Česká značka Lamax se specializuje na výrobu všemožné dostupnější audio-video elektroniky, od akčních kamer, přes nositelná zařízení až po elektrokoloběžky. Dnes dodává do velké části Evropy a nedílnou součástí katalogu jsou i různá Bluetooth audio zařízení – třeba sluchátka. Jedním z vyšších modelů (a přesto na poměry hi-fi stále směšně dostupným) jsou sluchátka přes uši NoiseComfort2 ANC.

Jejich konstrukce je z plastu (jen v týlním mostu je logicky kovový nosný prvek), ale v kontextu třídy působí zpracování kultivovaně. Oválné mušle nejsou nijak velké, nicméně uši do nich poskládáte. Komfort zajišťují docela výrazně vypolstrované náušníky a vcelku široký rozsah možného přizpůsobení.

Veškeré ovládací prvky (spínací tlačítko, aktivace ANC, respektive transparentního režimu a úprava hlasitosti), mikrofon, nabíjecí USB-C konektor a 3,5 mm jack pro analogový provoz se nachází na jedné mušli. Technologie ANC umí podle deklarace potlačit okolní ruchy o pěkných 43 dB. Vestavěná baterie pak zajistí provoz po působivých 55 hodin (potažmo 30 hodin s ANC).

Spojení probíhá přes Bluetooth standardu 5.3, přenos je možný s AAC a SBC kodekem. Vyšší rozlišení tu tedy není. Zvuk vyzařují dynamické měniče o běžném průměru 4 cm.

Výrobce udává frekvenční rozsah 20 – 20 000 Hz, při provozu přes jack platí impedance 32 ohm a citlivost 99 dB. Sluchátka váží 263 gramů.

Když jsme do NoiseComfort2 ANC pustili kontrabas Charlie Hadena ze „Spiritual“ („Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2), vylil se nám do uší výrazný, měkký, celkem dosti vřelý objem. Nízké frekvence jsou lehce dunivějšího charakteru, snaží se nabídnout hlavně masu a mocnou základnu, je to však charakter zcela bezkonfliktní, jemnější, klidný a přes proporční dominanci ne zatemňující zbytek pásem. Jistě, máte pocit, že hloubky a plnost jsou to hlavní, nicméně to není „až moc“. Se zapnutým ANC je výsledek nejlepší – je tu slyšet citelný rozdíl, zvuk je pevnější a civilnější.

S ohledem na třídu dokonce dobré byly středy, respektive srozumitelnost vokálů manželů Millerových v „Niccolo“ („In The Throes“ | 2023). Je to zvuk jistě jednoduchý, leč netahá v ničem za uši, není agresivní, příliš břitký, ani nějak rozpitý. Vlastně nemá úplně špatnou živost a za dané peníze dostanete i „kus těla“. Ano, nejmenšími detaily se tu zabývat nemůžete, nicméně rozumně přehledná scéna to je, taková nezáludná základní čistota – od slovutnějších jmen v oboru byste za to klidně zaplatili o polovinu víc, možná i dvakrát tolik.

Cinkavým výškám v „Nefertiti“ (Lionel Loueke | „Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) nedávají překvapivě NoiseComfort2 ANC žádný prominentní prostor, aby tím vytvářely prvoplánově efektní zvuk. Basy jsou tu též citelně vpředu, ale přesto i čitelnost opačného konce frekvenčního pásma zůstává rozumná. Řekněme na základní úrovni toho, co lze nazvat slušným zvukem. Ne hi-fi, ale přesto slušným. Ač jsou tu kratší dozvuky a nijak výrazná zvonivost kovu, slušným oddělením už sluchátka disponují.

Mocný zvuk skladby „Nierika“ od Dead Can Dance („Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324) vyzněl díky opravdu výrazným spodním oktávám docela mohutně, se slušně naznačenou dynamikou. Tělo nástrojů je tenčí, forma ale drží i při vyšší hlasitosti vkusně, za dané peníze úplně ok. NoiseComfort2 ANC nejsou úderně masivní, přesto svou plavou objemností umí docela zapůsobit. Při zapnutém ANC je to rozhodně nejlepší, tam má přednes větší jistotu.

Už jsme řekli, že do nejmenších detailů se sluchátka tak úplně nepouští, přesto „Captain Seňor Mouse“ (Chick Corea / Return to Forever | „Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2) působila tak nějak civilně čitelná. Jednoduchá a možná taková, že bychom ocenili o kousek víc konkrétnosti – i tak ovšem díky tomuto stylu při žádné hlasitosti nevnímáte agresivitu nebo únavnost.

U prostoru hudební scény v „Miss Otis Regrets“ (Bette Midler | „Greatest Hits“ | 1998 | Atlantic | CD 82497) bylo cítit méně než ideální spojitost – přeci jen poznáte, že zdrojem zvuku je levá a pravá mušle. Ne že by stereo scéna neexistovala, to zase ne. Třeba hlavní vokál je posazený doprostřed docela dobře. Být tu o kousek lepší definice jednotlivých zvuků – za což možná může celkové temnější frekvenční vyvážení – nebylo by to zlé. Ale v poměru k ceně a nárokům podobné třídy je to „proč ne“.

Výbušná a energická „The May Queen“ Roberta Planta („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939) tak hrála vlastně uvolněně a rytmicky zároveň, plná a objemná, přesto trochu méně dramatická a intenzivní. Na druhou stranu jsou NoiseComfort2 ANC naprosto nekonfliktní, necitlivé na kvalitu nahrávek nebo čehokoliv jiného, hrají jednoduše, ale nenásilně úplně cokoliv. Není to hi-fi, ale první krůček směrem k němu od „komerčního segmentu“ ano.

Česká sluchátka Lamax NoiseComfort2 ANC jsou docela velká, vlastně slušně pohodlná, vyrobená i hrající trochu jednodušeji, ale naprosto úměrně tomu co stojí. Režim potlačení hluku není zlý, byť ani tak účinný jako u prémiových řešení, respektive není tak „v klidu“. Pokud ale hledáte něco maximálně dostupného, co vás rozumně oddělí od vnějšího světa a nevadí vám dominantní basový základ, pak třeba střední frekvence nejsou v základní sféře vůbec špatné. Stejně tak pocit klidnosti, vřelosti a bohatosti, případně i možnost hrát nahlas jak chcete, aniž by to bylo kdykoliv nepříjemné. Lamax vyrobil základní sluchátka rozumné kvality za velmi nízkou cenu. Na to kolik stojí pak odvádí férovou práci.

MĚŘENÍ – SLUCHÁTKA

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo pomocí systému miniDSP E.A.R.S. – nejedná se o referenční měřící hlavu, disponuje však kalibrovanými mikrofony s profily pro různé typy sluchátek. Měření probíhá v programu R.E.W. s aplikovanou kalibrací pro mikrofony vždy v pěti cyklech na každém kanále pro ověření těsnosti náušníků / nástavců, každé měření probíhá v mírně jiné poloze pro nalezení té optimální a to při akustickém tlaku 84 dB @ 300 Hz u velkých sluchátek a 94 dB @ 300 Hz u in-ear sluchátek. Zobrazené křivky jsou ty nejlepší.

Níže naleznete dvě sady měření frekvenční odezvy – první nemá aplikovanou žádnou korekci. Graf se může zdát obtížně čitelný a neintuitivní, ale žádná sluchátka na rozdíl od reprosoustav neměří vyrovnaně a ani by zvuk takových nebyl příjemný. Doporučujeme porovnávat s výsledky nejnovějších výzkumů a tvarem preferenční křivky Harman Research 2018. Pro snazší interpretaci grafu je k dispozici také verze s aplikovanou kompenzací – tady by se dalo říct, že čím vyrovnanější odpověď, tím lépe.

Pro základní orientaci jsou k dispozici měření Focal Clear, beyerdynamic DT1990 Pro, Koss BT330i, Koss Porta Pro CZ nebo Sennheiser IE 8.

Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace

Frekvenční odezva – s aplikovanou kompenzací

Je vidět, že (minimálně v pasivním režimu) jsou NoiseComfort2 ANC významně zdůrazněné v basovém objemu. Platí křivka fialová, druhý kanál se nám nikdy zároveň nepovedlo nasadit tak, aby mušle dokonale těsnila i v plném rozsahu sluchátek. To může relativně simulovat i to, že mušle nemusí plně doléhat ani na větší hlavě v reálném světě. Tak i tak je trend naprosto jasný – hodně, hodně basové energie a plynule spadající křivka směrem k výškám, což nakonec relativně odpovídá zásadám „všelidové“ preferenční křivky, postavené na výzkumech společnosti HARMAN.

Zkreslení – levý kanál

Zkreslení – pravý kanál

Harmonické zkreslení v obou kanálech – tedy ať už těsní nebo ne – je poměrně dost velké, dominuje mu „příjemná“ druhá harmonická, což může ale souviset s pocitem vřelosti při poslechu.

Kč 1 699,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skutečně nízká cena

+ jsou lehoučká a docela pohodlná

+ v rámci ceny solidně fungující ANC

+ jednoduchý, ale vlastně v ničem nepříjemný zvuk

ZÁPORY

- materiálové provedení odpovídá ceně

- frekvenční vyvážení je skutečně docela „do temna“

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Lamax | www.lamax.cz 

fSdílet

Tweet