Značka Micromega má jako motto větu "Zvuk Francie" - svou cestu započala v roce 1987 avantgardně vypadajícím CD přehrávačem CDF1, pokračovala stále moderněji a moderněji koncipovanými dělenými zdroji a převodníky, přes modulární produkty v polovině 90. let až do lehkého útlumu začátkem 21. století - ze spánku se Micromega probudila v roce 2009. Vrcholem aktuální produkce je pak opět velmi "současný" zesilovač M-One 100 s mnoha výhodami.

M-One je moderně pojatý stroj, kombinující v sobě vlastně vše, co by měla moderní domácnost chtít a potřebovat pro kvalitní zvuk a komfortní zážitek - k dispozici je pak ve dvou variantách, které se liší výkonem, plus - pokud budete hodně chtít - můžete si připlatit dokonce i za na míru udělané barevné provedení.

My jsme měli možnost poslouchat přes M-One 100, tedy nižší model, kde stovka slouží jako indikace výstupního výkonu. Výrobce označuej M-One 100 jako "ultra-connected amplifier", tedy zesilovač s ultra konektivitou. A je to vlastně tak - do kompaktního šasi (43 x 35 x 5,6 cm - š x h x v) o váze 9 kg vtěsnali ve Francii opravdu skoro všechno.

Začněme ale estetikou - M-One je veskrze moderní komponent, nízké, čistě střižené tělo s kulatými rohy je ozdobeno jen několika prohlubněmi navrchu, po stranách jsou pak větrací otvory. Na čelní straně je zvláštní uspořádání s dvojitým displejem, jeden je vpředu a jeden nahoře (ten má na sobě i základní ovládací tlačítka); důvodem je možnost instalovat M-One snadno nejen klasicky horizontálně na polici, ale i na zeď ve vertikální poloze a použít tak ten displej, který je zrovna viditelný. Vertikálnímu uspořádání nahrává i skrytí konektorů pod "stříšku" na zadní straně.

Originálně řešený je pak i dálkový ovladač - pokud stroj nebudete zrovna řídit aplikací pro nějaké mobilní zařízení, je k dispozici opravdu velký ovladač, ne nepodobný ovladačům od starých herních konzolí. Je to každopádně zajímavé, i když možná ne úplně ideálně komfortní.

Nicméně zpět k zesilovači - na jeho zadní straně najdete pod onou stříškou skryté zástupy konektorů. Je až s podivem, že se tam všechny vešky, ač je tu vskutku těsno. V levé části jsou konektory analogové - klasický linkový vstup (RCA), vstup pro signál z gramofonů (RCA), vstup měřícího mikrofonu (o tom později) a jeden pár analogových XLR.

Digitální vstupy mají také všechny možné podoby - je tu (samozřejmě) USB, je tu optika, je tu koaxiální konektor, je tu ale i AES/EBU nebo dokonce dvojice specifických I2S rozhraní. Do sítě pak konektivitu zajistí buď ethernetový konektor, případně i vestavěný "bezdrát" - jak Wi-Fi, tak Bluetooth.

Pak jsou tu ještě pochopitelně dvě sady reproterminálů pro levý a pravý kanál a mezi nimi pre-out výstup v podobě symetrických XLR konektorů. Je tu i dedikovaný konektor pro připojení subwooferu, filtrovaný na 400 Hz.

Vnitřní obvody pak rozhodně nejsou jen "nějaký lifestyle", jak by mohl naznačovat soupis konektivity a vnější pojetí přístroje. Kupříkladu analogová část (tedy od D/A převodníku dále) je plně symetrická a koncové stupně navzdory nevelkým rozměrům pracují ve třídě A/B (tedy žádný "digitál"). Digitální vstupy mají ve valné většině podporu 32 bit / 768 kHz (krom optiky) PCM signálu, přes USB projde i DSD jak nativní, tak DoP. Elektrické vstupy jsou pak každý jeden oddělený vlastním transformátorkem.

Dobrá je i podpora formátů při streamování - není tu žádné omezení, přes dedikovanou aplikaci protáhnete jak PCM 32 / 768, tak DSD 11,2 MHz.

Vstupní signál je řízen modulem CPLD, který obstarává jak dvojí přesné taktování pro násobky obou základních frekvencí, tak pomocí procesoru SHARC řídí hlasitost ve 32 bitové doméně a případně aplikuje akustické korekce systému M.A.R.S. Poté jde signál do D/A převodníku s čipem AKMAK4490EQ. Přímo z DSP SHARC pak ještě vede výstup na sluchátka.

Napájecí zdroje jsou tu dva, každý kanál má vlastní. Jsou atypické, postavené na technologii LLC - v podstatě je to vysokofrekvenční napájecí zdroj (90 - 120 kHz), který se obejde bez transformátorů. Je tu však řada filtračních kondenzátorů, které jsou schopny velice rychlého nabití. Pro srovnání - oproti klasickým kondenzátorům se ty v M-One nabíjí až 2 000x rychleji a i díky tomu jich je méně.

Koncové stupně pak pracují ve třídě A/B a jejich chlazení zajišťuje hlavně celé šasi z hliníku. Zesilovač dokáže do 8 ohm dodat solidních 100 Wattů, do poloviční zátěže je to pak 150 Wattů. Odstup signálu a šumu je velmi slušných 100 a více dB (nejméně pochopitelně u analogových nesymetrických vstupů). Působivý je i tlumící faktor 500 nebo celkové harmonické zkreslení ne větší než 0,05% (10 kHz / 8 ohm - na 63 Hz je to do 8 ohm dokonce jen 0,001%).

Zmínku si rozhodně zaslouží také systém M.A.R.S. (Micromega Acoustic Room System). V zásadě to není systém odlišný třeba od těch v A/V receiverech - zesilovač umístíte do svého prostoru, propojíte jak má být, umístíte mikrofon na své obvyklé poslechové místo a změříte. Zopakujete pro další pozice a následně volíte, jakou ekvalizaci systém má použít - buď je tu plně automatická volba, nebo je tu "flat", tedy dokonale rovná křivka (což nutně není akustický ideál...). Automatická volba se snaží potlačit detekované rezonance a přizpůsobit signál schopnostem reprosoustav - pro běžné použití v běžném prostoru je to výjimečně užitečný pomocník.

Micromegu M-One 100 jsme poslouchali v pražském studiu Long Play Audio, kde živila mimo jiné Canton Reference 1K nebo třeba Focal Sopra No:1. Zdrojem signálu byl Audio Research CD6 a na výměnu Audio Research VSi75. Propojeno bylo kabely Atlas Cables.

Basovou linku ve "Wicked Game" Chrise Isaaka ("Best of" | 2006 | Reprise | 9362-49418-2) zvládl zesilovač i s velkými Cantony velmi dobře - vlastně až překvapivě dobře. Snad díky rychlému napájecímu zdroji, snad i díky nějakému dalšímu triku je cítit autorita a důraz, které jsou plně hodné stotisícové kategorie, byly tu pěkné kontury a když jsme přešli na soustředěnější a na rozehrání snazší Focal, jistota přednesu a pocit síla a švihu ještě vzrostl. Zesilovač dokonce výtečně odlišil basovou linku od úderů kopáku, dal basům jistotu, pevnost a velice dobrou čitelnost konturám. Je tu sice cítit lehká vřelost, byť část z ní lze připsat i na vrub CD přehrávači Audio Research.

Vokálu Vince Jonese v "The Partin Glass" ("Moving through taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N) vnukl zesilovač krásnou plnost, sytost a soustředěnou energii, takový zvláštní, ale ne nepříjemný mix hladkosti, výbušné energičnosti a barevné bohatosti. Přednes není nijak vtíravý, naopak se snaží o vstřícnost, je tu plasticita i kultivovanost. Ne, nejjemnější detaily Micromega neodhalí a ani to není typický audiofilský přednes, přesto je tu dobrá čitelnost a díky veliké rychlosti velmi slušná transparentnost.

Nejvyšší tóny u zesilovačů s vysokorychlostními (typicky tedy spínanými) zdroji bývají často trochu "digitální", poněkud ostré a hrubé. M-One 100 nabízí benefity "digitálu", tedy rychlý, lehký, velmi zaostřený a jasný přednes, ale provází to lehce teplejším, bohatým a sytým charakterem, takže i činel v "Elucidation" z desky "Like Minds" od Burtona, Corey, Methenyho, Haynese a Hollanda (2003 | Concord | SACD-1029-6) byl vlastně pěkně usazený, svižný a dobře separovaný pěkně tón po tónu.

Možná, že Micromega tak trochu klame tělem, ale nabízí velmi slušnou dynamikou - souvisí to patrně se schopností velmi rychle dodat potřebný proud a s celkovou schopností kontrolovat signál. Pak i Mahlerova "6. symfonie" v podání České fliharmonie pod taktovkou Václava Neumanna (1995 | Octavia Records | OVCL-00259) přes velké Canton byla velmi působivá, zvuk velký a ochotný, důrazný a výbušný, přitom však kultivovaný. Vlastně i velké nároky stotisícové kategorie M-One 100 splňuje, pokud nehrajete opravdu hodně nahlas nebo s opravdu "nenažranými" reprosoustavami.

Detailnost zesilovače nepatří k těm oslnivý, Micromega nehraje na krystalické vycizelování jednoho každého detailu, jedné každé drobnůstky v nahrávce. Přesto ve "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) už v klidu vnímáte rozdíl mezi barvou hlasů obou zpěvaček a vnímáte dostatek informací - velký podíl na tom má i velmi tiché, klidné, tj. téměř "černé" signálové pozadí. Zejména v kombinaci s Focal byl zesilovač výtečný a uspokojující i ouško náročné.

Hudební scéna v Brahmsově "Scherzo v c-moll" v podání Anne-Sophie Mutter ("The Berlin Recital" | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 826-2) byla ustálená v pravolevém a hlavně už i předozadním směru, sice nemáte pocit, že by zesilovač vypiloval nějaký zásadní hologram, ale propojení scény je velice dobré a lokalizace bezproblémová, už je to velmi přesná a čistá reprodukce.

A co je nejsilnější zbraní M-One 100? Schopnost spojit až lifestylovou "hezkost" s high-end nároky na čistotu, dynamiku a energii přednesu - díky tomu pak i "Africa" od Toto ("Feel the difference - Blu-spec CD" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) hezky rytmická, šťavnatá a bez náznaku hrubosti, prostě se dobře poslouchá, tak nějak "po francouzsku".

Micromegu M-One 100 byste asi snadno a rychle mohli strčit do škatulky lifestyle zařízení, která jsou předurčena dobře vypadat a uživatele tak trošku "obelstít". Ano, Micromega tak trošičku "do hezka" skutečně hraje a skutečně má až "lifestyle" možnosti ovládání a konektivity, kdy zvládnete vše a snadno - zbytek je ale určitě high-end jak má za sto tisícovek být. Pevný, přitom kultivovaný, dynamický a přitom jemný, dostatečně detailní, s dobrým prostorem a vlastně povšechně s velmi dobrou úrovní kvality zvuku. Ano, občas tu zvukem prokoukne určitá jinakost, kterou si Micromega vypomáhá k dobrému zvuku ze svých malých rozměrů, ale nedá se za žádných okolností říct, že by poslech nebyl příjemný. Kolem a kolem nás M-One 100 překvapila, protože při vlastně náhodném poslechu se prokázala jako schopný partner (byť s pár limity) i pro velké a drahé bedny typu Canton Reference 1K a s Focal Sopra No.1 (s kterými ji váže i zjevné propojení třeba nabídkou barev) to bylo vysloveně výtečné. Pokud tak hledáte stylový zesilovač / převodník / streamer s mnoha funkcemi, přátelským ovládáním a dobrým zvukem, jaký si stotisícová hladina rozhodně zaslouží, Micromega se vám může stát nečekaným překvapením.

Kč 109 990,- - běžné provedení

Kč 129 990,- - provedení ve Focal barvách

Kč 134 990,- - provedení v libovolné barvě RAL

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zajímavý koncept

+ schopnost řídit i velké reprosoustavy na slušné úrovni

+ pěkná dynamika

+ vynikající konektivita

+ rychlost a transparentnost

ZÁPORY

- do určité míry limitovaný výkon pro náročné reprosoustavy

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Long Play Audio | www.longplay.cz 

fSdílet

Tweet