Němečtí MBL sami o sobě říkají, že vytváří "unikátní high end audio". A vlastně to nejde rozporovat, protože třeba jen letmý pohled na čtyři věže reprosoustav MBL 101 X-treme se vám u jiné značky jednoduše nenaskytne. Ale ani méně cenově extrémní produkty této berlínské firmy nemohou být obviněny z fádnosti - je to velmi specifický styl, kombinující modernost, výraznost a luxus ve svébytném celku, který ale funguje tím lépe, čím déle na něj koukáte.

Platí to i pro integrovaný zesilovač N51 z prostřední série Noble. Je to taková na první pohled nejednoduše stravitelná směs tvarů, povrchů a linek, ale stačí být chvíli ve společné místnosti a na tu estetiku si zvyknete, propracujete se její jejími vrstvami, abyste na konci ocenili trvalost takového pojetí.

N51 je na poměry integrovaných zesilovačů relativně velký, s šířkou 45 cm, výškou 15 cm a hloubkou 45 cm je to už stěží přehlédnutelné zařízení. Tělo zesilovače je na rozích pěkně zaoblené, v témže místě z horní poloviny směrem dolů vedou bytelné nožičky. Mezi nimi je pak jakoby druhý blok těla zesilovače.

Nejdominantnější je velký centrálně usazený prvek, jehož většinu zabírá pětipalcový barevný TFT displej a pod ním posazený knoflík, který slouží primárně pro regulaci hlasitosti. Po každé straně displeje jsou tři malá tlačítka pro snadný přístup k funkcím a nastavením.

Zesilovač se zapíná nevelkým kulatým tlačítkem po levé straně, k okrášlení slouží ještě kruhový prvek na horním krytu.

Ze zadní strany je stěna osázená množstvím konektorů. Ve standardu je jeden pár XLR a pět párů RCA analogových vstupů, přičemž vedle XLR je ještě prostor volitelné vstupy (v současnosti konkrétně pro phono modul). Jsou tu pak ještě dva páry cinchů výstupních - jeden s linkovou úrovní, druhý regulovaný. Digitální konektivita pak chybí. Je tu jen slot na SD karty, ale ten slouží pro aktualizaci softwarového vybavení a dvojice ethernetových portů patří systému SmartLink, kterým spolu zařízení od MBL komunikují.

Je tu ještě standardní napájecí zásuvka s kolébkovým vypínačem a čtyři moc pěkné reproduktorové terminály WBT. Zajímavá je přítomnost zemnícího kolíku.

Za zmínku stojí i kulaté dálkové ovládání, které se díky váze a rozměrům dá snadno použít jako vrhací zbraň. Ale zase je moc pěkný ten pocit, kdy jen kroužkem po obvodu jemně doladíte hlasitost.

Vnitřnímu prostoru dominuje toroidní transformátor v poctivém krytu, výrobce se pak chlubí několika zajímavými řešeními. V prvé řadě jde o zesilovací obvody LASA 2.0 (Linear Analog Switching Amplifier) - jde o zesilovač pracující ve třídě D, ale využívající lineární napájecí zdroj s velkým toroidem, symetrické signálové cesty a to vše prý má blíže k zesilovačům třídy A či A/B, než k "déčkům". V čem je to typické "déčko", to je výstupní výkon 380 Wattů na kanál do 4 ohm a výstupní proud až 28 Ampér.

Regulace hlasitosti pak probíhá pomocí motorizovaného analogového řešení s potenciometrem. Výrobce také dovoluje snadno deaktivovat neužívané vstupy, abyste minimalizovali zkreslení, který může výběr do reprodukce vnášet.

Je tu také systém Uniti Gain, technologická novinka u produktů MBL. Jde v praxi o to, že jakýkoliv signál procházející předzesilovačem je pečlivě udržován na úrovni 2 V, takže na vstupu do koncových stupňů je právě takhle silný signál a v MBL tvrdí, že právě s respektem ke standardní síle výstupu většiny zdrojů signálu se ideálně využije celý dynamický rozsah, signál má být ve výsledku čistší, lépe rozlišený a prakticky nezkreslený - ať už tím v MBL myslí konkrétně cokoliv, protože na konkrétnější techniku jsou až překvapivě skoupí.

Integrovaný zesilovač MBL N51 jsme poslouchali v pražském studiu HIFI CZ, kde mu společnost dělal třeba přehrávač MBL 1531, gramofon Magnat MTT 990 nebo třeba reprosoustavy Q Acoustics Concept 500. Srovnávat jsme mohli s Teac NR-7CD nebo MBL C51 a MBL C31. Propojeno bylo kabely Oehlbach Silver Express 100 nebo Wireworld Gold Eclipse.

Mohutný, rozmáchlý bas v "By your side" od Sade ("Lovers rock" | 2000 | epic | 500766 2) byl zkrocený, kontrolovaný s nenucenou jistotou, objemově menší (což je efekt pojící se s přesností často) a nenásilně se pohupující. Není to zvuk ohromující, zaplavující nebo fyzicky "na tělo", je to bas řekněme neutrální, kultivovaný, pečlivě pevný a přitom netechnický, spíše o dýchnutí vřelejší, než technický a vůbec spořádaný tak, jak spořádaný být má, byť si musíte trochu "naladit uši" na jeho neefektní klid. Je to zvláštní, protože právě od třídy D často čekáte takový ten tvrdý, nebo minimálně trochu techničtější styl a tady je zvuk měkký, až "analogový", jakkoliv vágní tohle pojmenování je.

Stejně tak vokál Diany Krall v "Temptation" ("The Girl in the Other Room" | 2004 | Verve | 0602498622469) byl vlastně krásně hladký a opět naprosto netechnický, snad až jako kdyby se zesilovač snažil zahrát na krásnou notu a prezentovat tu vstřícnost, laskavost a svůdnou vřelost zpěvaččina hlasu. Nakonec ale opět zjistíte, že je elektronika je hlavně příkladně nestranná, nechávající vyznít nahrávku samotnou, střední pásmo se nikam necpe, je poklidné, hlas až tak nějak tekutě proplouvá místností, neuspěchaně a laskavě a přitom zesilovač s upřímností prezentuje až trochu kousavé sykavky, které ovšem ten celkově barevný a nepodlézavě hezký zvuk nezkazí.

Tikot, cinkot a šustot činelů v titulní skladbě alba "Question and Answer" Methenyho, Hollanda a Haynese (2008 | Nonesuch | 7559-79910-0) zněl nepřikrášleným, snad až lehce zjemnělým stylem, byl ale živý, rychlý a s tóny pečlivě oddělenými, takže si při pečlivém soustředění uvědomíte, že zesilovač je svižný a stíhá pečlivě kontrolovat každý tón, čímž udrží přehlednost, čistotu a čitelnost, kterou jeho cenovka vyžaduje. Kovové dozvuky jsou slyšitelné a zřetelné, může za to i dobře trefený objem, kdy se výšky netlačí kupředu, ani neztrácí kdesi v pozadí. Není tu ani stopy po nějaké tvrdé nebo technické "třpytivosti", je to vlastně až opačný pocit překvapivé jemnosti a decentnosti, byť znělost je solidní.

Celkově klidný a s citem pro nepřehnanost prezentovaný zvuk jde ruku v ruce i s tím pocitem, že v Janáčkově "Symfonietě" ("Rok české hudby" | 2004 | Panter Praha | TU 0002-2) necítíte šokující makrodynamiku nebo nějakou okázalou výkonnost, kterou by papírová čísla slibovala. Naopak, zvuk je velmi uvolněný a nenačančaně "normální", ale je slyšet, že když přijde čas na dynamickou špičku, neuhne ani o píď ze své jistoty a klidu, hudba je stále stejně pevná, stejně svižná a stejně čitelná, ať už hrajete potichu nebo pěkně nahlas. Pokud čekáte dojem síly a efektní dynamičnosti, tak ten tu není, není to zvuk "na tělo", ale spíše s uvolněnou rezervou.

V "Like a Rolling Stone" v podání Barb Jungr ("Man in the Long Black Coat" | 2011 | Linn Records | AKD 386) bylo zase znát, že zesilovač umí udržet a předat detail, hudba byla dobře rozlišená a podání detailů je už opravdu dospěle samozřejmé, netechnické a všechno působí dobře poskládané. Nemáte pocit, že by každý tón byl precizně artikulovaný nebo monitorově dokonalý, kdepak - je tu velká porce informací a ty jsou bez stresu vyskládané do organického celku, takže to celé zní přirozeně a nechá vás užít si hudbu jako takovou. A když chcete, tak vnímáte, že hlas je pěkně znělý a jasný, že v pozadí za ním má každý nástroj svůj prostor, že není problém na jakýkoliv z nich soustředit svou pozornost a že přitom všechno probíhá v onom příjemně jemném, klidném a nepředvádějícím se charakteru.

Ta neokázalá pevnost pak pomáhá i dobrému pocitu ze stereo báze, která je třeba v Illsleyho "Railway tracks" ("AUDIOphile Pearls Vol. 10" | 2014 | AUDIO | 11-14) opět hlavně organicky propojená a uvolněná, je otevřená mimo ozvučnice a kontrolovaná s nadhledem, takže máte jasný pocit pravolevého i předozadního umístění a oddělení jednotlivých nástrojů, ale přitom to není takový ten semknutý monitorový pocit dokonalé zaostřenosti, je to příjemně nenásilný, živý a celistvý hudební obraz před vámi.

V "Ještě kousek" Báry Zmekové ("Ještě kousek" | 2013 | Jámor) bylo znát, že nahrávka, která se vyznačuje poměrně razantními sykavkami, nezní ani před "déčkový" zesilovač ostře nebo nepříjemně. N51 vám jasně ukáže, že sykavky tam jsou a že zvukař mohl odvést o něco pečlivější práci, ale na druhou stranu to nepůsobí jako překážka, která by vás nutila snižovat hlasitost nebo dokonce přepnout. Chcete poslouchat "obyčejnou" nahrávku? Ok, není problém - N51 hraje už tak kultivovaně, že to není problém, že jako kdyby ctil o něco více hudebnost, než technickou dokonalost.

Integrovaný zesilovač MBL N51 není tak úplně hračkou pro každého a není úplně jednoduché ho vystihnout - tak jako má zprvu lehce "roztříštěnou" vizuální podobu, která ale začne dávat smysl, když s ním budete delší dobu v jedné místnosti, tak má i zvukové charakteristiky, které dávají smysl, když si na ně zvyknete. Není to totiž takový ten precizní, jasný a někdy až přeostřený zvuk, kterým leckteré konstrukce ve třídě D poutají pozornost (a pokud posloucháte půl hodinky denně, tak ani neunavují a mohou být vlastně fajn, byť efektním řešením). N51 zní kultivovaně, jemně, velmi nestranně, byť snad s lehounkým půlkrokem směrem k vřelosti a příjemnosti. Je to zvuková charakteristika, která má výrazně blíž klasickému A/B s velkým otevřením do třídy A, než má k většině zesilovačů třídy D, ať už to výrobce vyladil jak chtěl. Každopádně je MBL N51 dospělý zesilovač, kterému by snad slušel nějaký blok s digitální konektivitou, aby se i po této stránce doplnila jeho zvukově univerzální charakteristika, nabízející klid a pohodu pro poslech čehokoliv, kdykoliv a jakkoliv.

Kč 355 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi důstojné zpracování

+ nenucená kontrola a svižný zvuk

+ velmi dobrý, samozřejmý bas

+ kultivovanost a "tolerantnost" přednesu

ZÁPORY

- chybí digitální konektivita, byť třeba jen za příplatek

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifi-guide.cz 

fSdílet

Tweet