Historii značky Canton začala psát v roce 1972 čtveřice nadšenců do dobrého zvuku s neskromným cílem vyrobit ty nejlepší reprosoustavy pro každý vkus i rozpočet. Firma začala svou cestu v budově bývalé vesnické školy ve Weilrodu u Frankfurtu, kde má dodnes svou základnu a kde první modely montovalo jen 35 zaměstnanců. Na nevelkou firmu pak Canton přichází se zajímavými nápady - třeba v roce 1995 jako jedni z prvních uvádí dostupné "digitální aktivní reprosoustavy".

Nejnovější skutečnou inovací v portfoliu jsou pak ve vlastní laboratoři vyvinuté měniče s keramicko-wolframovými a titanovými membránami. Ty najdete v prémiových modelech značky, zejména tedy v řadě nazvané jednoduše Reference. Na jejím úplném vrcholu stojí veliký sloup 1K, kde "K" značí právě použití nových měničů.

Říci, že Reference 1K jsou veliké by bylo mírným popřením jejich skutečné fyzické působivosti, když tak před vámi stojí - ostatně představte si 134 kg hmoty vtěsnaných do prostoru 127 x 69 x 48 cm (v x h x š). Ani zakřivené a v horní polovině vybírané tvary sloupu neubírají na monumentálnosti, je to prostě ohromný kus reprosoustavy. Hmotnost se vlastně celkem snadno nasbírá, uvědomíte-li si, že ozvučnici tvoří vrstvy několika odlišných materiálů o celkové tloušťce 5 cm. Maximální rigiditu kabinetu zajišťuje ještě systém vnitřních výztuh a příček - je fakt, že na poklep jsou Reference 1K naprosto tuhé a nerezonující.

Celá ozvučnice je ještě posazena na základové desce, kopírující křivky kabinetu samotného - mezerou zde dopředu a dozadu proudí vzduch z dolů vyvedeného bassreflexového nátrubku a to jemně zvlněným zvukovodem, který má proudění vzduchu uklidnit. Povrch je pak ošetřen ve dvanácti krocích hlubokých klavírním lakem. Vše se dělá ručně přímo v Cantonu.

Čelní stěně dominují čtyři zlatavě-měděné měniče - dvě spodní kola patří úctyhodným basovým reproduktorům, nad nimi je tweeter a úplně nahoře reproduktor středotónový. Vzadu je zdobí jen typový štítek a dole u paty dva páry reproterminálů; respektive kousek nad terminály jsou ještě dva malé můstky, jimiž můžete regulovat výšky a středy - vždy o 1,5 dB přidat či ubrat. My jsme nechali nastavení na "neutrál".

Nové keramicko-wolframové membrány jsou zajímavé - zhruba 20% molekulární struktury hliníkové membrány je ve výrobním procesu proměněno na keramiku a vyztuženo wolframem. Oproti hliníku nabízí taková směs menší hmotnost, o něco větší pevnost a lepší vnitřní tlumení rezonancí. Tento materiál je použit pro všechny tři kónické membrány v reprosoustavě, tedy jak pro 18 cm středotónový reproduktor, tak pro oba 31 cm basové reproduktory. Kopulka vysokotónového měniče o průměru 2,5 cm je vyrobena z keramiky a hliníku bez wolframu. Od výhybky pak signál rozvádí kabely, které si Canton vyrábí sám - na každé fázi je šest kroucených vodičů a pevné jádro.

Když jsme u výhybky - ta dělí třípásmový systém na úrovních 180 a 3 000 Hz 180, 400 a 2 800 Hz (opraveno 30.7.). Na deskách plošných spojů jsou osazeny součástky, u nichž Canton udává "nulovou toleranci". Canton udává u Reference 1K frekvenční rozsah 18 - 40 000 Hz, citlivost 89,5 dB / W / m a "německou" impedanci "4 ... 8 ohm".

Nejvyšší model německého výrobce jsme poslouchali v novém pražském studiu Long Play v jejich pěkně zpracované a akusticky až překvapivě funkční prostoře středních rozměrů. Zdrojem signálu byl Audio Research CD6, který signálem krmil zesilovač Micromega M100 s poměrně zajímavou koncepcí i zvukem. Propojeno bylo kompletně kabeláží Atlas Cables. Ke srovnání jsme měli Focal Sopra No. 1 nebo třeba Audio Research VSi75.

Jak jsou Reference 1K velké, robustní a působí vizuálně dramaticky, tak nějak podvědomě čekáte, že podobný bude i jejich zvuk. Stejně tak nám přišlo trochu odvážné kombinovat takhle velké (a drahé) reprosoutsavy s relativně dostupným a malým zesilovačem - nicméně jak se zdá, Reference 1K se rozehrávají až nebývale snadno a v podstatě s čímkoliv.

Výrazný bas v "No sanctuary here" od Chrise JOnese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay) zahrály Reference 1K opravdu mohutně, bas nás zavalil, byl sytý, temný, objemově opulentní, barevný a hlavně s obrovským tlakem, důrazem a impulsem, který vás doslova přitluče k podlaze. Možná je to až lehce na efekt, ale ten pocit hloubky, ten pocit, že reprosoustavy už jdou tak hluboko jak je potřeba bez nějakého zřetelného limitu. Každé zamručení basové struny provází to správné drama a už výtečně snadno cítíte, co všechno se v nejspodnějších úrovních děje, je to rozmanité, čitelné a velmi dobře definované, byť s lehounce měkčím a nadýchanějším podáním.

Střední pásmo ve "Waiting" od The Paperboys ("Closer to the Music vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) bylo také proporčně veliké, velmi živé a velmi barevné, opět s lehce měkčím, příjemně hebčím podáním, které už však v této úrovni nijak neskrývá detaily ani neomezuje srozumitelnost - naopak, Reference 1K jsou už naprosto výtečně a snadno srozumitelné. I v části, kde hlavním vokál doplňují další zpěváci zůstává vše velmi přehledné a čisté, rozdělené už jednoduše na několik nezávislých a nesplývajících vokálních linek. Hlasy se linou s lehkostí a bezkonfliktní hladkostí, přesto umí reprosoustavy do místnosti pustit spousty energie.

Oproti minulé generaci se lehce proměnil charakter výšek - Canton Reference 1K zvládly kovové perkuse v "Like Minds" ze stejnojmenné desky Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) vykreslit velmi jasně, výrazně a zněle, zejména krystalický, zvonivě bezprostřední vibrafon byl krásný. I tady bylo cítit onen lehounce kulatější charakter, ale lehkost, něžnost a kultivovanost přednesu je skvělou prevencí ostrosti a útočnosti. Ševelení činelu pak už Reference 1K zvládly rozlišit velice, velice dobře, navíc je tu i u výšek velký objem, takže nemáte pocit uťápnutosti či upozaděnosti žádné části spektra.

Nejsilnější v kramflecích jsou Reference 1K rozhodně v oblasti makrodynamiky - Cantony umí vykouzlit obrovský, dramatický, plný a proporčně velký zvuk, který vás obemkne. Orffova "O Fortuna" z "Carmina Burana" (1984 | Decca | 411 702-2) měla přesně to drama a intenzitu, z nichž vám naskočí husí kůže. Bylo sice cítit, že Micromega přes vší svou snahu při vyšší hlasitosti naráží na své možnosti, ale Reference 1K i tak hrají opravdu dynamicky a opravdu nespoutaně - není to agresivně dravý typ důrazu, ale spíše mohutnost s nadhledem, provázená působivým důrazem a to prosím i při poměrně nízkých poslechových úrovních, kde stále zůstává citelná dynamika skladby bez pocitu jejího "splasknutí", jakkoliv otočení hlasitosti v podstatě libovolně doprava přináší až koncertní "nářez".

Canton Reference 1K už patří do kategorie, kdy zvuk začíná být samozřejmý a opravdu realistický, jak ostatně potvrdil i skvěle nahraný zvuk křupání bot ve štěrku nebo startování motoru v úvodu "Love is the drug" od Roxy Music ("The Best of" | 2001 | Virgin | 7243 8 10395 2 6). Výtečná organizace a přirozeně vysoké rozlišení působí opravdu dobře, jakkoliv nejde o honbu za detailem a i v tomto ohledu se Canton drží svého poklidnějšího přístupu. Třeba Focal přistupují ke zvuku rozhodně s preciznějším zaostřením těch nejmenších informací, Canton zase mají mnohem uvolněnější a kultivovanější způsob. Pokud vyznáváte spíše cestu komplexnosti a celku, ne pídění se po mikroskopických jemnostech, tak právě takovou umí Reference 1K velmi dobře.

Jsme si jisti, že Canton Reference 1K umí vykouzlit ještě širší a hlubší prostor, než jak to ukázali v prostou, který byl pro ně tak akorát velký - i tam ale byla hudební scéna v "Losing sleep" od Vangelise ("Voices" | 1995 | Warner Music | 0630 12786 2) až nadživotně velká, plná vzduchu a prostoru, s velkými nástroji i velkým hlasem, tak trochu jako na koncertě. Nebyl to úplný technicky dokonalý hologram (ostatně opět tak trochu jako na koncertě), přehlednost a lokalizace jsou však už velmi dobré - to byste nicméně patrně u reprosoustav za tolik peněz jistě čekali.

Tím trochu svým způsobem prezentace umí Canton hezky podat vlastně libovolný žánr, i Nohavicova celkem jednoduchá "Dlouhá tenká struna" ("Babylon" | 2003 | Columbia | 511001 2) měla atmosféru, plnost, barvy a poklidnou bohatost, s níž se opravdu dobře poslouchala. Velký, hutný, možná lehce temnější zvuk vás nechají jen tak splývat s hudbou bez pocitu mechaničnosti a limitu v kterékoliv části frekvenčního pásma.

Velké Canton Reference 1K jsou rozhodně velmi zajímavé, lehce specifické bedny pro lehce specifické posluchače - jejich velký korpus vyžaduje samozřejmě prostor, opravdu to nejsou nástroje do 20, 30 a možná ideálně ani ne 40 metrů čtverečních (byť tam už to zvládnou), jinak ale neklade soužití s nimi žádné velké nároky. Rozehrají se v podstatě čímkoliv a i stovka Wattů Micromegy jejich nároky na 95% v klidu splnila. Umí zahrát do ohromující hloubky a zahromovat, umí zahrát zvuk velký, barevný a přitom kultivovaně měkký a hladký, umí být příjemnými společníky napříč hlasitostmi a žánry, umí vás nadchnout dynamikou a jsou skvělým příkladem toho, kdy součet jednotlivých velmi dobrých, ale ne vlastně úplně výjimečně dobrých vlastností vytváří vynikající, výjimečně zábavný celek.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních, nadstandardním zatlumením (koberce, závěsy,...), s vestavěnou akustickou stěnou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Na naměřených hodnotách je vidět, že v daném prostoru se Reference 1K ozývaly jednoduše v pásmu "dvacet-dvacet", tedy od 20 Hz do 20 000 Hz. Propad na 26 Hz a další neduhy křivky pod úrovní 200 Hz jsou artefakty měření z dálky, což bylo s ohledem na charakteristiku a velikost prostoru i reprosoustav limitující (a je to i jedna z limitací softwaru Clio Pocket). Výrazněji je tu pak vidět vokální i nejvyšší pásmo a ačkoliv to není studiově rovná křivka, tak se v rozsahu cca 30 - 20 000 Hz vejde to tolerance +/- 3 dB.

Průběh impedanční křivky (červená) ukazuje propady až ke 3 ohm na úrovni 30 Hz, což může být poměrně složité, zejména v kontextu průběhu elektrické fáze (černá). Obecně se ve středobasovém pásmu Canton drží víceméně čtyřohmové charakteristiky a proto je dobré dbát na stabilitu elektroniky. Zákmit na úrovni 190 Hz by mohl ukazovat na rezonanci podlahy, těžko si představit, že takto rigidní kabinet by mohl vibrovat.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 599 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velká bedna s velkým zvukem

+ velmi snadno se rozehrávají

+ solidní stavba

+ mohutný, důrazný bas

+ skvělá dynamika

ZÁPORY

- má svůj trochu temnější charakter

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Long Play Audio | www.longplay.cz 

PRODÁVÁ: Horn | www.horn.eu 

fSdílet

Tweet