Zdůrazňovat odkud pochází rakouský malosériový výrobce Vienna Acoustics není jistě třeba, stejně tak si ctěný čtenář snadno povšimne jejich záliby v mimořádně komplikovaném strukturováním názvů jejich produktů – reprosoustavy totiž až na drobné výjimky nesou vždy jméno některého ze slovutných hudebních mistrů rakouské provenience a k tomu se přidává název série. Základní model nejnovější řady tak má sáhodlouhé jméno Beethoven Baby Grand Reference.

Když ale pomineme snahu nabídnou za dané peníze co nejdelší jméno, jde o poměrně klasické reprosoustavy tohoto rakouského výrobce. Poměrně snadno zařadíte ty štíhlé, vytáhlé ozvučnice v mírném záklonu, ty přisazené přední a zadní desky pro jejich další zpevnění, ty bytelné kovové nožky s über ostrými hroty, ale nakonec i ty velmi odlišné membrány reproduktorů, které si firma sama navrhuje i vyrábí. O tom ještě později, ale právě měniče jsou tou zásadní změnou, která z verze Grand udělala verzi Grand Reference.

Estetické je i provedení zadní strany, kde dominuje velká plaketa s popisem a dvěma velikými, pěknými reproterminály. Ústí zde také bassreflex s bytelným kovovým nátrubkem.

Beethoven Baby Grand Reference jsou velké nejen na první dojem, ale i suchou řečí čísel – dosahují (včetně oněch nožek, které je odsazují pěkný kus od podlahy) výšky 109,5 cm, hloubky 33 cm, ovšem nabízí za to malou šířku jen 18,2 cm. Jeden kus už váží poctivých 26 kg. Povrchové zpracování zahrnuje hluboký lak (černý nebo bílý) nebo pravé dřevěné dýhy, oboje je provedené ve velmi vysokém standardu. Ozvučnice jsou vyrobené z běžných MDF profilů, navzdory zdánlivě jednoduchým tvarům není uvnitř mnoho souběžných ploch.

Osazení pochází z katalogu Vienna Acoustics odshora dolů – v horní části čelní desky jsou vsazené výškáč se středotónovým reproduktorem, s výrazným odstupem je u podlahy dvojice basáčků.

Na nejvyšších frekvencích hraje ručně impregnovaná hedvábná kopulka poměrně běžného průměru 2,8 cm, která se ukrývá ze řídce tkanou mřížkou. Zajímavější a na pohled velice neotřelé jsou však zbývající měniče.

Všechny mají průměr 15,2 cm a všechny jsou ze současné generace firemních měničů Spidercone, konkrétně Flat X4P. Na obráceném závěsu visí plochá membrána vyztužená skleněnými vlákny (směs materiálů se jmenuje X4P) a místo typického vrchlíku je inverzní látková kopulka o průměru 5 cm, ošetřená ze zadní strany dvojitou dávkou impregnace. Jde tak fakticky o dvě různé vyzařovací plochy z dvou různých materiálů. Středotónový reproduktor má membránu vyztuženou 14 mm žebry, zatímco basové mohutnějšími 18 mm výztuhami. Tato žebra distribuují pohybovou energii rovnoměrně po celé ploše membrány a podporují tak ideální pístový pohyb. Tomu napomáhá i 5 cm cívka.

Tři pásma spojuje frekvenční výhybka s filtry prvního řádu o strmosti 6 dB nebo Besselovým filtrem druhého řádu. Součástky zahrnují polypropylenové kondenzátory s tolerancí 1%, cívky s tolerancí 0,7% a to na vzduchovém jádře pro středy a výšky, zatímco basové mají práškové jádro. Metalické filmové odpory pak mají toleranci 1%, jde tedy o precizní komponenty.

Reprosoustavy mají udávaný frekvenční rozsah 33 – 23 000 Hz (bez udané tolerance), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 88 dB (jakkoliv opět bez bližších specifikací).

Beethoven Baby Grand Reference jsme poslouchali ve standardním redakčním prostředí, to znemaná ve společnosti OPPO UDP-205, Métronome DSC1, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR, kdy se napájelo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, propojovalo Nordost Heimdall 2 a poslouchalo přes Xavian Quarta Evoluzione.

„Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) měla řádně šťavnaté podání spodních oktáv, citelně výraznější a hutnější, než byste od relativně štíhlé konstrukce očekávali – bas je kulatý, krásně uvolněný a poddajný, klavír i basa broukají snad až trochu moc líbezně, aby to bylo dokonale reálné, ale je to tak příjemný tón, že jim to snadno odpustíte. Informativnost je dobrá, i když snaha o prezentaci každého odstínu barevných basů tu není – přesto máte pocit, že bas je jako na dlani a umí velmi ochotně zaplnit místnost, aniž by to znamenalo nějak nepřiměřeně těžký nebo mohutný basový základ.

Zpěv sboristů z Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) působil také velmi uvolněně, zněl bohatým, barevným a velmi líbezným způsobem, aniž by ale rezignoval na spořádanost – rozumět jim bylo dobře, hudba je velmi organická a působí téměř živým dojmem. Přesto cítíte, že záměrně nejde o super analytickou reprodukci, která by překypovala jemnými dozvuky a sršela pečlivě prokreslenými nuancemi – hlasy se prostě linou, nenuceně a harmonicky.

Výšky v „The Red One“ Johna Scofielda a Pata Methenyho („I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) byly poměrně živé, zaostřenější než středy a basy, pořád ale spíše hladší a elegantní, než technicky analytické. Přesto je cítit, že dozvuky jsou tu dlouhé a jemný tón ševelícího kovu je vykreslený s jistotou a kultivovaností. Pásma navzájem harmonicky souzní, nic na sebe nepoutá pozornost a vyniká tak hlavně samotná muzika, spíše než její technický obal.

Na orchestrální Chesky „Ben’s Farm in Vermont“ („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) bylo cítit, jak se Vienna Acoustics ochotně „roztáčejí“ a hrají prostě s radostí a chutí. Možná za tím stojí pocit nebývalé plnosti, ráznosti a hustoty, reprodukce má hmotu a podstatu. Není to utažený zvuk, který by „švihal“, ale mocně se vlní a plní místnost energií s vášní. Závěrečné hutné „zhoupnutí“ orchestru vygraduje s jistotou hodnou drahého hi-fi a v poměrně dosti příjemné plnokrevné pružnosti.

Když přijde na hodnocení rozlišení, tak se v árii „Fuori il danaro!“ z Pucciniho „La Bohéma“ (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) zdají být Beethoven Baby Grand Reference poněkud klidnější a méně expresivní, než je v dané třídě zvykem, přesto čím déle posloucháte, tím víc vnímáte, že detaily tu jsou – hudba je dobře rozvrstvená, dobře srozumitelná a přehledá a přestože takovou tu nejspodnější vrstvu informací si musíte svým soustředěním přeci jen poněkud „lovit“, tak přednes působí tak nějak opravdově a autenticky. Není to takový ten soustředěný a super konkrétní fokus až studiového střihu, přesto necítíte, že by něco nebylo dobře zvládnuté, ba naopak.

Pokud něco u Beethoven Baby Grand Reference nedává prostor pro nespokojenost, je to prostor. Elgarův „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a LSO byl rozprostřený za reprosoustavami, mezi nimi a dokonce i kousek vedle nich, byl odpoutaný od nějakého pocitového zdroje v místnosti a hudba se linula v parádní stereofonii, s pevnou lokalizací a přesto pocitem nenucené „všudypřítomnosti“. Je cítit excelentní konzistence a propojení všech pásem, zvuk je celistvý a snadno přehledný.

Necháte-li stranou všechny technické aspekty reprodukce a budete chtít prostě jen poslouchat, tak tam Beethoven Baby Grand Reference slouží taktéž výtečně. Jejich podání „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) nebyl možná úplně dravé, ale nebyla tu ani stopa po nepříjemnosti, kterou tato nahrávka občas nese a přesto to byl rytmický, vlnivý a hezky probarvený zvuk, sladký a otevřený, zábavný od začátku do konce a tak samozřejmý a neúnavný, že můžete přeskakovat ze skladby na skladbu třeba celý den.

Vienna Acoustics umí vyrobit reprosoustavy s velmi příjemným zvukem, nová generace měničů v Beethoven Baby Grand Reference od tohoto zvyku ani v nejmenším neupustila, ba co víc, nabízí v (relativně) kompaktních ozvučnicích mnohem výraznější basový základ, než by se zdálo a hlavně nabízí vynikající harmoničnost napříč všemi pásmy, takový ten pocit přirozené samozřejmosti a opravdové organičnosti, která odpoutává váš vjem od reprodukčního řetězce a nechává vyznít primárně hudbu jako takovou, ať už je sama o sobě jakákoliv. Beethoven Baby Grand Reference stojí za pozornost tím, jak snadno a příjemně, ba až líbezně hrají napříč žánry, hlasitostmi i připojenými komponenty.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odezva ukazuje bohatší basový základ, těžko říci, čím je způsoben propad mezi 60 a 80 Hz (ten na 180 Hz je vlastnost místa, z něhož se v místnosti měří). Celkově je tu patrný lehce efektní styl s větším podílem basů a výšek, střední pásmo je nicméně zase vyrovnané a čisté. Začátek reprodukce je patrný těsně pod 40 Hz. Tak jako nemáte z reprodukce dokonale vyrovnaný pocit, tak ani skutečně naměřená odezva není dokonale vyrovnaná, zdá se ovšem, že jde o záměrné ladění.

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Jednotlivé měniče se chovají v blízkém poli velmi korektně, byť třeba „špičatý“ bas a výrazný převis energie bassreflexů bude stát za dojmem mohutnějšího, lehce subwooferového basu.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení je kontrolované v celém měřitelném pásmu, teprve pod ladící frekvencí systému překračuje 1%, jde tedy o čistě hrající reprosoustavy.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance prozrazuje ladící kmitočet někde u 42 Hz, poměr velikosti prvních dvou peaků zase ladění trochu na efekt. Kolem 100 Hz klesá křivka až k poměrně náročným 3 ohmům, jinak ale spořádané a víceméně klidně a nenáročně zůstává nad 5 ohmy. Není tu ani stopy po nějakých vnitřních rezonancích vyjma naprosto droboučkého zákmitu kolem 400 Hz. Elektrická fáze nemá žádné dramatické přechody a spolu s relativně rozumným průběhem impedance bude znamenat, že Beethoven Baby Grand Reference by neměly být nepřiměřenou zátěží pro zesilovače v odpovídající kategorii.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 207 200,- – černá, bílá nebo třešeň

Kč 238 000,- - rosewood

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nebývalá ochota hrát prakticky cokoliv

+ disciplinovaný přednes se šťavnatým basem

+ kvalitní zpracování

+ nenáročné na rozehrávání / citlivé

ZÁPORY

- estetika je kvůli novým měničům poněkud svébytná může být předmětem delšího zvykání si

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet