Představovat japonský Accuphase, dost možná nejznámější tamní audiofilskou značku, je prostě nošením dříví do lesa. Jedná se o firmu s více než půlstoletím tradice, která hovoří sama za sebe. A také o jednoho z ne zase tolika výrobců, který má v portfoliu fakticky celý řetězec od napájení, přes zdroje signálu až po zesilovače a kabeláž. Nejsilnější je dozajista v zesilovací části systémů, kam nedávno přibyl P-4600, základní model stereofonního koncového stupně.

Vizuálně jde o nezaměnitelný výrobek značky Accuphase, zlatavý čelní panel, tyrkysové logo a „budíky“ si nespletete. Oproti vyšším modelům zde nenajdete tak propracované uživatelské rozhraní (jako například odklopné panely atd.), všechny knoflíky jsou hned viditelné. Koneckonců, je tu fakticky jen spínací tlačítko, volič reproduktorových terminálů (A / B / A+B), měnič chování VU měřáků a poslední otočné kolečko, jímž upravujete zisk zesilovače, aby správně zapadl ke zbytku komponentů. Malým tlačítkem pak můžete zvolit RCA nebo XLR vstup.

Na zadní straně – hned jak se k ní pohledem dostanete, ledva dokloužete po krásných bočních profilech chladičů a celkově luxusním zpracování šasi – se zabavíte minimálně stejně dlouho. Jsou tu čtyři dvojice opravdu robustních reproduktorových terminálů, standardní napájecí zásuvka a nesymetrické cinchové i symetrické XLR vstupy. K těm druhým jmenovaným přináleží šoupátko, jímž si podle potřeby můžete upravit polaritu, což opět zvyšuje kompatibilitu.

Zajímavostí je nicméně hlavně třípolohový přepínač, jímž definujete podstatu funkce P-4600. V neutrální poloze pracuje „normálně“, tedy jako standardní koncový stupeň. Přepněte vlevo a máte dual mono provoz, vpravo zase můstkový režim. Můstek fakticky ze stereo zařízení udělá monofonní koncový stupeň s vyšším výkonem, je to tedy jedna z cest k budoucímu upgradu. Vysvětlení si zaslouží neobvyklý dual mono režim – v tom totiž využijete jeden vstup, ale oba kanály reprosvorek na výstupu (na rozdíl od monobloku). Slouží totiž k bi-ampingu, takže nejen, že každá reprosoustava bude mít svůj P-4600, ale i středo-výšky a basy svůj oddělený kanál. Jde o zesilovač praktický pro mnohé experimenty.

Technologicky a koncepčně navazuje P-4600 (respektive celá čtyřtisícovková řada, v níž je tento kousek čtvrtou generací) na tradici jednoho z prvních koncáků značky, model P-300 z roku 1973 – cílem je poskytnout výkonový stupeň s vysokým výkonem v realistických rozměrech. To v podání Accuphase představuje šířku 46,5 cm, výšku 19 cm a hloubku 42,7 cm při hmotnosti rovných 30 kg, žádný drobeček to tedy také není.

Vnitřní prostor je řádně vyplněný, dominuje tu zapouzdřený velikánský toroidní transformátor, doplněný dvojicí zakázkových filtračních kondenzátorů o kapacitě 50 000 uF (u každého z nich). Výkonové moduly jsou poté přilepené na postranních chladičích. Výrobce říká, že jde o „monoblokovou konstrukci“.

Šest párů paralelně zapojených výkonových bipolárních tranzistorů v push-pull režimu a třístupňové konfiguraci Darlington na každém kanálu dodává poctivých 150 Wattů do 8 ohm, 300 W do 4 ohm a zůstávají stabilní i při 2 ohmech, kde pošlou do reprosoustav plných 450 Wattů. To při odstupu signálu a šumu přes 125 dB (Accuphase to decentně označuje jako „garantovanou hodnotu“) a s tlumícím faktorem 800 při 8 ohmech.

V zapojení do můstku má P-4600 výstupní výkon 600 W do 8 ohm a 900 W do 4 ohm, pro nižší zátěže už byste jej dle doporučení výrobce v tomto provozním režimu používat neměli.

Vrátíme-li se ke vstupu, tato část zesilovače je pojatá plně symetricky, což dále přispívá k redukci nežádoucího šumu. No a zpět na druhý konec signálové dráhy – tam zase pracuje technologie Balanced Remote Sensing, neboli zpětná vazba z blízkosti výstupních terminálů. To pomáhá zlepšit práci napěťové zesilovací části, rozdělené v systému MCS+ na dva stupně, jejichž výsledky se následně sčítají.

Accuphase si dává záležet třeba i na obvodu ochrany reprosoustav. Namísto mechanických relé tu pracují MOS-FETy, což prý oproti relátkům nabízí mnohem nižší odpor a lepší účinnost ochrany.

P-4600 pracuje v audio pásmu s tolerancí -0,2 dB, celkově umí 0,5 – 160 000 Hz (-3 dB). Celkové harmonické zkreslení dosahuje 0,03%.

Nejmenší z firemních koncových stupňů jsme měli možnost poslouchat v jedné z poslechových místností dovozce a to ve společnosti Fyne Audio F704 a primárního zdroje signálu Burmester 089. Vše bylo propojeno kabeláží Nordost Valhalla 2 a odladěno nepřeberným množstvím různorodého příslušenství Nordost / QRT. Ke srovnání jsme měli Accupase E-5000 a podstatně mohutnější áčkový koncový stupeň Accuphase A-80.

Originální elektropopová autorka Imogen Heap vetkala do své „Swoon“ („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) rozhodně víc než dostatek basového objemu, navíc s razancí, kterou umožňuje právě elektronická hudba. Vedete-li si kdesi v podvědomí Accuphase jako „ten měkce hrající“, dost pravděpodobně budete překvapeni, že i jejich základní koncák se – pravda, po zahřátí – postavil k těmto nízkofrekvenčním tónům pěkně autoritativně, hloubky měly síly na rozdávání. I my jsme čekali spíše měkce příjemný tón, ale kdepak – P-4600 má velmi solidní dynamiku a i když tu skutečně pořád je lehce vřelejší a řekněme něžnější firemní tón, kontrola je vlastně moc fajnová. Nízkoúrovňová síla hezky zařezává, zvuk je tuhý a pružný, ne v obřím objemu, ale dostatečně plný, hlavně však nenásilně autoritativní. Třeba v porovnání s E-5000 je bas určitě upřímnější a konkrétnější. Na relativně skladný výkonový stupeň výborná práce.

Přestože P-4600 samozřejmě není nijak levný komponent, zvládá předat střední pásmo – hlas a kytaru v „Otcovi…“ Zuzany Smatanové („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) – s pevnou a klidnou samozřejmostí, v organicky semknutém stylu. Přestože je tu jistá příchuť měkké laskavosti, je to spíše všeobecná zralá elegance, než vyslovené zabarvení. Struny kytary už jsou krásně kovově znělé, vokál plastický, snadný a slyšíte i nahrávku jako takovou, třeba tu a tam mírnou dynamickou kompresi a podobně. Zvuk sám má méně vlastního charakteru, než kupříkladu firemní integrované zesilovače, už sahá do sfér pravdivého, super čistého high-endu. I třeba tichoučké ptačí cvrlikání v úvodu nahrávky je prostě zřetelné, ač korektně posunuté hodně v pozadí záznamu, je to komplexní zvuk s věrohodnou hudebností.

Též cinkání činelů Jeffa Ballarda v „Alfie“ Brad Mehldau Trio („Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) bylo podané sebejistě, bez přidané zvonivosti nebo jakéhokoliv efektu, skoro jako kdyby P-4600 potlačil vlastní charakter Fyne Audio a držel je zkrátka, pěkně čistě a přesně. Rozlišení je skvělé, dopady té spousty jemných bubeníkových štětinek je slyšet už velmi zřetelně. Zesilovač vládne zvuku s elegantní jistotou bez jakéhokoliv tlaku. Žádné zdůrazňování, nic navíc, ale ani suše technický styl – naopak, mírná dotek sladkého vřelosti tu je a Accuphase tak hraje vysloveně luxusně – lepší popis té kombinace čistoty, přesnosti a muzikální uvolněnosti se těžko hledá.

Masivní skladba s „digitální“ pevností „Lepidlo“ od Katarzie („Antigona“ | 2018 | Sinko Records | SR0114) je zvládnutá neméně v pohodě. Výraznou dynamiku P-4600 dokáže podržet při všech běžných domácích poslechových úrovních, autoritativnost není „našlápnutá“, ale rozhodně má zesilovač poctivou rezervu (což asi souvisí s tím, že vysoký výkon je stabilně dodávaný i do 2 ohm). Hudba má rozmáchle obrovské proporce, aniž by však ztratila na jistotě a konkrétnosti. Dynamické zhoupnutí (v kontextu použitých syntetických tónů spíše rychlé kopance) má sebevědomou fyzičnost a rychlost – ne takové to intenzivní, technické napětí, ale přesto solidní rychlost, díky níž hudba tepe.

Nápaditou spletitostí skladby „Beltway Bandits“ Franka Zappy („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528) proplul P-4600 s poklidnou jistotou a snadnou čitelností. Eklektická výbušnost, spojující spoustu a spoustu prvků v překvapivě smysluplný celek, zní v podání Accuphase vlastně naprosto v pohodě, náročný materiál je rozčísnutý a uhlazený, můžete sledovat každou z nástrojových linek stejně snadno, jako se nechat obklopit organickým celkem. Je to kontrola měkké, zralé ruky, nenásilná a přesto rozkrývající hudbu jak je třeba – reprosoustavy jsou řízené přesně, tóny díky tomu ohraničené a jakkoliv zesilovač nepůsobí nijak okatě, vlastně se dostává už skutečně hluboko k podstatě high-endu. Za danou cenu? Vynikající a rozhodně samozřejmější, než starší generace firemní elektroniky.

„Ved en ung kunstners baare“ Carla Nielsena v podání Emerson String Quartet („Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) nás až šokovala tím, v jak velikých proporcích se roztáhla po poslechovém prostoru. Oproti E-5000 nabral prostor skladby jak šířku, tak hloubku, tak se nástroje prostě zvětšily, působí, že je prostě slyšíte z větší blízkosti. P-4600 jako kdyby dokázal nahrávku doslova „vymáčknout“ z reprosoustav, takže scéna přesahovala na pravolevé ose jejich okraje a bylo v ní spousta místa. Je to reprodukce dospělá a plastická, vlastně nečekaná – opět s poznámkou, že ačkoliv tenhle Accuphase samozřejmě není levný přístroj, tak je to základní koncáček a reálně ne nedostupný. Oddělení a lokalizace nástrojů pak „drží“ – i docela potichu stejně jako hodně nahlas je scéna uspořádaná a velmi snadno přehledná jak v předozadní, tak pravolevé ose.

P-4600 také jako kdyby v sobě měl dvě polohy. „Too Much Heaven“ v podání Jordan Hill s přispěním původních autorů Bee Gees („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2) byla potichu (řekněme na úrovni pozdně večerního štěbetání – fakticky třeba kolem 70 dB na poslechovém místě) sladká, jemná a chvilkami trošičku hedvábná, leč dobře čitelná. Nahlas ale jako kdyby se zesilovač „zatnul“, vše se zpevní, zkonkrétní a charakter je realističtější. Takhle písemně rozdíly působí dost významně, v reálu jde spíše o drobný odstín, ale je tam. Každopádně je zvukový projev P-4600 skutečně „accuphaseovsky“ muzikální, barevně bohatý, klidný a přesto sebevědomý.

Ne že bychom od výkonového stupně Accuphase P-4600 nečekali dobrý standard, nakonec ve firemní nabídce je sotva něco, co by šlo označit za nedobré. Ale to, jak suverénně se ze své pozice popasoval s kontrolou reprosoustav, jak snadno prezentoval hudbu napříč žánry (i když primárně pro death metal asi určený není), jak elegantně a luxusně vlastně hrál, to nás rozhodně zaskočilo. Lehce starosvětská estetika přístroje jako takového by vás neměla oklamat – jeho zvuk je plně kompetentní, rychlý, autoritativní a přitom hrající s klidným nadhledem. Připočtěte k tomu možnost snadno do budoucna upgradovat buď na bi-ampingovou nebo monofonní formu provozu a máte v P-4600 atraktivní řešení pro kohokoliv, kdo rád poslouchá zvuk muzikální a přitom úpravně nenačančaný, plnokrevný a zároveň kontrolovaný. P-4600 má velké hudební kouzlo a byla radost ho poslouchat!

Kč 214 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klasický styl Accuphase se vším všudy

+ přesvědčivá kontrola reprosoustav

+ celková muzikálnost

+ bytelné provedení

+ různé možnosti provozu

ZÁPORY

- vlastně nic, nejste-li vysloveně proti optické i zvukové estetice značky

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet