Tak jako byla polovina 20. století časem vinylů, jako byla 90. léta časem kompaktních disků, tak je druhá dekáda 21. století v oblasti věrného zvuku dobou rozkvětu síťových služeb (a je jedno, jestli mluvíme o Spotify, TIDAL nebo domácím streamování z NAS serverů). Kdo nenabízí alespoň nějakou podporu tohoto trendu v alespoň některých svých produktech, jako kdyby dnes nebyl. Vidět to bylo i na udělených cenách EISA, kde tu pro nejlepší hi-fi zesilovač dostal Hegel se svým modelem H160, vybaveným i D/A převodníkem a streamerem.
Nový model H160 je svými křivkami jasně patrným členem rodiny produktů osloské značky. I kdyby na čelním panelu nebylo logo výrobce, hladký, mírně vyklenutý a tlustý čelní panel s výrazně zaoblenými rohy a hranami s naprosto minimalistickým provedením hovoří sám za sebe, stejně jako ustavení přístroje na čtveřici vysokých nožek.
Ty pouhé čtyři prvky na čelní straně jsou rozmístěné symetricky poblíž středu, nepočítáme-li excentricky uložený sluchátkový výstup v podobě 6,3 mm jacku v pravém dolním rohu. Centrálně uložený displej zobrazuje velké znaky v kontrastní modré, která se docela dobře čte i na větší dálku. Na obou stranách displeje se nachází velké otočné ovladače, kterými se (tím levým) vybírá aktivní zdroj a reguluje hlasitost (tím pravým).
Při pohledu na zadní stranu možná trochu zaváháte, protože skladba vstupů je poměrně dost netypická a zjevně zaměřená na "digitální" domácnosti. Krom centrálně umístěné čtveřice masivních reproterminálů WBT tu jsou totiž jen dva analogové linkové vstupy (jeden v podobě symetrických XLR a jeden v podobě nesymetrických RCA). To sice povětšinou opravdu stačí, ale je to přeci jen trochu netypické. Další analogový pár cinchů vede přímo do koncového stupně a slouží zejména pro domácí kino (jde ale uživatelským nastavením upravit do podoby standardního vstupu s regulací hlasitosti), jsou tu ale naopak dva páry analogových cinchů, kterými signál vystupuje - jeden je fixní a druhý variabilní. Zato digitálních vstupů je tu dost - tři z nich jsou optické, jeden koaxiální, doplňuje je LAN konektor a USB port pro přímé spojení s počítačem.
Samotný zesilovač působí relativně jednoduše, ale je velmi pěkně zpracovaný - 19 kg váhy při rozměrech 43 (š) x 41 (h) x 12 (v) cm vypovídá něco i o velikosti použitého transformátoru.
O dostatečný přísun výkonu se tu starají dva páry bipolárních tranzistorů Toshiba v každém kanálu, náležitý rezervoár výkonu nabízí elektrolyty Novera s celkovou kapacitou 60 000 uF. Pro oba kanály je tu společný masivní toroid.
Audio obvody zesilovače jsou díky aplikaci technologie DualAmp rozděleny na dvě úplně separátní části, proudová a napěťová část jsou tak rozděleny do dvou separátních modulů. Mezi proudovou a napěťovou částí není žádná zpětná vazba. Každý modul má také vlastní napájecí zdroj.
Ačkoliv je v praxi H160 koncipován pro práci v nejběžnější třídě A/B, Hegel používá technologii SoundEngine pro potlačení pro tuto třídu typických přechodových zkreslení a inspiruje se tak u zesilovačů pracujících ve třídě A. Využívá k tomu jen lokální zpětné vazby.
V H160 je velmi důležitou součástí také modul D/A převodníku, který ve firmě nazývají SynchroDAC. Zpracování signálu probíhá v plně symetrické podobě a využívá vlastní hodiny pro přečasování signálu a probíhá tu též upsampling.
Sluchátkový výstup je identický s tím v D/A převodníku HD12. V digitální části je USB (není asynchronní, Hegel si spojení řeší vlastním způsobem) a obvody převzaté z části ze zesilovače H80, ale inovované o některé nápady z převodníku HD12. O D/A převod samotný se starají čipy od Asahi Kasei - AK4188 / AK4396F s podporou rozlišení 24 bit / 192 kHz. Bohužel na rozdíl od nových firemních DACů nepodporuje nativní přehrávání DSD signálu.
Softwarové vybavení si v Hegel vyvíjí sami, ale nemají k ovládání žádnou specifickou aplikaci pro telefony a tablety. Doporučují nicméně využít aplikace Linn Kinsky, která i u nás fungovala na rozdíl od jiných na jedničku a dovolila i bezproblémové přehrávání vysokého rozlišení. Majitelé iOS zařízení mohou použít i protokol AirPlay.
Zesilovač dokáže vygenerovat výkon až 150 Wattů na kanál do 8 Ohm (250 Wattů do 4 Ohm), sluchátkům nabízí slušných 250 mW / 64 Ohm. Na relativně slušnou rychlost přeběhu lze usuzovat z udávaného frekvenčního rozsahu 5 - 100 000 Hz. Odstup signálu a šumu nad 100 dB rozhodně není v dané třídě špatný, stejně jako celkové harmonické zkreslení pod hranicí 0,005%. Úctyhodný je pak tlumící faktor s hodnotou 1 000.
Hegel H160 jsme poslouchali jak v roli síťového přehrávače (s aplikací Linn Kinsky, která se z několika zkoušených jako jediná a výrobcem asi i proto doporučená osvědčila komfortem i schopností vše správně ovládat), tak v roli D/A převodníku třeba pro Cambridge CXC a Gato Audio CDD-1 nebo analogově s Naim CD5si a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII. Porovnávalo se s Naim Nait XS, Cambridge CXA80 nebo Gato Audio AMP-150 a zejména setem Viola Crescendo / Concerto. USB vstup jsme srovnávali s Apogee Groove a Chord Mojo. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla a Gato Audio PM-6. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica a TelluriumQ Silver / Black.
Se všemi připojenými reprosoustavami dokázal Hegel dát výrazné basové lince v "Here Come the Bastard" z desky "Sailing the Seas of Cheese" od Primus velmi dobrou autoritu a využít schopností basových měničů skutečně naplno, zvuk basy byl hluboký, plný a jistý, byť snad lehoulince měkčí. Neměli jsme ale nikdy pocit, že by reprodukce byla nekonkrétní, naopak zesilovač má výborný nadhled a působí samozřejmě a přitom neefektně. Zesilovač zvládl také vystihnout různorodost nejnižších tónů, nebyl to stejnobas, naopak přirozeně šlo rozlišit jeden tón od druhého. Zesilovač dokázal také přenést přes měniče impuls a důraz, i když spíše v audiofilsky přiměřené míře, takže se zprvu může zdát reprodukce až trochu opatrnější.
V "Good Morning Little Schoolgirl" z "Folk Singer" Muddyho Waterse plul hlas v nádherně vzdušném, lehkém celku a na danou cenovou kategorii byl výjimečně dobře zaostřený, přirozeně vystupující kupředu a pěkně prokreslený. Líbilo se nám i to, jak přirozeně a uvolněně vystihl zesilovač "dřevěný" charakter kytary a jejích rezonancí. Vlastně ta celková harmonie a relaxovanost přednesu je svůdná a velmi muzikální, aniž by za to ale zvuk platil ořezáním detailů nebo čistoty - naopak, celková vzdušnost a transparentnost je velmi solidní a H160 lze považovat za hvězdu stotisícové kategorie.
Lehce nenápadná suverenita by snad mohla Hegel trochu diskvalifikovat v uších těch, kteří na jeho poslech nemají dost času - třeba u výrazně znělých perkusí v úvodu "Wichita Lineman" od Barb Jungr se "to prostě dělo", naprosto obyčejně a přirozeně, bez stresu a bez námahy. Tím "to" myslíme velmi slušné oddělení jednotlivých tónů, jednotlivých rozeznívajících se kovových objektů, zesilovač jim dal adekvátní objem, takže nebyly zapadlé ani kdesi v pozadí, ani nacinkané a efektně dominantní. Je pravda, že jsme tu měli drobný dojem, že zesilovač je přeci jen hodně tolerantní a některé nectnosti (jako je třeba ostřeji zaznamenaný kov těchto drobných perkusí či vyšších poloh piana později ve skladbě) by snad mohl prezentovat v rámci autenticity o krůček syrověji - na druhou stranu, ona kultivovanost a muzikálnost jsou velice návykové a přesvědčí vás o tom, že si hudbu užijete rozhodně více právě takhle, než s mechanickou dokonalostí. Co se týká rozlišení, Hegel si vede velice dobře, jak už bylo naznačeno, byť úplně ty nejjemnější nuance dozvuku v reprodukci nenajdete - na to ale potřebujete konkurenty z kategorie o řád až dva dražší.
Je cítit, že H160 má velmi pevný napájecí zdroj a dokáže v potřebnou chvíli dodat dostatek energie a udržet hudební dění dostatečně pod kontrolou. Jinými slovy - má velmi dobrou dynamiku, která pomáhá vzbudit dojem přirozenosti reprodukce nemalou měrou. V pasáži "Air Rejoice Greatly" z Handelova "Mesiáše" v podání Dunedin Consort bylo opět cítit spoustu vzduchu, který H160 nějakým svým technickým kouzlem umí skutečně působivě zprostředkovat, byť o krůček silnější impakt by reprodukci prospěl. Přesto zesilovač neměl při reprodukci sboru ani nástrojů problémy, dokázal jim vdechnout život a s dostatečnou suverenitou zprostředkovat celý průběh jejich tónů. Tonálně bohatá reprodukce pak byla neuspěchaná, jednoduše dospělá a prostá nějakých pozlátek. Zvuk je vlastně docela nedramatický, nezdůrazňující, což, jak už bylo řečeno, může vést při letmém poslechu k jeho nedocenění.
Neměli jsme tak díky onomu klidu pocit, že by Hegel H160 vysloveně pásl po malých detailech, že by vám vytáhl z nahrávky první poslední a že by fungoval jako zvuková lupa - spíše naopak, prezentuje hudební celek s jeho propojenou harmonií a hudebním kouzlem a jen jaksi v druhém řádu tak činí i dobrým rozlišením a velmi dobrou organizací zvuku. Třeba v "Misery" z alba "Unauthorized" od Dave´s True Story byl přednes jemný, hladký a souvislý, cinkot činelů byl však velice dobře oddělený, tóny měly jasný, zřetelný průběh a bylo už slyšet i to, jak dopad paličky putuje kovem činelu a rozeznívá jeho plochu.
Hegel H160 dokázal nějakým způsobem vykouzlit velmi širokou hudební scénu v "Andreas, André" z desky "Mira" od Jienat. Zejména v pravolevém směru bylo prostoru habaděj, byl jistý a přehledný, opět i díky citelné přítomnosti vzduchu mezi nástroji a kolem nich. Dobrá byla i hloubka, zesilovač už dokázal vystihnout to, že nahrávací místnost nebyla dvourozměrná, ale že pokračovala i kamsi za hrající nástroje a odtamtud se pak vracely odrazy. Stejně tak bylo slyšet, že některé nástroje jsou dál od rozestavených mikrofonů než jiné, což opět pomohlo vytvořit trojdimenzionálně srozumitelnou scénu.
Jemný, kultivovaný charakter Hegel H160 je ale nejlepší nechat jen tak hrát, je nejlepší si jen tak sednout a nechat se vtáhnout do hudby. Skvělé post-rockové album "Hardcore Will Never Die, But You Will" skotských Mogwai, zejména pak úvodní "White Noise" má páru, dokáže zaplnit místnost sytým zvukem a přitom zůstat pod dobrou kontrolou, zejména je ale působivá spojitost a homogennost zvuku ve spojení s muzikálním přednesem.
Hegel H160 je rozhodně povedený počin a patří ke špičkovým kandidátům na koupi, pokud máte připravených řádově 100 000,-. Sám o sobě je to velice dobrý zesilovač, který si na nic nehraje a s muzikálním talentem zahraje jakoukoliv hudbu přes jakékoliv reprosoustavy, aniž by ustoupil ze svého kultivovaného, jemného a lehce hřejivého, avšak pevně kontrolovaném přednesu. Nenucenost, s níž se reprodukce line, může zprvu působit až jaksi opatrně, je ale návyková a klid, s nímž se dá poslouchat kdykoliv a cokoliv je prostě skvělý. Že k tomu máte baterii digitálních konektorů pro své domácí zdroje je příjemné, že máte možnost využít velice dobrý převodník H160 i pro síťové zdroje, to už je jednoduše skvělé a i když high-endové solitérní streamery jsou určitě lepší, H160 už umí hrát natolik dobře, že s nákupem externího zařízení nebudete zase tak spěchat. Je ovšem škoda, že Hegel se téměř oprostil od analogu a nechává tu minimum analogových vstupních konektorů. Nicméně pokud hledáte již dospělý, ale nepředražený zesilovač moderního střihu, dejte si do seznamu TOP 10 k poslechu i tenhle Hegel. My radíme dát ho někam nahoru...
Kč 79 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ skvělé zpracování
+ hladký zvuk se spoustou klidu
+ celkově dospělý, detailní zvuk
+ skvěle fungující rozšíření o digitální funkce
+ velmi dobrá dynamika a kontrola
+ smysluplně nastavená cena
ZÁPORY
- rozhodně je škoda, že se u Hegel vzdali širší podpory analogu
--- --- --- --- ---
DISTRIBUCE: 4CE Distibution | www.hifi4ce.eu
PRODÁVÁ: AVIT SMART | www.avitsmart.cz + HIFI STYL | www.hifistyl.cz + IMAGE AUDIO | www.imageaudio.sk
