Ačkoliv vlajková loď mezi zesilovači firmy Onkyo (nepočítaje tedy poněkud "jinou" řadu Reference) s označením A-9070 už nepatří mezi horké novinky, přesto ani po několika letech díky své výbavě neztrácí na aktuálnosti, i když je fakt, že současný trend propojení s počítačem mu ještě uniká.
A-9070 patří mezi poměrně velké stroje (43,5 x 17,5 x 43,1 cm - š x v x h a 18,1 kg), jeho křivky jsou ortodoxní, ale čelní panel se drží naprostého minima viditelných prvků, čímž tak trochu připomíná spíše moderní A/V receivery. Přímo uprostřed je velký hliníkový ovladač hlasitosti, utvrzující vás v tom, že zesilovač má skutečně jen měnit hlasitost. V levé části najdete ještě elektronické spínací tlačítko, v pravé dvoupolohový páčkový přepínač pro vypnutí všech "nadbytečných" obvodů typu korekcí, displeje, digitální části apod., maličký a jednoduchý displej ukazující jen to nejnutnější a nakonec malý otočný ovladač, sloužící pro přepínání vstupů. Jediným indikátorem aktivního vstupu je ale zmíněný displej.
Zbytek ovládacích prvků je skrytý za výklopným krytem, zabírajícím v podstatě celou spodní třetinu čelního panelu (opět tak trochu po vzoru A/V receiverů). Je tu jednak tlačítko pro výběr aktivních reproterminálů (A / B / A i B), jednak korekce basů, výšek a vyvážení kanálů a jednak tlačítko, kterým se dostanete k hlubším nastavením zesilovače. Jde o možnost změnit jména vstupů, nastavit úroveň sluchátkového výstupu nebo dobu automatického vypnutí. Za krytem najdete ještě doplňkový 6,3 mm výstup pro sluchátka.
Zadní stěna je poměrně prostorná a konektory nepřeplněná. Po stranách najdete vertikálně orientované reproterminály, na každé straně čtyři. Jsou středně velké, ale rozumně bytelné a pojmou docela v pohodě banánky i holé vodiče, u vidliček to zase tak jednoduché soužití nebude. Uprostřed pak najdete signálové vstupy a výstupy. V horní části jsou to dva koaxiální a jeden optický digitální vstup, ve spodní pak celkem tři analogové linkové vstupy, které doplňuje vstup přenoskového předzesilovače se zemnícím kolíkem. Cinche jsou dostatečně pevné, byť by mezi nimi mohlo být o kousek více prostoru.
Z méně standardních přípojných míst je tu ještě analogový linkový výstup, pre-out výstup a také přímý vstup do koncových stupňů, třeba kvůli aplikaci v sestavě domácího kina. Kromě obligátní napájecí zásuvky jsou tu už jen 3,5 mm jacky pro signál dálkového ovládání šířeného po kabelech.
Vnitřní konstrukce stojí na firemním řešení AWRAT (Advanced Wide Range Amplifier Technology), které spojuje několik dílčích technologií pro dosažení optimálního zvuku. Hlavním je obvodové řešení DIDRC pro potlačení intermodulačního zkreslení. Slouží zejména k redukci artefaktů ve frekvenčním pásmu nad 100 kHz, které se poté nepřenáší do slyšitelného pásma a zvuk má díky tomu být výrazně čistší. Onkyo používá v obvodech také jen velmi malou zpětnou vazbu a každá část obvodového řešení má svůj vlastní přívod z napájecího zdroje. Výkonový stupeň pak zvládá proud až 100 Ampér a umí potlačit zpětný signál od reprosoustav. Koncová část zesilovače je také navržena plně symetricky, v podstatě jako dva monobloky.
Napájení běží po tlustých měděných drahách, hladký průběh zajišťuje čtveřice filtračních kondenzátorů se souhrnnou kapacitou 60 000 mikrofaradů.
A-9070 využívá třístupňové zapojení Darlington, tranzistory pracují v push-pull zapojení, kdy umí dodat 75 Wattů na kanál do 8 Ohm, respektive 140 Wattů do 4 Ohm. Tlumící faktor činí 130, celkové harmonické zkreslení (THD+N) nepřesahuje 0,03% (1 kHz / 1 Watt). Odstup signálu a šumu na analogových linkových vstupech činí slušných 107 dB.
Digitální část běží na čipu Wolfson WM8742, respektive jsou tu dva, na každém kanálu je připojen jeden a zpracovává signál paralelně ve dvou proudech, aby zajistil maximální možnou čistotu. Podporují PCM signál s rozlišením až 24 bit / 192 kHz.
Onkyo A-9070 jsme poslouchali proti sestavám Naim Nait XS / Naim CD5si, Gato Audio AMP-150 / Gato Audio CDD-1 a Cambridge CXA80 / Cambridge CXC, oba zdroje signálu sloužily i pro Onkyo. Jako další zdroje jsme měli k dispozici Apogee Groove, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII nebo VPI Scout přes Naim Stageline a Pro-Ject Elemental. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, ELAC BS 73 nebo OceanWay Sausalito, kde se srovnávalo ještě s Viola Crescendo / Concerto. Propojeno bylo kabely TelluriumQ Silver a Black sérií, případně ZenSati Authentica.
Onkyo A-9070 vypadá už od pohledu robustně a tak se s ním tak nějak podvědomě pojít pocit, že by měl tenhle zesilovač vyprodukovat spoustu energie a zvuku by se neměl rozhodně bát. A že v basovém základu se toho určitě nebál. Kontrabas v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64935) byl slušně razantní a pevný, energie je tu slušná dávka, byť objemu se zdálo být poměrově o něco méně a trochu přidat by reprodukci jako celku určitě slušelo. A-9070 se nicméně i tak nebojí prosadit, takže už se začíná dát i vyznat v jednotlivých polohách nástroje, zesilovač už začíná spodní frekvence vlastně i docela přehledně odstiňovat. A i přes lehký deficit objemu tu je cítit pronikající impuls, byť vás zesilovač určitě neutluče. Na poměry své kategorie ale patří k akčnějším.
Hlasy Katie Melua a Evy Cassidy ve "What a Wonderful World" ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD00040) dokázal zesilovač podat velmi čistě, zároveň ale s klidnou příjemností, s uvolněností. Je fakt, že hlasů bylo opět objemově o něco méně, působily tenčí, ale zato bylo jasně zřetelné kdy a jak zpívá která ze zpěvaček, hlasy se nepřekrývaly a zesilovač ve vcelku jemném přednesu umí vykreslit i docela dost detailů. Přednes jako celek je lehoučký, uvolněný, samozřejmý a je tu cítit kombinace slušné energie a harmonického souladu obou vokálů. Onkyo tak kombinuje určitou věcnost a techničnost (tenčí, ale přesný a čistý zvuk) s poměrně příjemnou, suchý přednes osvěžující harmonií a hladkostí.
Činel v "Take Five" Dave Brubeck Quartet ("Time Out" | 2009 | Collumbia | 88697 39852 2) byl rozhodně velmi odvážný, znělý, až cinkavý a zvonivý. Kov činelu zněl pronikavě, až s lehkou dominancí a byl výrazný a rozhodně ne opatrný. Nebyl nicméně ani při vyšší hlasitosti útočný či vulgární, bylo ho objemově hodně, ale ne nesmyslně příliš a hlavně s sebou nesl díky výraznosti také snadnou čitelnost a pocit prokreslenosti, stejně jako poctivě kovový charakter. Dokonce byl slyšet i přesný okamžik dopadu paličky na tělo činelu, rezonance těla nástroje a dozvuk se slušnou délkou.
V Brahmsově "Symfonii č. 1" v podání Berliner Philharmoniker s Herbertem von Karajanem (Deutsche Grammophon | 453 097-2) bylo znát, že Onkyo A-9070 má rozhodně dost energie i přes jen mírně nadprůměrný papírový výkon, dokonce na poměry své třídy až výborně ustojí i dynamické orchestrální špičky, i když pocit živoucí dynamiky a vnitřního dramatu vám tak úplně nepředá, raději se soustředí na organizaci, čistotu a udržení klidu a pohody. Tím pádem také nenabízí úplně velký zvuk, který by zaplnil každý volný krychlový centimetr prostoru, snaží se spíše udržet zaostřenost a kontrolu, což ústí sice nikoliv v efektní a kolena podlamující živost, ale zato v absenci dynamických nedostatků a dalších slabin, hudba plyne svým tempem a s čistotou a jistotou.
V "Puer natus est nobis" v podání benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) bylo cítit, že Onkyo svým klidným způsobem dokáže jít i poměrně hluboko, dokáže nechat vyjít na povrch dost informací, takže je slyšet, že ve sboru je mnoho hlasů (byť úplně suverénní rozkrytí jejich pozice a separace jednotlivých zpěváků stále ještě není úplně dotažená), rezonance prostoru byla vysloveně krásně podaná a díky tomu hudba také působila zasazená do realistického prostoru. Dokonce už bylo slyšet i nádechy mnichů, jejichž hlasy byly relativně plastické.
Podání prostoru v podstatě nebylo co vytknout, rozložení Stingových spoluhráčů v "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) bylo v pravolevém směru naprosto řádné, scéna byla jistá, pevná a přehledná, díky celkové čistotě nebyl problém sledovat jednotlivé nástroje a dokonce tu byla i citelná hloubka.
V "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) prosakovala čistým zvukem (ne)kvalita nahrávky, ale dominanci měla přesto dostatečná energie a klid, kterými Onkyo A-9070 špikuje každou skladbu, takže ani horší nahrávka vám poslech neotráví. Rytmus a tempo nebyly sice úplně strhující, ale opět - vlastně reprodukci v kontextu kategorie nic neschází a plyne pohodově.
Onkyo A-9070 není zesilovač, který by hrál nějak dramaticky, který by oslnil nějakou jednotlivostí nebo který by vás strhnul na první dobrou. Je to nicméně dobře provedený, dobře vybavený a dobře hrající stroj, který má svůj klidný charakter, v němž vlastně není v rámci cenové třídy žádná vážná chyba, díky čemuž si můžete poslechnout v podstatě cokoliv, v podstatě na jakoukoliv hlasitost a ono to pořád v klidu hraje, s dostatkem energie a s tím, že bez zjevné větší snahy udrží pořádek i ve složitějších orchestrálních kompozicích. Možná by celkovému dojmu ještě trochu prospěl větší objem, který by reprodukci mohl vybudit z jejího stálého klidu, ale jinak je A-9070 skutečný univerzál pro ty, kteří nechtějí řešit co, kdy, přes co a jak nahlas si budou pouštět a chtějí si naopak být jisti, že výsledek bude čistý a pohodový.
Kč 32 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkně vyrobený stroj
+ slušně čistý zvuk
+ slušná konektorová výbava
+ lehký, klidný zvuk
ZÁPORY
- chybí USB
- zvuk by mohl být objemnější
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cpt-praha.cz
