Základní hi-fi řada Q jihoanglických Kent Engineering and Foundry (čili KEF) prodělala po poměrně mnoha letech docela zásadní rekonstrukci, z níž nejvýrazněji vyčnívá třípásmový regálový model Q Concerto Meta – je jediný, který nemá číselné označení, je první podobnou regálovkou v této dostupné modelové řadě (ale hodně podobný třeba R3 Meta) a jde též o jakousi poctu jménu Concerto. To se u KEF objevilo poprvé v roce 1969 jakožto první třípásmový stojanový reproduktor.

Vyjma koncepce a jména ovšem současné Q Concerto Meta s tím starým nemá vůbec nic společného. Zato navazuje celkem jasně na své předchůdce i současníky z vyšší řady R – podoba s R3 Meta je jasná.

Středně velké ozvučnice jsou přísně hranaté, osazené čistě zapuštěným koncentrickým řešením Uni-Q a „doplňkovým“ basákem na čelní stěně, bassreflexovým portem a jedním párem reproterminálů na mírně zapuštěné stěně zadní. A to je vše, nebudeme-li počítat drobný znáček s logem na horní hraně čela.

Vrátíme-li se k tomu podstatnému, tedy trojici reproduktorů, musíme začít u nové 12. generace Uni-Q. V ní se spojuje odvětrávaná kopulka z tvrzeného hliníku o průměru 1,9 cm a typicky profilovaná kónická membrána z hliníku o průměru 10 cm. Tweeter je zasazený v centru středotónového měniče, který zároveň používá jako zvukovod, i když má nad sebou ještě dodatečnou rozptylku s tenkými kovovými plátky pro optimalizaci disperze. Aby toho nebylo málo, nově se kolem soustředného dvoj-měniče rozprostírá výrazná planžeta Shadow Flare, navazující svou geometrií na Uni-Q a efektivně tak vytvářející v hranaté ozvučnici řešení, potlačující nežádoucí difrakce od hrany a zajišťující koherenci vyzařování v horizontální i vertikální ose.

Také 16,5 cm široký kónus wooferu má kolem sebe drobný zvukovod. Membrána drží na výraznějším gumovém závěsu a je hybridní – to znamená, že hliníková mistička je přichycena na papírovém základu pro optimální mix vlastností. Podporu basů představuje reflexový nátrubek s náběhy na obou koncích, modelovaný za pomoci aplikace počítačové simulace dynamiky kapalin.

Zásadním upgradem je také přítomnost „metamateriálu“ – jde o speciální labyrint s proprietráním tlumícím řešením, díky čemuž se žádná energie neodráží zpět k tweeteru z jeho zadní strany a tím pádem je jeho chod čistý jak jen to jde.

Výrobce dále říká, že frekvenční výhybku optimalizoval za pomoci více jak tisícovky měření v bezdozvukové komoře, ale už méně se rozpovídává o tom, jak je tato vlastně konstruována. Součástí jsou nicméně některé prvky – zejména kondenzátory – vyráběné pro KEF na míru. Filtry jsou nastaveny na 490 a 2 900 Hz.

Deklarovaná frekvenční odezva dosahuje 40 – 20 000 Hz (-6 dB), v běžné toleranci +/- 3 dB stále basy sáhnou až k 48 Hz a použijeme-li populární definici „v běžné místnosti“, mají se Q Concerto Meta dostat i k 36 Hz.

Ozvučnice z MDF profilů s vinylovými povrchy mají šířku 21 cm, hloubku 31,5 cm a výšku 41,5 cm, každý kus váží 9,5 kg.

Při impedanci 4 ohmy s minimem na docela nízkých 3,2 ohm mají reprosoustavy citlivost 85 dB / 2,83 V / m a budou tedy poměrně žádostivé dostupného výkonu.

Poslech probíhal na EverSolo DMP-A6 / Cambridge CXA81 v konkurenci s Fischer&Fischer SN-70, hlavně ale na velkém systému Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, kde jsme zesilovač mohli vyměnit ještě za Gryphon Diablo 333. O kabelech, podložkách, filtraci nebo dalších doplňcích se dozvíte v pravém sloupci -->.

Stará, ale pořád dobrá, rytmická a napjatě pulsující „Mammagamma“ (The Alan Parsons Project | „Eye in the Sky“ | 1982 | Arista | 788478) v basech vykázala až neočekávanou disciplínu, je cítit, že Q Concerto Meta velmi dobře navazují na charakter, který známe i z vyšších modelů (jen samozřejmě tak nějak v menším a jednodušším). Pocitově nejdou regálovky úplně super hluboko, zato mají překvapivý švih a na danou cenu skvělou uspořádanost a jistotu. Přednes je rozhodně hlavně agilní a za 30 tisíc výtečně definovaný, než nějak mohutný a masivní (což nicméně neznamená, že nejde do hloubky). Oproti minulosti je to bez diskuse krok kupředu v jistotě a autoritě.

Housle Anne-Sophie Mutter ve Vivaldiho „Jaru, RV 269, op. 8“ („The Four Seasons“ | 1992 | Deutsche Grammophon | 463 259-2) zněly hladce, smyčec spíše klouže než drhne, ale to je v této kategorii naprosto v pořádku. Jednotlivé tóny jsou totiž až nad očekávání konkrétní, nejsou přibarvené, ba naopak střední pásmo je překvapivě realistické, čisté a i když nepase po těch nejjemnějších nuancích a drobnostech, přehlednost je až výtečná a na dostupnou sféru vlastně hrají Q Concerto Meta víc než ochotně. Středy jsou to hlavní, oč u těchto regálovek jde, jsou skutečně solidní.

Výšek v „Almost Like Being in Love“ letos čtyřiadevadesátiletého saxofonisty Sonny Rollinse („with The Modern Jazz Quartet“ | 1988 | nahráno 1953 | Prestige | 00025218111126) bylo tak akorát, také působily spíše trošičku hladčeji, než nějak průrazně – žádná zvonivost nebo přebujelost, přesto v sobě mají na konci takovou špetku „světla“, která je činí živými a tak správně jasnými, aniž by byly třeba při vyšší hlasitosti agresivní. Projev je celkově kultivovaný a za „ani ne 30“ oplývá fajnovým rozlišením.

Do Q Concerto Meta můžete klidně pustit i výbušněji hrající akustický set typu „Job“ Laca Decziho a jeho Celuly New York („Jazz na Hradě“ | 2007 | nahráno 2004 | Multisonic | 31 0651-2) a v klidu to unesou. Rozumný pořádek mají i při nižší úrovni, v běžné poslechové hladině jsou fajn disciplinované a nenásilně „urovnané“, přičemž bez problémů umí hrát i docela dost nahlas – žádné artefakty s výjimkou lehkého „reflexového dechu“ jsme tam nepozorovali a to je u dostupných regálovek solidní výkon. Dynamická razance je jasně definovaná spíše rychlostí reakcí, pocitem živosti, ne objemem nebo váhou a masivností. Jde o uhlazený, kultivovaný KEF zvuk.

„Moderato“ z Schubertovy „Klavírní sonáty č. 16 v a moll, D.845 (op. 42)“, rozehrávanou prsty Radu Lupy („Plays Schubert“ | 2005 | Decca | 475 7074) bylo přehledné, klavír možná neprezentovaný až po ty nejdelší dozvuky a odstíny, přesto organizovaný a už slušně nenucený. Na danou cenu je nutno ocenit, jak v klidu Q Concerto Meta skladbu podávají, jak umí ukázat informace, ale zůstávají zcela netechnické. Možná je celkově zvuk o špetku měkčí, primárně organičtější, než analytičtější.

V čem jsou Q Concerto Meta skvělé, to je podání prostoru. Sbor v „Acrostic“ Emila Viklického („Homage to Josip Plečnik“ | 1994 | Lotos | LT 0036-2 131) byl ne obří, ale předestřený s velikým soustředěním, posazený do vzduchu s jasně čitelnou pravolevou i předozadní osou. Ne že bychom si nebyli vědomi, že Uni-Q umí dobře načrtnout prostorovost, ale nové Q Meta jsou tedy vynikající, nesměrové, zřetelné, plastické – tři pásma byste v nich nehledali. Velmi, skutečně velmi dobré za dané peníze.

No a pokud jde o živost, atmosféru a poslouchatelnost, tak Q Concerto Meta mají možná na vstupu potřebu po troše výkonu a síly, na druhou stranu se bluesová „Hideaway“ (Bernie Marsden | „Green & Blues“ | 1995 | Castle Music | CMRCD 181) dokázala s jen maličko vyšší hlasitostí solidně rozjet, rytmus šlape, je utažený a konkrétní – všechno je prostě v pohodě. Není tu nic, co by hrozilo (zejména na výškách) otravností při poslechu horších záznamů, charakteristika s pocitem krásně otevřených středů a lehce důraznějšího basu pomáhá „odpichu“ a vůbec je to celkově kultivované.

Po nějakých sedmi letech inovovaná série Q od KEF využívá novou generaci Uni-Q měničů, stejně jako tlumení metamateriálem a přitom zůstává cenově „nohama na zemi“. Zvuková kvalita je rozhodně solidní, překvapivě dobře drží styl vyšších modelů R3 Meta, byť v trochu jednodušším podání. Má i podobné nároky, ideálně tedy stojí za to mít nějaký ten výkon navíc, ale pak máte k dispozici kultivovaný, „srovnaný“ a čistý zvuk, u nějž bychom vyzdvihli zejména podání stereofonní scény, které je prostě skvělé. Hledáte-li tak něco dostupného, do menší místnosti a vaším cílem je spíše hladší, organický, kultivovaný zvukový projev s významnou plastičností, jsou nové KEF Q Concerto Meta skvělá volba!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět mírně klesající charakteristika, která tím lehce zdůrazní spodní frekvence, basy jsou v reálném prostoru až ke 40 Hz, do cca 150 Hz je tu další mírné zvýšení energie, stejně jako kolem 15 kHz. Je to takový „demokratický“ zvukový profil, vzhledem ke sklonu lze očekávat také tolerantnost. Hlasový rozsah je nicméně velmi rovný, stejně jako je fajn, že křivka se drží skoro stejná i pod úhlem. Přesto bude asi o něco vhodnější si ozvučnice natočit na sebe.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance je veskrze standardní a nepřekvapivý, odpovídající tomu, co běžně v podobné třídě vidíme. Přesto Q Concerto Meta v oblasti mezi 100 a 200 Hz padají až do oblasti 3 ohm. Obecně zvolte alespoň standardně pevný, ne nějaký exotický zesilovač.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 29 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cenovka

+ výrazně lepší rozlišení a pevnost než dřív

+ celkově příjemné, uhlazené ladění

+ na danou kategorii super prostor

+ drží charakteristiku větších řad KEF

+ víceméně neefektní, kultivovaný projev

ZÁPORY

- ač je tu dedikovaný woofer, bas by mohl být o špetku plnější

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet