Severoitalský Sonus faber prošel dramatickými proměnami, od trochu spartánského dítka vizionáře luxusu Franco Serblina doplul za bezmála čtyřicet let existence až pod křídla McIntosh Group a přestože zachoval ono soustřední na eleganci a „italskost“, přidal k tomu celkově prémiovou kvalitu materiálů a zpracování – a s tím i šťavnaté cenovky. Přestože firma měla v podobě řad Chameleon a Principia už dříve snahu nabídnout svůj styl i v dostupnějších sférách, úspěch to příliš nemělo – to se nyní snaží změnit zcel nová série Lumina.

Tou míří v Sonus faber zejména na mladší publikum, na ty, kterým je klasické hi-fi poněkud vzdálené, ale stejně chtějí mít doma dobrý zvuk v elegantním balení a kteří už „přerostli“ stádium přenosných repráčků.

Základem série je velice kompaktní regálový model Lumina I. Výrobce ho popisuje jako „ochutnávku jednoduchosti“ a nelze s tím než souhlasit. Na poměry Sonus faber je ozvučnice velmi konvenční – čistě pravoúhlá, s veškerými prvky elegance soustředěnými na přední panel s tím, že naopak všechny ostatní strany jsou až nenápadné.

Čeho si všimnete nejdříve, to je vskutku maličký rozměr, skříně mají výšku 28 cm, šířku 14,8 cm a hloubku 21,3 cm, přičemž váha dosahuje jen na 4,4 kg, takže Lumina I mohou bezpečně trůnit i na zavěšených poličkách.

Tomu napomáhá i dopředu vyvedený bassreflex, jehož slot je integrovaný do nenápadného podstavce. Konstrukce skříně je rozdělena na dva nosné prvky – na samotnou skříň z MDF profilů, pokrytých z boků a na horní straně kůží (zadní stěna je v nenápadné matné černi) a na mírně oddělenou čelní desku z překližky s tradičně pěknou povrchovou úpravou v přední části.

Vepředu jsou krom bassreflexu také oba použité měniče a to v aranžmá, které už na první pohled evokuje rukopis designérů Sonus faber.

Osazený tweeter je identický s tím z řady Sonetto. Jde o měkkou hedvábnou membránu s průměrem 2,9 cm, která pochází z prestižního katalogu německých Dr. Müller, je impregnovaná a klene se nad ní vertikální můstek s centrálním trnem, který tlumí chování membrány v bodě nejvyšší výchylky, což by prý mělo být ku prospěchu jemnosti a čistoty. Měnič je dále lehce zanořen do miniaturního zvukovodu.

Středobasový měnič překvapí tím, jak je maličký – membrána má pouhých 12 cm a je z papíru. Proporčně k ní se zdá vlnkový závěs být až obrovský, stejně jako mocná klenutá centrální prachovka. Jde o měnič vyvinutý přímo pro řadu Lumina. Tak jako výškáč má i středobas klasický feritový magnet bez nějakých výraznějších technologických originalit.

Je až překvapivé, že v dané ceně najdete ve vaničce na zadní straně dva páry niklovaných reproterminálů. Jsou sice docela malé, ale v příjemném rozestupu, takže instalace kabelů je bezbolestná a pokud budete chtít, můžete sáhnout po bi-ampingovém zapojení.

Na obrázku na webových stránkách výrobce vypadá plošný spoj s frekvenční výhybkou mimořádně jednoduše, je ale osazen zakázkovými kondenzátory Sonus faber. Přechodová frekvence je nastavená na úroveň 2 000 Hz.

Výrobce udává u modelu Lumina I frekvenční rozsah 65 – 24 000 Hz (bez definované tolerance), jmenovitou impedanci 4 ohmy a dosti nízkou charakteristickou citlivost 84 dB / 2,83 V / m.

Lumina I jsme poslouchali v showroomu dovozce a to na mimořádně naddimenzované sestavě McIntosh – zdrojem byl MCD600, řídil McIntosh C2700 a zesiloval buď MC901 pro bi-amping nebo MC1.25KW pro běžné zapojení. K dispozici byl i McIntosh MA5300. Propojeno bylo kabeláží InAkustik z nejvyšších modelových sérií AIR. Porovnávat jsme mohli krom vyššího modelu Lumina III také s Bowers&Wilkins 705 S2, 705 Signature, 702 Signature nebo 702 S2 i řadou dalších reprosoustav typu Polk Audio Signature S20e a podobně.

První dojem, který ve vás kontrabas v „Upojenie“ Anny Marie Jopek a Pata Methenyho („Upojenie“ | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) vzbudí bude určitě „wow efekt“ – z maličkých ozvučnic s miniaturním středobasem totiž nějaký ten bas (v pozici daleko od zdí a ve veliké mísnosti) skutečně vychází a pocitově se „dotýká“ až pěkných frekvencí kolem 50 Hz. Pravdou je, že když otočíte hlasitost trochu doprava, dotlačíte Lumina I do sféry napětí a blízko jejich limitu, na druhou stranu je dobré si uvědomit, v jaké jsme cenové kategorii. Zůstanete-li na běžných poslechových úrovních, bas je tedy slušný v objemu, ale vysloveně hezký, takový hebký a poddajný. Nečekejte nějakou dramtickou informativnost, naopak lehké „BBC ladění“ s důrazem na vyšší bas pro plnější pocit tu je a budí tak pocit „basu jako na dlani“ (samozřejmě v rámci dostupného hi-fi).

Vokální pásmo maličký středobas podává opět nejlépe tehdy, není-li tlačen do vysokých hlasitostí, kde zpěv Caroly v „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) zněl poněkud tvrdě. Vraťte se ale „nohama na zem“ do úrovní, kde běžný člověk poslouchá (což je fakticky poměrně tiše) a lehce expresivnější charakter středobasu bude spíše benefitem, protože se hlasový rozsah „otevře“ a ona lehká efektnost z pohledu energičtnosti bude zábavná, zvuk má díky tomu drajv. V této poloze i z malých Lumina I cítíte náznak hebké a barevné zvukové signatury Sonus faber.

Cinkotu činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) bylo požehnaně, jakmile ale začnete chodit kolem reprosoustavy, množství se zřetelně mění a je znát, že stojí za to Lumina I řádně nasměrovat. V přímé ose jsou zřetelně „navýškované“ a protože zvuk je v nejvyšším pásmu docela přímočarý a hodně energický, nemusí to být nutně příjemná záležitost – faktem ale je, že levnějším zesilovačům a zdrojům signálu často výšky spíše chybí, takže charakter se s nimi může vzájemně doplnit a výšek může být „tak akorát“. Cokoliv s ostřejšími výškami (elektronika či nahrávka) pak ale může zase vést k až ne úplně příjemnému poslechu. Stačí ale vytočit reprosoustavy kousek „ven“ z přímé poslechové osy nebo je rovnou nechat nenatočené a výšek je překvapivě akorát. Zůstávají ale i tak živé a docela jasné, jakkoliv pocit detailnosti a zřetelnosti je spíše způsobený právě tou nadstandardní energií, než nějakým pro danou třídu netypicky vysokým rozlišením.

V pozitivním slova smyslu efektní je pak schopnost „vstřebat“ a zpracovat dynamické špičky – Lumina I „unesly“ překvapivě důstojně i mohutnou „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) a její houpavou záplavu energie. Jak se zdá, Lumina I se umí nadechnout na těch správných místech, takže působí větší a sytější, než jak by maličká ozvučnice a maličké reproduktory intuitivně napovídaly. Samozřejmě nemůžete čekat makrodynamickou důraznost, Lumina I vám nerozklepou nohavice, ale na tak kompaktní řešení umí „zabrat“ s moc pěknou šťavnatostí a pružností.

Chaotickou (nebo spíše divokou) a komplexní „Sabbath“ od Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) Lumina I tak trochu „zjednoduší“, nepouští se do analytických sfér, nicméně pozitivní je, že je hudební uzel „nezahltí“, takže reprodukce zůstává pořád slušně čitelná, jakkoliv nejde k jemným nuancím a dozvukům. Spíše než na audiofilskou perfektní organizaci a nadhled se tu sází na živost, švih a břink, na to, že zvuku je překvapivě hodně a má zábavné kouzlo. V kontextu ceny pak rozlišení patří k těm slušným a bezproblémovým.

Hodnocení podání prostoru dosti závisí na tom, jak Lumina I umístíte v prostoru, jak už bylo řečeno, zejména na výškách vykazují totiž směrovost a je třeba k nim tak přistupovat. Hudební scéna v „Summertime“ v podání Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) ale byla soudržná i při relativně velké poslechové vzdálenosti (přes 4 metry) a relativně velkém rozestupu ozvučnic (kolem 3 metrů), což je rozhodně pozitivní zpráva. Nečekejte plastické protažení scény kdovíjak do hloubky, ale pravolevá lokalizace nástrojů je velmi dobrá – vzhledem k ceně je to výsledek z kategorie vynikajících.

Mají-li být Lumina I skutečně všeobecně zábavné a mají-li být „bednami pro každého“, pak musí fungovat i na horších nahrávkách. Jejich expresivnější a záměrně „laděný“ charakter pak skutečně „rozsvítil“ i lehce pod dekou nahranou „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) a oprostíte-li se od pocitu, že musíte mít maximální rozlišení nebo audiofilsky dokonalou tonalitu, mají Lumina I schopnost nechat hudbu „svítit“ a je zábavné ji poslouchat. Ano, je tu cítit zdůrazněné výšky, ano, je tu akcent vyššího basu, ale popová skladba má parádní drajv, má to živou energii a celkově „pohledný“ zvuk.

Velmi kompaktní Lumina I Sonus faber prezentuje jako „reprosoustavy pro každého“ a v kontextu firemního portfolia tam spadají i svou cenovkou. Na rozdíl od předchozích podobných nabídek se ale u Lumina I zdá, že se vývojářům podařilo „ubrat“ na správných a „nebolavých“, méně viditelných / slyšitelných místech, takže zůstala zachována jakási základní podstata stylu Sonus faber. Dobře to ilustruje, jak pěkné jsou Lumina I při pohledu zepředu a jak jednodušeji (ovšem bezproblémově) jsou čistě fyzicky provedené ze všech ostatních stran. Také zvuk je podobně laděný – na první dobrou je živý, zábavný a „popově“ srozumitelný, stravitelný a jednoduchý na poslech a teprve když jej začnete detailně pitvat, tak narazíte na nutnost trochu se věnovat natočení, aby nebylo moc výšek nebo narazíte na fakt, že ta efektní plnost je způsobená hlavně „BBC efektem“ výraznějšího vyššího basu. Ale vadí to čemukoliv? Nevadí, protože Lumina I jsou krásně zábavné malé reprosoustavy se špetkou italského šmrncu a špetkou skutečné hi-fi disciplíny, čímž v konečném součtu skutečně drží příjemně vysoko nastavenou laťku „hi-fi pro každého“.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkovou akustikou a panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odpovědi v přímé ose je vidět extrémní nárůst energie vysokotónového reproduktoru od hranice 4 kHz, pod úhlem je ale naopak chování překvapivě lineární. Je tedy jasně vidět, že Lumina I jsou navrženy tak, aby stály kolmo k zadní stěně a nikoliv „audiofilsky“ natočené na posluchače. Od 600 do 6 000 Hz je pak jejich frekvenční odezva (opět hlavně ve zjevně zamýšleném nastavení „pod úhlem“) velmi slušně vyrovnaná, u nižších tónů pod cca 300 Hz je vidět, že návrháři trochu tlačí na energii a pásmo je tu celkově zdůrazněné (propad na 180 Hz je charakteristický mód místnosti). Plné energie se od Lumina I dočkáte od cca 60 Hz, což je s ohledem na jejich velikost působivý výsledek, hlavně ale v podstatě odpovídá slibu výrobce. Peak na basech kolem této frekvence je způsobený laděním reflexu na tuto úroveň. Celkově je nicméně jasný příklon k lifestylovému efektu.

Frekvenční odezva – středobasová část (červená) a výšková část (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Úvodní sedlo mezi dost vysokými impedančními peaky naznačuje ladění bassreflexu kolem 62 Hz, celkově se impedance drží relativně vysoko (na tak malou reprosoustavu), jakkoliv to stále znamená cca 4 ohmy v nejnižším bodě. Na úrovni 180 Hz je vidět drobné zvlnění křivky, naznačující přítomnost nějaké rezonance. Jde nicméně o drobnost, která by neměla být schopna zabarvit dále reprodukci. Elektrická fáze na několika místech trochu vybočuje z optima (zejména v záporných hodnotách kolem 120 Hz), je to nicméně alespoň ve většině do kladných hodnot, tam kde se tak děje do záporných jsou vysoké impedanční peaky a tak jako u impedance, ani tady není vidět žádný přehnaně prudký přechod nebo zlom. Je ale fakt, že Lumina I si zaslouží spojit s kvalitním a stabilním zesilovačem.

Waterfall

CSD z výstupu akcelerometru ACH-01 v polovině výšky bočního panelu při SPL 90 dB @ 10 cm

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 19 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ designově zajímavě moderní řešení

+ dobrá cena

+ na tak malou ozvučnici překvapivě „basují“

+ energický a „mladistvý“ zvuk

ZÁPORY

- musíte hledat pozici, aby nebylo výšek moc

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet