Model A7 vládne sérii A britské stálice Spendor - firmy, jejíž reprosoustavy představují něco jako britskou klasiku. Přestože je Spendor A7 vlajkovou lodí své řady, zůstává kompaktním, klasicky tvarovaným sloupkem a představuje všechno to, co už od 60. let 20. století dělá Spendor Spendorem - jednoduché tvary, úcta k tradici BBC stylu (ostatně zakladatel Spencer Hughes byl inženýrem v BBC, tak jako mnoho slavných britských konstruktérů) a návrh, vývoj i výroba v Sussexu.

Jak už bylo řečeno, Spendor A7 mají čistě pravoúhlou, jednoduchou ozvučnici s minimem prvků, skříň z MDF panelů je posazená na bytelné základně s velkými hroty. Přes to všechno váží A7 jen standardních 18 kg při výšce 93,4 cm, šířce 18 cm a hloubce 28,4 cm. Zpracování pak mají A7 solidní a přírodní dýha vypadá dobře.

Jako všechny modely v řadě A, i model vrcholný je koncipovaný jako dvoupásmový, osazený dvojicí měničů, konkrétně středobasem a výškáčem. Na zadní stěně jsou také v klasickém britském duchu vidět spoje, ale ani to nijak vizuálně neruší.

Vanička s terminály pěkné kvality skrývá jen jediný pár, pod vaničkou se otevírá masivní bassreflexový port obdélníkového tvaru, pro zvýšení účinnosti má na hranách mírné zaoblení.

Vysokotónový reproduktor je ukrytý za mřížkou a jeho kopulka má průměr 2,2 cm, je vyrobená z měkké tkaniny a obroubená vlnkou pro zlepšení disperze nejvyšších kmitočtů. Doplňuje ji kónický 18 cm středobas s košem montovaným na povrch skříně, obřím poddajným závěsem a masivním fázovým nástavcem v srdci polymerové membrány EP77.

Tyto dvoupásmové sloupky, dělené na úrovni 3 700 Hz, mají psaný frekvenční rozsah impozantních 32 - 25 000 Hz (ovšem bez udaného tolerančního pásma), jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost mírně nadstandardních 88 dB.

Spendor A7 jsme poslouchali v prostorných a akustickou stěnou ošetřených prostorách dovozce, kde jim společnost dělal systém s Naim CD3, Naim Nait XS, Naim FlatCap XS2 nebo třeba ATC P1. Alternativně byl zdrojem také gramofon VPI Prime Scout s phono předzesilovačem VPI Voyager. Propojeno bylo kabeláží Studio Connections a porovnávat jsme mohli s menším modelem A4, ale také větším D9 od stejné firmy.

Na to, že jsou to stále poměrně kompaktní a jen dvoupásmové sloupky, umí se A7 zanořit důstojně hluboko do basového spektra, ale hromobití a zemětřas zase neočekávejte - je to klasický nonšalantní, uklidněný britský zvuk, který v "Pink Panther Theme" ("Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) vykouzlil tóny příjemně uvolněné, klidné, rytmické a elegantně kulaté. A přitom máte pocit, že si basa už povážlivě broukne, byť to není takový ten těžký, hutný bas, ale spíše důstojně artikulovaný, měkčí a poddajný basový základ, který si s lehkým nádechem sametovosti klouže prostorem ve zcela akurátních proporcích.

Vokál Julie Stone v "I´m not yours" ("Groove Into Bits Vol. 2" | 2014 | STS Digital | STS-6111132) pak jako by přes vší výše zmíněnou příjemnost, poddajnost a hřejivost stál na výsluní, posunutý o krok před vše ostatní hudební dění, dominantní a sladce opojný, lehký, jemný. I tady se projevuje cosi, co nelze nazvat jinak než přirozená elegance, zvuk je to pěkně srozumitelný, hladký a přitom mající šarm, který vzbuzuje pocit intimity a netechnické "blízkosti". Cítíte, že A7 si trochu "přihřívají" střední pásmo, ale bez přehánění a veškerý glanc neubírá na technické spořádanosti a solidním rozlišení, které si takováto cenová hladina zaslouží. Není to však opulentní porce jemných detailů a analytická rozborka nahrávky, vše zůstává spíše organicky celistvé.

Ani výškám energie neschází, stejně jako z nich zbytečně nesrší, i zde je všechno prostě britsky přiměřené, možná o maličko sušší, ale čitelné, spořádané a konkrétní. V "The Drum Shop" ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) to opět není o delikátních dozvucích, filigránsky vystřižených detailících a analytické dokonalosti, ale o celkově decentním, přirozeném, nikam se netlačícím a přesto srozumitelném podání činelů a dalších kovových perkusí, kde ať máte jakkoliv složitou pasáž, A7 to nevyvádí z konceptu.

Přes měkčí a uvolněnější celkové zvukové podání umí Spendor A7 příjemně zašeptat, stejně jako autoritativně dát najevo energii v ranách v Coplandově "Gun Battle" ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139). Zvuk není ani rychlý, ani pomalý, ani vtíravě důrazný, ani příliš rozvolněný, ani hřmotný, ani plochý - je prostě tak akorát, že mu tu dynamičnost skladby už věříte, ale cítíte, že se nijak nepředvádí, tudíž můžete hrát potichu i nahlas, aniž by se vytratil ten příjemný nadhled. Navíc Spendor hrají velmi "snadno", je to takový nekomplikovaný zážitek.

Že se zvuk A7 soustředí spíše na realistické podání komplexního celku, než na vystrčení efektních maličkých detailů, to už z výše řečeného asi tak nějak vyplynulo. Potvrdila to i "Don´t cry it´s only rhythm" od Grace Jones ("Extended Dynamic Experience 1" | 2015 | STS Digital | STS-6111143). Zvuk je přesto důstojně informativní, jak prostě už blízkost světu šestimístných cenovek velí - zdá se, že reprosoustavy nic nevypichují, všechno jako kdyby bylo propojené, celistvé a přitom je tu ten nadhled a organizovanost, která vás nechá proplout mnohovrstevnatou skladbou, zaslechnout tiché vlasově tenké cinknutí činelu i vibrující strukturu basových syntetických zvuků. A přesto vnímáte právě hlavně ten celek a můžete se jím kochat.

Ani ve velkém prostoru a na poměry podobně velkých reprosoustav hodně daleko od sebe neztratily Spendor schopnost udržet spojitou pravolevou stereo bázi, v "Thus saith my Cloris brite" ("The Absolute Sound Reference Vol. 3" | 2017 | STS Digital | STS-6111164) ale bylo také cítit, že z malých sloupků vylézá nadprůměrně proporčně velký zvuk, který umí zaplnit. A přitom stále nemá tendenci být těžký nebo hutný, je tu dost vzduchu, volnost a lehkost, reprosoustavy se umí decentně odstranit z prostoru a zůstává načrtnutý právě jen prostor z nahrávky a férově lokalizované nástroje v něm.

Z velikosti zvuku, z jeho nadhledu a schopnosti s elegancí zahrát potichu i nahlas pak těží celkový hudební zážitek - je zkrátka fajn, neúnavné a velmi jednoduché proplétat se zvukem Spendor A7 s jakoukoliv skladbou. S lehkostí sloupky zahrály i "Vuolgge Mu Mielde Bassivarrái" od Mari Boine ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149), možná ne s takovou tou těžkotonážní tělesností, která ve skladbě je, ale tak příjemně, tak snadno, s už tak slušným tahem odspodu a nevyprchávající čitelností až k nejvyšším tónům, že se to prostě skvěle poslouchalo. Klidně pěkně nahlas a přitom stále kultivovaně, stále příjemně, stále s muzikálním šmrncem.

Kompaktní dvoupásmové sloupky Spendor A7 patří svou cenou do vyšší třídy a přes vší svou jednoduchost umí okouzlit a v tvrdé konkurenci obstát. Mají totiž takový ten britský šarm, ten talent hrát sice lehce po svém, ale přesto tak přesvědčivě realisticky, že si to jednoduše užíváte a sloupky za okamžik zmizí z vaší hlavy a zůstává v ní jen radost z poslechu. Rozehrávají se snadno a mají v sobě krom nadhledu i živost, přesto s takovým tím ostrovním nadhledem zůstávají hlavně vyrovnané, samozřejmé a téměř nevykolejitelně příjemné. Pokud od nich žádáte více než jen decentní bas, budete je muset přistrčit na méně než půl metru ke zdi, ale zase ne úplně ke zdi, jinak jsou ale vlastně po všech stránkách "snadné" - snadno se umístí, snadno zapadnou do interiéru, snadno se rozehrají prakticky jakoukoliv elektronikou a výsledný zvuk se snadno poslouchá už od relativně tichých úrovní až po relativně hlasitý poslech. Spendor A7 jsou prostě snadná cesta k muzice...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček,...) s akustikou upravenou velkou akustickou stěnou za reprosoustavami. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v prostoru uprostřed místnosti co nejdále od všech stěn.

Z kompaktního těla sloupků A7 se Spendoru podařilo dostat velmi solidní frekvenční charakteristiku - nástup reprodukce na cca 50 Hz není ohromující, ale pokud chcete pár extra Hertzů, stačí přiblížit kabinety ke stěnám. Za sedlo mezi 120 a 150 Hz lze pravděpodobně vinit i velké absorpční plochy v místnosti, zato za přidanou energii mezi 800 a 1 800 Hz jen stěží. Odpověď mezi 3 000 a 20 000 Hz je pak solidně lineární. Vokální pásmo je pak posunuté trochu energicky dopředu. Celkově není lineárnost zrovna studiová, ale i tak se - pokud odhlédneme od zjevného vlivu akustiky ve zmíněných basových frekvencích - vejde do tolerance +/- 4 dB.

Impedance ukazuje, že A7 jsou spořádaně osmiohmové reprosoustavy, tedy reálně a nejen na papíře, jak je dnes v drtivé většině případů patrné. Jsou tak vhodné i pro elektronky a není třeba se bát nepřiměřené proudové zátěže. Snad jen drobné úkazy na 180 Hz, 450 Hz a hlavně cca 4 000 Hz svědčí o přítomnosti rezonancí - první dva případy jsou naprosto zanedbatelné, ale ani na výškách, zdá se dle poslechu, zkreslení neprobíhá. Bassreflex je naladěný kolem 40 Hz. Elektrická fáze má velmi prudký a do negativních hodnot vcelku výrazně zasahující výkyv na úrovni 80 Hz, spolu s impedančním peakem přesahujícím 35 Hz by ale nemělo jít o proudově náročný moment. Atypický je také výrazný výkyv fáze směrem ke kladným hodnotám, začínající na 5 kHz a patrný hlavně mezi 7 a 20 kHz.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 89 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ britský nadhled a kultivovanost

+ pocit plynoucího, vstřícného zvuku

+ pěkné křivky, kombinující modernu s klasikou

+ pocit celkové elegance a nepřehnanosti

ZÁPORY

- nejdou nejhlouběji ani nejsou výjimečně analytické

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz 

fSdílet

Tweet