Jméno InterVox zvolil pro svůj vysněný projekt designových reprosoustav český fotograf Martin Dandar. Model B18 vznikl na základě čistého nadšení nejprve jako čistě estetická záležitost, jeho tvar inspirovala slavná kytara Prince a teprve poté došlo na řešení toho, jak v tomto tvaru nabídnout i skutečný zvuk. Druhým odvážným zdrojem inspirace prý pak byly hodinky Hublot a to díky variování stejného designového tématu, ale pokaždé originálně - to vyústilo v to, že čistě zakázková ruční výroba garantuje, že žádné dva kusy nebudou nikdy úplně stejné a navíc můžete chtít libovolně odvážné až šílené provedení a dostanete ho.
Tvar celkově kompaktních regálových reprosoustav je natolik komplexní, že ho jde stěží popsat, ale důležité je, že se nese v duchu křivek, zauzlení a prohnutí, ani spodní plocha není dokonale rovná (ale je dost rovná, aby reprosoustavy rozumně stály na ploše).
Na čele reprosoustav se nachází vysokotónová kopulka a středobasový kónus, bassreflex je vcelku vtipně a prakticky vyveden zcela nahoře otvorem v přední části "krku" reprosoustav. Zadní stěna tak má jen zapuštěné kolečko se základními údaji (mimochodem nereflektujícími skutečné parametry) a párem reproterminálů.
Konstrukce ozvučnice je značně komplikovaná a tím i na výrobu časově náročná, ale díky svému tvaru patrně musí být (a navíc oblé tvary předchází vzniku stojatého vlnění nebo nežádoucích difrakcí na hranách poblíž reproduktorů) - jde o několik slepených tlustých MDF profilů, navíc ještě sešroubovaných k sobě více než padesátkou šroubů. Tyto základní bloky se po základním vytvarování pak dále frézují, brousí, lakují, brousí, lakují, brousí, lakují a tak dál až do dosažení pěkného lesku povrchu (tedy v případně, že si samozřejmě neobjednáte jiný typ povrchového provedení), který navíc působí až překvapivě odolně; není to žádný laciný, obyčejný lak. Celá práce na tvarování probíhá ručně (a i proto platí výše řečené o tom, že co kus, to originál).
Výrobce trochu šetří technickými informacemi, nicméně objevíte info o tom, že osazení reproduktory má na svědomí kompletně norský SEAS, že o výšky se stará měkká kopulka o průměru 2,5 cm a o středy a basy pak 15 cm reproduktor. Ve specifikacích je také uvedeno, že všechny součástky ve frekvenční výhybce pochází z Evropy. Časem prý přibude možnost bi-ampingu (tedy další pár terminálů), výhybka je tak již koncipovaná nyní. Posledním z dostupných parametrů je to, že optimální velikost prostoru pro B18 je 22 metrů čtverečních a zesilovač o výkonu do 170 Wattů.
Reprosoustavy váží kolem 10 kg, mají do šířky zhruba 30 cm, na výšku asi 50 cm a do hloubky zaberou nějakých 23 cm. Těžko soudit, zda lze plně věřit informacím ze zadního štítku, které udávají ještě citlivost 85 dB (bez dalších podrobností) a impedanci 8 ohm.
InterVox B18 jsme měli možnost poslouchat v rámci redakčních sestav - místo Harbeth Monitor 30 s OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140, místo Fischer&Fischer SN-70 s Grandinote Shinai, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII a Cambridge CXC nebo také s Emotiva XSP-1, XPA-DR2 a Teac NT-503 místo KEF LS50 (ale pozice nearfield monitoru jim úplně nesedí). Krátce jsem ale zkoušeli i Moon 740P / 860A v2 nebo Accustic Arts Mono II. O detailech sestav, použitých kabelech, filtrech a dalším příslušenství se více dozvíte v pravém sloupci -->.
Mohutnou basovou linku v "By the rivers dark" Leonarda Cohena ("Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262) zvládly B18 ve vkusném objemu, nabídnou bas hlubší, než by ozvučnice napovídala. Reprosoustavy jsou laděné tak, aby bas byl lehounce dominantnější, ale není to nijak prvoplánově efektní, respektive bas je kultivovanější a decentnější, než od "designovky" čekáte. Artikulace je přiměřená, rozhodně ale v porovnání s podobně drahými modely chybí váha a údernost i při použití mimořádně naddimenzované elektroniky. O něco lepší by při nárocích dané třídy mohlo být také odlišení jednotlivých basových poloh. Nicméně v malém poslechovém prostoru je basu akorát.
Zpěv Amber Rubarth ve "Full Moon in Paris" ("Burmester Selection Vol. 1" | 2017 | InAkustik | INAK 7804) byl měkčí, celkově hladký, nicméně ne zastřený - jadrné sykavky byly dosti zřetelné a pevnost byla také solidní. Pokud bychom měli vyzdvihnout nějakou zajímavost, pak by to mohla být důstojná konkrétnost. B18 nejsou delikátní audiofilské analytické nástroje, ale oplývají solidní čistotou i srozumitelností, byť v této cenové hladině jsou určitě k dispozici detailnější.
Na cinkání nejvyšších tónů v "Shiny Stockings" v podání Boba Larka a DePaul University Jazz Ensemble ("XLO Test and Burn-In CD" | 1999 | Reference Recordings | RX-1000) bylo znát, že ani tady B18 nehrají jemně, ale spíše přímočaře. Dozvuky a detaily by i tady asi mohly být o kousek delší a zvuk jemnější, nicméně tonalita je solidně realistická, férová je i transparentnost.
Dynamicky se InterVox B18 snaží jako opravdu dobré hi-fi - zvuk bubínků v "Percussion Du Africa" (Dununba | "AUDIO Digital Masters III" | 2010 | STS Digital | 11-10) byl přiměřeně důrazný, vlastně slušně rychlý, ačkoliv je cítit, že velké dynamické pasáže rozhodně mají svůj limit v mohutnosti i autoritě. Zvuk je spíše trochu klidnější, měkčí, ale odpovídá menším rozměrům regálovky.
Velký sbor Cantus ex Corde při zpěvu ruského chóru ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) zněl spíše celistvě, nicméně s rozumnou organizovaností, přehledností a čistotou. Není to zvuk, ve kterém byste se mohli "prohrabovat" mezi jednotlivými vokalisty a užívat si různorodost barev jejich hlasů, nicméně už je patrné, že sbor čítá mnoho individualit. Je to klidný, nekonfliktní přednes.
"The Dance" Edwarda a Alice Elgarových v podání Floriana Couteta a Smart is Brass ("Räumlichkeit und Transparenz" | 2015 | stereoplay) měla dobře rozvrženou hudební scénu v pravolevém směru. Ani z tohoto pohledu nejsou B18 monitory s precizním zaostřením, scéna by mohla být plastičtější, nicméně reprosoustavy rozhodně nabízí i tak velmi vysoký hi-fi standard a dobrou přehlednost.
Celkové ladění je pak rozhodně trochu "do příjemna". "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - Feel the difference" | 2009 | SONY | SICP 20048-9) zněla s férovým množstvím basového základu, zakulacený a uvolněný zvuk plyne bez zádrhelů a prostě máte pocit, že soustavy hrají dobře, aniž by poutaly pozornost na jakýkoliv jediný konkrétní aspekt.
Vysloveně designově originálních reprosoustav na trhu mnoho není - a pokud ano, drží se buď v nízké cenové třídě, kde pracná originalita nutně znamená zvukový kompromis, nebo patří naopak mezi (ultra) drahé solitéry s excelentním zvukem, které jsou ale zase nutně jen pro několik málo vyvolených. České InterVox B18 jsou někde mezi - vše je podřízeno designu (a proto se třeba používá mimořádně pracný způsob konstrukce), stojí hodně, ale zase ne nedosažitelně hodně a na jejich zvuku je vidět, že návrhu i ladění se věnoval někdo snaživý. Výsledkem tak je kompaktní regálovka odvážně odlišných tvarů, která dokáže hudbu předat s pohodou, celkově hezkým a nekonfliktním způsobem. V kontextu své cenové třídy je klasická high-endová konkurence zřetelně detailnější i dynamičtější, nicméně vzhledově samozřejmě také fádnější. I tak ale B18 odvádí práci hodnou vyšší třídy hi-fi techniky - na čistě designové objekty tedy InterVox hrají rozhodně lépe, než byste od pohledu čekali.
MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
První náznak práce středobasu najdete na nějakých 50 Hz, v plné síle B18 zahrají od cca 70 Hz. Pásmo, v němž pracuje středobas, je plnější, zdůraznění se týká zejména "hezkého" pásma vyšších basů. Celkově jsou ale vlastně B18 na čistě designový produkt solidně vyrovnané, ačkoliv frekvenční charakteristika má v ose jasně patrný náznak "loudness" chování. Propad na 1 500 Hz naznačuje, že přechodová frekvence je někde v této oblasti. Ladění je tedy lehce "na efekt" - tak jako vnější design - ale právě s ohledem na celkovou koncepci reprosoustav je to i s ohledem na cenu velmi slušný, byť ne úplně perfektní výsledek.
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
Průběh impedanční křivky potvrzuje, že si B18 zaslouží specifikaci pro 8 ohm, níž než tam se impedance nepropadá. Naladění bassreflexu lze odhadnout někam kolem 50 Hz. Elektrická fáze je pak velmi čistá, nevybočující ze "snadných" mezí. Ani na jedné křivce nejsou patrné náznaky rezonancí, pevná vícevrstvá konstrukce ozvučnice s organickými tvary zjevně funguje jak má.
Waterfall
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]
cca Kč 150 000,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-regalove/2226-intervox-b18#sigProId8f17e7b541
--- --- --- --- ---
KLADY
+ originální design
+ solidní plnost vzhledem k velikosti
+ klidný a poměrně nekonfliktní zvuk
ZÁPORY
- za dané peníze najdete dynamičtější i detailnější
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: InterVox | www.intervox-speaker.com