Zaměření americké firmy NHT je už od založení v roce 1987 stejné - nabídnout "hodně" za "málo". Dnes se značka stále zaměřuje hlavně na produkci reprosoustav (byť nabízí i nějaká ta sluchátka) a stále je vidět, že se spolu se svou cenovou politikou snaží držet při zemi a zůstat na dosah rozpočtům běžných spotřebitelů.

Firemní katalog čítá pět regulérních sérií (a jednu s názvem Custom Shop, což jsou firemní experimenty), z nichž ta s názvem Super je podle slov NHT navržena pro posluchače s neastronomickými rozpočty a přesto by měla nabízet kompromisy nutné pro dosažení atraktivní cenovky jinde než ve zvukovém podání.

Nosným pilířem této řady jsou dva maličké monitory, úplně mikroskopický SuperZero 2.1 a o něco větší mikromonitor (dá-li se tak popsat) SuperOne 2.1.

Jde již o druhou generaci malých bedniček, která ale i tentokráte ctí původní ultra jednoduchý přístup ke konstrukci. Dokonale pravoúhlý kabinet je vyrobený z MDF profilů o tloušťce 1,6 cm a pokrytý půlmilimetrovou vrstvou černého vinylového lamina. To vypadá rozumně, byť celkově u NHT nenajdete snahu vyhovět náročnému evropskému vkusu, ale spíše účelnost. Pevnost skříně zajišťují ještě dvě vnitřní vzpěry.

S nějakými 4 kg váhy a 29,5 cm výšky, 18,4 cm šířky a 21,5 cm hloubky jsou SuperOne 2.1 skutečně drobečkové.

Přední stěnu téměř dokonale vyplňuje středobas v blízkosti tweeteru, v rozích jsou pak otvory pro přisazení krycí mřížky, která ze SuperOne 2.1 udělá velmi nenápadné malé objekty, které se snadno ztratí třeba na nábytku nebo na stěně.

Pohled zezadu poukáže na absenci bassreflexu (SuperOne 2.1 jsou tedy poměrně atypicky na tu to cenovou třídu uzavřené) a také na to, že je tu dvojice závitů, díky nimž lze reprosoustavy komfortně přichytit na zeď. Vanička s reproterminály hostí jediný pár, ale zase celkem slušných a bytelných konektorů.

Osazený woofer má průměr 6,5 palce a kónickou membránu z klasického lehkého papíru, kterou doplňuje neméně klasická jednopalcová kopulka z měkké tkaniny.

Výrobce udává pracovní frekvenční rozsah 56 - 20 000 Hz (+/- 3 dB), charakteristickou citlivost 86 dB a u jmenovité impedance 8 ohm přiznává propad na 5,3 ohm. Přechodová frekvence dvoupásmového systému leží na 2 400 Hz.

NHT SuperOne 2.1 jsme zkoumali v poslechové místnosti HIFI CZ, kde jim společnost dělaly zesilovače Teac NR-7CD, Magnat RV-4 nebo MBL C51 či MBL 7008, ze zdrojů signálu pak třeba MBL C31 nebo již zmíněný NR-7CD. Srovnávali jsme s Magnat Humidor, NHT SuperZero 2.1 nebo Q Acoustics Concept 500. Použité kabely pocházely z portfolia WireWorld - Gold Eclipse 6, Silver Eclipse XLR, Stratus a Electra 5.

Na basové lince v "How deep is your love" od The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | emarcy | 0602517821644) se snadno potvrdí, že limit uzavřené konstrukce a velikosti ozvučnice prostě musí být znát. Je cítit, že kontrabas hodně rychle uvadá někde pod 100 Hz, byť na druhou stranu z pohledu světa mini monitorů nabízí SuperOne 2.1 za zajímavou cenu alespoň bas naznačený a hlavně spořádaný. Nemáte pocit, že by se bedničky tlačily příliš intenzivně kupředu, že by příliš tlačily na nějaký efekt. S ohledem na cenu je definice tónů férová, je to takový věcný, celkem rychlý přednes.

Zvukový charakter malých NHT by se asi dal docela dobře popsat jako "přímočarý", nebo možná spíše "civilní", prostý nějakých audiofilských zjemnění či naopak zdůraznění. Vokál Ann Hampton Callaway v "Blue Moon" ("Blues in the night" | 2006 | Telarc | CD-83641) vyzněl v dané třídě solidně - je trochu menší, ale férově prokreslený a čitelný, má poměrně slušnou energii a razantnost, zní tak nějak bez překážek, snadno a rychle, zvuk si na nic nehraje, ale není ani syrový a příliš přímý.

Vysokých tónů - cinkátek, chřestítek, činelů a strunných brnknutí - v Methenyho "Spirit of the Air" ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) bylo poměrně dost co do objemu, živost a o něco výraznější energii na výškách se postarají o to, že ani jemná cinknutí nezapadnou do pozadí, že budou čitelná a zřetelná. Ani tady není stopa po nějakém příjemně oblém a měkkém zklidňování, ani po cinkavém zdůrazňování pro pocit větší detailnosti. Charakterem zůstávají NHT takové "normální" až "jednoduché" v dobrém slova smyslu - za dané peníze předvádí výšky bez excesů, ne špatně oddělená cinknutí a i když lehká linka činelu je stále spíše spojitý ševel, zvuk je slušně organizovaný.

Dynamikou se NHT SuperOne 2.1 zdají být snaživé, minimálně vezmeme-li v potaz jejich cenu a hlavně velikost. Pocitově se rozehrávají snadno, působí lehce a živě, byť nějaká makrodynamická drtivost tu prostě není a být nemůže. Když do nich pustíte Orffovu pompézní "O Fortuna" ("Carmina Burana" | Riccardo Chailly + RSO Berlin | 1984 | Decca | 411 702-2), sice se nezačnou "dusit" (což je vlastně skvělé), ale zvuk zůstává spíše tak akorát, snaží se předat energii, ale ten pocit hmoty, robustnosti a výbušnosti zůstává jen naznačen. Nicméně dalo by se říct, že takhle nějak má vypadat férový standard této třídy, což od maličkých reprosoustav rozhodně není špatný výsledek.

To samé platí v oblasti rozlišení - Davisově "Pharaoh´s Dance" ("Bitches Brew" | 1999 | Columbia | C2K 65774) sice neudělí tu dospělou high-endovou autoritu, ale už se s vrstevnatostí skladby poperou se ctí a i v komplikovanějších pasážích vám dají prostor k orientaci. Není to vyslovená analytičnost nebo ta typická soustředěnost malých dvoupásmových monitorů, ale i tady je to prostě solidní hi-fi standard - solidně čistý zvuk nabízí pocit v dané třídě velmi solidní organizovanosti, právě tak, jak byste si za své peníze a při daných rozměrech představovali.

Co pak rozhodně není špatné, sedíte-li vhodně blízko, to je podání prostoru. SuperOne 2.1 umí dostat hudbu do prostoru a dýchnout do ní docela dost vzduchu na svou velikost, takže i "Waiting" od The Paperboys působí hezky co do šíře definovaná roztečí reprosoustav, proporce zvuku jsou sice menší, ale stále větší než se od takových mini ozvučnic dá podvědomě čekat. Možná to není úplný trojdimenzionální hologram, ale lokalizace nástrojů je v pravolevém směru dostatečně dobrá a vlastně nemáte potřebu si stěžovat.

Zejména na instrumentálně nekomplikované hudbě jako je Cashova "Like a soldier" z desky "American recordings" (1994 | american | 0602537351145) se malým NHT daří. Jejich nekomplikovaný zvuk nestojí v cestě, hrají s lehkostí a slušnou čistotou, nesnaží se drát kupředu, přesto má zvuk už nějakou tu naléhavost, aby vás bavil i při poslechu celé desky.

Američtí NHT mají svůj celkem jasný rukopis co do vizuálu, tak co do zvuku. Dobře ho definuje právě ono slovo "americký", tedy občas trochu vzdálený evropským zvyklostem. Ale to nevadí - jejich téměř základní mini regálovky SuperOne 2.1 dostávají nárokům dané cenové hladiny měrou solidní a pokud se na nich dá něco vyzdvihnout, pak jejich nekomplikovaný, vzdušný a v dobrém slova smyslu jednoduchý zvuk, jímž vás bez násilí a efektů uctí při každém poslechu. Navíc se rozehrávají snadno prakticky jakoukoliv elektronikou a svůj styl prezentace si drží. Praktické jsou pak detaily jako závěs na zeď nebo relativně velká nenáročnost na pozici v prostoru a přijmete-li fyzikálními zákony danou nutnost utvořit s nimi při poslechu relativně malý poslechový trojúhelník, abyste z nich dostali všechno, pak tu není nic, nač byste si vlastně reálně mohli stěžovat.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeteru a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, jen minimálním zatlumením, bez rozsáhlých akustických úprav, se značně průzvučnými stěnami ze sádrokartonu. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechových pozicích tak, jak je vidět na fotografiích.

Nástup SuperOne 2.1 je vidět zhruba na slibovaných 56 Hz, nicméně mnohem spíše s poklesem -10 dB, než -3 dB - pokud byste je však dali přímo ke zdi, bas bude o něco důraznější. Od nějakých 70 Hz se pak NHT drží slibované tolerance. Na danou cenovou hladinu je to rozumně, ale ne dokonale vyrovnaná charakteristika, zejména je znát zdůraznění na nejvyšším pásmu, které začíná u přechodové frekvence 2,4 kHz. Výrobce se zjevně snažil naladit SuperOne 2.1 na pocit větší plnosti (viz dva peaky pod 500 Hz).

Impedanční křivka (červená) se drží spořádaně na 6 ohmech, kolem 200 Hz zaznamenává své i výrobcem potvrzené minimum pod 5,5 ohm - stále je však prostá příkrých změn či zákmitů, které by znamenaly nepříjemné rezonance či přílišnou náročnost na základní elektroniku, s níž bude povětšinou hrát. SuperOne 2.1 představují dle všeho spíše jednodušší partnery pro zesilovač.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 12 700,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bezkonfliktní, čistý, lehký a vzdušný zvuk

+ prakticky malé rozměry a možnost ukotvení na zeď

+ pěkný prostor (byť jen při blízkém poslechu)

+ solidní standard po všech stránkách

ZÁPORY

- estetika příliš nectí vysoké evropské nároky

- je to mini-monitor - basů je pramálo

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifi-guide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet