Rok 2015 znamená pro Yamahu čas výrazné obměny a oživení portfolia stereofonních komponentů. V číselných označeních produktů se začínají objevovat jedničky a třeba řada 2100 je v poměru k ceně jednou z nejvýhodnějších koupí na trhu. Nepočítáme-li TOP modely řady 3000, jako poslední došla řada i na střední sérii 1000, respektive v současné generaci již 1100. My jsme měli možnost potkat se s integrovaným zesilovačem A-S1100.
Ještě před rozbalením jsme si všimli jedné věci. Zatímco starší řada 1000 se pohybovala s cenou na hranici 30 000,-, nová řada 1100 poskočila o třídu výš, konkrétněji stojí o nějakých 50% více. Asi si budeme muset zvyknout, že ceny hi-fi a high endu letí závratně směrem vzhůru a to napříč kategoriemi a bez ohledu na výrobce.
Nový model změnil také částečně vizuální stránku, po vzoru vyšších řad totiž přibyla na čelní panel dvojice spíše menších "měřáků". Ve stejné výšce je ještě velký ovladač hlasitosti s velmi příjemným, jemným chodem a pod ním páčka, která po použití plynule stočí volume do ticha. Tedy takový mechanický, pomalejší mute. Přímo pod VU ukazateli se nachází trojice úzkých otočných prvků, sloužících pro regulaci tonální korekcí a vyvážení kanálů. V neutrální poloze se pak korekční obvody automaticky odpojí. Vpravo od těchto ovladačů najdete zmenšenou kopii ovladače hlasitosti, sloužící k výběru aktivního vstupu, vlevo od nich dva maličké přepínače - ten vlevo slouží pro volbu a případné odpojení aktivních reproterminálů, ten vpravo pro volbu režimu ručičkových ukazatelů (dynamické špičky nebo VU) či jejich odpojení. Příjemným a ne úplně obvyklým bonusem je velký sluchátkový jack. Přístroj se pak zapíná masivní dvoupolohovou páčkou, která stejně jako ta u funkce mute připomíná tak trochu domácí jistič.
Čistě kovové provedení přístroje designově trochu oživují dřevěné bočnice v černém klavírním laku. Při pohledu na konektory v zadní části si řeknete, že vyšší cenu oproti předchůdci si A-S1100 alespoň zčásti zaslouží. Krom pozlacených mosazných reproterminálů Yamaha, které si bytelností a pohodlností při upevňování libovolně zakončeného kabelu nezadají i s věhlasnými WBT, totiž všechny prošly upgradem na velké, pevné cinche. Jsou tu tři páry pro standardní linkové vstupy, jeden linkový vstup s nahrávacím výstupem, vstup do přenoskového předzesilovače s volitelným zesílením pro MM i MC přenosky a zemnícím kolíkem a pak ještě analogový pre-out a naopak přímý vstup do koncových stupňů. Kromě napájecí zásuvky tu najdete ještě trojici 3,5 mm jacků - jeden pro vstup dálkové spouště, dva jako vstup a výstup signálu dálkového ovládání. Pro sofistikovanější propojení je tu systémový konektor pro spojení s další elektronikou Yamaha. Zajímavostí je přepínač, díky kterému můžete aktivovat automatické vypnutí zesilovače, pokud jím neproudí signál a být tak "zelenější". Puristický audiofil, který chce nechat svou elektroniku permanentně prohřátou pak naopak tuhle funkci může vypnout.
Vnitřnosti A-S1100 se skrývají v podobně velkém a bytelném těle, jako tomu bylo u předchozího modelu. Zhruba 23 kg vážící stroj zabere 43,5 x 46,3 x 15,7 cm (š x h x v), není to tedy žádný drobeček.
Při pohledu do vnitřního prostoru zesilovače uvidíte dva dominantní, masivní chladiče u pravé a levé stěny, v prostoru mezi nimi transformátor s EI jádrem, jehož výrobcem je také Yamaha a dále čtyři masivní filtrační kondenzátory s uhlíkovým pouzdrem. Obvody jsou koncipovány jako symetrické, takže je trochu škoda, že zesilovač není vybaven symetrickými vstupy a výstupy. Koncové stupně využívají firemní patentovanou technologii, kterou výrobce nazývá plovoucím symetrických výkonovým stupněm. Výkonové MOSFETy Sanken pracují v push-pull zapojení a obvody zpětné vazby jsou zcela oddělené. Celý zesilovač je vyroben výhradně z diskrétních součástek, výjimkou jsou jen obvody tónových korekcí.
Regulace hlasitosti je digitální a realizuje se za pomoci řady odporů.
Jmenovitý výkon zesilovače činí 150 Wattů na kanál při zátěži 4 Ohmy, do 8 Ohmů je to pak 90 Wattů. Tlumící faktor dosahuje pak celkem slušné hodnoty 250. Obvody zesilovače pracují v toleranci -3 dB v rozmezí 5 - 100 000 Hz, odstup signálu a šumu je slušných 105 dB při celkovém harmonickém zkreslení 0,025% (50 Watt / 8 Ohm).
Zesilovač Yamaha A-S1100 jsme poslouchali v poměrně velkém počtu kombinací, hlavně pak ale jako alternativu v redakčních sestavách s Naim Nait XS, Naim CD5si, ASUS Xonar Essence One MUSES MK II, Cambridge CXA80 a Cambridge CXC. Yamaze jako zdroj sloužil i její starší sourozenec ze série CD-S1000 a třeba i Electrocompaniet EMC 1 MK III. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus a Xavian Perla, přičemž propojeno bylo buď kabely TelluriumQ řad Black a Silver s napájecím kabelem KrautWire Omega III, nebo kompletně řadou ZenSati Authentica. Krátce pak též kabelem Atlas EOS 4dd. Zejména napájení je třeba dát opravdu velkou pozornost a dovést ho do zesilovače co nejčistší - i když je to obecně platná poučka, A-S1100 je "zmlsaný" stroj a každý posun vpřed je opravdu hodně cítit.
Yamaha A-S1100 nevytváří velký, hutný zvuk a (ne nepodobně novým generacím nižších modelů) se snaží spíše precizně kontrolovat a to zejména v basové oblasti. Proti i kontrabas Charlieho Hadena v "Hermitage" ("Quartet West" | 1987 | Verve | 831 673-2) má velmi dobrou definici a pěkné, pevné kontury, ale spíše menší objem a menší důraz. Každé brnknutí nicméně vychází z reproduktorů s již poměrně zřetelným impulsem. Váha nástroje je menší, skoro hraničí s pocitem, že se do největších hloubek tak úplně neodvažuje, ale i tady je trochu prostor na laborování s kabeláží, zejména tou napájecí. Některé kabely totiž přidají objem a hutnost, ač uberou na konkrétnosti, některé zase naopak a tak si tak trošku můžete zvuk "dokořenit" podle zbytku sestavy. My ale rozhodně preferovali kontrolu a konkrétnost před pocitem velikosti.
Na vokálu Shirley Horn v "Come Back to Me" ("You Won´t Forget Me" | 1991 | Verve | 847 482-2) dokázal A-S1100, že umí hrát velmi čistě a přesně, chvílemi (například u výrazně nahraných sykavek) je to ale až na hraně ostřejšího projevu. Hlas samotný působí blízce a velmi zřetelně, také pěkně zaostřeně, ale cítíte důraz a akcent detailů, aby bylo prokreslení co nejdůkladnější, čímž trochu ustupuje klid a jemnost. Díky oné zřetelnosti ovšem vnímáte i pocit proudícího vzduchu kolem mikrofonu a vůbec se zdá, že A-S1100 je taková aktivní zvuková lupa.
Snad je to díky menšímu objemu basového spektra a spíše adekvátnímu, ale realistickému poměru středních tónů, že se výšky zdály být až lehce dominantní a výrazné. Činely v "So What" Milese Davise ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) byly velké, skoro se zdály oproti zbytku nástrojů až nadrealisticky plné, na druhou stranu dokázal zesilovač skutečně zesílit jejich bohatost, znělost až zvonivost. Také skvěle vystihl jejich kovový charakter. Každý tón byl příjemně jednoduše čitelný, s velmi rychlým, pevně kontrolovaným nástupem a poměrně dlouhým dozvukem, hovořícím ale spíše o oné lehké dominanci výškového pásma.
Úvodní "O Fortuna" z Orffovy "Carmina Burana" (1984 | Decca | 411 702-2) nás přesvědčilo o slušném dynamickém potenciálu tohoto zesilovače, zvuk byl vcelku plný, zesilovač se nebál ani dynamických špiček a svou energií se jimi probíjel vcelku úctyhodně. Dokonce i údery velkého bubnu zněly s minimální kompresí (s ohledem na cenovou relaci), jejich zvuk se nelámal a dokázal se prosadit a šťouchnout. Přehled o celkovém dynamickém dění kolem jednotlivých nástrojů uvnitř orchestru vás ale neohromí, Yamaha se soustředí spíše na makrodynamiku a raději jako kdyby občas zvuku nasadila otěže a přitáhla ho, než aby vypustila jen mírně nekontrolovaný tón s větší silou a důrazem.
Ve Watersově "Every Strangers Eyes" ("The Pros and Cons of Hitch Hiking" (1984 | Columbia | CK 39290) udržel zesilovač zřetelný pořádek, měl reprodukci v rukou, i když se zdálo, že v zájmu co největší čistoty a přehlednosti trochu tlačí na pilu a snaží se vše mírně zdůraznit, aby to vyniklo a nepřeslechli jste vůbec nic. Třeba kytary jsou tak jasné, až řízné a vypíchnutá byla i drobná zachřestění tamburíny, většinou schovaná trošičku v pozadí. V celkově smělém, dopředném podání se ale dobře orientuje a pokud nemáte vysloveně živé, ostré reprosoustavy (či jiný element, který by zvuk sestavy přibrušoval), pak je to stále ještě charakter před hranicí únavnosti, zato servírující štědrou porci detailů výrazným způsobem.
Prostor ve Stingově "Perfect Love...Gone Wrong" ("...All This Time" | 2001 | A&M | 493 156-2) Yamaha A-S1100 vytlačila až kousek za hmotu reprosoustav (takže prostorovost je rozhodně dobrá), v pravolevém směru je rozložení pevné a přehledné, dokonce i hloubka je naznačená. I když možná by se vyplatilo říci plasticita, protože scéna nejde až tak dozadu, jako spíše kousek dopředu. I když zesilovač vám do obýváku nepostaví vibrující atmosféru klubového prostoru, ve kterém nahrávka vznikala, nenapumpuje vám domů vzduch z koncertního sálu, stále umožňuje velmi exaktní lokalizaci instrumentů a udržuje mezi nimi zřetelný odstup, aby se neslévaly. Je to trochu technická preciznost, ne uvolněná samozřejmost, ale i to se počítá.
V Kollerově "Galerce" ("Československo" | 2015 | BrainZone | 7128067) ukázal zesilovač v plné síle svůj tah na branku a schopnost vytvořit pocit tlaku, který vás ve správné konstelaci prostě pohltí jako přílivová vlna. A-S1100 hrál energicky, se slušným timingem, byť vzhledem ke své kategorii tenhle dar vyvážil i občasným zdůrazněním hrany ostřejších pasáží a také pocitem, že zvuk nepumpuje v těch místech a tak zřetelně, jak to ze špičkových sestav známe. Zvuk se ale dá popsat jako velmi čistý a jiskrný jako čerstvě zmrzlý lednový sníh, díky čemuž působí velice živě a dravě.
Yamaze A-S1100 jako kdyby bylo navazování na "tisícovkového" předchůdce spíše na obtíž. Jednak přejímá vizuální styl vyšších řad, jednak používá jiná, teoreticky (a podle poslechu asi i prakticky) sofistikovanější konstrukční řešení, jednak jde s cenou oproti předchůdci do závratných výšin a přidává k cenovce více než 50% původní sumy. Pokud máte rádi živý, dravý, chvílemi až krystalicky čistý a precizně kontrolovaný zvuk, tohle je zesilovač, který by u vás mohl obstát. Jeho zvuk je trochu technický, méně poetický, ale zato v rámci třídy věru precizní. Jeho kontrola a přesnost stojí za to. I tak by si ale cenovka zasloužila začínat spíše trojkou, než čtyřkou. Ještě k tomu připočítejte nutnou investici do dobrého napájení, které prostě tenhle zesilovač pro svůj profesionální výkon potřebuje. Užíváte-li si však analýzu svých nahrávek a chcete-li kupříkladu probudit jinak měkčí sestavu, rozhodně je zajímavý...
Kč 45 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velmi pěkné zpracování
+ velice slušná kontrola reprodukce
+ čistý, "rovný" a energický přednes
+ dobré rozlišení
ZÁPORY
- cenový nárůst 16 000,- oproti minulé generaci
- značně citlivý na kvalitu napájení
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: K+B Progres | www.yamaha-hifi.cz | facebook icon
