110 let, to už je požehnaný věk i pro želvu, natož pro jedinou firmu. Japonský Denon ale přesně takové výročí v roce 2020 oslavuje a jak se na takovou příležitost sluší a patří, činí tak edicí nových komponentů, které už přídomkem v názvu (A110) toto fantastické jubileum reflektují. V nabídce jsou celkem čtyři, kromě puristického stereofonního páru zesilovač + SACD přehrávač i A/V zesilovač a nová verze osvědčené přenosky.

Logickým partnerem pro stereofonní přehrávač kompaktních disků je stereofonní zesilovač, nic není pro Denon posledních dekád nakonec typičtějším produktem. PMA-A110 hrdě navazuje na tradici a nabízí ve svém poměrně dost robustním šasi (43,4 cm x 45 cm x 18,2 cm při váze 25 kg) všechny charakteristické designové prvky, dost podobně jako na DCD-A110.

Znamená to, že dominantní prvek je přímo uprostřed, tady jde o mohutný ovladač hlasitosti, který má poměrně dost lehký chod, jakkoliv opatřený nějakým tím fyzickým odporem, což nabízí možnost skutečně jemné regulace úrovně. Obdobný prvek, byť v násobně menší podobě, slouží k volbě vstupů a nachází se zcela vpravo. Mezi těmito dvěma ovladači najdete vskutku až podivně maličkatý displej, který se poprvé objevil na PMA-2500NE, s nímž PMA-A110 sdílí hodně estetických řešení. Nutné informace se na něj vejdou, jeho reálná přidaná hodnota je lehce diskutabilní.

Levá polovina čelní stěny je pak zřetelně plnější, je tu celkem šestice důležitých prvků. Podobu pěkných otočných knoflíků mají tónové korekce, upravující basy, výšky a vyvážení kanálů, formu maličkých tlačítek pak získala tři tlačítka, proměňující provozní režim zesilovače. Jedno je vyhrazeno funkci čistě analogového režimu (konkrétně dvou různých stupňů vypnutí digitálních obvodů), jedno slouží pro obejití tónových korekcí v signálové cestě a to třetí přepíná režim přenoskového předzesilovače mezi MM a MC. Všechny mechanické prvky jsou materiálově skutečně krásně zpracované a PMA-A110 je prémiový komponent se vším všudy, navíc té kovové robustní mase grafitový odstín sluší. Poslední důležitou zajímavostí je 6,3 mm výstup na sluchátka.

Tak jako u přehrávače, i u zesilovače je zadní strana přístroje z pohledu konektivity vybavená skromně, možná až trochu zbytečně skromně. Že je tu jen jeden pár reprosvorek na kanál, to samozřejmě reálně žádný problém není. Že jsou tu ale jen tři analogové vstupy, to by v některých případech problém už být mohl. Všechny mají linkovou podobu a jsou nesymetrické, cinchové, což odpovídá DCD-A110. Jeden z nich pak díky přítomnému linkovému výstupu vytváří nahrávací smyčku. Dobrou zprávou je čtvrtý cinchový vstup, sloužící k již naznačené možnosti připojit gramofon, zemnící kolík je hned vedle. Poslední pár RCA konektorů vede signál přímo do koncového stupně, což přijde k ruce tam, kde chcete zkombinovat domácí kino a stereo, kde budete chtít přední pár reprosoustav „krmit“ zvukem tohoto zesilovače.

Příjemným doplněním této tradiční a lehce skromnější sestavy konektorů je pětice digitálních vstupů – tři optické, jeden koaxiální a dokonce jeden USB konektor pro přímé spojení s počítačem otevírají v jinak starosvětském konceptu dveře formátům 21. století.

Celé šasi je taktéž konstruováno s ohledem na koncept Direct Mechanical Grounding, takže i v zesilovači krom tlustých plechů, tvořících základ komponentu, najdete výztuhy v podobě dodatečných ocelových plátů.

Vnitřní uspořádání PMA-A110 je působivé, ne nepodobně jako u příbuzného SACD přehrávače. V centru všeho dění sedí dvojice mohutných transformátorů, opět na EI jádře a opět s potiskem, symbolizujícím výrobu speciálně pro výroční komponenty. Pěkně organizované desky plošných spojů jsou rozděleny kovovými příčkami do několika komor pro minimalizaci vzájemného rušení.

Největší část prostoru zabírají chladiče se sedmou generací modulů koncových stupňů, které v technologii Advanced Ultra High Current využívají MOS-FET výkonové prvky a push-pull zapojení a dvoustupňový diferenciální zesilovač. Denon jako již tradičně sází na schopnost dodat na výstupu vysoké proudy, aby „uživil“ i komplikovanější reprosoustavy. Zesilovač generuje slušných 80 Wattů do 8 ohm (20 – 20 000 Hz při THD pod 0,07%) při odstupu signálu a šumu přes 110 dB.

V napájecím zdroji je vidět veliké filtrační kondenzátory, které si Denon nechává vyrábět na míru, stejně jako jsou tu rychlé diody nebo tlusté měděné cesty.

Další důležitou součástí integrovaných zesilovačů je regulace hlasitosti. Tu Denon vyřešil elektronicky, byť funguje tak, že na mikroprocesoru postavené řešení měří fyzickou pozici ovladače na jeho dráze. Mikroprocesor pak adekvátně tomu pracuje i s tónovými korekcemi (+/- 8 dB na 100 a 10 000 Hz).

Zajímavý je vestavěný převodník – ten u USB dovoluje přehrávač PCM signály s rozlišením až 32 bit / 384 kHz a u DSD až 11,2 MHz, takže prakticky vyhoví všem dnešním alespoň trochu rozšířeným formátům (vyjma MQA). Kompletní modul převodníku je pak převzatý z DCD-A110, takže jde o čtyři čipy PCM1795 v konfiguraci dvou na kanál v monofonním zapojení. Prakticky identický je také modul dvojitého oscilátoru, takže jak signály se základním taktem 44,1 kHz, tak ty se základním taktem 48 kHz mají svůj vlastní zdroj časování a tím nižší jitter.

Na D/A převodník i v tomto komponentu navazuje modul s vysokým výpočetním výkonem, který se stará o přepracování „stupňovitého“ digitálního signálu na „téměř analogovou“ úroveň spojitosti. Ultra AL32 pracuje v rozlišení 32 bit / 384 kHz.

Modul phono předzesilovače nemá žádná komplexnější nastavení, krom výše zmíněného přepnutí na MM nebo MC úroveň zesílení. Jemné balancování parametrů na míru té které přenosce tu tak není na pořadu dne, ale – zejména pokud použijete výroční přenosku Denon – nemělo by v reálném světě dojít k nějakým problémům.

PMA-A110 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde se hrálo s přehrávači DCD-A110 nebo McIntosh MCD600 a porovnávalo se s Denon AVC-A110 nebo třeba sestavou McIntosh C2700 / MC1.25KW. Propojeno bylo kompletně kabeláží InAkustik střední třídy, poslouchalo se přes Bowers&Wilkins 802 D3, ale i 603 S2 Anniversary, 606 S2 Anniversary a 607 S2 Anniversary.

Na kontrabasu v „Upojenie“ ze stejnojmenného alba Pata Methenyho a Anny Marie Jopek (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) byla znát typická tonalita Denonu, ovšem jaksi dospělejší a samozřejmější, byť stále je to ten lehce vřelejší a měkčí zvuk, pro který si firma získala svou oblibu. Zajímavé bylo, že i v neproporční kombinaci s velkými Bowersy si zesilovač zachoval slušnou kontrolu, uvolněně se houpá a definice je velmi slušná. Denon se nijak expresivně neprosazuje, tóny jsou oddělené a konturované s přirozeností a nenuceností, je to takový klidný, nedominantní, až nenápadný, ale velmi kultivovaný zvuk, v němž nic nepoutá pozornost k elektronice a můžete se tak cele oddat jen hudbě samé.

Organická charakteristika s nepatrně vřelejší a sametovější stopou navazuje prakticky bezešvě také středním pásmem, zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) měl nenásilný fokus, byl předsazený, ale „nevytrčený“. Čím víc PMA-A110 posloucháte, tím víc se vám jistě zalíbí, jak v klidu hudbu prezentuje – snad ne s takovým tím moderním šlapáním na plyn, ale jako kdyby zesilovač dokázal dosáhnout té krásné plynoucí nemechaničnosti. Je to bezprostředně a radostně muzikální, tak nějak neokázale zábavné a s lehce „krásným“ laděním.

Klidnější a laskavější zvukovou charakteristiku dotahuje Denon až k hornímu okraji frekvenčního pásma. Cinkot činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) byl velmi slušně detailní, jednotlivá cinknutí jsou oddělená s lehkostí a přestože plochy činelů není úplně obří, zřetelně vnímáte textury a nástroj jako takový je pořád zřetelný, ať už v hudbě hraje kolik chce dalších nástrojů. Kontrola je nenásilná, tonalita sladší, ale celkově je zvuk vyvážený způsobem, který je mimořádně příjemné poslouchat.

PMA-A110 nedává nijak dramaticky najevo svou sílu, jen tak si „bublá“, trochu tak může překvapit, že i dynamicky výraznější skladby typu „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) jsou řízené s důstojným nadhledem, hudba je pěkně plná a pružná. Není to nadupané a výbušné, ale ta nenucená kultivovanost, to je velká dlouhodobá deviza. Je to opravdové hi-fi pro ty, kteří už nepotřebují efekty. Ocenili jsme i to, že Denonu nedošel dech ani při vysoké hlasitosti, v rámci své cenové třídy má PMA-A110 příjemně vysoký standard.

Z pohledu rozlišení je fakt, že leckterý konkurent v této hladině nabízí expresivnější podání informací a jaksi „větší efekt lupy“, nicméně Denon má nezvyklé kouzlo a schopnost s dospělou samozřejmostí zprostředkovat hudbu tak, že působí zábavně, nepodbízivě a prostě „tak jak má být“. Vrstevnatá a chaotická Mehldauova „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) vlastně vyzněla s audiofilskou autenticitou, zesilovač se nesnaží nabídnout víc, než co nabízí nahrávka samotná. Činí tak ale s grácií, i v takovéto nahrávce se totiž vyznáte, hudba je čistá, organizovaná, má zmíněnou nepřikrášlenou autenticitu, ale i šarm a jisté barevné kouzlo, takže i když mikrodetaily a nejjemnější nuance nejsou nijak vytažené, je to už velmi pěkná reprodukce, v níž nic nepřekáží. Opravdu se dá říct, že takhle vypadá pravověrná audiofilie.

Se stejným klidem funguje PMA-A110 i při rekonstrukci hudební scény – Wilsonova „Summertime“ („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) se mohla zdát v prvé chvíli „tak nějak normální“, ale s každou další minutou oceníte víc a víc to, jak nenuceně zesilovač drží zvuk pod kontrolou, aniž by sahal k nějakému efektu. Je to vlastně přesné a čisté, zvuk je otevřený, takže vynikne nahrávka jako taková – lokalizace je bezproblémová, všechno už se propojí tak, že hudba je jako plátno načrtnuté kdesi před vámi, nezávislé na elektronice a reprosoustavách, což je kýžený „hi-fi efekt“.

Nejkouzelnější je rozhodně pohoda, muzikální a „snadno přežvýkatelný“ charakter, s nímž si snadno poslechnete cokoliv. Ani limitovaná kvalita „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) není rušivá, hudba snadno proplouvá, je to neuspěchaná, ale šlapající zábava. Je to vlastně velmi dospělá charakteristika s pěkným nadhledem, zvuk zábavný, který můžete poslouchat hodiny a hodiny a hodiny.

Denon si na své sto desáté narozeniny nadělil moc pěkný integrovaný zesilovač – PMA-A110 možná esteticky i technologicky připomíná PMA-2500NE, má ale výrazně dospělejší, přirozenější charakteristiku, stejně jako s nenápadnou, neokázalou samozřejmostí umí kontrolovat i neproporčně složité a drahé reprosoustavy. Zachovává si v každé situaci nadhled, laskavost, sladkost a vřelou pohodu, díky čemuž je příjemné poslouchat velký orchestr v plné parádě, stejně jako komorní jazz nebo oblíbenou rockovou pecku na vysokou hlasitost. Denon prostě hraje, bez efektů, bez pocitu nějaké nedostatečnosti, byť možná ne tak živě a dramaticky, jako někteří moderní konkurenti. Oproti nim mu možná také chybí větší počet vstupů, to je ale asi tak všechno, co by mohlo být na překážku – jsou tu digitální vstupy velmi slušné kvality, je tu phono a byť nic z toho nemá žádné sofistikovanější nastavení, funguje všechno překvapivě v pohodě. Je to vlastně dobrý popis přístroje po všech stránkách – prostě funguje a funguje muzikálně, nenásilně a jde vám z cesty, takže můžete poslouchat libovolnou hudbu kdykoliv a jakkoliv, každý den a jak dlouho chcete. Tohle je opravdové high fidelity, které je vynikající oslavou výjimečného výročí. Tak všechno nejlepší…

Kč 90 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné zpracování

+ slušný (byť ne fantastický) D/A převodník

+ přirozená tonalita

+ schopnost až nečekaně dobře uřídit i náročnější reprosoustavy

+ muzikálnost a naprostá neúnavnost

ZÁPORY

- málo vstupů a chybějící výstup na subwoofer

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet