Francouzský Focal začínal v roce 1979 z nadšení Jacquese Mahula, dnes ale firma ze Saint-Étienne patří mezi největší producenty reprosoustav (a reproduktorů) na světě, navíc také patří pod jednu střechu s tradičním britským výrobcem elektroniky Naim Audio, takže její záběr je výjimečně široký. Ostatně jméno Focal najdete i na automobilovém ozvučení, na sluchátkách, na studiových monitorech nebo třeba na různých lifestyle audio produktech. Zásadní součástí katalogu jsou ale stále reprosoustavy vyšších tříd.

Do té úplně nejvyšší vysílá výrobce už dlouhá léta sérii Utopia, jejíž současná generace je nazvaná Utopia III Evo. Té vládnou nezaměnitelné Grande Utopia EM Evo, přímo uprostřed série nicméně najdete podstatně skladnější a podstatně dostupnější variaci na stejné téma - sloupek Maestro Utopia Evo.

Příslušnost k nejvyšší řadě reprosoustav Focal je zřejmá na první pohled z celku rozděleného do tří samostatných ozvučnic, z nichž každá svírá jiný úhel s masivní podstavou a jako celek tvoří vlastně akustickou "čočku", zaostřující zvuk na posluchačovy uši. Celkově je koncept Focalů někde mezi účelnou technicistností a až sošnou elegancí, k čemuž přispívají i výrazné laky, v nichž je řada Evo k dispozici.

Začněme ale od začátku - Maestro Utopia Evo jsou totiž přes svou eleganci už pěkně velké sloupky. Je to konkrétně 116 kg hmoty, stlačených na výšce 147 cm, šířce 45,5 cm a hloubce 77 cm, tedy v rozměrech větších, než by první pohled naznačoval. Krom rozměrů samotných k této udivující hmotnosti přispívá rozhodně i konstrukce z MDF panelů vysoké hustoty, které mají v namáhaných částech tloušťku až 6 cm. Navíc je každý ze tří bloků vyztužen systémem příček.

Hmotnost je rozložena na velké základové desce, z níž se vpředu otevírá výdech bassreflexu, který je tak masivní, že nepřipouští žádnou kompresi. V zadní části podstavce pak do vzduchu ční čtyři masivní reproterminály pro možnost bi-ampingového zapojení. Kousek od terminálů jsou pak můstky, jimiž lze individuálně upravit energii každého pásma (ovšem jen o decibel sem, decibel tam, jde skutečně jen o nuance).

Spodní sekce ozvučnice je osazena dvěma basovými měniči, plochá prostřední komora je i přes svou nestřídmou velikost určena pouze tweeteru a horní box patří reproduktoru středotónovému.

Basáky jsou klasické firemní reproduktory se sendvičovou membránou typu W, která má u obou průměru 27 cm. Tvar membrány je kvůli preciznosti zajišťován laserovým řezáním. Cívka v pohonném systému na základě ferritových magnetů má průměr 5 cm a využívá technologii MDS (Magnetic Damping System).

I střední tóny vyzařuje membrána profilu W, zde ale v menším, 16,5 cm průměru. Membrána má na sobě laděnou zátěž pro účinné tlumení a magnetický systém je uspořádán do "Power Flower", což je skutečně uspořádání menších magnetů do podoby připomínající okvětní lístky. V magnetickém systému jsou také zkratovací kroužky, zlepšující chod reproduktoru.

A nakonec o nejvyšší tóny pečuje velmi charakteristická otočená kopulka z beryllia, ukrytá z bezpečnostních důvodů za hustou mřížkou. Pracovní komora měniče je řádně tlumená a díky postupnému odbourávání energie, která se tak nevrací zpět na zadní stranu membrány, se chová jako nekonečný prostor.

Výrobce se chlubí i tím, že věnoval u nové generace péči všem stránkám - včetně třeba úplně nové kabeláže, kdy ke středotónovému a vysokotónovému měniči vedou kabely o průřezu 4 mm2 a k basové části dokonce o průřezu 8 mm2. A tak jako všechny komponenty si je dělá Focal sám přímo ve Francii.

Výrobce u tohoto třípásmového modelu s frekvenční výhybkou nastavenou na 280 a 2 200 Hz udává působivý frekvenční rozsah 25 - 40 000 Hz (+/- 3 dB) s tím, že na úrovni -6 dB sáhnou Maestro Utopia Evo i na 21 Hz. Charakteristická citlivost je nadstandardních 93 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance 8 ohm přiznává propad na 3,1 ohm.

Reprosoustavy Focal Maestro Utopia Evo jsme mohli poslouchat v prostorách studia AVITSmart, v menší, než ideální místnosti, které ale nedostatek velikosti kompenzuje nadstandardní akustikou. Reprosoustavy řídil zesilovač Naim NAC252 + Naim SuperCap DR / Naim NAP500 DR + Naim NAP500PS. Zdrojem signálu byl buď Naim NDX 2 nebo Naim ND5 XS 2. Napájeno bylo z IsoTek EVO3 Sigmas přes kabely AudioQuest Thunder a do reprosoustav dodával signál QED Supremus.

Od třetích největších a nejdražších reprosoustav od značky jako je Focal tak nějak samozřejmě čekáte, že toho zvládnou hodně - jak důrazně se ale Maestro Utopia Evo položily do basů v Jonesově "No Sanctuary Here" ("Vinyl Classic Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14), to je skutečně trochu z jiného světa. Jen málokteré jiné reprosoustavy umí hrát takhle mocně, takhle rozmáchle a takhle hutně, je to bas, který vazce a olejnatě zalévá prostor, je to bas mručivý, který cítíte až hluboko v sobě. Zvuk má váhu a houpavou bohatost, připomínající nějaký obrovský pružný organismus, který zhluboka dýchá. Zvuk byl i díky kombinaci s Naimem přeci jen trochu vřelejší a měkčí, reprosoustavy samotné ale poměrně ochotně přejímají signaturu elektroniky a hlavně - zvládnou cokoliv a jdou plnotučně, plnokrevně a vášnivě až k těm nejhlubším notám a to bez sebemenšího zaváhání.

Mocný, vlastně obrovský pak byl i hlas Sophie Zelmani v "How It Feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939), kterážto písnička celkově působila zřetelně koncertním dojmem. Bylo to hlavně tou fantastickou plností, sytostí a barevností, které snad až přesahují rámec realističnosti, střední pásmo je energicky neupejpavé a přitom zůstává hebké, sladké a vřelé, krásně nenásilné a laskající. Není tu žádné šokující rozlišení, žádná ultra lupa, ale Maestro Utopia Evo bodují jako téměř nic jiné v této třídě bohatou organičností, takovým tím až nestydatě plným přednesem, který se nacpe do každičkého koutku prostoru už při nízké hlasitosti. Je to navíc už taková ta skutečně suverénně uvolněná reprodukce.

Pyšná třešnička na technologickém dortu značky Focal, beryliová inverzní kopulka, nabídla v "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) jemný, lehký a čistý zvuk všemožných činelů a přesto ani tady nechybí až extrémní objem a energie, je tu také ona důraznost a znělost, jako v nižších frekvencích. Čitelnost a oddělení jednotlivých cinknutí je excelentní, naprosto poplatně mimořádné cenovce, zvuk činelů má tělo a je cítit místo, kam dopadne palička a odkud se pak tón šíří; je to jednoduše suverénně dospělý přednes se zřetelným tahem na branku.

Ruku v ruce se zmíněnou energičností a důrazností jde pak samozřejmá dynamika, kde - nemáte-li přes sto metrů čtverečních s čtyřmetrovými stropy - lze Maestro Utopia Evo už považovat za v každém okamžiku dostatečně dynamické a schopné "uhrát" cokoliv. Mocnost, robustnost, valivá hřmotnost přednesu přenesla každý úder a každý zvuk v "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) s absolutní nasyceností, s drajvem a bohatostí, které ovládnou celý prostor do posledního krychlového centimetru. Je to velký zvuk, odvážný, živoucí a masitý.

V takovém stylu reprodukce byste možná nečekali snadnou dostupnost nuancí a jemnůstek, ale Focal byly v "Nativity Carol" Johna Ruttera ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) hodné vysoké high endové kategorie i v tomto směru. Varhanní linka zamručí dramaticky, hutně a šťavnatě, ale přesto nevstupuje do čistoty a čitelnosti sboru - nemáte pocit, že by čistota byla krystalická a technicistní, informace tak jaksi samovolně proplouvají na povrch a všechno se zdá být velmi nenásilně usazené tam, kde to být má. Focal už rozliší delikátní rozdíly mezi mnohými sboristy, stejně jako vám naservírují vibrující ozvěnu tvrdého kostelního prostoru a přesto je to vše uvolněné a nenásilné. Inu, opravdový maximalistický high end se zvukem v nadživotním měřítku.

Fantastickým zážitkem je pak celková prostorovost reprodukce, kterou podtrhuje ono obří měřítko, s nímž Maestro Utopia Evo s hudbou nakládá. Stingova "Englishman in New York" ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) se doslova roztekla po celé místnosti, před reprosoustavy, za ně i kolem nich, byl to skutečně koncertně všeobjímající zvuk a byl jasně slyšet prostor kolem vokálu, vnímáte bez sebemenší komplikace či násilnosti pozici každého jednotlivého nástroje za ním a přestože nemáte pocit perfekcionisticky zaostřených hran, je to pevné a konkrétní v míře více než dostatečné.

Cyklus "Má Vlast" Bedřicha Smetany v záznamu London Symphony Orchestra pro disk Bowers&Wilkins Society of Sound doslova plul. Zvuk plyne s objemem, s velikostí a s důstojností, možná trochu těžší vespod, ale barevný, živoucí, mohutný a plný, energický, dynamický a krevnatý. Je to reprodukce, která vás vcucne s nenápadnou silou spodního proudu a snadno a rádi se v ní rozpustíte.

Focal Maestro Utopia Evo jsou krásné reprosoustavy. Tedy krásné ve smyslu krásného vína, ne nutně krásy sošné, protože přeci jen trochu účelná podoba těchto sloupů není možná úplně pro každého. Nicméně jejich zvuk, plný, mocný, mohutný, sytý, olejnatý, vřelý, pružný, dramatický a rozmáchlý, ten není nijak složité ocenit. Ať už si pustíte cokoliv, dočkáte se uvolněně dospělého zvuku, v němž je vášeň, tah na branku i dostatečná technická preciznost, aby se reprosoustavy nemusely v rámci své mimořádné cenovky krčit stydlivě v koutku. Je to působivě velký a šťavnatý zvuk, který z každé noty dokáže udělat koncertní zážitek.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose vysokotónového měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, který prošel drobnými akustickými úpravami, ale vesměs působil jako běžný pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na to, že reprosoustavy byly dozajista ve zhruba polovičním prostoru, než by pro ně byl optimální, vykázaly vlastně naprosto excelentní chování, rozkmitanou odezvu v pásmu 30 - 150 Hz má na svědomí právě a jen akustika místnosti, dle všeho by v dostatečně velkém prostoru byla křivka stejně lineární jako je od 150 do 20 000 Hz, kde až na lehounce klesající energii nenajdete nic, co by šlo kritizovat. I tak se ve zmíněném pásmu s výjimkou nejhlubších basů Focal pohybuje v toleranci +/- 1,5 dB, což je skvělé. Stejně tak naprosto zřetelných zahraných 30 Hz prostě stačí. Snad jen poměrně hodně velký úbytek energie výšek v pásmu nad 10 kHz při měření pod úhlem by v dané kategorii být neměl.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo v impedanční křivce napovídá o naladění bassreflexu lehce pod 30 Hz, reprosoustavy v basovém pásmu bezostyšně klesají až pod úroveň 3 ohmů, takže připojený zesilovač bude muset být velmi, velmi stabilní. Je ale vidět, že při návrhu byla průběhu impedance věnována pozornost a proto tu není ani stopy po rezonanci, stojatém vlnění či jiných problémech. Také elektrická fáze má mimořádně klidný průběh, prostý jakýchkoliv nevhodností a nectnostní.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 399 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ působivá energie a mohutnost zvuku

+ plný rozsah a přesto se "vejdou" i v menších místnostech

+ fantasticky velká hudební scéna

+ zpracování odpovídá kategorii

ZÁPORY

- jsou pocitově mírně "těžké", tedy mají více basu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AVITSmart | www.avitsmart.cz 

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

fSdílet

Tweet