Odkud pochází značka Advance Paris asi není díky vševysvětlujícímu názvu třeba nijak sáhodlouze připomínat. Osvědčený výrobce je navíc na trhu už solidních 25 let, takže si své jméno už rozhodně stihl vybojovat a najít si své místo v přeplněném světě audio techniky. Gró nabídky této značky pak představují výrobky zaměřené na poměr cena / výkon, tedy elektronika v dostupných hladinách, disponující dobrou výbavou a dobrou všeobecnou kvalitou. Velmi širokému portfoliu ale doposud chyběla jedna „trendy“ věc – zesilovač s možností streamingu. To nyní splňují dva modely PlayStream, přičemž ani vyšší verze PlayStream A7 není nijak nezaplatitelná.

Už na první dobrou PlayStream A7 zapadá do designové linky francouzské firmy, kdo by nepoznal ten lesk na čelním panelu, ten typický modrý tón informačních prvků nebo relativně vyčouhlý hlavní ovládací potenciometr? U tohoto modelu pak zažitý vzhled Advance oživil dvojicí nepříliš velkých, ale přesto docela dominantních obdélníčků s VU měřáky – jak jinak než v modrém podsvícení s červenou rafičkou, aby to zapadalo do firemních barev.

Mezi oba prvky ze staré školy se naopak vtěsnal jeden z té nové – téměř čtvercový displej, který pomáhá v orientaci a hlavně nastavení přístroje. Ovládání probíhá za pomoci zmíněného potenciometru, který reaguje také na stisknutí jakožto na potvrzení volby. Spodní třetinu čelního panelu pak výrobce osadil krom spínacího tlačítka a výstupu na sluchátka také dlouhou linkou s nápisy a diodami, které indikují aktivní vstup. Provozní informaci dostanete i o kousek výš, kde se případně rozsvítí dvě diody s informací o aktivaci ochran, ale hlavně také dioda, informující o provozním režimu třídy A nebo A/B (což je také jeden z celkem charakteristických a celkově neokoukaných prvků zesilovačů Advance).

Protože výrobce označuje PlayStream A7 jako „connected amplifier“, je na místě očekávat širokou konektivitu – nejen v rámci ceny toho nabízí tento model až až. Standardní napájecí zásuvka s kolébkovým vypínačem a dvě sady reproduktorových terminálů (buď pro dvě zóny, dvoje různé reprosoustavy na jednom místě nebo třeba bi-wiringové zapojení pro lepší pocit u jednoho páru reprosoustav) jsou celkem běžné, počet vstupů už ovšem ne.

Je tu pět párů standardních analogových linkových cinchů plus jeden pár, který je určen pro připojení gramofonu – třípolohových šoupátkem si nastavíte zisk buď pro MM nebo dva typy MC přenosek (vysoká a nízká výstupní úroveň). To je rozhodně pěkný bonus. Přidejte v analogové sféře jeden linkový výstup, jeden výstup regulovaný a jeden vstup přímo do koncového stupně (třeba pro kombinaci s A/V receiverem a tedy domácím kinem). Jsou tu i dva subwooferové výstupy (byť ne levý a pravý, ale dva sloučené).

Digitální doména je neméně dobře zastoupena a zpracovávána klasickým čipem AKM AK4490 (ten v teorii umí až PCM 24 bit / 768 kHz a DSD 11,2 MHz) – jsou tu tři optické vstupy a jeden koaxiální (prakticky omezené na 24 bit / 192 kHz), je tu ale i síťová konektivita (jak ethernetový port, tak anténka Wi-Fi), PlayStream A7 je kompatibilní s firemními Bluetooth moduly. Dokonce můžete využít USB portu pro připojení datový pamětí. Velkým bonusem je HDMI s podporou zpětného kanálu, takže lze využít tohoto typu propojení s televizorem. Někde na pomezí obou světů je pak konektor tuneru DAB+ a FM pro ty, kteří ještě chtějí rádio šířené vzduchem.

Ovládání krom standardního dálkového ovladače zajišťuje také firemní aplikace, která je provedená v dobrém standardu a funguje bez zádrhelů. Zařízení je navíc kompatibilní jak s DLNA, tak AirPlay streamováním, pročež byste měli být schopni užít si síťové služby snadno a bez složitého nastavování.

Vnitřní prostor je pak obsazený celkem požehnaným množstvím desek plošných spojů, je tu středně velký toroidní transformátor a celkem velký chladič. Je to i proto, že PlayStream A7 dokáže nabídnout překvapivě slušných 115 Wattů do 8 ohm na kanál, případně – za pomoci doposud nezmíněného šoupátka na zadní straně – umí akcentovat provoz ve třídě A, byť jde jen o několik prvních Wattů (což je ale pro domácí poslech často dostatečné).

Z technických parametrů udávaných výrobcem stojí za pozornost ještě frekvenční rozsah 20 – 80 000 Hz (+/- 3 dB), odstup signálu a šumu 98 dB nebo „zkreslení“ (bez bližší specifikace) pod 0,0004% na 1 kHz při 24 Wattech.

Sluší se zmínit také fyzické proporce přístroje – s bezmála 10 kg je to takový standard, stejně tak v šířce 43 cm, hloubce 37 cm a výšce 13,5 cm.

PlaySteam A7 hrál v klasických redakčních sestavách, tj. primárně s Xavian Quarta a Métronome DSC1 přes kabely Nordost Heimdall 2 a filtr GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Porovnávalo se s Norma Revo IPA-140. V druhé sestavě hrál PlayStream A7 proti kombinaci Cambridge CXA81 a Teac NT-503 na Fischer&Fischer SN-70 s kabely Dynamique Audio Horizon 2. O používaných podložkách, filtrech a dalších doplňcích se dočtete v pravém sloupci -->.

Bylo upřímným překvapením, kterak si nenápadný PlayStream A7 dokázal poradit kontrabasem v Methenyho „Upojenie“ (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8). I velký a nijak zvlášť citlivý basák ve velkém modelu Quarta totiž dokázal pocitově dobře zkrotit a dát tím kontrabasu velmi slušný objem, jakkoliv v typicky pro tuto firmu lehce teplejší tonalitě a lehce akcentovanějším objemu. Je to bas sametový, houpavý a přestože nemáte pocit, že by hloubka basu měla otřásat základy vašeho domu, je tam slušný fyzicky zřetelný impuls a pocit autority nad běžným standardem třicetitisícové hladiny.

Hlas Caroly v její rázné popové „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) taktéž vůbec nebyl špatný, Advance hraje plným a sytým způsobem, je přitom ale zároveň pěkně konkrétní. Nemáte na jednu stranu pocit, že by hlas nahrávce nějak dominoval nebo byl jejím dramatickým středobodem, na straně druhé je ale zpěvačce dobře rozumět a můžete klidně hrát i s hlasitostí otočenou poměrně peprně doprava, aniž by se objevily nějaké stopy agresivity nebo jednoduše nějaké nepříjemné artefakty. Advance tu zůstává stále týmž příjemně hrajícím Advancem se špetkou líbivé tolerance, ale je to autoritativnější přednes, než u většiny přístrojů této značky v této cenové hladině.

Ani zvuk činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) se zdánlivě nikam nežene, není to expresivní cinkající dramatičtnost, ale kultivované, jemnější a hezky ševelící dění, lehké ťukání činelu má ale solidní rozlišení i dobrou tonalitu, byť s lehoulince „nasládlým“ dotekem. Je to opět ale charakter, který je neagresivní a ani při výraznějších poslechových úrovních vás neotráví.

Pokud něčím PlayStream A7 vyniká, tak je to schopnost nakopnout spodní polovinu frekvenčního rozsahu a dodat jí pěkně šťavnatou energii. I v tomto směru dosti náročná „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) zněla odvážně, pocit síly a autority byl v rámci své třídy velmi solidní a dokonce i velkým reprosoustavám jako kdyby zesilovač dokázal dát už dost energie a dokázal je velmi slušně „podržet“. Není to ale taková ta napjatá, rázná dynamika, je to plovoucí energie jako mořského příboje, poklidná, ale vlastně důrazná, velká a fyzická. Pokud máte rádi plnost a sytost, tak Advance má ve svém barevném zvuku obojího dost.

PlayStream A7 se nesnaží o poslední slovo v oblasti rozlišení, klade pocit organičnosti a vřelé klidnosti nad vytažení nejjemnějších nuancí. Přesto třeba Mehldauovu „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) docela překvapivě důstojně „ustál“ a na svou kategorii nabídl roztřídění jednotlivých vrstev a oddělení instrumentů prostě na dobré úrovni. Máte pocit, že zvuk je organizovaný a přestože tu nejsou studiově dokonale vyrýsované obrysy jednotlivých nástrojů, jako kdyby právě takový – tak plný, tak nenucený – chtěl zesilovač být. Je pravda, že to vůbec není nepříjemné a nemáte pocit, že by někde nějaký kus frekvenčního spektra mohl být výraznější nebo čitelnější, všechno do sebe dobře zapadá tak nějak v klidu a pohodě.

Stereofonní scéna v „Summertime“ v podání Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) měla důstojnou pravolevou organizaci s pocitem takové té nenucené přehlednosti. Nezdá se, že by jednotlivé nástroje byly v prostoru dokonale ohraničené nebo byla hudba roztažená bůhvíkam mimo osy reprosoustav a přesto je jasné, že ve zvuku není žádný chaos, že je poskládaný tak nějak organicky a čitelně, že nic nikde necestuje a naopak že celý obraz je pevný a soudržný. Lehce větší objem PlayStream A7 pak snadné orientaci v nahrávce ještě pomáhá. Nejen tady zesilovač rozhodně za dané peníze odvádí výtečnou práci.

Trochu temnější tonalita „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) a nahrávka stylu „lehce pod dekou“ ukázala, že PlayStream A7 možná hraje trochu „na příjemno“ a jde si svou cestou z pohledu vřelejšího a sladšího tónu, ale právě tyto nectnosti nahrávek jako kdyby dokázal odstranit a hudba zní plnokrevně a příjemně. Zvuk je hutnější, ale plyne si, nejsou tu žádné překážky, které by vás po nějaké době odradily od poslechu, můžete hrát na normální úrovni, můžete hrát ale i odvážněji nahlas a PlayStream A7 se drží své cesty a nepodléhá nervozitě ani pod vyšší zátěží, naopak drží stále stejně klidnou kontrolu.

Advance PlayStream A7 je zajímavé zařízení, reagující naprosto jasně na dnešní požadavky na komplexní funkčnost a konektivitu při zachování rozumné ceny. A dokonce k tomu dostanete v této kategorii neobvyklé „měřáky“, jakkoliv právě jejich integrace nemusí působit pro každé oko úplně harmonicky. Čistě z pohledu funkčnosti a zvukové kvality je ale PlayStream A7 rozhodně lepší, než jsme na počátku odhadovali a ve své třídy obstojí se ctí – zvuk má trochu své vlastní barvy směrem k vřelosti nebo chcete-li jemnosti, ale dobře kontroluje i neproporčně velké a drahé reprosoustavy, hraje s klidným, leč naprosto neúnavným a bezproblémovým stylem a to prakticky jakýkoliv žánr a nedělá mu problém vypořádat se s hudbou na běžných ani vysokých hlasitostech, kde mu nedochází dech. PlayStream A7 je zajímavou alternativou pro ty, kteří chtějí využívat prakticky všeho, co dnešní hi-fi svět nabízí, ale nepotřebují nebo nechtějí k tomu nějakou velkou sestavu s mnoha různými komponenty. Za férové peníze tu dostanete opravdu víc než fajnové množství muziky.

Kč 33 480,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ komplexní výbava

+ až překvapivá autorita v basech

+ celkově příjemný, teplejší a bohatší zvuk

+ dobrá cena za dané výkony

+ hraje univerzálně a nekonfliktně prakticky všude

ZÁPORY

- v některých aspektech nevypadá tak pěkně jako konkurenti

- Bluetooth je za příplatek

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet