Britský (relativně) malosériový výrobce Spendor už si po téměř pěti dekádách své existence zaslouží už označení tradiční. Založili jej manželé Hughesovi - SPENcer a DORothy a své produkty založili na Spencerových zkušenostech na pozici vývojáře pro BBC. Dnes i přes svou velikost Spendor vše použité ve svých reprosoustavách vyvíjí a vyrábí v Sussexu. Decentním základem firemní nabídky je řada A, sestávající z tří sloupových a jednoho regálového modelu. Sloupek A4 je prostředním ze zmíněné trojice.

Už na první pohled je jasné, že A4 má tu nejklasičtější možnou britskou formu. Kabinet z MDF desek je čistě pravoúhlý, ozdobený pěkně zpracovanou dýhou, je klasický a příjemně ortodoxní na pohled. Stabilitu zajišťuje kovový profil, sloužící jako základna a místo pro našroubování vysokých hrotů. Ta pak přispívá i k hmotnosti 16 kg, což je s ohledem na výšku 86,1 cm, šířku 16,5 cm a hloubku 28,4 cm docela dost.

Velmi blízko horní hraně skříně se nachází dvojice měničů, koš toho středobasového v klasické poloze pod tweeterem musí být dokonce po stranách "seříznutý", aby se vůbec vešel do šířky. Jméno výrobce najdete v podobě decentního štítku u spodní hrany.

Zadní strana je opět ztělesněním nekomplikované klasiky dle hesla "nevymýšlet vymyšlené" - dole je vanička s jedním párem pěkných terminálů, kousek nad ní ústí plastový nátrubek bassreflexu, nic víc.

Pro výšky se tu používá za mřížkou schovaná tkaná měkká kopulka o průměru 2,2 cm, kolem které se ovíjí ještě další vlnka, podporující disperzi nejvyšších kmitočtů. Středům a basům vládne reproduktor EP77, evoluce firemního polypropylenového kónusu o průměru 18 cm, vybaveného výrazným středovým fázovým nástavcem.

Dvoupásmové A4 dělí jednoduchá výhybka na úrovni 3 700 Hz. Celkový frekvenční rozsah 34 - 25 000 Hz nemá udanou toleranci, stejně jako není uvedeno, kde platí citlivost 86 dB - tak i tak ale patří do průměru. Nominální impedance 8 ohm také nepřekvapí.

Sloupečky Spendor A4 jsme poslouchali v dobře akusticky ošetřené a (možná až trochu příliš) prostorné místnosti dovozce. Zdrojem signálu byl Naim CD3, ale také VPI Scout Prime s phono předzesilovačem VPI Voyager. Hlasitost reguloval Naim Nait XS se zdrojem Naim FlatCap XS2 - konečné zesílení měl na starosti skvělý koncový stupeň ATC P1. Propojeno bylo kabeláží Studio Connections. Srovnávat jsme pak mohli se Spendor A7 nebo Spendor D9, byť ve stejných podmínkách jsme slyšeli i Harbeth Monitor 30, Harberth Compact 7-ES3 a další...

Basová linka v "Pink Panther Theme" od Plase Johnsona ("Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byla na tak malý sloupek pěkně odvážná co do objemu, hlavně tu ale byla cítit důstojná hloubka. Není to takový ten efektní, načančaný bas, ale plná, bohatá a hladká basová linka, která je sice měkká a velmi poddajná, ale dobře čitelná a slušně artikulovaná. Je to houpavý, anglicky decentní bas, který umí působit i ve velké místnosti.

Hlas Julie Stone "I´m Not Yours" ("Groove Into Bits Vol. 2" | 2014 | STS Digital | STS-6111132) byl jemný a moc pěkně barevně bohatý, středy jsou pak opravdu skvěle otevřené a i přestože to není analytický zvuk, je tu i dobrá čitelnost a hlavně jakýsi pocit soustředění se na vokální pásmo. Hlavní ale je podmanivé kouzlo, které A4ky mají, které vás prostě vtáhne do hudby a dá vám zapomenout na čas, který poslechem trávíte. Je to zvuk nevtíravý, ale přitom sytý a jasný a má dar muzikálnosti.

Nejvyšší tóny činelů a dalších kovových perkusí v "The Drum Shop" ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) působily v kontextu až sladkého zvuku středobasu trochu sušším dojmem, ale ne disproporčně k celkovému ladění, rozdíl charakterů netahá za uši - vlastně naopak, díky tomuto charakteru jsou nejvyšší tóny jasné, výrazné a cinkot působí velmi soustředěným, přesným, konkrétním dojmem. A i když to opět není analytičnost, je tu už velmi slušné prokreslení, které vás nechá objevit i dlouhé dozvuky nebo udělá ze zachřestění perkusí mnoho dobře rozdělených zvuků s fajnovou čitelností - je to prostě naprosto v souladu s cenovou třídou reprosoustav a je to dobré doplnění jinak trochu temnějšího ladění A4ek.

V "Gun Battle" Aarona Coplanda ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) se ukázalo, že trochu temnější ladění provází i neuspěchaný, uvolněnější zvuk, který má ale kvalitu nejlépe popsatelnou slovem "plynulost" (či "tekutost") - dynamika vás kupříkladu nezarazí do sedačky, ale živost je moc pěkná, na tak malý sloupek obzvláště a hlavně je to pocit, že hudba se nadechuje s lehkostí, že nic není problém a že v cestě nestojí žádná mechanická překážka, kterou by zvuk musel zdolávat, ale že to všechno prostě proudí. I tady je primární celkový vjem decentnosti a kultivovanosti, ale všechno to jednoduše a nenásilně funguje, s důrazem na slova "jednoduše" a "nenásilně".

Komplexní dění v elektronické "Don´t cry it´s only" od Grace Jones ("Extended Dynamic Experience 1" | 2015 | STS Digital | STS-6111143) opět ukázalo, že Spendor A4 jsou neanalytické, ale všechno je přesto dobře čitelné, homogenní a takové přirozeně čisté, uvolněně neakcentované a přitom prostě víc než důstojně poskládané - výsledkem je, že si můžete snadno užít poslech, ze kterého nic neční, který ale není ani přes svou poddajnost zakulacený až přespříliš a ani přes svou příjemnost tu není ničeho nedostatek - pokud chcete monitorový detail, tak na to jsou zajisté k dispozici jiné značky, ale pokud chcete organické, nemechanické a tím vším tedy přirozeně a nenásilně vyznívající ladění, při jehož poslechu nebudete cítit nedostatky, tak Spendor jsou v dobrém slova smyslu mimořádně "hezké".

Podobně nekomplikované jsou Spendor A4 i co do podání prostoru nahrávky - "Thus saith my Cloris brite" Johna Wibye ("The Absolute Sound Reference Vol. 3" | 2017 | STS Digital | STS-6111164) byla proporčně výrazně větší, než byste od tak kompaktního řešení mohli čekat, s dostatkem prostoru za ozvučnicemi a po stranách se všechno krásně spojovalo mezi reprosoustavami i přes jejich velkou rozteč, scéna měla hloubku, spoustu vzduchu a ideálně tu vyzněla ona otevřenost, kterou jsme zmiňovali zejména v kontextu vokálního pásma. Celé podání je opět mimořádně netechnické a hlavně lehounké, všechno to funguje tak snadno, tak neohromujícím způsobem, že se po nějakém čase přistihnete, že přestáváte vnímat reprosoustavy jako takové.

Ve "Vuolgge Mu Mielde Bassivarrái" Mari Boine ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) bylo cítit trochu temnější vyvážení zvuku, které ale nepřesahuje rozumnou míru, není to nabasovaný nebo snad těžký zvuk. Je tu taková zvláštní celková příjemnost s mírně medovým zakulacením, která se ale velmi snadno poslouchá, hudba se odlévá a je "hezká", je příjemná a je naprosto neúnavné a jednoduché proposlouchat se celou deskou. Není to zvuk strhující, ale jeho síla je v prakticky úplně absenci čehokoliv, co by mohlo naopak fungovat jako překážka poslechu.

Malé sloupky Spendor A4 jsou velkou měrou "klasická Anglie" - je to nepřekvapivě tvarovaný, kompaktní sloupek, dobře udělaný, ale hlavně dobře naladěný a dobře použitelný pro každodenní užívání si hudby bez omezení; bez limitu žánru, bez limitu velikosti prostoru, bez limitu času, který poslechem strávíte. Jedinou péči snad mírně temnější a měkčí ladění může vyžadovat co do spárování s elektronikou, konkrétně s něčím, co nebude mít identický charakter, aby toho přeci jen nebylo moc. Tak i tak, Spendor A4 jsou prostě nástrojem k mimořádně příjemnému, kultivovanému a nenásilnému poslechu, při němž se hudba vlévá do prostoru bez překážek či komplikací a i když nezmizí pocit, že posloucháte reprodukci, zmizí pocit, že je tu nějaké technické rozhraní, které poslech zajišťuje - jinými slovy, je tu to kýžené kouzlo...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček,...) s akustikou upravenou velkou akustickou stěnou za reprosoustavami. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v prostoru uprostřed místnosti co nejdále od všech stěn.

Na naměřené křivce frekvenční odezvy je vidět, že Spendor naladil bas na výraznější energii v prostoru mezi 50 a 100 Hz, je to tedy trochu na efekt zvolené ladění, které působí jako hodně basu z malé ozvučnice - nástup reprodukce je vystopovatelný někam nad 40 Hz, což je rozhodně slibné, zejména na to, že přisunutím ke stěnám se objem basů ještě zvětší. A to už by jich patrně bylo moc. Krom zvláštního propadu na 4 kHz je však vidět, že A4 jsou rozumně vyrovnané a vejdou se do běžné tolerančního pásma +/- 3 dB v rozsahu 45 - 20 000 Hz.

Průběh impedance (červená) ukazuje na naladění bassreflexu někam kolem 35 Hz, pokles k hodnotám kolem 4 ohmů by neměl být nijak zásadní zátěží, nejsou tu vidět nespojitosti, které by naznačovaly vibrace kabinetu. Na druhou stranu, jemné obloučky na úrovni 180 a 500 Hz by mohly znamenat přítomnost stojatého vlnění uvnitř ozvučnice. Elektrická fáze (černá) má poklidný průběh, propad mimo "bezpečné" meze na úrovni 75 Hz je ale provázen vysokým peakem impedance, takže by se z toho žádný zesilovač neměl dostat do úzkých.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 64 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi kompaktní tvary a přitom hutný bas

+ parádně neúnavný zvuk

+ typická britská decentnost a kultivovanost

ZÁPORY

- měkčí a hladší zvukové ladění vyžaduje péči při výběru elektroniky

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz 

fSdílet

Tweet