učesané a příjemné, prosté efektů s výjimkou „usazení“ a „uhlazení“. Aurora 1000 patří i tak do sféry důstojně čistého a civilizovaného dostupného hi-fi, nejsou strohé, ale ani prvoplánově emotivní, téměř by se chtělo říct, že jde o kultivovaný neutrál se špetkou hebkosti, vedoucí k poslechové pohodě.

Heco Aurora 1000 působí jako masivní, možná i „nadupaný“ sloupek, od kterého byste možná čekali bombastickou výbušnost, intenzitu nebo kdoví co ještě. Nicméně faktem je, že tyto reprosoustavy svou velikost používají mnohem spíše k tomu, aby v reprodukci byla dostatečná rezerva, díky níž nezmizí pocit jemné hladkosti a poslechové příjemnosti, ať už se rozhodnete nastavit poslechovou hlasitost kamkoliv, případně budete chtít zabrousit do ostřejších vod s říznějším zvukem. Aurora 1000 jsou prostě decentně vyladěné, naprosto neagresivní, poslechově překvapivě příjemné reprosoustavy, které možná nechtějí ukázat jako mikroskop ten nejposlednější detail vašich nahrávek, ale zároveň umí být příjemné a neúnavné i po dlouhou dobu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, hodně polic s komponenty a několik akustických panelů) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože subjektivně to tak nepůsobí, mají Aurora 1000 zjevné zdůraznění energie na výškách i basech. Vespod na „rytmické“ úrovni 80 Hz, nahoře zase s vrcholem kolem 15 kHz. Nicméně je také vidět, že výšky jsou velice citlivé na natočení – pod úhlem totiž veškeré zdůraznění zase mizí, i když odpověď tweeteru tu končí rychleji, než by musela. Jemným natáčením je tak třeba dosáhnout vyvážení, o které stojíte. Reálně je vidět, že Aurora 1000 zahrají už od nějakých 35 – 40 Hz, po umístění blíže zdi (což bude v běžné domácnosti asi běžné) to bude ještě níž.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Ačkoliv má nasazená mřížka nevyhnutelný efekt na energii nejvyššího pásma, je poměrně malá a můžete tak v reálném provozu asi i nechat mřížku nasazenou.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 37 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pořádný „kus bedny“ za rozumné peníze

+ hebká prezentace vokálního rozsahu

+ příjemné zvukové ladění

+ docela solidní celkový objem

ZÁPORY

- působí směrově a dobré umístění (jejich nebo poslechového místa) je důležité

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet