Newyorský Brooklyn je nejlidnatějším z pěti městských obvodů a byl samostatným, původně holandský městem Breuckelen až do roku 1898 a dnes na jeho území žije přes 2,5 milionu obyvatel. Je to čtvrť známá mimo jiné tím, že je historicky spojena s manuální výrobou (byť už to dnes také není tak jasné), lhostejno zda jde o oděvy, nábytek či kovovýrobu. Právě v Brooklynu sídlí a svá sluchátka a přenosky ručně (dle místní tradice) vyrábí již od roku 1953 i firma Grado.
Jméno Grado je rodinným příjmením zakladatele a jeho potomci (respektive syn a vnuk) vedou firmu dodnes. Ač Grado výrazně rezonuje hlavně sluchátkovým světem, jsou to přenosky, u kterých zakladatel John Grado udělal velkou díru do světa. Právě on se pyšní vynálezem systému MC (Moving Coil) a stále je držitelem téměř padesátky patentů, týkajících se právě gramofonových přenosek.
Dynamickými sluchátky vyšší kvality se Grado začal zabývat až v 80. letech 20. století a podařilo se mu s nimi uspět. Koneckonců, která "sluchátková" firma se může pyšnit více jak 25 lety kontinuální produkce sluchátek?
My jsme měli možnost vyzkoušet si dokonce čtveřici sluchátek Grado, tvořící rozumný průřez všemi "dostupnými" patry firemního katalogu.
Ačkoliv jsou si téměř všechna sluchátka ve výrobním programu vizuálně dost podobná, právě model z řady Reference s mahagonovými mušlemi v přiznaném přírodním provedení je přesně tím, co si vybavíte, pokud někdo řekne "Grado". Supraaurální sluchátka samotná jsou poměrně malá, rozhodně ale velmi lehká. Může za to i trochu "americké" provedení, kdy třeba samotné mušle jsou skutečně pěkné, týlní most v kůži je také z hodnotného materiálu, byť bohatší polstrování má pravděpodobně i rohožka u dveří. Díky malé váze je ovšem komfort nošení vcelku přijatelný.
Pozice mušlí na uších můžete upravit plynule díky dlouhým trnům, jejichž rozsah stačí i pro větší hlavu. Je škoda poněkud laciného plastu, z něhož je vyroben závěsný prvkem, kterým trn prochází. Stejně tak je trochu schizofrenické polstrování mušlí - náušníky (můžete si mimochodem vybrat velikost ze tří typů) jsou příjemně pevné, ale dostatečně měkké, aby vás sluchátka ani po delší době příliš netlačila. Do každé mušle z tvrzeného mahagonu, jejichž otevřenou část kryje kovová mřížka, vede tlustý signálový kabel pěkně napevno.
Kabel velké tloušťky a pevnosti je vyroben z bezkyslíkaté mědi, má osm žil a dle popisu v katalogu také podélně zarovnané krystaly pro snížení přechodového odporu na hranách mezi nimi. Zakončen je 3,5 mm zlaceným jackem.
V mušlích se ukrývají měniče s průměrem membrány 4,4 cm a symetrickým rozložením magnetů kvůli co nejlepšímu pokrytí magnetickým polem. Sluchátka disponují relativně vysokou citlivostí téměř 100 dB a naopak "mobilní" impedancí 32 Ohm. Ač bez udané tolerance, psaný frekvenční rozsah 14 - 28 000 Hz působí realisticky a nepřehnaně.
Z úplně jiného soudku pak přichází model GR10e, jde totiž o malá in-ear sluchátka. Jako jeden z mála produktů Grado se také nevyrábí ručně ve Spojených státech, ale v Japonsku. V půlkulatých hliníkových ozvučnicích zelené barvy s bronzovým "opaskem" sídlí měnič balanced aramture, šířící svůj zvuk skrze tenký zvukovod, na který se osazují silikonové nástavce. Ze zadní části pak vychází tenoučké signálové kabely z bezkyslíkaté mědi s čistotou 99,9999%, zakončení je vyvedeno v podobě drobného 3,5 mm jacku.
Sluchátka díky hmotnosti 9g a minimálním rozměrům snadno zapadnou do uší a ani je necítíte, navíc velmi dobře izolují od okolního ruchu, snadné rozehrání zajišťuje poměrně vysoká citlivost 113 dB / m / W a impedance na úrovni 32 Ohm. Udávaný frekvenční rozsah 20 - 20 000 Hz (bez udané tolerance) je nepřekvapivý.
Model SR325e tvoří vrchol základní firemní série Prestige. Pokud byste ho ale jen letmo přehlédli v porovnání třeba s již zmiňovanými RS2e z vyšší řady Reference, rozdílů byste mnoho nenašli. Nejviditelnějším rozdílem je nahrazení vnější dřevěné části mušle hliníkovým tělem. Velmi podobný, dost možná úplně stejný je pak systém zavěšení mušlí na kovových trnech, prostrčených plastikovými úchyty, navazujícími na tenký, pevný týlní most. I tato sluchátka jsou mimořádně lehoučká a není únavné je nosit ani delší dobu.
Grado SR325e sdílí signálový kabel natvrdo připojený do mušlí s modelem RS2e - je tedy mimořádně pevný, má velký průřez a tvoří jej osm žil bezkyslíkaté mědi, volba konektoru opět padla na 3,5 mm jack.
Sluchátka mají s vyšším modelem shodnou také impedanci 32 Ohm a citlivost atakující hranici 100 dB, jejich pracovní frekvenční rozsah (bez uvedené tolerance) je ale o něco menší - 14 - 24 000 Hz.
Nejzákladnějším modelem Grado se pro nás stala sluchátka SR80e, druhá "nejobyčejnější", jaká Grado vyrábí. Hliník a dřevo z konstrukce otevřené mušle nahradil plastik, zavěšení mušlí na trnech v plastových "držácích" je identické s vyššími modely. Kožený týlní most je pevný, ale dosti tenký. Celkově je nicméně konstrukce sluchátek velice lehká a ani příliš nesvírají uši, takže je není nepohodlné poslouchat i delší dobu.
Oproti vyšším modelům je tu signálový kabel poloviční, tedy pouze čtyřžilový, vyrobený též s bezkyslíkaté mědi. Zakončeno je opět 3,5 mm jackem.
Měniče dokážou hrát ve frekvenčním rozsahu 20 - 20 000 Hz, citlivost zůstává stále stejně vysoká, blízká 100 dB a impedance na bezproblémových 32 Ohmech.
Všechna sluchátka jsme měli možnost poslouchat na vícero zařízeních - kromě redakčního ASUS Xonar Essence One MUSES MK II to byl třeba i C.E.C HD 53N, ale i sluchátkové výstupy FiiO X5 a FiiO X3 nebo výstup iPhone 6 či Cambridge CXA80. Porovnávalo se s redakčními Sennheiser HD 26 Pro a Sennheiser IE 8.
Když se do Alisa Weilerstein opřela do hry na své cello v Kodályho "Sonátě pro sólové cello, op.8" ("Solo" | Qobuz | FLAC | 24 - 96), základní SR80e dokázala nástroj načrtnout slušně, ve vyšších polohách čistě a s dobrou kresbou, jakmile však tóny sklouznou hlouběji do basové propasti, projevuje se nedostatek energie a úbytek objemu, takže nástroj nemá takový důraz, jaký by pro plný efekt měl mít. Schází vám pocit rezonujícího velkého instrumentu. I tak (na poměrně levná sluchátka) jdou SR80e docela hluboko a spíše než na objem a efekt se snaží hrát na kontrolu, což je dobrý přístup.
To SR325e už posunou cello dál, jednak objemem, jednak vahou a vytváří tak už hutný, pěkně definovaný zvuk i v nižších polohách. Také už se chvílemi objevuje pocit impulsu a tlaku basových not, nástroj už vás chvílemi "šťouchne". Proporčně také cítíte, že nástroj je skutečně docela velký, přednes je takový samozřejmě lehký a dostatečně hluboký, byť objemem vás nezavalí.
Hodně překvapí maličké in-ear GR10e, ač jejich vysoká cena by měla znamenat i velké schopnosti. Na svou velikost totiž umí cellu přiznat jeho proporce, zahrát plně a jistě, ale hlavní devizou je parádní definice a konkrétnost a talent jít s jen minimálním úbytkem energie i do nejhlubších poloh nástroje. Cello si tak dokáže zabručet a vzbudit ve vás až fyzickou reakci, jak podvědomě očekáváte fyzický tlak. Přednes je ale méně lehký, než u "velkých" sourozenců.
RS2e s vámi (a hlavně s cellem) ale poskočí ještě o kus dál, jako kdybyste vyměnili měniče za větší či zdroj signálu za autoritativnější. U nástroje vnímáte rezonance jeho těla a hluboké polohy mají skvělou kresbu a konkrétnost, zvuk má váhu a plnost, aniž by se ale ztrácel pocit uvolněnosti a jakési celkové lehkosti. RS2e už si zaslouží adekvátní elektroniky, jakkoliv není těžké je rozehrát; právě ale ideálně s dobrým stolním zesilovačem umí velký zvuk s důrazem, který od kompaktních sluchátek rozhodně potěší.
Čistotu středního pásma jsme prověřili "Get Behind the Mule" Johna Hammonda ("Head-fi: Open Your Ears" | Chesky | FLAC | 24-96). I dostupná Grado SR80e již hrají čistě a s charakteristickou lehkostí, prostupující celý poslech, cítíte ale přeci jen trochu tvrdší, možná trochu syrovější a expresivnější ladění, kterýmžto laděním zřejmě výrobce předchází pocitu "mlhy" a zastřenosti, která je citelná u mnoha modelů této cenové třídy. Zvuk se zdá být rychlý a transparentní, díky čemuž ale pěkně vyniká hlas - to ale možná i díky tomu, že střední pásmo má trochu energeticky navrch oproti basovému základu. SR80e také zahrály elektrickou kytaru se solidní řízností, koketující trochu s hrubostí, ale na druhou stranu ne agresivitou.
To sluchátka SR325e předvedla velmi pěkně znělé a výrazné kovové struny kytary a vokál výrazně zaostřenější, vystupující konkrétněji z hudebního pozadí. I zde je cítit velká lehkost a snadnost přednesu, tato sluchátka také zvládla přenést i poměrně drobné detaily v práci Hammondova hlasu, který byl díky celkové otevřenosti snadno čitelný. Přednes jako celek je i zde docela aktivní, energický, panující čistota není klinicky chladná, ale spíše klidná a samozřejmá.
GR10e ve stejné skladbě hrají podobně jako SR325e, ovšem se zřetelnějším nadhledem, větší pohodou, celkově je zvuk relaxovaný. Jako kdyby vás sluchátka posunula o něco blíž ke zpěvákovi, zvuk je čistý a přesný, ač ne tak jako u některých in-ear monitorů. Také je cítit, že sluchátka umí dodat hlasu pěknou plasticitu a hloubku, ale ne při úplně tichém poslechu, musíte je trochu rozhýbat a otočit volume alespoň do běžné, střední polohy. Přednes je pak kompaktní a díky vysoké transparentnosti středního pásma také snadno čitelný, i drobné nuance servíruje jasně a konkrétně.
S nejvyššími RS2e se k lehkosti a čitelnosti přidal ještě pocit suverénní organizace zvuku, velmi dobré kontroly. Přednes je výrazný a velmi konkrétní, přitom ale naprosto čistý a vokál budí dojem přirozené trojrozměrnosti. Hlavním benefitem třeba oproti SR325e je ale vnitřní harmonie a sytost zvuku, ten je velký a zpěvák i jeho kytara tak působí proporčně uvěřitelně. Moc se nám líbila i parádní kovovost strun a přirozeně prezentovaná rezonance kovového těla kytary. Přednes má nadhled, ale zároveň příjemně poslouchatelnou šťavnatost.
Tenoučké kovové perkuse v úvodu "Wichita Lineman" ze stejnojmenného singlu Barb Jungr (Naim | FLAC | 24 - 44,1) mají trochu tendence zní spíše jako jednotlivá jiskrná plocha, než jako jednotlivé znělé body a vyžaduje to opravdu vynikající rozlišení, aby byly jejich tóny podány správně. Grado SR80e poměrně slušně vystihla energii a jiskru, stejně jako pocit kovovosti (a ne plechovosti), jednotlivá zacinkání se ale přeci jen trochu překrývají - už víte, že cinkátek je mnoho, ale ještě nejsou úplně oddělné. Výšky jsou přímé, konkrétní, energické, doznívání je ale poměrně krátké, byť naprosto v pohodě v kontextu třídy. Lehčí a trochu světlejší zvuk má tendenci také u tvrdší elektroniky při vyšších hlasitostech být řízenější.
Grado SR325e cinkátkům trochu ubrala na objemu, zato jejich kresbu zkonkrétnila, ubylo trochu znělosti, takže už nejde říct, že by zvuk byl cinkající. Perkuse se také uklidnily, posunuly maličko do pozadí, jejich podání zjemnělo a mezi jednotlivé tóny už se dostal vzduch, rozlišení je už velmi slušné, vyznění lehčí a uvolněnější, kovový charakter je přirozenější a hlavně je tu cítit celý průběh tónu, dozvuk je delší a jistěji zvládnutý.
Ještě výrazně blíže k perkusním nástrojům vás vezmou GR10e, znělost kovu je přirozená a už je tu také pocit těla nástroje, ne jen znějícího bodu. Energie mají cinkátka možná o kousíček méně, přesto zůstávají dobře čitelné, byť velká (a drahá...) sluchátka jim dodají ještě jiný rozměr suverenity. Dozvuk je dlouhý a plynulý, i před úplným dozněním tónu ho lze sledovat, ač se musíte trochu snažit a hledat.
"Velká" Grado RS2e dokázala jako jediná z čtveřice postavit zvuk perkusí dopředu, takže se žádný tón neschovával, bylo snadné vnímat všechny odstíny a spoustu detailů, každý úder je znělý, jasný, má přirozenou kovovou jiskru, aniž by vznikal pocit nějaké "přibarvené" naléhavosti, v celkově sytém přednesu se i lehké, uvolněné a vlasově tenké a velmi dobře kontrolované tóny zdají být naprosto přirozeně zakomponované do celku. Přednes je hladký a neúnavný.
Středně velký orchestr v Bachově "Koncertu č. 2 v F dur, BWV1047" z cyklu "Braniborských koncertů" (FLAC | 24 - 96) v podání Freiburger Barockorchester měl už na "základních" SR80e docela slušnou makrodynamiku, byť na mikroúrovni sluchátka prostě a jednoduše odpovídají cenové třídě. Celý přednes byl naléhavější, trochu dopředný, ale už také docela autoritativní a lehký, byť je cítit, že výrobce jejich přednes trochu "utáhl", aby zamezil případnému "lámání" zvuku v náročnějších pasážích. Kontrola je ale rozumná a i když orchestr nemá plnohodnotnou život, přednes není ani plochý a v kontextu třídy je dynamika rozhodně velmi dobrá.
Vyšší SR325e už nechávají nástroje trochu více vyklubat, jednak je lépe oddělují a jednak výrazně lépe kontrolují jejich dění, čímž celý orchestr získává na plnosti a živosti a odstupňování dynamiky je přirozenější a přednes hlubší, živější a vše plyne jaksi snáze, byť při vysokých hlasitostech je tu stále cítit omezení.
In-ear sluchátka GR10e byla v reprodukci velmi přesná, rychlá a pevná, takže i dynamika nástrojů se zdá být již velmi dobrá, byť takový ten finální impuls a dynamickou suverenitu tu lehce limituje jejich velikost. Kontrola je ale skvělá, ve finále máte velmi dobrý pocit z toho, že skutečně hraje orchestr s velkými nástroji, které mají své linky a svůj život a svou dynamiku, splývající v jeden celek.
U RS2e už se ale dalo říct, že přednes je živý a dynamicky uspokojivý, klepající na high endové dveře. Zvuk orchestru má hloubku, jistotu a přitom ten uklidňující punc nadhledu a suverenity, jistoty, s níž umí do přednesu "bouchnout" i se věnovat jemným dynamickým nuancích na nízkých úrovních. Tahle sluchátka s dobrým zdrojem signálu už se zdají být skutečně živá a dostatečně jistá i pro orchestrální hudbu.
"Good Morning Little Schoolgirl" Muddyho Waterse ("Folk Singer" | HD Tracks | 24 - 192) je velmi pěkně nahraná skladba s poměrně velkým množstvím ambientních informací ("vzduch") i velmi pěkně zachyceným vokálem a kytarou hlavního protagonisty. SR80e dokázala díky svému živějšímu charakteru a na danou třídu velmi slušné transparentnosti nechat zaznít dost informací, byť do úplně velké hloubky se nepouštěla; rezonance těla kytary nebo třeba odrazy od stěn nahrávací místnosti sluchátka jen naznačí a zapadnou opět tak rychle a jsou zasunuta ve vrstvách za hlavními nástrojovými linkami, že dá práci si jich všimnout. Ale už to, že tam tyto informace jsou alespoň naznačeny staví SR80e do pozice velmi solidních hráčů v dané kategorii.
SR325e už rozhodně odhalila víc, třeba pošeptávání činelů je čisté a zřetelné, byť stále o krůček hlouběji v pozadí. Nebo Watersova kytara - získala už náznak třetího rozměru a pocit tělesnosti, vibrací. Hlas byl také plnohodnotnější, zaostřenější a čistší, snáze srozumitelný a také měkčí a barevnější.
Malé GR10e odvedly vynikající práci v rozvrstvení nahrávky, kdy každý nástroj měl svůj prostor; přednes nijak netlačil na pilu, přesto zněl bohatě a suverénně, chce se říci dospěle. Kresba nástrojů pak byla výborná, in-eary zvládly vykreslit kontury instrumentů a dát jim hmotu, každá nástrojová linka je oddělená od ostatních a GR10e mají velice dobrou kontrolu nad průběhem tónů a zvuků.
Grado RS2e pak do lehkého, bohatého zvuku přináší hlavně celkové zklidnění, uvolnění a samozřejmost, nejsou to lovci detailů (respektive je nijak nevypichují), ale znějí komplexně, propojeně a vše se zdá být zařazeno do kontextu, takže z reprodukce najednou celkem jasně cítíte proporce jednotlivých nástrojů a slyšíte téměř každé v nahrávce zachycené vrznutí, nástroje jsou jasně trojdimenzionální, mají těla s jasnými rozměry i ohraničením. Ta nejlepší sluchátka umí přidat ještě další hloubku a hlavně pocit vzduchu a kompletního propojení všech elementů, za takový výsledek ale dáte minimálně dvakrát tolik peněz, což RS2e řadí do opravdu dobré společnosti.
Skladba "Gadamaylin" od I-Ching pochází z desky "Head-fi: Open Your Ears" (Chesky | FLAC | 24 - 96) a je určena pro prověření schopnosti sluchátek vykreslit prostor nahrávky. Zvuky jsou v ideálním případě i poměrně daleko mimo uši, nahoře i dole, prostě budí dojem rozložení téměř všude kolem vás. SR80e ponechala dění spíše v hlavě, byť scéna byla rozumně přehledná zejména díky celkové slušné čistotě. Výškové rozložení štěbetajících ptáků a povídajících si lidí by rozhodně mohlo být lepší, scéna ale na druhou stranu působí dobře rozložená, byť o něco menší.
U SR325e se prostor rozhodně rozšířil, byť jsme stále neměli úplně pocit, že by vyskočil z mušlí, byť už jimi pocitově nebyl svázán. Přibyl nejvýrazněji ve třetím rozměru, tedy v hloubce, celé dění je plastičtější a pocitově méně ukotvené kolem onoho bodu dokonale uprostřed vaší hlavy.
In-ear GR10e celkem pochopitelně zvuk "mimo uši" nenabízí, byť samotná scéna je skvěle vykreslená a přehledná, chce se říct až holograficky jasná a pevná. Lokalizace jednotlivých tónů i ruchů v pozadí je až monitorově přesná. Vynikající je rozvrstvení v pravolevém i předozadním směru.
Jako skok do prostoru najednou působilo nasazení RS2e. Scéna je hodně široká, nevázaná fyzicky na mušle sluchátek, třeba úvodní švitoření ptáků je naprosto zřetelně nad mušlí a mimo vaši hlavu, až máte tendenci se za zvukem podívat. Prostor není vysloveně holografický, na to schází ještě krůček v celkové propojenosti, ale konkrétní kontury tónů a vcelku imponující rozměry, které sluchátka umí nástrojům, ale třeba i lidským hlasům dát, celkovému zážitku hodně pomáhají. Navíc tu zůstává onen pocit lehkosti a pohody, nutno přiznat přítomný (byť ne v této míře) i u ostatních modelů.
Trochu hrubě a řízně nahraná hardrocková "Guilty All the Same" od Linkin Park (HD Tracks | FLAC | 24 - 96) byla v podání SR80e citelně syrová a lehce tvrdší, celkový dojem však nepřekročil při běžných (zdravých) hlasitostech hranici agresivity. Sluchátka se svým charakterem ale docela dobře hodila pro vystižení ráznosti a divokosti skladby, celkově by se to dalo vystihnout slovem "nářez".
Klidnější, jemnější SR325e uklidnila i celkovou divokost, vnesla více kontroly a lepší přehled mezi jednotlivé nástroje. Sluchátka držela reprodukci pevně v rukou, zvuk byl plný a dostatečně energický, ale méně jiskrný, méně pumpující, než u SR80e, zato ale s přesnější rytmikou.
To malá GR10e rozhodně nemůžete obvinit, že by neměla dostatek tahu na branku. Sice trochu obrušují svým klidnějším charakterem takovou tu bezprostřední říznost, ale jejich kontrola, přesnost a čistota vás skladbou provedou s naprostou sebejistotou a dostatkem důrazu.
Velká Grado RS2e už jsou natolik daleko, že umožňují jasně vnímat limity nahrávky, jsou však natolik dospělá a suverénní, že už vám to při poslechu ani tolik nevadí. Plný, šťavnatý přednes svým důrazem trochu připomíná sevřenou pěst, byť v tenoučké sametové rukavici. Celkově má ovšem přednes skvělý timing a šlape, hudba má pořádné rockové koule.
Nutno říci, že všechna sluchátka Grado se nám líbila a žádná z nich neměla vyslovenou vadu, přihlédneme-li k pořizovací ceně. Míněno zvukovou, protože některé prvky zpracování jsou prostě "americké". Nicméně komfort nošení a vizuální styl vám to snad vynahradí. Každá sluchátka mají také svůj styl, byť drží určité charakteristiky, díky nimž je můžete spojit se jménem Grado. Pokud uvažujete o sluchátkách za více peněz, pak se dle nás vyplatí přeskočit přes SR325e až k RS2e, jakkoliv ta níže postavená vůbec nejsou špatná. RS2e jsou ale už dospělá, čistá sluchátka, se kterými je dobře nezávisle na žánru. Jsou to jednoduše sluchátka, s kterými je dobře. A GR10e? Pokud hledáte něco malého, lehkého a živého na cesty, co vás téměř úplně odřízne od okolí, pak jsou GR10e jednou z velmi dobrých voleb ze světa high end in-ear sluchátek. Celkově však zvuk všech sluchátek Grado patří v rámci svých cenových kategorií do kategorie "palec (až dva) vzhůru".
Kč 15 990,- - Grado RS2e
Kč 12 590,- - Grado GR10e
Kč 10 490,- - Grado SR325e
Kč 3 690,- - Grado SR80e
--- --- --- --- ---
KLADY SR80e
+ příjemně lehký zvuk
+ dobře se nosí díky nízké váze
+ jsou věrnější a čistší, než většina sluchátek této ceny
KLADY SR325e
+ čistota a transparentnost reprodukce
+ na tak malá sluchátka umí dát váhu i do basů
+ slušná kontrola
KLADY GR10e
+ ani nevíte, že je máte v uších
+ velice dobrá izolace od okolí
+ lehký, uvolněný a čistý přednes
KLADY RS2e
+ luxusní feeling
+ velmi příjemné pohodlí při nošení
+ jedna z nejlepších "ještě-zaplatitelných" sluchátek
+ velmi dobrá dynamika
+ poměrně jednoduše se rozehrávají
ZÁPORY SR80e
- místy poněkud laciný pocit z výrobní kvality
- v nejnižších pásmech postrádají energii
ZÁPORY SR325e
- za 10 000,- Kč najdete rozhodně lépe zpracovaná sluchátka
ZÁPORY GR10e
- na mnoha zdrojích signálu už se objevuje šum
ZÁPORY RS2e
- krom laciných materiálů v několika bodech asi nic
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Audigo | www.audiogo.cz
