Přestože úvodní pojetí samozřejmě definoval značce Marantz sám zakladatel Saul, po němž se výrobce dodnes jmenuje, ty zásadní úspěchy si spojíme s tímto jménem až v éře, kdy se návrh přesunul do Japonska a to zejména v té části novodobé historie, v níž udával tempo značky Ken Ishiwata. Ten již bohužel mezi námi není, ale i po jeho odchodu navazuje Marantz právě na jeho odkaz a to i u nejnovější inkarnace základní řady se sedmičkou na konci.

Nosným produktem je tu integrovaný zesilovač PM6007, který se drží klasického konceptu, vídaného již v předchozích generacích, od PM6006 ho vlastně je na první pohled poměrně těžké odlišit. Stále je to týž elegantní Marantz, na svou třídu pěkně zpracovaný, dávající na obdiv trojdílný čelní panel, kde ve spojích mezi těmi krajními a největším centrálním dílcem najdete klasický otočný ovládací prvek – vlevo pro výběr vstupu a vpravo pro regulaci hlasitosti. Nejsou to luxusní plné obrobky, na druhou stranu je tu kvalita materiálu i zpracování solidní.

Nezaměnitelně provedená je i horizontální linka, v níž modrá „očka“ indikují ten který aktivní vstup, pod nimi je čtveřice tlačítek, sloužící k odstavení tónových korekcí, k zapnutí / vypnutí žádaného pár reproduktorových výstupů a nakonec tlačítko, jímž lze zvolit jeden ze dvou digitálních filtrů, které mají spíše kosmetickou funkci, než výraznější zvukový dopad.

Klasickou estetiku má i trojice otočných prvků pro regulaci tónových korekcí pro basy, výšky a vyvážení kanálů. Čelní panel pak už doplňuje vedle spínacího tlačítka jen 6,3 mm sluchátkový výstup.

Boky přístroje i jeho horní stěna jsou tak nějak klasické, odpovídající svým zpracováním cenové relaci. Snad jen pozor na to, abyste zesilovač nezastrčili do úplně uzavřené skříňky, perforovaným vrškem při provozu přeci jen nějaké to teplo uniká.

Taktéž na zadním panelu se nic zásadního oproti předchozím iteracím nezměnilo a také tady panuje designový duch Marantz. Je tu vlastně jen trochu jiné rozložení konektorů (velmi nepatrně) a přibyl subwooferový výstup. Jinak PM6007 zůstává věrný ideji důstojné všestranné konektivity – máte tu čtyři standardní cinchové linkové vstupy (jeden má k sobě i linkový výstup), je tu vstup do gramofonového předzesilovače pro MM přenosky, je tu dvojice optických a jeden koaxiální digitální konektor třeba pro televizi nebo podobnou aplikaci.

Reproduktorových terminálů je celkem osm, jsou rozdělené do bloků A a B, které lze nezávisle zapínat a tím buď ozvučit dva pár reprosoustav, dvě zóny nebo třeba zajistit bi-wiringové propojení jednoho páru reprosoustav. Je tu proprietrání systém předávání signálu dálkového ovládání pomocí cinchového konektoru, pokud byste měli širší sestavu z komponentů Marantz a to je spolu s napájecí zásuvkou bez zemnícího kolíku vše.

Co se týká vnitřního uspořádání, tam Marantz také zůstává věrný klasickým řešením. Digitální vstupy obsluhuje čip AK4490 s rozlišením 24 bit / 192 kHz, jeho modul je pak stíněný, aby se snížilo rušení okolním zářením. Marantz tu podle všeho také aplikuje technologii „Marantz Musical Digital Filtering“ a mělo by jít o stejný přístup, jako u vrcholných firemních modelů s desetinásobnou cenovkou.

Klasický je také zesilovač, kde je základem dodávek energie zapouzdřený toroidní transformátor a výkon dodávají tranzistory ve třídě A/B – je to slušných 45 Wattů na kanál do 8 ohm. V obvodech je zapracován diskrétní modul HDAM-SA3, který má oproti integrovaným obvodům nabízet lepší dynamiku i nižší zkreslení a celkově staví PM6007 na řešení s proudovou zpětnou vazbou. Modul phono předzesilovače stojí na bázi FET tranzistorů a je prý převzatý z dražšího PM7000N.

Marantz PM6007 dokáže dodat 45 Wattů do 8 ohm a 60 Wattů do poloviční zátěže, pracuje v rozmezí 10 – 70 000 Hz (bez udané tolerance) a s celkovým harmonickým zkreslením pod 0,08%. Činitel tlumení má hodnotu 100, odstup signálu a šumu pak 102 dB (u linkových vstupů). To jsou hodnoty naprosto korektní v segmentu základního hi-fi.

Stojí za to zmínit, že PM6007 má klasické rozměry s šířkou 44 cm, hloubkou 37 cm a výškou 10,5 cm. Celkem přístroj váží 7,6 kg.

Marantz PM6007 jsme poslouchali v redakčních sestavách – hrál také často s Marantz CD6007. Srovnávali jsme ho s Norma Revo IPA-140 na Xavian Quarta, kde se napájelo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno bylo Nordost Heimdall 2. Hrál ale také s Fischer&Fischer SN-70, Cambridge CXC a to místo Cambridge CXA81 na kabeláži Dynamique Audio Horizon 2. Více o konkrétních sestavách, napájení, kabeláži nebo antivibračních řešeních se dozvíte v pravém sloupci -->.

Pěkně houpavý kontrabas v „Upojenie“ ze stejnojmenné spolupráce Jopek / Metheny (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) ukázal, že Marantz má poměrně klidnější basovou složku, ve spíše přiměřeném objemu, není to žádný masivní, dominující bas na efekt. Netlačí se nijak kupředu, na druhou stranu má s ohledem na kategorii slušnou definici a zejména v barvě tónů se drží takříkajíc „na dohled reality“. Není to zvuk suchý nebo odtažitý (jako někdy bývá u základního hi-fi, takový ten nemastný neslaný „neutrál“), ani se nijak nepředvádí, je to vlastně až civilní zvuk. Tu a tam možná ale bude u žánrů jako rock nebo u filmů chybět větší pocit zátahu od podlahy.

O co decentněji předestírá PM6007 basové oktávy, o to výrazněji a jasněji se věnuje pásmu střednímu – už tak jasně a zřetelně nahraný zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-8) zněl docela výrazně, takže v nahrávce obsažené jadrné sykavky tu jsou skutečně sykavé a řízné. Není to nicméně vulgární nebo tvrdé, chce se říct, že je to autentické. Čistota nahrávky je dobrá, snad i tady lehounce chybí trocha plnosti, která by třeba zjemnila onu přímočarost, nicméně čitelnost a pocit autenticity jsou rozhodně dobré a Marantz se tu prostě nesnaží dělat věci krásnější.

Naopak, vysoké tóny činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) byly pěkně kovové, bez pocitu plechovosti nebo „pískování“. Ani tady není tělo nástroje nějak obrovské, je to spíše decentní přednes, zaměřený na neagresivní audiofilský styl. Díky takové té celkové nepřikrášlenosti a vlastně slušnému rozlišení je i tady slyšet ševelivé doznívání každého úderu. Rozlišení je v kontextu ceny dobré, není to analytická snaha o vytažení nejjemnějších nuancí, ale přesto díky vlastně slušné čistotě a velmi chvályhodné snaze nic nenadsadit vyznívají informace s dobrou srozumitelností.

Přestože PM6007 není žádný silák, dokázal relativně dobře rozhýbat i velké Xavian Quarta v „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) a udržet férovou kontrolu nad dynamickými špičkami. Basové brumlání má dokonce i nějakou citelnou údernost. Zesilovač nenabízí úplně velkou váhu nebo pocit všeobjímajícího objemu, ale je to takový lehký, svěží zvuk a ve finále má víc síly, než se zdá. Respektive dokáže „prodat“ i dynamičtější momenty bez pocitu změknutí a nekontrolovanosti.

Až chaoticky propletená „Sabbath“ od Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) vlastně už nebyla takovou tou jednolitou hudební hmotou, zesilovač stále nijak neexhibuje, ale už lehce rozplétá cestu jednotlivých nástrojů skrze hudbu. Není to přednes analytický, vytahující detailíčky a doznění, ale v segmentu základní hi-fi techniky (tedy takové, která si opravdu zaslouží označení hi-fi) je pořádek a čitelnost v dobrém standardu a Marantz má možná méně efektní, ale o to více audiofilovi blízké ladění.

Hudební scéna ve Wilsonově variaci na jazzovou klasiku „Summertime“ („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) byla standardní, slušně organizovaná v pravolevém směru, s nástroji čitelně oddělenými (jakkoliv samozřejmě ne holograficky) a vlastně celkově bezproblémově načrtnutými.

Ačkoliv pak celkově Marantz PM6007 není v ničem výjimečně vystupující nad konkurenty v dané cenové hladině, má takový ne úplně na první dobrou uchopitelný a popsatelný talent zahrát s příjemností a organickou netechničností (která je třeba velmi zjevná u firemního PM7000N, takže by vlastně nemělo jít o překvapení). I zvukově kompromisní „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) zněla vlastně bez strohosti, nahrávka lehce pod dekou byla pravda stále trochu pod dekou, ale vlastně vás nic neodrazuje od poslechu. Dokonce si můžete dát hlasitost i lehce doprava, kdy se zvuk trochu „rozsvítí“ a lehčí bas získá na intenzitě, což vůbec není nepříjemné – a zesilovač se zjevně necítí nekomfortně.

Celkově je PM6007 od Marantzu takovým pokrokem v mezích zákona (i když se cena procentuálně zvedla relativně výrazně, v absolutních číslech to tak hrozné není) – vizuálně i technicky je to stále klasický dostupný Marantz, zvukově se pak vymezuje vůči efektnímu nebo naopak suše analytickému zvuku, který nabízí většina konkurentů. Vymezuje se tím, že nabízí zvuk hezký, ba až lehce „nakažený“ muzikálním charakterem Marantz, vymezuje se tím, že hraje nenápadně, jemně a neokázale; vlastně až tak nenápadně, že vás občas překvapí, jak dobře zesilovač ustojí dynamičtější pasáž nebo jak pěkně zvládne předat tonalitu nástrojů. Dá se rozhodně říct, že PM6007 je velmi slušný zesilovač základní dostupné třídy, o kterém lze prohlásit, že splňuje skutečné hi-fi standardy. Jako vstup do světa dobrého zvuku v klasické podobě funguje právě tak, jak by měl.

Kč 14 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ důstojný dostupný hi-fi zesilovač

+ ideální spektrum konektivity pro běžné používání

+ férová cenovka

+ celkově příjemná zvuková bez pocitu chudosti

ZÁPORY

- zvuk je v některých kombinacích trochu tenký

- cena procentuálně poněkud nabobtnala

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet