Co by kamenem dohodil (a zbytek došel) od západoněmeckého Dortmundu vznikají reprosoustavy už více než čtvrt století a to pod značkou Audio Physic. Jak jméno napovídá, firma sází na technologie a má pro každý prvek ve své konstrukci technické zdůvodnění. Platí to pak samozřejmě i pro nejvyšší model základní řady – Classic 35.

Slovo „Classic“ v názvu odkazuje na v podstatě velmi klasickou koncepci tohoto modelu (potažmo i řady), která je výrazně méně extravagantní než ta výše posazená část produkce, pro kterou se tito Němci proslavili především.

Classic 35 stojí na robustní, ale ne dramaticky veliké základně, od níž je hlavní korpus ozvučnice odsazený čtveřicí distančních nožiček. Tvary má pak čistě pravoúhlé, čisté, jednoduché v dobrém slova smyslu. Zadní tři stěny jsou pokryté pěknou dýhou dle výběru, přední stěna je lesklá (u druhého modelového provedení jsou pak místo dýhy skleněné panely, podporující estetiku i rigiditu kabinetu – mimochodem Audio Physic sloučil označení modelových řad, takže dnes mají všechny na konci číslici pět, kdežto dříve končily „neskleněné“ modely dvojkou).

Skrze přední skleněný panel vykukuje čtveřice měničů – dole a nahoře basový reproduktor, mezi nimi v běžném usazení tweeter a středotónový reproduktor. Všechny reproduktory pak pochází z vývojového centra Audio Physic.

Na zadním panelu najdete pouze klasickou informativní destičku, skrze kterou je vyvedený jediný pár pěkných terminálů WBT.

Ozvučnice z MDF panelů jsou potaženy pravou dýhou, vypínají se do výšky 114,5 cm, mají zato ale menší šířku jen 20,2 cm a hloubku 34 cm. Váží už poměrně poctivých 31 kg. Vnitřní tlumení je provedeno nestandardním materiálem – keramickou pěnou. Je pevnější než MDF a přitom ji stále z 85% tvoří vzduch, takže reproduktory nepřichází o svůj pracovní prostor.

Vysokotónový reproduktor staví na tkané měkké kopulce o průměru 2,25 cm, má pro zlepšení vyzařování také malý zvukovod. Středotónový reproduktor má 14,9 cm membránu ze skelných vláken a atypicky plochý fázový nástavec, který přímo navazuje na magnetický systém a tím ho efektivně chladí. Má také dvojitý koš, který pomáhá zmírnit přenos vibrací z reproduktoru do ozvučnice a zpět.

Sestavu doplňuje dvojice basových reproduktorů o průměru 17 cm – opět je tu použita membrána ze skelných vláken, ale tentokrát tu není zdvojený systém košů.

Frekvenční rozsah udává Audio Physic 32 – 30 000 Hz (byť bez konkrétně udané tolerance), Classic 35 mají jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 89 dB.

Audio Physic Classic 35 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde jim společnost dělala sestava komponentů Naim – od NDX 2 / XPS přes NAC 252 / SuperCap až po NAP 300. Propojeno bylo kabeláží Nordost Valhalla 2, vyjma ethernetového rozhraní, kde byl použit switch a řešení od English Electric. V daném prostoru jsme slyšeli třeba ještě Audio Physic Avanti 35 nebo různé modely z nejvyššího konce katalogu Focal.

Drnkavý basový základ „Ptáci jsou hloupí“ Ondřeje Soukupa („Válka barev“ | 1995 | Monitor Records | 660365-2331) byl rozhodně pěkný, zároveň také ale nebojácně výrazný – ne snad přímo velký a rozpínavě všeobjímající, nějak drasticky dominující, byl ovšem velmi plný a velmi důrazný, šťavnatý a hodně průbojně autoritativní. Classic 35 jsou tak nějak ochotné, rozmáchlé, ale přitom pevné a dobře kontrolované zároveň. Bas se pak vyznačuje „ducavou“ kvalitou, která velmi dobře poslouží rytmice i realistickým proporcím reprodukce.

Zpěv Tracy Chapman v „Subcity“ („Crossroads“ | 2008 | Warner Music | 8122-79908-9) byl výborně zaostřený a konkrétní, plný energie a nesvázaný, opravdu pěkně otevřený. Možná i tak nějak přirozeně, nenuceně předestřený, v příjemně suverénní vedoucí úloze, jak to v nahrávce skutečně je. Vokálního pásma je objemově méně než basů, vyvažuje to ale (až velmi, byť ne agresivně) analytický přednes. Díky tomu máte pocit skutečně téměř holografického podání detailů, jakkoliv by někomu mohla chybět špetka „těla“.

Cinkání činelů v „Silent Night“ od Yellowjackets („Peace Round“ | 2003 | Heads Up | HUCD 3090) bylo neméně výrazné a průrazné, možná by to u ostrých nahrávek mohlo dojít až k hraně tvrdosti, ale u dobré nahrávky můžete hrát i velmi nahlas bez tohoto rizika. Výraznost pak skvěle vypichuje i velmi jemné detaily, je to také hodně analytické podání s mnoha a mnoha jemnůstkami – kdo rád všechny ty jemné odstíny, droboučké dozvuky nebo tichoučká ševelení, ten tu bude ve svém živlu.

Přes zaměření na až filigránské detaily středů a výšek je – možná trochu kupodivu – dominantním pocitem z poslechu masitost, robustnost, dramatická rozmáchlost takového toho „rockového typu“. „Sea Nature“ Stevea Hillage („Green“ | 1990 | Virgin | 0777 7 87279 2 7) byla lehce dravá, ale měla údernost, objem, sílu a dynamickou odvážnost, která kytarám a bicím vysloveně sluší. Možná tu bylo cítit přeci jen lehký nadbytek basové složky, ale pokud budou Classic 35 hrát ve velké místnosti (kam po právu patří), tak by ho nemělo být zbytečně moc.

Jak už bylo řečeno, zejména na středech a výškách mají Classic 35 schopnost pěkně analyticky propracovat nahrávky – ve „Sly“ Herbie Hancocka („Head Hunters“ | 1997 | Columbia | CK 65123) bylo všechno pěkně přikované na své místo, dobře ohraničené (naprosto adekvátně cenovce) a pěkně čitelné. Snad i díky nadstandardním proporcím reprodukce, díky tomu vyplňujícímu zvuku. Je to trochu těžší, basově odvážný přednes, ale vlastně výtečně zřetelný, už s pocitem „hmatatelnosti“.

Nástroje v „Ario“ Davea Hollanda („Overtime“ | 2005 | Dare2 | 982 714 2) byly dobře rozprostřené v pravolevém směru, lokalizace začíná být patrná i v předozadní ose. Je tu dost volnosti a lehkosti, aby hudba zněla skutečně prostorově, je tu ale i dost objemu, masy a sytosti, abyste měli pocit, že je to hmota a ne jen hudební stíny. Classic 35 mají tendenci k lehké směrovosti, respektive se jejich zvuk spojí právě na tom jednom optimálním sweet spotu, což jen podtrhuje rčení, že high end je sobecká zábava pro jednoho.

Když spustí řízná „Mind Reader“ od Silverchair („Young Modern“ | 2007 | eleven | elevencd63), oceníte ten mocný rockový drajv, který na vás hudbu vrhá s téměř koncertní intenzitou a přitom všechny hrany kytar zůstávají dostatečně kultivované. Je to příjemný, šťavnatý a zároveň úderný přednes. Možná to není frekvenčně dokonale vyrovnané, ale zato je to rozhodně velmi živé a okouzlující, pokud se chcete nechat doslova zaplavit hudbou.

Němečtí Audio Physic v modelu Classic 35 připravili skutečně variaci na klasické téma – sloupek je veliký, konzervativně tvarovaný a přitom postavený na letitém technologickém know how jednoho z velmi důležitých výrobců reprosoustav. A právě tak nakonec Classic 35 i fungují – mají high-endovou čistotu, detailnost (tu tedy zejména), rozhodně nešetří dynamikou a umí hrát tak nějak celkově zábavným, možná trochu těžším, ale zejména u moderních hudebních žánrů od rocku přes pop až po elektroniku nabídnout sytý a energický zvuk, který ve vás probudí vzpomínky na všechny ty skvělé koncertní zážitky, aniž byste se museli hnout z gauče.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních s realizovaným zakázkovým akustickým projektem přímo od výrobce Artnovion.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odpovědi je vidět propad mezi 1 500 Hz a 10 000 Hz, což by ale mohlo být důsledkem velkých ploch tlumících materiálů v místnosti. Celkově je vidět poměrně dost velké množství basové energie a nástup kolem 25 Hz. Vyrovnanost mezi 200 a 20 000 Hz je vyjma zmíněného propadu, který nejde úplně snadno přiřadit přímo k reprosoustavám (podobný propad měly i jiné v místnosti měřené reprosoustavy), velice dobrá s akcentem na basový rozsah.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (žlutá linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na grafu impedanční charakteristiky je vidět ladění bassreflexu kolem 30 Hz, na 100 Hz se pak impedance propadá až ke 3 ohmům. Na 160 Hz pak najdete patrnou rezonanci. Jinak ale není impedance nadmíru náročná, minimálně s ohledem na cenovou relaci reprosoustav. Ani elektrická fáze není dramaticky náročná, jakkoliv tu a tam lehce vybočí z optimálního rozsahu. Ani jedna křivka ale nemá žádné prudké přechody a náročné momenty, pro dobrý zesilovač hodný dané úrovně by tak Classic 35 neměly být problém.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 129 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi pěkná energie

+ sytý a rázný zvuk, jdoucí pěkně od podlahy

+ celkově zajímavě bohatá reprodukce

+ snadno vyplní i velkou místnost

ZÁPORY

- tendence ke směrovosti (respektive k vytvoření sweet spotu)

- basů je hodně a potřebují spoustu prostoru

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AVITSmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet