Francouzský Focal je obrovská firma, dnes patří minimálně na evropském kontinentu k největším výrobcům audio techniky a rozhodně ani z globálního pohledu není zanedbatelný, byť high end tvoří z těchto produktů jen zlomek a většina připadá na ozvučení aut nebo multimediální zařízení či sluchátka. V Saint-Etienne sídlí firma už od roku 1979, kdy ji založil Jacques Mahul (odtud dříve používaná součást názvu JMLab).

Focal je také jednou ze značek, která poměrně výrazně polarizuje veřejnost - buď jejich trochu specifický zvuk rádi máte, nebo ne, rozhodně to není něco, co by kolem vás jen tak proplulo. Jedním z nejaktuálnějších přírůstků do výrobního katalogu je série Sopra, která navazuje svým pojetím na ty nejvyšší modely z řady Utopia, ale rozměrově i finančně je přenáší do světa blíže běžným lidem.

Řada Sopra má prozatím tři zástupce, dnes si povíme o základním modelu, označeném prostě No 1. Jde spíše o větší regálovku, dodávanou včetně mohutného a super stabilního stojanu, s nímž po utažení šroubů vytvoří rigidní a navíc ještě i estetický celek.

Sopra No.1 jsou krásné, byť tak trošku v technickém slova smyslu; jejich kabinet vychází z přístupu vyšší řady Utopia, je tedy "zlomený" tak, aby se vyzařování tweeteru a středobasu zaostřilo do jednoho optimálního poslechového bodu. Zezadu pak najdete krycí mřížku, za níž se skrývá hornový zvukovod pro tweeter a dole u paty pod jedním párem mohutných terminálů decentní bassreflex.

Kabinet samotný je nádherně zpracovaný a akusticky příkladně netečný, ostatně MDF skříň má velmi bohaté vnitřní výztuhy a čelní stěna má kupříkladu tloušťku skoro 7 cm, které spolu s celkovou hmotností 19 kg (připočítejte ještě jednou tolik na stojan) při rozměrech 42,5 x 27,9 x 39,6 cm (v x š x h) zajišťují potřebnou rigiditu. Díky zaoblení zadní strany i boků pak ve skříni nejsou souběžné stěny, čímž uvnitř nevzniká nežádoucí stojaté vlnění. Horní hrana je ozdobená skleněnou deskou, podtrhujícími celkovou "technickou" estetiku.

Kabinety se vyrábí v továrně Focal v Burgundsku společně s těmi od vyšší řady Utopia, podobně pak i měniče pochází z kapacit ve firemní centrále v Saint-Etienne, kde se Sopry také kompletují.

O nejvyšší frekvence se stará pro Focal charakteristická obrácená kalota z beryllia o průměru 2,7 cm, skrytá za hustou ochrannou mřížkou. Focal měniči nadělil vlastní komoru, respektive dozadu se rozšiřující horn IHL (Infinite Horn Loading) - vzadu za komorou tweeteru je maličký otvor, který se táhne přes celou ozvučnici, kde už také zabírá celou šířku kabinetu. Zvukové vlny ze zadní strany tweeteru jsou cestou skrze tento zvukovod téměř úplně pohlceny a tweeter díky tomuto řešení pracuje podobně jako kdyby byl v mnohem větší komoře. Ve Focalu tvrdí, že IHL systém snižuje zkreslení tweeteru o zřetelných 30%.

Středobasová membrána s průměrem 16,5 cm je vytvořena ze sendviče materiálů "W"; tvar membráně udává lehounká pěnová forma, která je z obou stran obložená pevnými vrstvami skelných vláken. Proměnlivá tloušťka pěny slouží k vyztužení nejvíce namáhaných míst v membráně. Závěs pak používá technologii TMD (Tuned Mass Damper), což není nic jiného, než dva dodatečné kroužky, které pohlcují nadbytečnou energii při kmitání membrány a opět snižují zkreslení. V magnetickém "motoru" je použit ještě systém NIC (Neutral Inductance Circuit), který využívá pečlivě spočítaných (co do velikosti i umístění) Faradayových kroužků a stabilizuje magnetické pole, které se bez něj mění podle pohybu cívky.

Focal Sopra No.1 mají udávanou frekvenční odezvu 45 - 40 000 Hz (+/- 3 dB), v toleranci -6 dB jdou dokonce až na 41 Hz. Díky 89 dB / 2,83 V / m patří k těm citlivějším, nominální impedance 8 Ohm přiznává propad na 3,9 Ohm. Dělící frekvenci mezi měniči výrobce nastavil na 2 200 Hz.

Sopra No.1 jsme poslouchali ve studiu Rodel Audio a to primárně na sestavě T+A Power Plant a Music Receiver ze série E, ale třeba i na sestavě od Marantz, která ale nefungovala v této kombinaci dobře; propojeno bylo kabely Parsec od Cardas (jak v podobě signálových, tak reproduktorových kabelů). Ke srovnání jsme měli KEF R900 nebo třeba Dali Rubicon 8 a další modely.

Ačkoliv ozvučnice je poměrně robustní a spolu s cenovkou slibuje, že by bas už scházet navzdory regálové koncepci nemusel, když však brouknul kontrabas v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935), bylo znát, jak snadno reprosoustavy nenižší tóny tvarují. Skvostná byla konkrétnost a precizní kontury každého tónu, vynikající byl i impuls, hutnost a váha, bylo snadné odlišit jednotlivé polohy a vlastně se už "vešel" v podstatně celý kontrabas, což je u poměrně skladných reprosoustav prostě výborný výsledek. Sopra No.1 nabízí uvolněný, pohodově plynoucí bas, dospělý a komplexní, nádherně kontrolovaný a důrazný a zabroukání strun a rezonance korpusu kontrabasu vám vykouzlí husí kůži. Objemu a důrazu je ale tolik (obecně napříč pásmy), že bude vhodné zajímat se v menších prostorách o akustiku.

Parádně holograficky a zaostřeně pojaly Sopra No.1 vokální pásmo, bylo úžasně čisté a transparentní a až monitorově soustředěné. Hlas Katie Melua v "God on the drum, devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061) zněl s krásnou plasticitou , posazený kupředu před nástroje a parádně srozumitelný, uvolněný a přirozený, fantasticky nenásilný. Sopra No.1 jdou díky skvostné transparentnosti i k jemným nuancím a detailům typu kratičkého nádechu mezi slovy, celkově velmi čistý a srozumitelný hlas ale není chladně suchý, naopak je šťavnatý, bohatý a barevný.

Výšky jsou pak o půl krůčku energičtější a znělejší než středy a basy, ale nepůsobí odtrženým nebo přehnaně výrazným dojmem, naopak reprodukce Sopra No.1 drží pohromadě dobře od basů po výšky. Tweeter skvěle a přirozeně vystihl objem činelů a vibrafonu v "That slavic smile" od The Modern Jazz Quartet ("Echoes" | 1987 | Pablo | 00025218014229); navíc každé ťuknutí do kovové plochy se rozeznělo nebojácně a svižně, neměli jsme pocit žádného tlačení na pilu, bohatý objem se spoustou detailů a výbornou kontrolou přichází s klidem a nadhledem. I lehounké a velmi rychlé poklepávání na vibrafon reprosoustavy kontrolují s velikou suverenitou, stejně jako umí skvěl propracovat ševel činelů.

Focal Sopra No.1 jsou už dynamicky velmi agilní, jak ukázalo velké piano v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827). Nástroj byl velký, dýchal, dokonce už i bylo cítit to množství vzduchu, které kolem něj rezonuje a i když proporcím do úplné realističnosti ještě kousek chybí, ta celková pevnost, ten důraz a schopnost udržet pevnou kontrolu už od poměrně dost nízkých hlasitostí jsou podmanivými charakteristikami. Dynamika je výtečná a hudba žije, plná, sytá, velká a neúnavně šťavnatá a energická.

Už několikrát zmíněnou výbornou kontrolu podtrhuje i vynikající a třídě více než odpovídající rozlišení, díky kterému i live skladba "Indigo dreamscapes" od DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) působila krásně prokreslená a pečlivě poskládaná a zorganizovaná. Právě pro organizaci sice Sopra No.1 potřebují přeci jen poměrně pečlivé párování s elektronikou, protože nefungují jen tak s lecčíms a čím lepší stroje připojíte, tím lepších výsledků se dočkáte. S T+A setem byl už přednes hodně dospělý, komplexní a parádně zorganizovaný, každý nástroje měl jasnou plasticitu, vlastní vrstvu a bylo slyšet i zvuky prostředí, dokreslující realistický obraz. Není to technicky utažená preciznost, ale uvolněná, klidná samozřejmost, prezentující detaily s klidem a nadhledem.

Focal Sopra No.1 jsou už natolik talentované, že umí vypustit zvuk ze svých ozvučnic a nechat ho hrát všude po místnosti, takže i prostor v Methenyho "Spirit of the air" ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) byl krásně propojený ve všech třech rozměrech a v předozadním i pravolevém směru byla scéna skvěle přehledná a soustředěná, byť je fakt, že Sopry potřebují hodně prostoru je po stranách, tak za sebou a nejsou to tak stypické regálovky do malých prostor. Sopry také prezentují scénu trochu zvětšenou, lehce nadživotní a byla tu cítit skvělá homogennost, byť trošičku vzdušnosti navíc by dojem plasticity ještě podtrhlo.

Když přijde na trochu zvukově horší, ale rytmicky nadupanou a energickou "Ashes to ashes" od Faith No More ("The very best definitive ultimate greatest hits collection" | 2009 | Rhino | 5186544012), Sopry No.1 se ukážou jako tolerantní a hlavně úžasně zábavné, až koncertně explozivní a našlapané. Ani trochu dynamicky plošší a přiostřenější skladba je nezaskočila a naopak to byl jednoduše nářez, neúnavný, sytý, bohatý, skladbu reprosoustavy rozsvítily a rozebraly, ale přitom téměř úplně zmizely jakékoliv nepříjemné hrany a i když kdesi v pozadí cítíte, že to prostě je blbá nahrávka, nijak to nevadí, protože se hudba sune kupředu s razancí rozjeté lokomotivy a má to až koncertní drajv.

Kdyby někdo překryl výhled na Focal Sopra No.1 plátnem a pustil nám je, asi bychom jen těžko hádali, že jsou to právě Focal. Ten klidný, bohatý, vyladěný, propojený přednes s nádherným prostorem, razantním basem a celkovou sytostí a dramatickou dynamikou jednoduše baví, od tichých až po velmi hlasité úrovně si můžete jen užívat a bavit se a jediným nárokem je co nejvyšší kvalita připojené elektroniky a dost prostoru, aby Sopra No.1 mohly řádně dýchat. Sopra No.1 jsou skvělé, výborné, báječné, zábavné a je radost je poslouchat a pokud se vám ještě vizuálně líbí, není na nich vlastně co řešit. Tohle jsou nejrozumnější a nejzábavnější Focal, s nimiž jsme prozatím měli možnost se setkat...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 30 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

I přes svou relativní skladnost nabízí Sopra No 1 v běžné místnosti bas od zhruba 40 - 45 Hz, propad na 170 Hz lze mnohem spíše připsat vlivu neupravené místnosti, než reprosoustavám. Od 200 do 10 000 Hz je pásmo vynikajícně vyrovnané, je znát trochu živější podání nejvyššího pásma nad 10 kHz. Naměřené hodnoty jsou s ohledem na umístění v běžném prostoru excelentní.

Impedanční křivka je poměrně klidná, přesto se kolem 200 Hz dotýká úrovně 3 Ohm, takže Sopry nebudou pro zesilovač úplně nenáročnou zátěží. V kombinaci s klidným průběhem elektrické fáze ale lze konstatovat, že nebudou ani nijak dramaticky komplikované.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 219 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vzdušnost a nadhled

+ dynamika a údernost

+ velmi pěkné zpracování

+ až překvapivá univerzálnost

+ plnost a sytost

ZÁPORY

- žádají si svůj prostor pro "dýchání", aby fungovaly

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Rodel Audio | www.rodel-audio.cz 

fSdílet

Tweet