Když v v roce 1902 přibyl v USA na svět malý chlapec jménem James Bullough Lansing, jistě netušil, že za pár let položí základy jedné z legend mezi výrobci reprosoustav – JBL. Přesto tak udělal a jeho odkaz žije dodnes, hlavně pak v podobě typického využívání hornové technologie v téměř všech reprosoustavách s logem JBL. Zvláště pak jejich velké modely 1400 Array BG a sérii Everest mnozí audiofilové i profesionálové z oboru považují za „tu nej...“ reprosoustavu světa, což je staví na piedestal s takovými jmény jako Wilson Audio, Verity Audio, Revel či KEF. I proto jsem se na zážitky s nejvyšším modelem relativně čerstvé řady LS víc než těšil.
V okamžiku mého prvního setkání s krabicemi, skrývajícími el-es-osmdesátky jsem tiše děkoval za výtah v domě s našimi redakčními prostory, protože muset nést čtyřicetikilové třípásmové reprosoustavy po schodech, zřejmě bych se na ně pěknou chvíli ošklivě škaredil. S vydatnou pomocí Petra Klusáka z DSI Czech jsme nakonec oba sloupy dostali do poslechové místnosti a já jsem se jal vybalovat – skoro metr a půl vysoké krabice po chvíli zápolení a otáčení vydaly patrně nejbezpečněji zabalené reprosoustavy, jaké jsem kdy viděl. Jejich výšku deset čísel přes metr ještě o něco zvýší usazení na dodávané hroty nebo na výškově stavitelné nožičky, pokud si nechcete poškrábat podlahu. Vřele však doporučuji využít hroty, o důvodech si povíme dále.
Když už tak pevně stojí na vlastních nožičkách, oči bloudí po zaoblených bočnicích z leštěného ebenového dřeva, zadní černé stěně, v níž trůní krom schodovitě uložených dvou párů masivních zlacených reproterminálů pro bi-wiring také neméně masivní otvor bassreflexu s plastikovým nátrubkem. Vůbec je plastu na LS80 docela dost, například i kompresní (hornový) výškový měnič je zasazen do plastového zvukovodu Bi-Radial. Ačkoliv na kvalitu zvuku nemá použitý materiál žádný negativní vliv, na pohled to pro oko uvyklé elegantním dřevěným ozvučnicím může působit lehce lacině. Vzhled a výrobní provedení jsou ovšem dostatečně dobré pro svou cenovou kategorii a vůbec zcela bez výhrad, neměl bych problém koukat na JBL LS80 trvale.
K působivému vzhledu přispívají i čtyři měniče, díky nimž by se JBL daly zařadit spíš mezi tří a půl pásmové než třípásmové modely (i když tak zní oficiální tvrzení na štítku přímo na bednách), zrak poutá hlavně dvojice 20ti centimetrových papírových reproduktorů, poháněných magnetem ze slitiny neodymia, železa a bóru a cívkou z Kaptonu. Spodní basový měnič se stará o nejnižší frekvence, druhý bratříček pak zasahuje až ke středům, kde na 2500 Hz přebírá vládu 50mm titanový měnič, zasazený v již zmiňovaném Bi-Radial zvukovodu, aby i ten předal své žezlo na 8000 Hz takzvanému „supervýškáči“ o průměru 19mm, jehož membrána je vytvořena z polyesteru.
Vzhledem k jmenovité citlivosti 90dB pak není problém s volbou vhodného zesilovacího prvku – já osobně používal dvě sestavy ve dvou prostorách. V redakční místnosti to byl integrovaný zesilovač Harman Kardon HK990 ve skvělé kombinaci s firemním CD přehrávačem HD990, což je ostatně sestava doporučovaná dovozcem právě s těmito bednami. V druhém poslechovém prostoru notičky cestovaly z Roksan Kandy K2 CD do předzesilovače KR Audio P-150 a koncového zesilovače KR Audio Antares VA320. Ve všech případech zvuk transportovaly signálové kabely KrautWire Guru S a reprokabely KrautWire Awakening. Ani s relativně málo výkonným „flaškáčem“ od pražských KR Audio ale žádné nedostatky v dynamice nebylo možno pozorovat.
Už první chvíle poslechu JBL LS80 ve mně zanechaly příjemný pocit, že to „prostě hraje“. Takový výběr nejlepších pecek od Queen dá velmi přesnou představu o tom, jaký zážitek to musel být přímo na stadionu, když se dav rozburácel v „We Will Rock You“ nebo když se Mercury začal exhibovat v „Crazy Little Thing Called Love“, kde přímo cítíte jak vás zvuk obklopuje, pevná a přesná basová linka Johna Deacona prostě odsýpá a ukrajuje vteřinu za vteřinou, nutí vás poklepávat si nohou do rytmu a usmívat se. A když přijde jeho úvodní brnkání v „Another One Bites The Dust“, protože přesně, že LS80 basovými frekvencemi rozhodně nešetří. Ba naopak – několik opakování právě poslední zmiňované skladby mi trvalo, než jsem vyšrouboval JBL dostatečně vysoko nad podlahu a než jsem je ustavil dost daleko od zdí, abych potlačil až příliš mohutný basový příval, přehlušující ostatní části spektra. Po nějaké čtvrthodině experimentů už ale vše bylo jakž takž v pořádku, ačkoliv finální pozici jsem nakonec hledal déle než tři dny. Ustálil jsem se zhruba metr a půl od bočních i zadních stěn, což už ale třeba v redakčních prostorách, rozměry odpovídajících průměrnému českému pokoji, nebylo možné, leda bych chtěl mít obě reprobedny postavené vedle sebe, což vzhledem k jejich ideální vypozorované rozteči někde kolem dvou až tří metrů také nepřipadá v úvahu. JBL LS80 jsou prostě reprosoustavy náročné a je třeba věnovat jejich umístění náležitou pozornost, snad i žulovou desku bych pod ně doporučil uložit.
Jednoho večera přišla na pořad dne také CD verze klasického rockově-operního opusu Rogera Waterse a Pink Floyd – klasika „The Wall“ na dvoj-CD (Columbia, C2K 36183). Tato nahrávka umně kombinuje skladatelské postupy známé spíš z klasické hudby a rockový drajv, tiché a komorní pasáže s nabubřelými rockovými výbuchy a k tomu všemu přidává množství nápadů a detailů v pozadí, které by si na jedno album nedovolil vyčerpat ani Prince. Ačkoliv nejsem ani příznivec koncertních hlasitostí, ani klasicky „hifistického“ hodnocení, zda třeba konkrétně na „The Wall“ legendární vrtulník zní reálně či nereálně, JBL LS80 mi daly svým otevřeným zvukem, zdánlivě neomezenou dynamikou i evidentním talentem pro bigbít možnost bez únavy strávit všech 26 skladeb na hlasitosti, která už určitě sousedům příjemná nebyla a která by mě na horších než skvělých reprosoustavách brzy donutila poslech vzdát. Ne tak zde, kdy jediným následkem po více než hodinové reprodukci byla absolutní spokojenost.
Abych potvrdil či vyvrátil své prozatím získané nekritické nadšení, rozhodl jsem se pustit si „Continuo“ od Avishai Cohena, nahrávku klidnou, tichou a skvěle nahranou. Otevřenost a lehkost projevu, LS-osmdesátkám vlastní, sice zůstala, ovšem věrná reprodukce akustických nástrojů už není tak stoprocentně přesvědčivá jako u hudby elektrifikované. Ne snad, že by bylo něco špatně, to určitě ne, ale bezvýhradné nadšení poněkud ustoupilo, přestože třeba usazení jednotlivých nástrojů v prostoru není co vytknout, stejně jako dojmu vzdušnosti a prostoru kolem instrumentů a hráčů. Proč tomu tak bylo nedoážu říci, ale JBL LS80 neumí tak dobře vytvořit tu klubovou atmosféru, ten intimní zvukový prožitek několika hudebníků, rozeznívajících akustické nástroje. Jejich doménou jsou stadionové kapely typu U2 či Bruce Springsteena.
Stejně tak hudba klasická je co do kvality reprodukce mírně nevyvážená – klavírní představení sester Labeque chybí ty nejmenší detaily v přechodech mezi jednotlivými tóny, doznívání strun není takové jak jej znám z koncertní síně a to všechno dohromady nenechá posluchače plně uvěřit, že poslouchá živý, opravdový klavír, vždy se jedná pouze o reprodukci. Přesto třeba pompézní Mussorgského „Great Gate at Kiev“ se svým mocným orchestrálním obsazením a údery do velkých bubnů působí stejně bezvýhradně kladným dojemem, opět hlavně díky nesmírnému talentu LS80 pro kvalitní reprodukci velkého množství dobře konturovaných a na dynamickou reprosoustavu i rychlých basů. Zvláště úder do velkého bubnu rozechvěje bránici a žaludek a dá tak pocit „opravdového“ hudebního zážitku.
JBL LS80 jsou výborné reprosoustavy s jediným ale. Výborné a úžasné jsou budete-li od nich chtít poslouchat rockovou, metalovou, popovou či jakkoliv podobně zařazenou muziku. Je-li vaším hlavním poslechovým zájmem jazz či klasika, zkráceně jakýkoliv žánr postavený na komorní produkci akustických nástrojů, najdete i lepší kandidáty. Přesto si LS80 zaslouží být zváženy, neboť ve své cenové kategorii stojí určitě mezi těmi nejlepšími. Srovnáte-li se s jejich „americkou“ vizáží, najdete-li zálibu v jejich „velkém“ zvuku a stavíte-li zábavnost, chytlavost a otevřenost zvuku nad kvality jako absolutní frekvenční vyrovnanost či soustředění na detail, tyhle JBL jsou pro vás, protože není mnoho takhle zábavných a talentovaných sloupků v cenové kategorii do 100 000,-.
Kč 71 590,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ objem zvuku, který vás prostě zavalí
+ mohutnost a kvalita basového základu
+ dynamika
+ stvořené pro rock, metal a všeobecně kytarové žánry
ZÁPORY
- americké výrobní provedení, které je sice na dobré úrovni, ale přesto se nezbavíte dojmu, že „by to mohlo být podstatně lepší“
- nároky na ustavení v místnosti, respektive na vyladění basového projevu
- na klasiku a tiché akustické žánry najdete v této ceně lepší (např. Xavian Giulietta, Usher Mini Dancer One nebo ProAc D18)
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Beroun - HIFIpartner - 603 381 591
Brno - ProDVD studio - 605 250 923
Chrudim - Excelia - 724 007 744
Ostrava - Špalíček - 608 712 537
Plzeň - Z+Z HIFI - 377 327 067
Praha - Studio REACTOR - 603 865 412
Zlín - RECAL - 571 117 090
