Angličtí Bowers&Wilkins (toho času čerstvě v nadějném partnerství se skupinou Sound United – Denon / Marantz / Classé / Polk / Definitive Technology…) mají ustálenou nabídku reprosoustav a za poslední roky se s jejich inovacemi drží trochu více při zemi. V roce 2020 pak ale nabídli „oprášenou“ variaci svých modelů střední kategorie ze série 700, jimiž navazují na nějakých 30 let tradice označování upravených a speciálních výrobků přídomkem Signature.

Úpravy jsou to nicméně decentní, zakládající se zejména na přepracované frekvenční výhybce a na výrazné přidané hodnotě luxusního povrchového provedení, jinak zůstávají předělané větší 705 Signature i menší 705 Signature stále věrné původnímu konceptu.

V praxi to znamená, že 705 Signature jsou stále regálovými reprosoustavami s čistě pravoúhlou ozvučnicí a charakteristickým řešením tweeteru odděleného na horní straně skříně. Toto esteticky neokoukané řešení vynikne o to víc, že výrobce pro tuto novou variantu zvolil luxusně vypadající tmavou ebenovou dýhu s překrásným hlubokým lakem. Oproti původní verzi je odlišná ještě mřížka kryjící vysokotónový reproduktor (ale jen svou stříbrnou barvou).

Vepředu tak najdete v hlavní mase ozvučnice vsazený středobasový reproduktor s elegantně zakrytým košem. Membrána má průměr 16,5 cm a je vyrobena z vlastního firemního materiálu Continuum. Jde o materiál, kterým Bowers&Wilkins nahradili proslulé žluté kevlarové membrány a který se od zmíněného materiálu liší nejen stříbrnou barvou, ale také tím, že je výrazně pevnější a zároveň výrazně lehčí, přičemž jde ale stále o „tkaninu“ z umělých vláken.

Vysokotónová membrána je také stále stejná – v šasi pracně vyfrézovaném z jediného hliníkového ingotu je tlumená komora a z vnější strany kouká čočka uhlíkové membrány o běžném průměru 2,5 cm. Oddělením tweeteru si vývojáři už dlouhá léta slibují nižší zkreslení vysokých tónů díky praktické absenci přenosu vibrací od velkých měničů.

Kabinety jsou v základu vyrobené stále ze stejných MDF profilů s poctivým vnitřním řešením rozpěr, jsou spíše vysoké, úzké a hluboké (výška 40,7 cm, šířka 28,5 cm a hloubka 30,1 cm), váží pak poměrně poctivých 9,3 kg.

Zadní stěna hostí v úrovni osy středobasu zasazený bassreflexový port, jeho vyústění dle standardu Flowport je poseto malými proláklinami, které zklidňují proudění vzduchu a omezují tak vznik nežádoucích zvuků. Ve vaničce, která se bezprostředně napojuje na reflex, jsou zasazené dokonce dva páry terminálů pro možnost bi-ampingu / bi-wiringu. Vespod je ještě elegantní kovový štítek, který stvrzuje příslušnost tohoto modelu do prémiové rodiny Signature.

Jak už bylo řečeno, v koncepci se mezi základním modelem 705 S2 a upraveným 705 Signature nezměnilo nic, nezměnily se nicméně ani technické parametry. Stále platí frekvenční odezva 50 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), stále platí jmenovitá impedance 8 ohm (s přiznaným poklesem na 3,7 ohmu) a stále platí charakteristická citlivost 88 dB / 2,83 V / m. Blíže nespecifikovaná změna tak proběhla jen na komponentech frekvenční výhybky.

Bowers&Wilkins 705 Signature jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde hrály jednak vedle standardního modelu 705 S2 (což bylo primární porovnávání), jednak vedle 702 Signature a klasických 702 S2, případně se porovnávaly také s modely 802 D3 a 800 D3. Hrálo se na elektronice McIntosh – přehrávači MCD600, předzesilovači C2700 a bi-ampingových monoblocích MC901. Propojeno bylo kompletně nejvyššími modely signálových, napájecích a reproduktorových kabelů InAkustik AIR.

Oproti výchozímu provedení nabízí 705 Signature slyšitelně dospělejší a lépe definované basové pásmo, je otázka, zda díky tomu, že se zmenšila energie ve středo-výškovém rozsahu, nebo se nějak změnila i topologie výhybky. Faktem ale je, že basová linka v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byla na poměrně kompaktní ozvučnice slušně hluboká, byť ne nějak šokujícím způsobem, jde spíše o celkově výraznou, energickou a dobře kontrolovanou reprodukci s „odpichem“, oproti „nesignaturnímu“ modelu je bas zřetelnější a strukturovanější, také jaksi pružnější. Někomu může chybět dominantnější podání nejhlubší polohy baskytary, ale to se dá snadno dohnat bližším přisazením k zadní stěně.

Ještě výrazněji se zdá proti původní verzi být jasnější a zřetelnější střední pásmo, konkrétně třeba hlas Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) byl moc pěkně detailní a soustředěný, bylo cítit, že v reprodukci je dominantním prvkem, dokonce i transparentnost byla opravdu moc hezká a přes vší technickou preciznost není zvuk 705 Signature mechanický nebo odtažitý, i v tom je jaksi příjemnější, než u „standardní“ verze. Nemáte úplně pocit nějaké veliké plnosti, ale už je tu spousta informací, je tu pocit znělé lehkosti a kontrolovaného dění. V porovnání s běžnou sedm set pětkou pak ani jadrnější sykavka není tak vyhraněná a nechá vás poslouchat snáze a na vyšší hlasitost.

Největší změnou ale rozhodně prošly nejvyšší frekvence, respektive ty, které má na starosti vysokotónová kopulka – cinkot činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) byl na jednu stranu lépe čitelné a přesnější, měl rozhodně výrazně přirozenější tonalitu, na stranu druhou výšky byly výrazně klidnější a pocitově také jemnější, aniž by se ale ztratil ten pocit excitované energie a konkrétnosti, snad jen zmizel ten dotek tvrdosti a chladnosti. Výšky jsou také skutečně velmi analytické, ale v modelovém provedení Signature kultivovanější a přirozenější formou.

Také se zdálo, že prostá změna na frekvenční výhybce změnila zvuk v živější a „ochotnější“, takže dynamika mocných bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111130) byla méně „nucená“ a každý úder a následná rezonující masa mohutných nástrojů se zdají být o krok samozřejmější, jakkoliv i 705 Signature mají zřetelný limit v pocitu plnosti a hrají stále spíše na přesnost, analytičnost a konkrétní „zařezávající“ notu, než na takový ten tučný a bohatý zvuk. Rozhodně si ale 705 Signature nechají pěkně „naložit“ a mohutné zvuky je ani při vyšší hlasitosti nijak zásadně neznervózní, což je na regálovky velmi slušný výkon.

Na první dobrou se nezdají být 705 Signature tak zřetelně analytické jako 705 S2, ale je to jen vjem způsobený menším podílem výšek na celkovém zvuku, takže ten není tak „jasný“ a „otevřený“. Navzdory tomu byla v přímém porovnání „Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) informativnější a pestřejší u 705 Signature, než u běžné verze. Stále máte pocit, že zejména střední pásmo je až exponované a výrazné, celkově je ale zvuk klidnější, než u výchozího provedení a přesto stejně nebo i více detailní, jako kdyby se reprodukce tolik nesnažila a byla celkově samozřejmější.

V podání prostoru stereofonní scény se toho mnoho nezměnilo a pokud, jsou to nuance. Fakticky ale „Dream about you“ od Evy („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) hrála s výtečnou lokalizací nástrojů v pravolevém, ale i předozadním prostoru, jakkoliv mají 705 Signature tendenci ke směrovosti a je nutné podřídit jejich pozici konkrétní akustice a situaci. Není úplně nejlehčí najít jim správné místo, začít byste měli s vágním namířením tweeterů na uši tak, aby se osy protínaly lehce za vámi a odtamtud už je třeba natáčet tak nějak podle vkusu. Aby zvukový obraz zůstal plastický a přehledný, je třeba také udržet střední vzdálenost (2,5 – 3 m od posluchače), naproti tomu u šířky to můžou být klidně i 3 metry a o něco víc, aniž by se scéna roztrhla.

Popíková „Breaking Silence“ ze stejnojmenné desky Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) byla lehce limitovaná energií v basech pod cca 70 Hz, tam chybí 705 Signature trochu odvážnější „zabublání“, ale zase cítíte, že když přijde výbuch energie, mají Bowers&Wilkins švih a pevnost, jsou docela svižné a kontrolované. Otevřený a transparentní zvuk je poměrně dost informativní i z pohledu kvality nahrávek, takže jakkoliv i tady vnímáte hodně energie a schopnost ji prosadit, vnímáte také jisté hranice kvality nahrávky – jestli jste ten typ, který to tak (až „studiově“ napřímo) má rád, pak v pořádku, ale úplně „easy“ poslech to není.

Už původní 705 S2 byly zajímavé reprosoustavy, jakkoliv s vlastním charakterem, patrným zejména na vrchních frekvencích, kde upravená verze 705 Signature působí výrazně kultivovaněji a krotčeji, přitom se ovšem zdá být o něco informativnější. Největším tahákem je bezesporu luxusní, opravdu krásné provedení s podmanivou lakovanou dýhou, zvukový rozdíl je patrný, ale spíše jde o „doladění“ a o kultivovanější projev, než o něco, co by vás přimělo okamžitě 705 S2 zahodit a jít si koupit 705 Signature. Pokud vám nicméně na sedmistovkách trochu přebývalo v energii středů a výšek, u 705 Signature najdete audiofilštější a relaxovanější styl, kterým zvuk smývá to potenciální riziko ostrosti na nějakých kmitočtech – dá se říct, že tak jako je vyleštěnější a luxusnější 705 Signature zvenku, tak je „vypucovaný“ a hezčí po zvukové stránce.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkovou akustikou a panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva ukazuje na poměrně zdůrazněné pásmo nejvyšších tónů mezi 5 a 15 kHz, stejně jako akcentovaný basový rozsah mezi 70 a 150 Hz. Zdůraznění na 1 500 Hz může být způsobeno interakcí měničů kolem přechodové frekvence. Faktem ale je, že mimo přímou osu se chování 705 Signature výrazně zlepšuje a jsou tak dost možná koncipované spíše aby stály rovnoběžně se zadní zdí. V plné síle začínají ve volném prostoru hrát od cca 60 Hz, byť v menších vhodných místnostech budou mít basu patrně dost. Celkově je nicméně znát, že Bowers se snaží nabídnout výraznější bas, pěkně vyrovnané střední pásmo a „neukřičené“ výšky (což je v souladu s poslechovými dojmy) a přestože pásma nejsou úplně ideálně spojitá, každé je samo o sobě poměrně lineární.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo mezi prvními dvěma peaky na impedanční křivce naznačuje ladící frekvenci bassreflexu někam kolem 30 Hz, respektive ještě kousek pod tuto hranici, což je na takhle kompaktní reprosoustavy opravdu hodně nízko. Nejnižší bod na křivce leží u úrovně 3 ohm kolem 120 Hz a pak ještě u 650 Hz. Není tu nicméně vidět žádné nespojitosti nebo drobná zvlnění, která by napovídala o přítomnosti nežádoucích rezonancí uvnitř ozvučnice. Elektrická fáze je vcelku disciplinovaná, nejsou tu žádné prudké změny nebo extrémní výpady z optimálního rozsahu a pokud jsou, tak jak je běžné, třeba u basových frekvencí, je tu i vysoký impedanční peak a tím by nemělo docházet k „vysávání“ zesilovačů. Celkově jsou 705 Signature standardní zátěží bez nežádoucích překvapení.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓ ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 69 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ opravdu exkluzivně krásná dýha v hlubokém laku

+ výrazně klidnější vysokofrekvenční odpověď než u „základního“ modelu

+ zdá se, že v přímém srovnání je i bas důstojnější a propracovanější

+ velmi slušné rozlišení

+ umí hrát nahlas bez pocitu „rozsypání“

ZÁPORY

- příplatek oproti „standardu“ je znatelný, ale dostanete za něj nezpochybnitelnou protihodnotu navíc

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet