Britská značka Roksan má pověst výrobce, který dokáže na hranici cenovém segmentu „pro každého“ vykouzlit přístroje špičkové kvality. Za konkurenci se ve světových médiích často berou produkty o polovinu dražší a přesto ze srovnání Roksan vychází více než dobře. Týká se to hlavně jeho vyšší řady Caspian, ale i základní modelová linie Kandy má své nemalé kouzlo. Nejen to pomohlo dnes testovanému přehrávači Kandy K2 k titulu britského „Produktu roku 2008“.
Roksan je konstrukcí naprosto standardní a konzervativní CD přehrávač, přidávající ale k osvědčeným řešením tu a tam i něco drobně neočekávaného a nápaditého. Přehrává dle specifikací výrobce CD, CD-R i CD-RW média, žádné formáty s vyšším rozlišením očekávat nelze. Frekvenční rozsah 20 Hz – 20 kHz, odstup signálu a šumu 105 dB nebo udávané harmonické zkreslení pod 0,0025% (0dB / 1 kHz) jej na papíře řadí k lepší polovině cenově srovnatelných přístrojů, ale stále zde není nic, z čeho by měl být posluchač bezvýhradně nadšen. Velmi zajímavě vypadá naopak udávaná hodnota samplingu – 24bitů a 192 kHz. To už rozhodně průměrné není, ba naopak to pasuje K2 k těm nejzajímavějších produktům. Ať už vezmeme některé obdobně střižené modely Cambridge Audio nebo třeba nejvyšší CD přehrávač z produkce NAD, vše je cenově posazeno o kus výš. Čestnou levnější výjimkou z pravidla je pak třeba Usher CD-7 se stejnými hodnotami. O převod digitálního signálu na analogový se stará modul PCM1730E, patřící mezi ty velmi dobře hodnocené. Vcelku tedy ne revoluční, ale příjemně kvalitní vybavení na přehrávač s cenovkou pod 30 tisíc Kč.
Po opatrném vybalení z krabice na vás vykoukne ne zcela hezký, jednoduše střižený kvádr. Slovo kvádr, evokující určitou masivnost, je zde zcela na místě. Váha 9 kg a rozměry 43,2 x 38 x 10,5 cm sice tento CD přehrávač neřadí k obrům, ale v dané cenové kategorii už dostáváte za své peníze kus železa. Nutno ovšem zdůraznit, že po vzhledové stránce přehrávače určitě není pro každého. Černá barva je elegantní a vypadá dobře (k dispozici je i diskutabilní stříbrná), stejně jako nápisy na horním krytu. Přední část ale postrádá tu pověstnou britskou střídmost a eleganci, působí spíš mírně nepřehledně a přeplácaně, jako boxer, který dostal o pár ran víc než by se slušelo. Ovšem to záleží na osobních preferencích každého posluchače a na praktické soužití to vliv samozřejmě nemá. Už proto, že většinu obsluhy obstará přibalené dálkové ovládání. Při umisťování do reprodukčního systému a zapojování kabelů jsem ocenil pevnou konstrukci těla i konektorů a cinche, k nimž se lze velmi snadno dostat i ne zcela hubenými prsty. Zlacené konektory jsou samozřejmostí.
Výborně, stroj je tedy na svém místě v sestavě a co teď? No přeci připojit… Zde Roksan pokrývá touhy a potřeby snad téměř každého zájemce o moderní CD přehrávač. Na zadním panelu nalezneme krom standardního páru analogových cinchů L/R také optický TOSLINK, XLR konektor AES/EBU a 75 Ohmový koaxiální výstup. V dané cenové kategorii je to rozhodně ojedinělý přístup k věci a je otázkou, zda zájemce právě o takto relativně levný zdroj signálu bude mít adekvátní komponenty s požadovanými konektory, ale i tak jsou to určitě body k dobru. Já osobně nemám možnost ve své sestavě použít jakýkoliv z digitálních výstupů, zvolil jsem proto staré dobré analogové výstupy. Doporučeným partnerem pro tento přehrávač je firemní integrovaný zesilovač se stejným označením Kandy K2. My jsme se ale zcela záměrně rozhodli vyzkoušet jej hlavně v jiných konfiguracích. Nejčastěji hrál v našem showroomu s předváděným zesilovačem PrimaLuna ProLogue ONE a různými reprosoustavami, od těch nejlevnějších v podobě KODA Hormony K-2000B až po velmi dobré a podstatně dražší sloupové WLM La Scala.
Po prvním zapnutí velmi vtipně schovaným vypínačem (hledal jsem ho nějakou chvíli – schovává se pod levým předním rohem přístroje) se rozsvítí i stejně titěrný displej. Obávám se, že o moc méně přehledné zobrazení informací udělat nešlo. Ne snad, že by se čísla a písmenka vysloveně nedala přečíst, ale rozumnou velikost má jen číslo přehrávané skladby a lidé se slabším zrakem budou muset k přehrávači hezky vstát a podívat se zblízka. Údajů je prostě na malé ploše tak trochu moc. Ale kdo by se při poslechu staral o displej a jeho čitelnost, když jde o úplně jiné věci. Zbytek ovládání, ať už se jedná o vysunutí mechaniky, stop, play nebo přeskakování mezi skladbami v obou směrech, je přes titěrné rozměry tlačítek (jejich rozměr je opravdu neskutečně malý a je to prostor pro výtku) dobře použitelný. Nestane se vám však, že byste stiskli najednou dvě tlačítka, i když relativně malé rozestupy k tomu snad mohou uživatele s tlustšími prsty svádět.
No a nyní už k prvnímu přehranému CD. Vysunutá mechanika působí relativně obyčejně a subtilně, kdo by čekal dokonale pevnou a absolutně precizní konstrukci s nulovou možností nevhodného pohybu, asi by byl zklamán. Mnohem blíže se vizuálně blíží obyčejné mechanice z domácích počítačů. Na rozdíl od nich je ale pohyb šuplíku naprosto nehlučný a velmi příjemně rychlý. Provedením mechaniky i rychlostí jejích reakcí a načítání disků připomíná Roksan skvělé CD přehrávače Sony z 90tých let. Do vteřiny po stisknutí příslušného tlačítka je mechanika připravená pojmout vaši nahrávku a po opětovném stisku je CD k přehrávání připraveno skoro dřív, než se vám podaří zavřít krabičku. Načítání neprovázejí žádné nevhodné zvuky a hluky, i tady si Kandy K2 zachovává velmi tichý provoz. Jemný svist je slyšet jen v nočních nebo ranních hodinách, ale i při minimální hlasitosti reprodukce rychle mizí. Pouze jednou, při reprodukci disku poškrábaného lety provozu víc než je zdrávo, jsem se dočkal rušivého hučení. Body nazpět však získává fakt, že i takový disk Roksan rozšifroval. Vůbec na kvalitu disku – míněno fyzickou – není Roksan nijak zvlášť citlivý. Lisovaná i vypálená CD, nově vybalené i párkrát upuštěné a tu a tam škrábnuté disky spolyká jako by to byla švýcarská čokoláda.
Dávám tedy přehrát první z dlouhé řady disků a poslouchám. A jsme překvapen… Ono to totiž vůbec nehraje špatně. V poslední době jsem krom Roksanu slyšel z nižší cenové kategorie zhruba na polovinu (finančně) ceněný NAD C545BEE, podobně zařazený Vincent CD-S2 nebo Cambridge Audio Azur 840C s cenovkou o něco výše než je ta u Roksanu. Ani jeden ale nehrál tak jako právě K2. Zdaleka nejvíce hudební projev Roksanu (v tom nejlepším slova smyslu) jej totiž v mých uších postavil o úroveň výše než všechny ostatní zmíněné. Hudebním projevem zde mám na mysli pocit skutečnosti, plnosti nástrojů, setření závoje, který tu více tu méně překrývá zvuk, aniž si to třeba posluchač uvědomí. Jsem uvyklý na poslech přístrojů právě testované cenové kategorie, takže si dovolím svůj názor považovat ze správný, když řeknu, že za nějakých 27 000,- je Roksan skvostnou investicí. Hraje totiž jako produkty cenové hladiny kolem 40ti tisíc. Celkový zvukový dojem je vyvážený, to je to nejlepší slovo, které lze najít. Žádné nevhodné přečnívání, přebývání nebo naopak nedostatky v jakémkoliv pásmu, vše tvoří kompaktní a velmi příjemný celek. Žádná frekvence při poslechu není na úkor ostatních potlačena nebo naopak exponována. Přednes sice možná není na 100% věrný, nevykouzlí před vámi kompletní kapelu včetně posledního vlákna strun, spíše vše nechá jemně znít a prostě jen tak hrát bez velké pompy a bez zbytečných efektů. Ne snad, že by podání hudební scény bylo nějak tragické, to absolutně ne. Jen prostě tam někde vzadu v hlavě vnímáte, že posloucháte reprodukovanou hudbu, ale je vám to jedno, protože je to prostě moc fajn . Například poslech desky Mikrokosmos od českého uskupení Kryštof jsem si vysloveně užil. Deska, na níž se mísí elektronika s akustickými i elektrickými nástroji a třeba též s orchestrem, je velmi dobře nahraná. Některé CD přehrávače však příliš zdůrazňují basovou složku této nahrávky a tak je z ní místo skvělého pop-rocku spíš trochu duc-disko. Roksan ale dostál dojmu naprosté vyrovnanosti v celém spektru a jak cinkání hi-hatek, sytý a netuctový hlas Richarda Krajča i jazzově jemná basová kytara se spojili do skvostného zážitku. Výborným podáním prostoru pak K2 umisťuje Krajča přímo doprostřed před nás, dechovou sekci o pár kroků nazad a kytaristu naopak až ke kraji levé reprosoustavy přesně tak, jak celá skupina hrává i na koncertech. Krátkým poslechem klasicky – zvláště pak velkých těles a dynamičtějších, živelných nahrávek jsem ale své nadšení z podání prostoru maličko korigoval – rozvrstvení mnoha nástrojů a hráčů na scéně není zase až tak precizní jako už třeba u přehrávačů s cenou o 10 tisíc vyšší, jimž Roksan v ostatních parametrech směle konkuruje.
Mým dalším oblíbeným diskem je pak nahrávka Keitha Jarreta a jeho sólového vystoupení v Kolíně. Ačkoliv je to „live“ a navíc původem z roku 1975, dodnes mám problém najít lépe sejmutý klavírní koncert. Ani ty nejlepší nahrávky špičkové pianistky Heléne Grimaud nezní takhle dobře. Ani náročné pasáže v této složité nahrávce pak Kandy K2 nijak zvlášť nerozhodily. Ba naopak i tiché zvuky v pozadí, šeptání obecenstva, Jarretovo občasné lehké pošoupávání nohou nebo v některých okamžicích zaznamenaný nádech (v tichých a jemných pasážích z nahrávky přímo sálá absolutní soustředění interpreta na výkon) jsou dobře rozlišené a oddělené, naprosto jasně před námi vyvstává obraz Keitha Jarreta a jeho piana, stojíme naproti publiku, tak trochu stranou, ale dost blízko, aby nám neunikl jediný zvuk. Místy by prstoklad Keitha Jarreta zahanbil i thajskou masérku v nejvyšším nasazení. Opravdu jsem si užil těch 45 minut hudebního nebe.
Nedokázal jsem se rozhodnout, zdali mírný náznak tvrdosti a agresivity v podání těch úplně nejvyšších tónů je opravdu chybou přehrávače nebo je to něco, co jsem na nahrávkách dosud neměl možnost slyšet a tudíž to zvukovým vzorcům, zarytým ve škatulce mé paměti u jednotlivých nahrávek „nesedí“. Dost možná je to i faktem, že Roksan hraje tak jemně a gentlemansky, že jakákoliv ostřejší hrana se najednou zdá nepatřičná, byť je to přesně to, co je na nahrávce uloženo. Nižší a hlavně střední kmitočty, tedy především podání hlasu a většiny hudebních nástrojů, je pak naprosto bez připomínek. Samozřejmě, že reálná hudební scéna je větší jak do šířky, tak do hloubky a zvuk je méně „skrčený“, ale na tomhle místě musím připomenout cenovou hladinu, na níž Roksan pluje. Přes tyto drobné výtky však nikdy není hudba mimo kontrolu Kandy a jistota se při poslechu proměňuje v užívání si nahrávek jakéhokoliv typu.
Mnozí aktivní čtenáři jistě rádi experimentují s kabeláží a všelijakými možnostmi nastavení. Zde je snad prostor, ve kterém je Roksan může zklamat. Je totiž až překvapivě necitlivý na připojenou kabeláž, pokud to nebude supermarketový pětimetrový kabel za 99,- Kč. Zkoušel jsem jej do sestavy zapojit jak kabelem za patnáct set, tak za patnáct tisíc a výsledek byl prakticky neslyšitelně stejný. Respektive rozdíl byl tak malý, že danou mnohonásobnou investici určitě nijak neospravedlnil. A dost možná veškeré minimální zvukové změny byly způsobeny jen o hodně lépe dosedajícími konektory na mnohem dražším modelu Chord Chameleon.
Sečteno a podtrženo je za svou cenu CD přehrávač Roksan Kandy K2 nad očekávání povedený. Solidní a důvěryhodná konstrukce, naprosto nenáročný a neobtěžující provoz a zvuk, kterému se cokoliv pod 30 tisíc nemůže rovnat. V tomto bodě Roksan plní beze zbytku své heslo „dostupný high-end“. Mírnými nedostatky jsou diskutabilní design, ovládací prvky na čelním panelu v dívčí velikosti a displej inspirovaný konzervou sardinek. Za doporučenou koncovou cenu je ale Roksan Kandy K2 tím pomyslným vrcholem kvalitativní pyramidy, který navíc v lecčems přesahuje konkurenci o úroveň výš. A to přebíjí všechno ostatní…
Cena: Kč 26 990,-
