Hans Ole Vitus věnoval čas mezi rokem 1995 a rokem 2003 čistě vývojovým pracím na zesilovačích, objevoval a zkoumal a teprve po plných osmi letech vypustil do světa první zesilovač se svým jménem (byť během té doby samozřejmě pracoval a to mimo jiné i pro jiné výrobce elektroniky nebo třeba jako obchodní zástupce známých Texas Instruments). To něco napovídá o jeho pečlivosti a trpělivosti. Ta mu pomohla k dosažení pozice mezi ultra high-endovými výrobci, byť nezapomíná ani na – v kontextu dnešní cenově splašené doby – dostupnější produkty.

Symbolem takových je nejprodávanější firemní produkt, zesilovač RI-101, dostupný aktuálně v druhé generaci MKII. Jde o nejdostupnější komponent, spadá také do základní série s poněkud odvážným názvem Reference (vyšší řady se jmenují obdobně neskromně Signature a Masterpieces). A přestože je to „to nejobyčejnější“ od Vitus Audio, má už na první pohled všechno co má mít, aby se nestyděl ani vedle takových kreací jako je SIA-030 (a to nemluvíme zrovna o velmi šťavnaté cenovce).

Rukopis značky Vitus je patrný na první dobrou – čelní panel seversky střízlivého duchu je rozdělen na tři části a prakticky vizuálně symetrický podle svislé osy, kterou tvoří lesklý panel s vsazeným displejem oranžové barvy. Po každé jeho straně jsou pod sebou tři nevelká kulatá tlačítka pro základní ovládání přístroje, zvládnete s nimi nastavení provozních parametrů, stejně jako změnu vstupu, hlasitosti,…

I když se to nezdá, je RI-101 MKII klasicky široký (43,5 cm) a vlastně poměrně dost hluboký (47 cm) i nadstandardně vysoký (18,5 cm) přístroj; je celkově robustní a jednoduchý, rozhodně ale dobře udělaný. Však také váží pěkně zřetelných 37 kg.

Poněkud industriální zadní strana je zrcadlově symetrická podle středové osy, definované napájecí zásuvkou a mohutným terminálem GND / EARTH pro dodatečné přizemnění přístroje. Signálové konektory jsou seřazeny ve dvou úrovních, nahoře je vždy trojice symetrických vstupů, pod nimi dva vstupy cinchové a také symetrický XLR pre-out výstup. Všechny jsou analogové a linkové, byť si můžete přikoupit dodatečný modul phono předzesilovače a jeden cinch proměnit ve vstup pro přenosky. Zesílený signál pak vystupuje přes jediný pár robustních terminálů na každém kanálu.

Dále můžete zesilovač rozšířit o modul D/A převodníku a streameru (byť tedy za nemalý přílatek), kdy získáte USB konektor, AES/EBU a koaxiální digitální vstupy a také ethernetovou přípojku pro možnost přímého streamování.

Výrobce všeobecně prakticky vůbec nemluví o tom, jaké komponenty uvnitř zesilovače používá, nehovoří o mnoha podrobnostech, ale definuje alespoň základní věci. Třeba to, že RI-101 MKII je v praxi předzesilovač a koncový stupeň v jednom šasi, že regulace hlasitosti má vysoké rozlišení a vychází z top modelů SL-103 a MP-L201 nebo že přestože výkonová část vychází z předchozí generace, dočkala se výrazné úpravy budící části.

V končeném důsledku je ale RI-101 MKII klasický integrovaný zesilovač, který dodává ve smíšené třídě A/B velmi masivních 300 Wattů do 8 ohm na kanál, přičemž do poloviční zátěže zvládá vzorně dvojnásobných 600 Wattů. . U hodnoty frekvenční odezvy udává Hans Ole Vitus „více než 800 000 Hz“, u odstupu signálu a šumu „více než 100 dB“, aby u hodnoty THD+N (na 100 W / 1 kHz) mluvil o „méně než 0,04%“. To jsou všechno důstojné hodnoty, které si zaslouží respekt.

Vitus RI-101 MKII jsme poslouchali v akusticky dotaženém showroomu dovozce v Kopřivnici, kde mu společnost dělal vybraný systém – jako zdroje signálu byly k dispozici Métronome c-AQWO / t-AQWO a pro streaming Métronome DSS, porovnávat jsme mohli s dojmy z vyššího (a výjimečně dobrého) modelu SIA-030. Zdrojové komponenty a příslušenství napájel Accuphase PS-510, jako další doplňky byl použit skoro celý sortiment QRT – lišty Qsource a Qb8, série harmonizérů QPoint, zemnící jednotka QKore a antivibrační nožičky Sort Kones. Propojeno bylo kompletně kabeláží Nordost Valhalla 2 a poslouchalo se primárně přes Rockport Technologies Atria II. Poslechová místnost je pečlivě ošetřena akustickými prvky RPG.

Ačkoliv velký SIA-030 rozhodně JE působivější, už RI-101 MKII nastavuje úroveň basové reprodukce velmi vysoko. I z nejednoduchých Atria II vykoulí v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) basovou linku, která poctivě drží tvar i při velmi vysoké hlasitosti, stejně tak ale umí i artikulovaně šeptat. Není to žoviální exploze energie, jako u SIA-030, přesto má bas sílu, má pevnost a zaříznuté, konkrétní kontury, je to přesný, svižný a nenásilně dýchající zvuk. Basa má mnoho odstínů, je skutečně precizně strukturovaná a pod plnou kontrolou. Tóny mají pěkně pružný impuls, zesilovač ale nejen že je dokáže vystřelit, dokáže také reproduktor okamžitě zastavit a tím nechat bas znít skutečně přesně a s excelentní čistotou.

Vokál Karen Matheson pak přirozeně dominoval živému záznamu „L’Héritage Des Celtes“ (2011 | Columbia | COL 481530-2) a přestože byl sušší a opatrnější, než v případě SIA-030, měl krásnou zřetelnost a „firemní“ punc nenásilné analytičnosti, kde kolem plasticky vykresleného vokálu vnímáte vzduch, volnost a to vše v autentických proporcích. RI-101 MKII je kultivovaně neutrální, není to úplně intenzivní přednes, spíše uvolněně samozřejmý, ale přesto už v poslechu je ta těžko popsatelná suma kvalit, která vytváří podmanivost a „gravitaci“ nahrávky.

Hodně o kvalitách a rozlišení přístroje promlouvá to, že i ojedinělé doteky paličky na činelu v úvodu „La Rosita“ Bena Webstera a Colemana Hawkinse („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) jsou prakticky perfektně čitelné. O pár minut později přijde na řadu velký činel a je neokázale přítomný, zřetelný a excelentně lokalizovaný v prostoru. Zesilovač má přirozené, nenačančané, nepřibarvené výšky z pohledu objemu, energie i tonality, každý úder je tvrdý, jasný a znělý, zvládá plně vytěžit potenciál vysokého rozlišení beryliového tweeteru.

Mohutné bubny v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) byly spíše utažené, neokázalé, spíše kontrolované, než masité (jako například u SIA-030). I tak ale vnímáte tu šťavnatou dynamiku, která o sobě dává vědět už poměrně potichu a graduje a graduje a graduje se zvyšující se hlasitostí, aniž by konkrétnost nějak vadla. Hudba dýchá, ale přesto nemáte pocit, že se na vás nějak dramaticky valí. Zesilovač zůstává spořádaný a vlastně stále stejně klidný a „normální“.

V živém záznamu „Fortysomething“ („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) byl cítit luxusní ambient a přímo klubový feeling, reprodukce je nenásilně fluidní a detaily neexhibují, přitom už jste ale vysoko v high-endových sférách, kde zejména vokál má fantasticky přirozenou podobu. Hudba je klidná, uhlazená a neupjatě celistvá. Výrazně více je pak přes RI-101 MKII slyšet charakter toho kterého připojeného komponentu a nahrávky, zesilovač je velmi transparentní a nenásilný, má ale schopnost jít už velmi, velmi hluboko.

Zvuk Vitus Audio je v tomto případě vcelku „bezcharakterní“, nahrávky prostě visí ve vzduchu před vámi, již organizované a plastické – třeba stereofonní báze v „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byla zvládnutá v pravolevém i předozadním směru, homogenní a plná drobných detailů, které podtrhují „blízkost“ nástrojů i zpěvu. Zvuk je pevný, ale ne strojově pevný, detaily jsou zřetelné, ale ne studeně analytické a hudba jako kdyby už se odloupla od mechanické cesty a vyvěrala odevšud tím správným, ryzím způsobem. Vlastně je to natolik vysoká úroveň reprodukce, že se těžko soustředí na její jednotlivé technické aspekty a chce se vám jen dál a dál poslouchat.

A chce se vám poslouchat vlastně jakoukoliv hudbu – RI-101 MKII propustil vřelý, velký a muzikální zvuk komponentů Métronome a bezproblémově „nakrmil“ i veliké a složité reprosoustavy s působivou suverenitou, takže i popová „Breaking Silence“ ze stejnojmenné desky Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) byla prostě zážitek. Vnímáte i nějaký ten nedostatek spíše komerční nahrávky, ale jako kdyby to byla nepodstatná drobnost, Vitus nehraje se syrovou dokonalostí, ale spíše s dokonalou a všeobjímající přirozeností. Nemá ten absolutní drajv jako SIA-030, je to spíše o tom, že co mu dáte, to také dostanete.

Vitus Audio, zdá se, umí udělat integrované zesilovače, které v sobě mají „to něco“, co vás dokáže vtáhnout do hudby a z poslechu udělat opravdový zážitek. RI-101 MKII si svou pozici nejprodávanějšího přístroje v portfoliu dánské značky rozhodně zaslouží a dobře obstojí i v porovnání s fenomenálním SIA-030. Ta přirozená kontrola, ta schopnost vystihnout nahrávky působivě reálně, ale přitom ne stroze a umění hrát potichoučku stejně snadno jako na koncertních úrovních, to vše činí z tohoto integrovaného zesilovače hračku pro opravdu náročného posluchače. Dokonce i modul D/A převodníku a streameru je důstojný (byť poněkud drahý a ne tak dobrý, než externí řešení s ne o moc vyšší cenovkou, zato o hodně pohodlnější – volba je tedy na vás) a ještě dále tak můžete rozšířit vpravdě univerzální talent integrovaného zesilovače, který si nezadá s lecjakým „dělencem“. Každopádně přestože „úplný Vitus“ je SIA-030, už RI-101 MKII je plnokrevným členem rodiny Vitus Audio, se kterým naděláte spousty a spousty hudební parády za jakýchkoliv okolností a který prostě stojí za to zažít.

Kč 399 990,-

Kč 90 000,- - modul D/A převodníku a streameru

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výtečné zpracování

+ kontrola, artikulace a pevnost

+ skvělá čitelnost už od minimální hlasitosti

+ konkrétní a sebevědomá prezentace

+ „drží“ i při extrémních hlasitostech

+ urovnaná, neokázalá neutrálnost

+ možnost dokoupit slušný D/A převodník a streamer

ZÁPORY

- ovládání má jisté komfortní limity

- cena za D/A převodník a streamer je docela vysoká

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet