Japonský Accuphase má jméno, které zvoní a září historií high-endu skoro stejně intenzivně, jako jejich nezaměnitelné čelní panely zlatavě šampaňského nádechu. Bavíme-li se pak o elektronice z vrchních pater jejich portfolia, řeč je o něčem, co skutečně připomíná bublinky ze Champagne. O luxusu, o zážitku a o specifičnosti, kterou snadno rozpoznáte po prvním doušku (respektive poslechu). To se týká i jejich nejlepších zesilovačů – monobloků A-300, pracujících v čisté třídě A.

Zvnějšku je to naprosto jasný Accuphase – masivní čelo je lemované madly, zdůrazňujícími velikost přístrojů, jeho většinu zabírá černá plocha s integrovaným zelenkavým znakem a digitálním ukazatelem výkonu. Kdoví proč, Japonci si totiž vybrali tuhle formu barevného proužku nad klasickými „rafičkami“, které najdete u nižších modelů. Dvě diody tu ukazují na aktivní vstup, ze třetí odečtete zapnutou funkci „přidržení“ indikace maximální výstupní úrovně.

Pod elegantním odklopným krytem ve spodní části (sám je tlustý jako čelní panely běžných hi-fi přístrojů a spouští se záviděníhodně olejovitým způsobem) naleznete několik praktických ovladačů. Jedním přepínáte jednotky, jimiž ukazuje VU metr, druhým jeho rozsah (10 / 100 / 1 000 W nebo automatické přizpůsobení), třetí v řadě je tlačítko oné funkce „přidržení“, na druhé straně máte tlačítkový přepínač vstupů a konečně funkci volby zisku. Můžete mít plný, případně snížený o 3, 6 nebo 12 dB.

Tato možnosti si zaslouží jistý rozbor, protože když jsme ji zkoušeli, logicky se snižovala hlasitost výstupu, ale na druhou stranu se notně zvyšoval pocit rezervy, uvolněnosti a samozřejmosti. Jako kdyby na zesilovač s nižším ziskem nebyly kladeny takové nároky a tím pádem hrál s větší chutí. Pokud byste se náhodou k A-300 dostali, určitě to vyzkoušejte, změna je jako kdyby šlo o dva různé přístroje.

Nejen detaily, ale celá šasi jsou zpracována vzorově. Decentní barva má krásnou povrchovou úpravu a na komponent je radost sahat. Boky tvoří notně masivní chladící žebra, vršek bytelný a zcela nezvonící kryt s chladícími průduchy.

Tím se dostáváme dozadu, kde najdete menší obdobu držáků – můžete za ně nejen přístroj chytit, ale též ho vertikálně opřít a nebát se poškození konektorů. Vzadu se pak nachází jedny nesymetrické a jedny symetrické vstupy, doprovázené stejně formovanými výstupy pro možnost případného propojení zesilovačů. XLR umí dokonce prohodit polaritu svých pinů, protože ne všichni se k tomuto formátu staví stejně.

Přítomným potenciometrem také můžete nastavit provozní režim. Buď standardní, nebo můstkový, kdy spojíte dva koncáky do jednoho (proto ona možnost spojení). Jak je u firmy zvykem, jsou tu dvě sady reproterminálů pro snadný bi-wiring. Jejich rozměry jsou až legračně velké, ale dobře se díky tomu utahují, ať už použijete vidličky, holý vodič nebo banánky. Poblíž spodní hrany najdete běžnou napájecí zásuvku.

A-300 vznikly k oslavě půlstoletí existence firmy, proto do nich vývojové oddělení vložilo všechno své poznání a nesmrtelnými slovy pana Hammonda z „Jurského parku“: „Na ničem se nešetřilo.“. Tady to však nedopadlo katastrofálně, jakkoliv monstra v jistém slova smyslu také vznikla.

Ve zkratce je tu pod jednou střechou diskrétní plně symetrický vstupní modul, následovaný plnou dvacítkou paralelně pracujících MOSFETů v push-pull konfiguraci. To znamená 125 Wattů v čisté třídě A do 8 ohm, 250 W / 4 ohmy, 500 W / 2 ohmy a 1 000 Wattů do 1 ohmu, kde stále zůstává zařízení stabilní.

Uvnitř používá Accuphase poctivá řešení. Třeba výše zmíněná úprava zisku probíhá na vstupním modulu a skutečně ovlivňuje zisk, tedy netlumí již zpracovaný signál. Tato metoda vede k nižšímu šumu. Většinu vnitřního prostoru zabírá pod velkým krytem s chladícími křídly umístěný zakázkový toroidní transformátor, v těsné blízkosti výstupů na zadním panelu i onoho toroidu jsou dva filtrační kondenzátory s notnou kapacitou 100 000 uF.

Na výstupech naměříte zbytkový šum na úrovni 10 uV, což je jednak o 20% méně než u předchozího modelu, jednak to znamená hodnotu odstupu signálu a šumu 130 dB. Vstupní modul je vlastně zdvojený, plně symetrický a obě části pracují paralelně. Tlumící faktor dosahuje měřené hodnoty přes 2 000 (ačkoliv v technických parametrech stojí konzervativně „garantovaná“ hodnota 1 000).

Na každé straně u chladičů je jeden výkonový blok, vždy na desce plošných spojů z fluorouhlíkové pryskyřice v kombinaci se skleněnou tkaninou. Sběrnice jsou široké a zlacené. V každé části je polovina výše zmíněných 33 A MOSFETů. Každá zmíněná partie a forma byly použity kvůli snížení výstupní impedance.

Tlumící faktor zvyšuje použití technologie Balanced Remote Sensing – v praxi jde o zpětnou vazbu odečítanou z těsné blízkosti reproterminálů, navíc se čerpá jak ze signálové části, tak ze země. Svou roli prý má i to, že místo klasických ochran je použit modul se spínacími MOSFET, účinnější a neovlivňující reálně signálový výstup jako třeba relé.

A-300 jsou pořádní broučci – šířka 46,5 cm, hloubka 51,5 cm a výška 24 cm je doprovázena poctivou váhou 46 kg.

Poslech probíhal v showroomu dovozce na sestavě s Accuphase DP-770 (využívali jsme jeho řízení hlasitosti, což doporučuje i výrobce) a Fyne Audio F703SP, prokabelováno bylo mixem Nordost Heimdall 2 / Tyr 2 / Valhalla 2 a ke srovnání hrál firemní model A-80.

Jako hodně zajímavá se ukázala primárně možnost regulace zisku, protože s tím nejnižším bylo možné nechat hrát DP-770 prakticky vždy na plnou úroveň a tím vlastně „bez regulace“. Hlasitost přitom byla přijatelná, nijak drastická. A tak jak to u zjednodušení signálové cesty bývá, dostavil se pocit, že takhle nějak by to mělo být, že je to lepší. Je to poměrně netypická konfigurace a třeba s citlivějšími reprosoustavami ne vždy použitelná (záleží i na úrovni záznamu atd.), nicméně purističtěji to u Accuphase moc nejde a za experiment to absolutně stojí. Už to, jak se charakter zesilovačů mění při změně zisku je krásná „hračka“.

Další zajímavostí, kterou jsme vypozorovali, je to, že při stejném zisku a stejné úrovni hlasitosti (což znamenalo nastavenou úroveň 12 na DP-770), ukazovaly měřáky ve stejné pasáži skladby plus mínus 3 Watty u A-80, kdežto u A-300 jen 2 Watty. Adekvátně tomu panoval pocit menší snaživosti.

Jistě, rozdíl ceny mezi A-80 a párem A-300 je obrovský, A-80 jako takový hraje krásně, nicméně rozdíl, který jsme vnímali u kontrabasu v „Defiant, Tender Warrior“ Charlese Lloyda („The Sky Will Be There Tomorrow“ | 2023 | UMG Recordings | 00602458167757), byl tak brutální, že se tomu ani nechtělo věřit. Monobloky jsou totiž o takové tři parníky dál v bohatosti a barevnosti podání nástroje, než stereo konec. Hlavní rysy zůstávají v zásadě zachovány, jde o krásně elegantní, pružně poddajný zvuk, ale oproti nižšímu sourozenci jsou A-300 o tolik hmatatelnější a fyzicky větší, že to skoro nechápete. Jako kdyby A-80 ukázal instrument skoro v dětské velikosti a A-300 až lehce nadživotní. Navíc ten luxusní, medově sladký tón, to je měřítko toho, co má být skutečná muzikální graciéznost. Přesto není pochyb o pevnosti kontur, o pocitu váhy a síly, o pečlivé a samozřejmé artikulaci každého brnknutí. Opravdová, uvolněná krása.

„Two More Day“ seveřanky Christel Alsos („At That Time of the Night“ | 2016 | SONY | 886445956252) byla gigantická, monobloky nějakým svým „trikem“ otevírají scénu bezmála gigantických rozměrů. Měřítko je skutečně obrovské, hlas se přitom prostorem nese s uchvacující uvolněností jako měkce našlapující kočka. Jde přímo o ztělesněnou nenucenost a půvab. Zpěv zní z hloubi srdce a duše, krásně barevný a lidsky přítomný, vykreslený až se zenovým nadhledem a přitom přesný, vycizelovaný a s dostatečně živoucí energií. Není to tedy vzdor jisté příkrase a vyvážení maličko do tepla jakákoliv nekonkrétnost, ba naopak, působí to velmi autenticky.

Ani výšky však nezůstávají v pozadí, nějak ochuzené či tlumené jak se to ne úplně zřídka stává u elektroniky poladěné trochu „na krásu“. Všemožné kovové cinkání a zvonění v „Bad Self Portraits“ ze stejnojmenného alba Lake Street Drive (2014 | Signature Sounds) bylo decentní, přesto čisťoučké, vypulírované a se spoustou, spoustou neokázale přítomných informací. Zesilovače dokážou vykouzlit i jemňoučké nuance, zvuk kovu je naprosto neagresivní, přitom pevný (ale ne nějak super tvrdý). Forma je přirozená a konkrétní, ačkoliv významně navrch má ten celkový glanc a plnobarevná krása. I tady má činel nadprůměrný, ba prakticky obří formát. Doznění každého zacinknutí je dlouhé, samozřejmé, v klidu se proplétající celkovým hudebním děním, nijak prominentní a přesto zcela jasně čitelné, jak se na high-end sluší a patří.

Jsou zesilovače, které dávají na odiv obří výkony a mocné parametry, které mají garantovat obrovskou dynamiku a pak je tu Accuphase a jejich A-300. „Cha Cha CHai“ italského jazzového trumpetisty Paola Fresu a kubánského klavíristy Omara Sosy („Food“ | 2023 | Tuk Music | 3617053706017) jsme zkoušeli na vlastně nijak drastické poslechové úrovni, garantované nastavením nízkého zisku a hodnoty -5 dB na DP-770, což znamenalo nějakých 6 Wattů průměrného výkonu (to jen pro orientaci). A byli jsme obklopeni skoro koncertní silou, respektive důrazem, aniž by to znamenalo unavující tlak. Hudba je navíc zcela oproštěná od reprosoustav, s nástroji postavenými v místnosti, laskavě brumlajícími a definovanými v každém dynamickém zhoupnutí s neochvějnou, poddajnou jistotou. Energie vplouvá do prostoru se silou a krásou vln na bílých pláží karibských ostrůvků, stejně jako se tam na ně můžete koukat bez omezení, tak i tady lze díky absenci jakékoliv pompéznosti poslouchat plastické a božsky plné tóny, vykreslené s obrovským pocitem rezervy.

Trochu temná a těžká „Bolo Na“ pakistánsko-americké zpěvačky Arooj Aftab („Night Reign“ | 2024 | Verve | 0602458980295) se vlévala do prostoru naprosto otevřená, roztažená od stěny ke stěně a tak plnotučná, že A-80 vedle toho vypadá skoro až skromně. Přestože tu panuje hutná atmosféra a masivní proporce, je to zároveň bezprecedentně jasné a snadno srozumitelné, v reprodukci je úplný pořádek a přitom na vás vůbec nic, nikde netlačí. Dění se odvíjí ve své plné komplexnosti, kontrolované s takovým nadhledem, že vše má konkrétní místo, zcela a úplně nemechanické, tekuté a přesto úplně konkrétní. Hlas zpěvačky je pak „krev a mléko“, bohatý, tučný, šťavnatý, jmenujte přídavné jméno jaké vás napadne. Těch barev, ta organičnost! A přitom každý odstín zaslechnete s jistotou a samozřejmostí.

Už jsme říkali, že A-300 dokáží načrtnout hudbu v prostoru s nebývale velkými rozměry. Ať je to čím chce, nástroje Tyshawn Sorey Trio v „Reincarnation Blues“ („Continuing“ | 2023 | Pi Recordings | 0808713009828) jsou posazené zcela a úplně nezávisle na ozvučnicích, také stěny jako kdyby se staly virtuálními překážkami, takže se prostor může volně rozlévat až za ně. Organizace působí v pravolevé, předozadní, ale i vertikální ose tak suverénně, že je prostě „naprosto normální“. Seskládání jednotlivých vrstev jejich provázanost, všechno působí úžasně snadné a přirozené.

Zasněná, laskavá „Fade Into You“ od Mazzy Star („So Tonight You Might See“ | 1993 | Capitol Records | 00077779825356) kolem nás rozprostřela svou intenzivní atmosféričnost, sesnovala se ze všech směrů, veliká, naprosto a úplně uvolněná, naplněná, sytá, hedvábně hebká a vřelá, prostě mimořádně muzikální a působící lásku na první poslech. Není to über analytický přednes, ač dospěle propracovaný a komplexní rozhodně ano. S každou notou kolem vás proplouvá opravdová, ryzí hudba, máte opravdu pocit, že se vás doopravdy dotýká a vstřebává vás do svých tenat stejně intenzivně, jako vy jí.

Jistě, monobloky Accuphase A-300 jsou jen a pouze přístroje, je to nástroj pro reprodukci hudby, ale nějakým způsobem překračuje tu pouhou účelnost a stávají se spíše generátory přenádherných zážitků. Nečiní to nijak okatě, ba naopak se zcela zjevnou uvolněností, obrovským nadhledem a rezervou. Vykresluje zvuk tak bohatý, tak sytý, tak harmonický a plný živé energie i luxusní samozřejmosti, navíc v tak velkém měřítku, že se v něm snadno ztratíte a zapomenete na úplně všechno ostatní. A o tom to je. O tom, jak hluboko vás elektronika zavede do hájemství hudby – A-300 jsou lístkem víceméně na konečnou, otevírají cestu na opačný konec králičí nory a vezmou vás do říše divů. Přitom zůstávají dospělé, kultivované, tekutě plynoucí a… vlastně dokonalé.

Kč 549 000,- / kus

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ luxusní zpracování

+ možnost snížit / přizpůsobit zisk (což reprodukci uvolní)

+ schopnost vytvořit ultimativní bi-ampingový systém ze 4 kusů

+ fantasticky hladce a barevně muzikální zvuk

+ zvukově ze zcela jiného vesmíru, než už tak skvělý A-80

+ dospělý a poctivý high-end

ZÁPORY

- jste-li v dané cenové relaci a nemáte nic proti stylu Accuphase, pak nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet