Britové sice rozhodně nejsou nejpočetnější národ na světě, jejich historicko-kulturnímu vlivu se ale málokteří další mohou rovnat. Právě v oblasti reprodukce zvuku ve špičkové kvalitě jsou to pak právě povětšinou Britové, kteří definovali "co" a "jak". Na zlatý věk rozkvětu hi-fi od 50. do 80. let 20. století navázala na tuto ostrovní tradici další firma - PMC. Ač zprvu soustředěná hlavně na studiové vybavení, tvoří nedílnou součást katalogu i domácí reprosoustavy.

Vstupenkou do světa PMC bývala série twenty, následovaná od letoška přepracovanou twenty5, která následuje její principy, ale přináší nové nápady. Prostředním ze tří v sérii obsažených sloupových modelů je ten s přídomkem "24" (tedy správně twenty5.24).

Že twenty5.24 přináleží do rodiny PMC poznáte hned na první dobrou zejména díky výraznému záklonu ostře řezané ozvučnice, ale určitě i díky výdechům charakteristického systému Advanced Transmission Line úplně dole u paty. Reproduktory jsou tu na uzounké čelní stěně (co uspoří tyto ozvučnice na šířce, dohání na hloubce) úplně nahoře a velmi blízko sebe.

Zadní část kabinetu je úplně čistá, až na velkou lesklou kovovou desku ve spodní části, z níž vystupuje jediný pár velkých terminálů. twenty5.24 jsou prostě velmi jednoduše, až minimalisticky pojaté. Kus nad zemí také ozvučnici drží jen dvě kovové podsady.

Oba použité měniče pochází z vývojových kapacit firmy. Středobas si společnost dokonce sama vyrábí - jde o 17 cm kónus z materiálu g-weave s dlouhou výchylkou na měkkém závěsu. Vysokotónovou kopulku o průměru 2,7 cm pro PMC upravují v SEAS, materiálem je měkká tkanina SONOLEX. Reproduktor má vlastní pracovní komůrku za membránou.

Uvnitř kabinetu je místo běžně používaného vytlumení a příček pečlivě spočítaný a pečlivě tlumený průduch s efektivní délkou 3 metry, ústící dvojicí otvorů vpředu dole. Na konci Advanced Transmission Line už není oproti minulé generaci jen mřížka, ale velmi aerodynamicky pojatý systém organicky vypadajících přepážek, které usměrňují a uklidňují proudění vzduchu. Navržena byla tato zakončení na základě zkušeností z Formule 1, kde dříve pracoval šéf vývoje Oliver Thomas.

PMC twenty5.24 - jak už bylo řečeno - své rozměry dobře maskují díky štíhlému profilu při pohledu zepředu. Přesto zaberou kus prostoru - mají 103,5 cm na výšku, 27,5 cm na šířku (ale včetně vytrčených nožek) a 41,9 cm do hloubky. Celé pak váží relativně přijatelných 23 kg.

Z technických parametrů stojí za to zmínit frekvenční odezvu 27 - 25 000 Hz (bez udané tolerance), vyšší citlivost 89 dB / W / m a udávanou impedanci 8 ohm. Dělící frekvence dvoupásmového systému je nastavena na úroveň 1 800 Hz.

PMC twenty5.24 jsme poslouchali v místnosti dovozce ve Zlíně, kde jim dělal společnost vybraný systém převážně z komponentů Audionet. Ačkoliv kompaktní disky načítal přehrávač Yamaha CD-S3000, dále již byl signál výhradě v péči německých komponentů - začalo to D/A převodem v Audionet DNC se zdrojem Audionet EPS, předzesiloval Audionet PRE G2 a dostatek energie dodávaly monobloky Audionet MAX. Čistý proud zajišťoval filtr IsoTek EVO3 Aquarius s kabely Elite a Optimum stejné značky, případně také filtr AudioQuest Niagara. Propojeno bylo mezi komponenty i k reprosoustavám všemožnou kabeláží Cardas z vyšších pater katalogu. Srovnávalo se s dalšími reprosoustavami PMC (třeba twenty5.22) nebo s řadou CM od Bowers&Wilkins.

Hned první tóny nám prozradily hlavně to, že twenty5.24 rozhodně nebudou vhodné do menších místností nebo na poslech zblízka - masa vzduchu, kterou umí rozhýbat, vyžaduje prostě prostor k dýchání. Když se rozhoupala basová linka ve "Wicked Game" Chrise Isaaka ("Best of" | 2006 | Reprise | 9362-49418-2), bylo cítit, že velké sloupy mají razanci a sílu až pěkně dolů napříč basovým spektrem a že ATL řešení ještě některé z nich - zejména v oblasti "pěkného" vyššího basu - ještě o kousíček akcentuje. Objemu je tak opravdu požehnaně a výtečně už umí vystihnout třeba suše přesný úder kopáku. Zvuk je suchý, přesný a precizně zaříznutý, Líbila se nám také explozivnost nejnižšího pásma, bas drnčí jako napnutá tětiva a má obrovskou chuť se uvolnit, ale přísná kontrola reprosoustav ho nepustí.

Podobně i vokál Vince Jonese v "The Parting Glass" ("Moving through taboos" | 2004 | Universal | VJ 356 N) byl podaný sušeji, přímo a bez kudrlinek, prostě tak, jak ho zvukař uložil na nahrávku. Je cítit, že je velmi pevný, výtečně zaostřený, velmi konkrétní, jakoby až vysoustruženě sídlící ve vzduchu mezi reprosoustavami. PMC také jasně dávají najevo limity nahrávky, cítíte tam díky vysokému rozlišení a nepřikrášlené autentičnosti třeba i šum pásku, na který se nahrávalo, což může u špatných nahrávek působit až tak nějak nekompromisně. Ale ta super transparentní čitelnost je rozhodně působivá a reprosoustavy působí výrazně organizovaněji a konkrétněji, než generace předchozí.

Tóny nejvyšší v "Elucidation" z "Like Minds" Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) byly výrazné, jadrné a excelentně rychlé, zejména s ohledem na použití klasické kaloty. Ta stíhá perfektně zařezávat jednotlivé údery do činelů a jejich šum je tak precizně rozkrájený na jednotlivé údery, které postupně a dlouho odeznívají, twenty5.24 jako kdyby se hnaly s rozlišením až k nejjemnějším delikátnostem, jsou velmi analytické a i když zrovna výšky působí lehoulince tenčí, je jich proporčně až až. Jsou snad opět trochu věcné, přímé a technicky precizní, ale u dobré nahrávky se díky tomu jen rozkryje její detail beze strachu z nepříjemností.

Ačkoliv je naprosto jasné, že twenty5.24 potřebují opravdu řádnou dodávku proudu, pokud jim jej dodáte (a že to malé elektrárny MAX to rozhodně umí), umí předvést skutečně působivou dynamiku. Tedy - ne potichu, šepot v popůlnočních úrovních jim prostě není vlastní, stejně jako není vlastní třeba orchestru nebo rockovému koncertu. Naopak snad jako kdyby s rostoucí hlasitostí zvuk jen rozkvétal. Nicméně už při normálních úrovních byla Mahlerova "6. symfonie" v podání České filharmonie řízené Václavem Neumannem (1995 | Octavia Records | OVCL-00259) mají skutečně velkolepou makrodynamiku - té energie, té výbušnosti, toho důrazu a té schopnosti okamžitě reagovat na signál, to je jako spoutaná bouře. Celkově je - zejména díky velmi dobré kontrole a přesnosti - zvuk zprvu pocitově trochu tenčí, než je zvykem, ale pak si vlastně uvědomíte, že je to přepečlivě utaženými konturami a snahou o maximální přesnost. Běda však, když necháte twenty5.24 řídit jiný, než perfektní, stabilní a silný zesilovač...

V rozlišení je cítit, že nová řada twenty5 udělal krok kupředu a vše je čistší, zřetelnější a jaksi čistší a zaostřenější. Ve "What a wonderful world" Evy Cassidy a Katie Melua ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) bylo soustředění reprodukce až studiové - jednotlivé linie jsou až rozpitvané, dokonale držené jedna od druhé, je to velmi analytická, přesná a detailní reprodukce. Přes vší tu záplavu informací nemáte pocit, že by něco bylo zdůrazněné - PMC na vás prostě chrlí rozvrstvený a zaostřený, pevný a tvrdou rukou kontrolovaný zvuk s precizností monitoru. Je tu cítit patrná snaha nevynechat nic a vše popostrčit pěkně dopředu.

Twenty5.24 byly - ale částečně i díky poslechovému prostoru - z pohledu podání hudební scény velmi závislé na tom, jak stály. Tedy více než je to typické - hrálo se doslova skoro na centimetry a stupně. Když si nicméně dáte tu správnou péči s vyladěním jejich pozice vůči zdem, sobě navzájem, poslechovému místu a to vzdáleností i natočením, odmění se vám solidně velkou scénou, plně poplatnou jejich třídě a rozměrům. Dění v Brahmsově "Scherzo c-moll" v podání Anne-Sophie Mutter ("The Berlin Recital" | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 826-2) rozehrály reprosoustavy za svými ozvučnicemi, pěkně protažené do hloubky, s výjimečným soustředěním a jasným rozložením do tří dimenzí. Zvuk je velký a s až pedantskou pečlivostí poskládaný do vrstev, víte, která část orchestru je vpředu, která vzadu, vnímáte předozadní prostor velmi jasně.

Přestože se PMC twenty5.24 nedají při nejlepší vůli označit za muzikální, jejich energický a po dokonalosti bažící přednes opravdu pěkně podtrhne jakýkoliv žánr. Třeba (pop)rocková "Africa" od Toto ("Feel the difference - The Blu-spec CD" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) byla velká, důrazná a naléhavá. PMC jasně poukázaly na to, že fomrát Blu-spec CD se příliš nepáře s výškami a díky přímosti reprodukce byly tak na hraně ostrosti, na druhou stranu cítíte striktní věrnost materiálu, utaženost, autoritu, kontrolu a výbornou čitelnost a nevyčerpatelnou dávkou energie.

PMC nedělá reprosoustavy pro každého a i na nové řadě twenty5 je znát, že hlavní činností firmy je produkce nekompromisních studiových monitorů. Jestli je přímý, úderný, rychlý a analytický zvuk vaším gustem, to si musíte rozhodnout sami, vězte nicméně, že je dobré pečlivě vybrat elektroniku a to zejména k náročnému sloupu twenty5.24, který je řádně hladový po proudu a vyžaduje, aby ho zesilovače "podržely" v každé situaci. Pokud ale zvolíte adekvátní řetězec, dokážou twenty5.24 vylovit i jemňoučké detaily a otevřít vaši nahrávku s nebývalou upřímností a vhledem do jejích nejhlubších vrstev. Takhle precizní a konkrétní zvuk abyste pohledali. A stejně tak umí twenty5.24 zazářit dynamikou, nicméně umí i ukázat, že některé nahrávky nebyly vyprodukovány zrovna s péčí o nejlepší zvuk. Nicméně tak to podle litery "hifi zákona" má být - jsou absolutně věrné dodanému hudebnímu materiálu a nic si nevymýšlí, což má svůj vlastní druh fascinujícího kouzla a navíc oproti minulé generaci udělaly tyto reprosoustavy zřetelný krok směrem k větší dospělosti a "highendovosti".

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, standardním zatlumením kobercem, pěnovými panely a realizovaným akustickým stropem. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny co nejdále od stěn na koberci.

Naměřená křivka možná neodpovídá laboratorní rovnosti "jako když střelí", ale propady na 120, 260 a 2 800 Hz jsou spíše artefaktem spíše živé místnosti a měření relativně nablízko. Silnější výšky a citelný bas s rychlým nástupem na 40 Hz také odpovídají poslechovému dojmu, stejně jako v podstatě velmi vyrovnané vokální pásmo.

Impedanční křivka twetnty5.24 (červená) je náročná, padá na 2 ohmy a zcela jasně i spolu s výraznějším rozkmitem elektrické fáze vyžaduje této cenové hladině poplatnou elektroniku. Stabilní, výkonný zesilovač s velkou zásobou proudu je tu nutností a ne pouhým doporučením.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 152 990,- - ceníková cena

Kč 135 990,- - cena dle "Brexit" ceníku

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sušší, svižný a konkrétní zvuk

+ mohutný a razantní bas

+ spousta energie celkově

+ velmi přesné a perfekcionistické

+ veliká dynamika

ZÁPORY

- potřebují opravdu velký příděl proudu

- umí být velmi nekompromisní

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Luxusní Elektronika | www.l-e.cz 

fSdílet

Tweet