Francouzská značka Audiomat přišla na svět v roce 1986, kdy ji v krásném jihofrancouzském kraji založili dva bratři - Denis a Norbert Clarisse. Od té doby přibyla továrna v Kanadě pro zásobování mimoevropských trhů, ale rozhodně zůstala trochu svébytná podoba zesilovačů a charakter malé společnosti, která dělá své věci s chutí a rozhodně nepodléhá moderním trendům. Model Adagio je nejnovějším přírůstkem do katalogu.

Jde vlastně o prémiověji pojatou evoluci populárního modelu Solfége Référence, který přišel na svět před rovnými 20 lety. Stále tu najdete klasický obdélníkový čelní panel, tentokrát v tmavém transparentním provedení, díky němuž v příhodném tlumeném osvětlení prozařují své hřejivě oranžové světlo osazené elektronky - jsou tu 12BH7A (což je variace na ECC82) a KT 88, vše z portfolia slovenského výrobce JJ Electronic.

Čelní panel je pak velmi jednoduchý - jsou tu dva mohutné a netypicky dopředu čnějící ovladače - ten vlevo pro hlasitost, ten vpravo pro výběr vstupů. Mezi nimi jsou dvě tenké a dlouhé páčky, jedním se celý stroj zapíná, druhým se ztlumí výstup. Stroj působí jednoduše a čistě.

Zbytek zesilovače je vyveden tak nějak jednoduše, ale to trošku patří ke svébytnosti podobně malých výrobců. Adagio má na zadní straně tři patra a dva sloupce reproduktorových terminálů řekněme standardních kvalit (u elektronkových strojů tradiční řešení, kdy si volíte výstup dle adekvátní impedance reprosoustav), v každém sloupci jsou pro levý i pravý kanál vždy dva terminály. Je to trochu chaotické řešení, nicméně můžete si díky tomu užít třeba bi-wiringového zapojení.

Obdobně matoucí je trošku i sestava konektorů, seřazených vertikálně po levé straně - je tu čtveřice klasických cinchových linkových vstupů a jeden signálový výstup - jeden další pár RCA konektorů pak slouží jako vstup i výstup podle potřeby. I přes absenci phono modulu je tu zemnící kolík, což může u elektronkového stroje přijít vhod.

Mimochodem, zesilovač je i přes svou trochu obyčejně působící konstrukci poměrně robustní díky uvnitř schovaným transformátorům - váží 27 kg při šířce 44,5 cm, hloubce 38 cm a výšce 18 cm, která zahrnuje i tři brutálně ostré nožičky (takže pozor při umisťování na měkké povrchy).

Uvnitř zesilovače najdete dostatečně dimenzovaný 400 VA transformátor, i díky tomu nabízí zesilovač výkon 45 Wattů na kanál, 25 Wattů je dodáváno dokonce v čisté třídě A; výrobce k tomu dodává, že vhodným partnerem jsou reprosoustavy s citlivostí alespoň 90 dB.

Audiomat Adagio jsme měli možnost poslouchat ve všech redakčních sestavách - hrál tak s OPPO UDP-205 a Harbeth Monitor 30, hrál s Cambridge CXC a Teac NT-503 spolu s Fischer&Fischer SN-70 nebo také s Teac NT-503 a KEF LS50. O použitých kabelech a filtrech se můžete dozvědět více v pravém sloupci -->.

Hluboké tóny violoncella a kontrabasu v Rossiniho "Duetu pro cello a kontrabas" ("The Absolute Sound Reference" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) byly neupejpavě mohutné, napnuté a na lampové poměry až nečekaně pevně konturované. Pokud už v něčem cítíte stopu přítomným elektronek, je to teplost a vstřícnost zvuku, který má tu jemně sametovou, harmonicky "krásnou" kvalitu. Přitom ale nemáte pocit, že je to pozlátko, které se občas objevuje u levnějších strojů, kde je cílem na elektronku upozornit. Zesilovač také nešetří na plnosti basů, možná jim dává o dýchnutí více prostoru, ale ne zase přespříliš. Ani s méně citlivými reprosoustavami se nezdá, že by se elektronky zadýchávaly a ztrácely kontrolu.

Lampová harmoničnost pak velice sluší středním tónům a vokálům zejména, Audiomat v tomto pak patří premianty své třídy - jeho elektronky dodaly zpěvu Doris Day v "Ovet the rainbow" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) nádherně "lidský" rozměr, takové to až tekuté plynutí, hlaďounké, slaďounké a zcela prosté jakékoliv stopy techniky. Hlas je velký, vřelý a poddajný, vznáší se vzduchem s lehkostí a uvolněností. Není to reprodukce, která by se hnala za detailem, která by se snažila být hyperdetailní - všechno se tak nějak nenásilně a nekomplikovaně skládá dohromady.

Energie zesilovače je - vlastně trochu kupodivu - nebojácně dostatečná i na složitou a mnohovrstvou syntetickou Floexovu "Prenatal Hunters" ("Extended Dynamic Experience 5" | 2017 | STS Digital | STS-6111158). Cinkání mnohých kovových perkusí je tu živé, přitom ale jemňoučké, lehoučké, krásně hladké a znělé, nijak dramaticky pronikavé, ale ani uťápnuté v pozadí. Výšky jsou jednoduše řečeno příjemné - ani tady se zesilovač nehoní za zdůrazním detailů a vytažením těch nejdelikátnějších informací, ale nemáte vůbec pocit, že by něco scházelo, celek je velmi pěkně propojený a celistvý.

Ve Stravinského "Ptáku Ohnivákovi" v podání Utrechtsch Studenten Concert a Base Pollarda ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) bylo trochu cítit, že na dynamických špičkách je zesilovač přeci jen trošku měkčí, trošku méně důrazný, ale energie mu vlastně neschází, dokáže zvuk kupředu poslat s příjemnou živostí, neuspěchanou a přesto citelnou. Dynamika je dobrá, byť přednes akcentuje spíše tu klidnou kultivovanost a plnyulost, s citlivějšími reprosoustavami si pak samozřejmě umí poradit lépe.

Podobně tak třeba u "Pie Jesu" se zpěvem Ellen van Zomeren ("Incredible Music Volume 4" | 2012 | STS Digital | STS-6111130) cítíte, že zesilovač hraje tak trochu starosvětsky, bez ambicí vyextrahovat jeden každý jemný detail, ale naopak poskytnout organicky propojený celek, který funguje právě jako hudební celek. Jistě, stále slyšíte to zašustění papíru támhle, zavrtění se někoho tuhle nebo echo velkého nahrávacího prostoru, přesto jsou to tak jaksi detaily v pozadí, které jen podporují hudební celek. Líbilo se nám nicméně, že Adagio umí hrát vlastně pěkně vzdušným způsobem. Přes vlastní způsob, kterým Audiomat k hudbě přistupuje, zůstává ale hudba jaksi přirozeně čitelná a srozumitelná.

Poměrně zajímavé pak je to, jak zesilovač podává hudební scénu a je to způsob, který se projevuje na většině nahrávek - třeba v "Dream about you" ("STS Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) se hudba rozlila hluboko, hluboko za ozvučnice, celé se to odehrávalo na velké ploše a i pokud máte reprosoustavy poměrně daleko od sebe, scéna zůstává spojitá a jaksi skoro hmatatelná. Spousta vzduchu, spousta prostoru, je to velký zvuk a hlavně - vší čitelnost dostanete už při opravdu velmi nízké poslechové hlasitosti.

V "Aeró Dynamik" od Kraftwerk ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) se Audiomat ukázal jako mimořádně muzikální, s tendencemi hrát "do krásna", ale bez přehnané "elektronkovosti", dá-li se to tak nazvat. Cítíte, že hudba je prezentovaná s chutí, bohatě, barevně a vlastně je to taková trochu rozmáchlá, příjemná prezentace, která má solidní kontrolu, solidní čitelnost a vůbec, budete-li hodnotit jednotlivosti, je vše ok, ale teprve smíchané v celku, zdá se, překračují části svůj očekávaný součet, někde něco zaklapne a je strašně příjemné Adagio poslouchat.

Elektronkový "drobeček" Audiomat Adagio staví na dlouhé firemní tradici a nenechává ji padnout - možná má místy trochu obyčejnější provedení, možná je v něm cítit jistá měkkost a možná má trošku limitovanou schopnost zcela precizně rozhýbat méně citlivé reprosoustavy, ale to je tak nějak samozřejmé, víte-li jak se běžné elektronkové zesilovače chovají a jak je třeba s nimi žít. Adagio pak navíc není v kontextu podobných strojů vlastně příliš komplikovaný na soužití - to hlavní je ale jeho mimořádně hezký zvuk, mimořádná dávka muzikálnosti a schopnosti hrát příjemně vstřícným a uvolněně zábavným způsobem.

Kč 130 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ medově sladký zvuk

+ skoro "nelampová" pevnost a jistota

+ až tekutě plynulý zvuk

ZÁPORY

- v dané ceně by výrobní kvalita na některých místech mohla být lepší

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Milan Weber | www.audiomat.cz 

fSdílet

Tweet