Nejzvláštnějším a vizuálně nejoriginálnějším modelem sedmistovkové řady od Bowers & Wilkins (jak té minulé, tak současné inovované generace) je bezpochyby model 705 S3. Žádný jiný totiž nespojuje klasickou estetiku pravoúhlé, designově minimalistické skříně s nezaměnitelnou „kapkou“ odděleného těla tweeteru na horní ploše.

Přesto, nebo možná právě proto, je to prý jeden z nejpopulárnějších modelů v této řadě, ať už v minulé nebo momentální iteraci. Jak už bylo řečeno, základ tvoří klasický kvádr, do rovnoběžných tvarů se nově vmísila jemně vyklenutá čelní stěna a z ní tím pádem lehce vystupující kovová obruba kolem středobasového reproduktoru – je to přístup známý třeba z nejvyšší osmistovkové série a snižuje množství nežádoucích odrazů od okrajů ozvučnice.

Esteticky je přepracovaná také zadní strana, vypadá výrazně hodnotněji, opět zejména díky použití detailů z vlajkových lodí značky. Konkrétně jsou tu totiž dva páry moc pěkných reproduktorových terminálů, vyskládaných do horizontální linky v zapuštěné kovové destičce. Jejich blok tak už není napojen na výdech bassreflexu typu Flowport, ten v generaci S3 tvoří samostatný kruh. Geometrie plastového výdechu sama o sobě uklidňuje proudění vzduchu, dalším zklidňujícím prvkem je „dolíčkování“, snižující turbulence podobně jako u golfového míčku.

Pružnými členy na dvou místech přikotvené a v zásadě plovoucí tělo tweeteru je vyfrézováno z jediného hliníkového ingotu, což má žádoucí vliv na jeho pevnost a zvonivost. Pracovní trubice za membránou je typu Nautilus, tj. postupně tlumením odbourává energii od zadní strany 2,5 cm vysokotónové kopulky. Ta je mimochodem uhlíková, což je materiál, který se firmě osvědčil jako konstrukčně podstatně méně nákladná a stále výtečná alternativa k diamantu z top modelů. Fakticky jde o nosnou část z hliníku, na kterou je napařena vrstva uhlíku, za kopulkou je ještě jeden zpevňující karbonový kroužek kolem vnějšího obvodu.

16,5 cm kónus středobasu má pro svou práci vyhrazenu celou komoru MDFkové ozvučnice. Membrána sama je z nejnovějšího firemního materiálu Continuum – tkaného kompozitu, pevnějšího a zároveň lehčího, než byl v dřívějších dobách používaný proslavený žlutý kevlar. Volný pohyb s dlouhým výkmitem zajišťuje poddajná velká vlnka závěsu, střed membrány tlumí jakoby filcový vrchlík. Samotný koš měniče je do ozvučnice přichycen pružnými členy a tím se do skříně i z ní zpět do reproduktoru přenáší méně vibrací.

Samotný korpus ozvučnice má na šířku 19,2 cm, hloubka je 29,7 cm (s terminály 33,7 cm) a výška skříně je 34,5 cm s tím, že tweeter zvýší tuto hodnotu na 41,3 cm. Váha celého systému činí 9,58 kg.

Bowers & Wilkins udává u 705 S3 frekvenční rozsah 50 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), bez tolerance mohou jít až k 45 Hz. Jmenovitá impedance činí 8 ohm (ačkoliv zároveň přiznává pokles až na 3,7 ohm) a citlivost je 88 dB / 2,83 V / m. Frekvenční výhybka sází třeba na kondenzátory Mundorf Evo a další obdobně kvalitní komponenty.

705 S3 jsme měli možnost poslouchat v kontextu celé nové řady a v přímém porovnání s o generaci starším modelem v akusticky dotažené místnosti dovozce – hrálo se na dobře dimenzovaném systému, sestávajícím z McIntosh MCD600, C52 a MC3500 MkII, propojeno bylo kabely InAkustik z vyšších pater s technologií AIR a ke srovnání byly primárně 705 S2, ale i další modely generace S3.

Tak jako ostatní modely z inovované řady 700, tak i 705 S3 „přeladil“ basové spektrum z úderného napětí na klidnou kontrolu – samozřejmost přednesu je mezigeneračně citelně vyšší, zároveň ale třeba kontrabas Charlie Hadena v „The Song is You“ (Lee Konitz / Brad Mehldau / Charlie Haden | „Alone Together (at Jazz Bakery)“ | 1997 | Blue Note | 7423857150200) působil méně objemným dojmem. Je to vcelku logický efekt zpřesnění kontur a zlepšení kontroly. Celkové uklidnění také napomohlo k opravdu výtečné definici tónů a jejich struktury. Když napjatá struna brnkne, oceníte tu konkrétnost a pevnost, byť je soustředěná do kompaktnějšího rozměru.

Velký vokál Mahalie Jackson v „Silent Night, Holy Night“ („The Christmas Songs“ | 2002 | nahráno 1962 | Universe | UN1114) byl podaný se solidním objemem, také pod velmi dobrou, zároveň i klidnou kontrolou. Čitelnost je výtečná, klidu možná může být pocitově až moc. Artikulace je nicméně příkladná, je to technicky čistý, srovnaný a informativní zvuk. Jen v něm tak nějak nemáte pocit emotivní excitovanosti. Je to takové to podání ve velmi neutrálním stylu, které ve vás nezažehne okamžitou jiskru pomocí mnohých efektů, ale s přibývajícím časem doceníte minimum vlastního stylu, díky čemuž slyšíte nahrávku (ovšem i včetně případných méně zdařilých momentů).

Živý cinkot v „Malagan Stew“ Michela Legranda („Le Jazz Grand“ | 2005 | nahráno 1979 | FiveFour | Fivefour 1) byl velmi zřetelný co do objemu i energie, je ale třeba oproti modelům s integrovaným výškáčem znát citelné zvýšení kultivovanosti. Informací je zároveň víc i jsou jemněji podané. Přesto patří přednes na výškách u 705 S3 k těm jasnějším, díky solidní rychlosti a víc než dobré čistotě je však reprodukce neagresivní i při vyšší hlasitosti nebo po delším poslechu. Nicméně dovedeme si představit, že v případě spojení s říznější elektronikou nemusí být výsledek úplně libý.

Jakkoliv je zvuk nové generace sedmistovek orientovaný spíše na nezkreslenost, rychlost a přesnost, tak (relativně) kompaktní 705 S3 velmi uspokojivě zvládly s ohledem na svou velikost (a koneckonců asi i cenu) podání velkého symfonického tělesa Berliner Philharmoniker, které plnou silou pod vedením Rafaela Kubelíka hraje „Novosvětskou“ („9 Symphonien“ | 1999 | nahráno 1972 | Deutsche Grammophon | 423 120-2). Zejména při vyšší hlasitosti oceníte, že reprosoustavy se nemají tendenci zadýchat a na regálovky v relativně zaplatitelné sféře se nepřehlcují.

Generační přerod vnesl do zvuku 705 S3 nejen sníženou efektní naléhavost a zvětšení nadhledu, ale také s tím dosti svázané lepší rozlišení – mezzosoprán Magdaleny Kožené v Myslivečkově oratoriu „Abramo ed Isacco“ („Le Belle Immagini“ | 2002 | Deutsche Grammophon | 471 334-2) vykvétal do technicky velmi precizní podoby – rychlý, lehký, plný jemných nuancí, v tomto jsou 705 S3 skutečně talentované. Přitom to není zvuk vysloveně monitorově strohý, zůstává v něm taková hudebnost, kterou do něj pošlete pomocí své sestavy. O technické úrovni vypovídá schopnost udržet onu snadnou čitelnost a nadhled i při velmi nízkých úrovních. Celkově jsou neutralita a rozlišení velkými devizami těchto regálovek.

V popové variaci na klasickou peruánskou zarzuelu „El Condor Pasa“ od Simona a Garfunkela („Bridge Over Troubled Water“ | 2014 | HDTracks) bylo cítit nijak dramatickou, ale přesto mírně přítomnou směrovost – reprosoustavy je třeba správně přizpůsobit prostoru. Pak nicméně nabídnou prostor, který je oddělený od jejich hmoty a vykreslený víc než důstojným způsobem včetně hloubky. Je tu znát také poměrně citelné „uklidnění“ oproti minulé generaci, kdy je scéna ne snad větší, ale plastičtější a přehlednější.

Jakkoliv 705 S3 zklidnily svůj tón a uvolnily přímočarost své reprodukce, na klavírech Boba Jamese a Keiko Matsui bylo ve skladbě „Frozen Lake“ („Altair & Vega“ | 2001 | Tappan Zee | EOM-CD-2125) stále znát, že umí zahrát s tvrdou a jasnou konkrétností. Skladba nejen, že díky tomu působí přehledně, ale samotné klavíry mají v podstatě správný, tvrdě kovově-dřevitý zvuk. Tím 705 S3 dále podtrhují fakt, že co do nich pustíte, to s klidnou samozřejmostí dostanete zpět. Je to zvuk technicky vyrovnaný v tom dobrém slova smyslu.

705 S3 od Bowers & Wilkins jsou svébytně pojaté reprosoustavy – patrně žádný jiný mainstreamový výrobce by si nedovolil vtisknout svým v zásadě dostupným modelům tak technicky korektní, ale vizuálně neobvyklou podobu. A je fakt, že žádnému jinému by to asi neprošlo tak, jako B&W, pro které je 705 S3 nejúspěšnějším modelem řady. Mluvit o kvalitě zpracování asi není u prémiové značky tohoto typu nutné, přesto je fajn, že mezigeneračně přibyly pěkné detaily jako skutečně hodnotné terminály nebo všeobecně uhlazenější zadní panel. Co se týká zvuku, odpovídají 705 S3 trendu nového stylu Bowers & Wilkins – neutralita, čistota, rychlost a transparentnost z nich dělají takové reprosoustavy, jaké vytvarujete elektronikou a nahrávkou. Jsou citelně klidnější než dřív, jemnější a přesto technicky preciznější. To také zároveň znamená, že vás automaticky neuhranou a nevtáhnou do hudby od první vteřiny – aby se to stalo, to musíte zařídit správným vyladěním celé sestavy pro své ucho, neb 705 S3 vám ji ukážou s velkou upřímností.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Z metrové vzdálenosti je patrné, že se 705 S3 nevzdaly jasnějších výšek, typických i pro minulou generaci (jakkoliv subjektivně jsou méně dominantní). Nástup reprodukce je vidět někde u 40 Hz a až do cca 2 500 Hz má v zásadě vyrovnanou tendenci jen s mírným sklonem od basů k výškám (takže reprosoustavy nebudou úplně suché).

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Při měření zblízka je vidět v zásadě běžné sladění měničů, stejně jako přechodová frekvence cca 2 200 Hz. Jedinou drobnou nectností je energie bassreflexu, která je na 510 Hz vyšší, než energie samotného středobasového kónusu (a nakonec je to vidět na mírné vlnce v jeho projevu). Může to znamenat nutnost trochu vážit správnou pozici reprosoustavy tam, kde budou blízko zadní zdi.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Jak je vidno z tohoto grafu, při poslechu z běžné vzdálenosti nadsazená energie výšek není nijak patrná a naopak se tu celá frekvenční odpověď výrazně srovnává.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Je velmi dobré, že 705 S3 se nepropadají v impedančním průběhu pod 4 ohmy a i to se děje až vysoko nad 10 kHz, takže celkově si svou osmiohmovou definici zaslouží. Ladící kmitočet bassreflexu je vidět na cca 42 Hz, což plně odpovídá firemním specifikacím. Na 950 Hz je vidět jakýsi zákmit, prozrazující rezonující energii, nicméně na frekvenčním průběhu vidět není a tudíž nebude nijak promlouvat do výsledného zvuku. Elektrická fáze nicméně kolem přechodové frekvence vybočuje celkem výrazně do negativních hodnot a tak lze doporučit pro reprosoustavy zesilovač s dobrou stabilitou i schopností udržet dodávku proudu.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 69 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klidný, organizovaný přednes

+ transparentnost

+ kvalita zpracování

+ neutrální vyladění

+ posun k větší samozřejmosti

ZÁPORY

- jiné modely v řadě působí emotivněji

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet