Maličká „jednomužná“ značka Elfton své výtvory na českém (a dnes vlastně už i částečně evropském) trhu prezentuje od roku 2016 a její nabídka se zvolna, leč utěšeně rozrůstá. V sedmém roce existence hlavní vývojář Jan Ott přidal do katalogu sloupeček Elevator, dvoupásmové řešení, které – ne nepodobně těm ostatním – má nabízet konstrukci z vysokojakostních komponentů za co nejracionálnější cenu, tedy něco, co má český konzument obzvláště rád.

Prvním pohledem jsou Elevator konzervativní reprosoustavy bez designových kudrlinek, jejich pevně a čistě navržené ozvučnice mají podobu standardního „audiofilského“ kvádru, jednou drobnou netypičností je jejich lehký záklon, způsobený různou výškou nasazených nožiček. Dle vyjádření výrobce lze spodní desku osadit bez příplatku i hroty, nebo za příplatek jiným řešením se závitem M6. Respektive jednou na první pohled viditelnou netypičností, konstrukčních je maličko víc. Někde na pomezí estetiky a techniky je pak lehce nevšední osazení reproduktorů se středobasem nahoře a tweeterem pod ním. Volba na toto uspořádání padla kvůli tomu, že bas má takto vyšší účinnost a třeba i lepší měřený průběh.

Ozvučnice jsou zkonstruovány z panelů z masivního dubu solidní tloušťky, kterou lze rozpoznat zejména v zadní části skříní, kde se dole otevírá veliký výdech, ve kterém je mimo jiné uložena frekvenční výhybka, což je takový malý milý originální detail pro potěchu oka. Pod tímto „oknem“ najdete jediný pár terminálů pro banánky a střídmou cedulku s nezbytnými údaji.

Za konstrukční atypičnost by se patrně dala označit zvolená dvojice reproduktorů. Začněme tím středobasovým, protože jde o jeden z nejpokročilejších reproduktorů na světě z katalogu dánských Scan-Speak. 21 cm Ellipticor má kónickou papírovou membránu a výraznou vlnku pružného závěsu. Jméno Ellipticor odkazuje na použití unikátní oválné cívky, která je konstrukčně výrazně náročnější, ale zase poskytuje lepší výkony zejména v tom, jakým způsobem probíhá přenos energie celou membránou při pístovém pohybu. Ruku v ruce s tím jde i nižší zkreslení. Výrobce ji spojil s mimořádně silnou sestavou neodymových magnetů, rozestavěných za košem měniče do tvaru jakési květiny. Magnety jsou větrané technologií AirCirc a množství kovových žeber koše je minimalizováno, aby i tam odvětrávání probíhalo co nejsnáze.

Pod tímto středobasem je v ohromném a na míru tvarovaném zvukovodu umístěn německý výškáč BlieSMa T34B-4. Berylliová kopulka má nadstandardní průměr 3,4 cm a je kvůli své křehkosti ukryta za volnou kovovou mřížkou. I zde je použit neodymový motor, tentokrát s měděným zkratovacím kroužkem a silou 2,2 Tesla. Měděná cívka je navinuta na pevném titanovém formeru. Za měničem se nachází vlastní malá hliníková pracovní komora, vytlumená přírodní vlnou. Samotný zvukovod je od skříně oddělen vrstvou antivibračního materiálu.

Dalším neběžným konstrukčním prvkem je odvětrávání pracovní komory nikoliv přes bassreflex, ale přes systém TQWT (Tapered Quarter Wave Tube). Čtvrtvlnný rezonátor vytváří dlouhou „chodbu“ od zadní strany měniče a jde o vcelku komplikované řešení vnitřních přepážek se správným tvarem zúžení, tlumení apod. Výhodou dobře navrženého systému tohoto typu by měla být vyšší rychlost a účinnost, než jakou poskytuje bassreflex a tím pak i lepší přesnost.

Výrobce říká, že si dal záležet také na výhybce, která má být v zásadě jednoduchá a přitom zachovává kompenzační obvody pro dosažení co nejlineárnější zátěže pro zesilovače, čímž jsou mimo jiné Elevator vhodné i pro elektronkové zesilovače. Ve vysokotónové sekci je kupříkladu použit kondenzátor Miflex KPCU-03 s měděnou folií, který je sám o sobě poměrně drahou součástkou. I ostatní součástky jsou vyšší třídy a pochází z nabídky osvědčených Mundorf a Jantzen.

Elfton udává u Elevator frekvenční rozsah od cca 35 do 25 000 Hz (u dolní hranice je „až 25 Hz“ v závislosti na umístění a velikosti prostoru), jmenovitou impedanci 4 ohmy a citlivost vysokých 93 dB / 2,83 V / m. Z dalších údajů stojí za to ještě fyzické rozměry – výška 102 cm, šířka 25 cm a hloubka 40 cm, přičemž jeden kus váží 32 kg.

Elevator jsme poslouchali v showroomu výrobce, který k nim zvolil jako zdroj Melco N1A/2, jako zesilovač pak elektronkový Line Magnetic LM-508IA a coby DAC model Amber 3 polské značky Lampizator. Čistý proud jim zajišťoval napájecí filtr a kabely Sroll Purity Quantum, zatímco signálové kabely pocházely od Oyaide a reprokabely byly QED Supremus.

Jakkoliv jsou Elevator vlastně relativně velké s již ne úplně malým průměrem středobasu, stále jde vlastně „jen“ o dvoupásmovku, kdy nutně nečekáte nějaké ohromující basové výkony – ale to byste se pletli! Kontrabas Esperanzy Spalding v „Little Fly“ z desky „Chamber Music Society“ (2010 | Heads Up | 31810-02) byl perfektně artikulovaný, středobas Ellipticor je skvěle přesný a nutno říci i výjimečně sebejistý. Je to pevný, napjatý zvuk, který má spoustu síly – na jednu stranu vnímáte, že kdyby byl ve velké místnosti, asi by takhle utažený a autoritativní nebyl, na stranu druhou Elevator reagují velmi citlivě na pozici v místnosti. V daném prostoru o velikosti lehce přes 30 metrů bylo objemu právě akorát, měl až překvapivě realistickou váhu a naprosto nevtíravý pocit přítomnosti. Během prvních tónů si vás podmaní fyzická údernost a ráznost, v průběhu doby ale získá navrch respekt k tomu, jak parádně definované jsou hranice jednoho každého brnknutí. Tolik basu v takové kvalitě si mohou běžné značky za danou cenu tak možná přát…

Vkrádání se slova „famózní“ do poslechových poznámek pokračovalo i ve středním pásmu – také zde je technická kvalita středobasu Ellipticor a jeho konkrétní implementace naprosto jasná. Když spustí Barbra Streisand (a „křoví“ doprovodných vokálů od Bee Gees) svou „All The Children“ („Guilty Pleasures“ | 2005 | Columbia | 8287672662 2), cítíte excelentní otevřenost s puristicky monitorovým soustředěním, aniž by se nicméně zvuk překlopil do úrovně suché odtažitosti. Skvělé je, že zachovává svůj charakter s enormní lehkostí při libovolně nastavené úrovni hlasitosti, reakce měniče jsou bleskurychlé, pevné a přesné. Je to trochu jako kdybyste poslouchali „live“ záznam, dosti upřímný, přímý, může být i syrový, ale kupodivu nikdy neotravuje. Snad je to i proto, že třeba poměrně dosti jadrně a řízně zaznamenané sykavky tu prostě nejsou jedovaté, ať je to čím chce. Obecně bylo středo-basové pásmo bombasticky živé a výtečně podané.

Ani na výškách jsme neměli pocit nějaké křiklavé analytičnosti, která by dávala na obdiv detaily, nuance a dozvuky za každou cenu. Cinkání v „Albratross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1968 | BHOR | 0184719000367) bylo tak nějak vkusně netechnické. Navzdory tomu slyšíte famózně oddělené šimrání štětečku s mnoha štětinami nebo jemné zalechtání doteku paličky. Výškáč (respektive ony asi celé reprosoustavy) jasně ukazují, zač je toho váš řetězec a vaše nahrávka. Subjektivně se zdá být výšek skutečně dost, jsou jasné a světlé, zůstávají na jakékoliv hlasitosti naštěstí neagresivní, respektive neúnavné, což značí absenci nějakých zkreslení. Díky tomuto velmi disciplinovanému charakteru, přesnosti a kontrole se zdají být Elevator vlastně trochu „obyčejné“ – je tu všechno a zní to prostě jako obyčejný, přirozený nástroj, tak nějak věcně realisticky. Ale koneckonců, to je přeci „to ono“…

Fantastické je to, že si svou hudbu můžete užívat s velkou živostí a dynamickými kontrasty už od nízkých hlasitostí, plně to však koresponduje s vyšší citlivostí soustav. Nástroje uskupení „I Solisti Italiani“ v interpretaci Vivaldiho „Concerto No. 2 in C, RV 188-1“ („12 Concerti Op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498) nás nadchly tím, jak silně a úderně zněly, když bylo potřeba. Je to velmi živý zvuk, zároveň však napjatý a hmotný, při správně nastavené úrovni hlasitosti už si připadáte velmi blízko koncertnímu zážitku a reprosoustavy nemají žádný problém „pobrat“ celý orchestr. A pro celé to kouzlo stačí nějaký ten Watt v lampách.

Středobas Ellipticor je velmi upřímný a jasně ukazuje, co se ve vašem řetězci děje. V Sanbornově „Medley“ („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2) ukazují reprosoustavy samu velmi dobrou nahrávku, stejně jako příkrov elektronkového tepla, který jí dodává Line Magnetic. Slyšíte tak přesně to, co reprosoustavám podsouváte a to v extrémně širokém rozsahu subjektivně vnímané kvality – je to zvuk tak autentický, že mizerná nahrávka je prostě mizerná a skvělá prostě skvělá. V žádné z poloh naštěstí nemají reproduktory, potažmo celé reprosoustavy Elevator sklony k studené techničnosti, která by mohla u případné mizerné nahrávky vysloveně odradit. Konkrétně u této skladby pak Elfton nabídly pořádek velmi samozřejmého stylu, spousty prostoru pro jednotlivé nástroje a jakkoliv nemáte pocit, že by reprosoustavy potřebovaly naservírovat úplně všechny detaily za každou cenu, rozlišení je výtečné.

Ve vrcholném díle avantagardního jazzu „Gazzelloni“ Erica Dolphyho („Out to Lunch“ | 1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) to byl právě jeden z těch zážitků, kdy jasně cítíte limity nahrávky staré bezmála 60 let a přesto to není nijak otravné. Kupodivu podání prostoru snese srovnání se současnými záznamy a Elevator protáhnou scénu pěkně dozadu, udrží její fazonu a všechno je skvěle přesné, pevné a plastické. Je tu pocit celkové velké soustředěnosti a zaostřenosti. Nicméně přes „papírovou“ nesměrovost se zdálo, že prostě je citelně nejlepší sedět v prostředku a ozvučnice vcelku pečlivě směrovat. I to může být však důsledek velké přesnosti. Jakmile najdete svůj sweet-spot, rozložení hráčů na scéně a lokalizace jednotlivých zvuků jsou brilantní.

Z výše popisovaného patrně již vyplynulo, že Elevator jsou díky svým komponentům relativně citlivé na to, co jimi proženete, respektive ukážou vám v celé nahotě to, co si pouštíte. Takže záznam „Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438) byl trochu jedovatý na výškách, ale to prostě proto, že takový je. Elevator to nesdělují nijak agresivně, není to neposlouchatelné, leč vnímáte každou ctnost i nectnost dané nahrávky a dost možná to tak bude chtít promyslet a odzkoušet zapojený řetězec, aby v něm nebylo nic, co by vám mohlo vadit. To je trochu víc práce, než kolik obvykle vyžadují i takhle drahé repro – tyto jsou prostě velmi transparentní.

Elfton Elevator jsou mírně svébytné reprosoustavy, nicméně dobře tím zapadají do netypického stylu celého firemního výrobního programu. Je cítit, že tu byla věnována velká pozornost prozkoumání a sladění jednotlivých komponentů a jejich odladění tak, aby byl poslech zároveň velmi autentický, ale také velmi dobře poslouchatelný. Elevator nejsou reprosoustavy, k nimž si musíte nějak zdlouhavě hledat cestu, dokonce naopak – možná mají i nějaký ten lehoučký subjektivní wow efekt, díky němuž je hned zábavné jejich pomocí objevovat co je a jak je. V tom může být jakási jejich mírná slabina – musíte věnovat pozornost všemu od elektroniky, přes nahrávky až po jejich fyzické umístění v prostoru, protože jinak uslyšíte každou nedokonalost. Ale když se všechno sejde, je to sytý a intenzivní, bezmála „live“ zážitek a za dané peníze dostanete skutečně výjimečně hodně muziky!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 33 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, plné knihovny, závěsy,…) a akusticky působícím zkoseným stropem

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Jak je u značky zvykem, frekvenční odpověď je vyladěná prakticky do referenční roviny, pokles energie mezi 25 a cca 60 Hz je způsobený větší vzdáleností zadní zdi – přisunutí k ní pak tento segment postrčí výše. Je vidět mírný pokles v oblasti 2 – 3 kHz, který se často spojuje s nekonfliktností zvuku i při spojení s ostřejší elektronikou nebo horšími nahrávkami. Všeobecně by se toto naladění asi dalo nazvat prakticky celorozsahovým a referenčním ve smyslu minimálního vlastního charakteru.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a čtvrtvlnný rezonátor v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Jak už bylo napsáno v technickém popisu, mají Elevator frekvenční výhybku vybavenou kompenzačními obvody. Fakticky je tak vidět naladění systému na cca 40 Hz a dále pak už jen téměř rovná linie, která bude velmi přátelská k zesilovačům. Minimum leží na 4 ohmech, ale celkově nepředstavuje dle dostupného grafu Elevator nijak komplikovanou zátěž. Mírňoučký výkyv kolem 150 Hz může být způsobem třeba množstvím tlumení v systému TQWT, ale možná i nožkami – každopádně se nezdá, že by tato rezonance promlouvala do výsledné frekvenční odpovědi.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 189 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skutečně plastické podání prostoru

+ hustota a sytost projevu

+ pevnost a sebejistota reprodukce

+ upřímnost, která ovšem není jedovatá

+ jeden z nejvíce „svobodných“ a vzdušných projevů v třídě do čtvrt milionu

+ dynamika a napjatá údernost, kterou i větší mohou závidět

ZÁPORY

- pro někoho možná trochu svébytný vzhled

- citlivost na pozici v místnosti

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Elfton | www.elfton.cz 

fSdílet

Tweet