Řada Sopra byla před pár lety při svém uvedení poměrně výrazným zjevením, když změnila vizuální (ale vlastně i zvukový) styl patrně nejznámějšího francouzského výrobce audia, firmy Focal. Do ne snad úplně kompaktních, ale už pro běžné místnosti snesitelných velikostí totiž Focal transformoval základní ideje svých velkých modelů Utopia, zejména pak výrazné "zlomení" ozvučni. Vládcem série je už poměrně muskulaturní sloup Sopra No.3.

Designem se Sopra No.3 jasně staví do pozice prémiového zboží, jsou výrazné, ale přitom kultivované. Vizuálně jsou sloupky rozdělené do tří částí, celá mimořádně tuhá ozvučnice své zakulacené tvary opírá o masivní lesklou skleněnou základovou desku (jejíž obdoba leží i na horní straně ozvučnice, byť nemá 1,9 cm jako ta spodní a je tak skutečně jen dekorativní), skrze níž jsou prošroubovány robustní nožky, jimiž celou hmotu zvednete do vzduchu. Mezi základnou a ozvučnicí se otevírá směrem dopředu velký prostor bassreflexu.

Největší ze tří částí je prostor určený dvěma basovým měničům, tato část ozvučnice je lehce záklonu, navazuje na ní klínovitě tvarovaný prostor pro tweeter a na něm stojí směrem dolů shlížející box určený středotónovému reproduktoru. Díky tomuto prohnutí jsou Sopra No.3 soustředěné nejen opticky, ale doopravdy i zvukově.

Na zadní straně najdete v oblasti tweeteru hustou kovovou mřížku, dole u paty je jediný pár bytelných reproduktorových terminálů.

Ozvučnice je vyrobena z klasických MDF profilů, jen čelo je vyrobeno z extra tuhého sendviče o tloušťce 6,9 cm. Kabinet nemá žádné paralelní linie a tudíž uvnitř nevzniká nežádoucí stojaté vlnění. Reprosoustavy mají jako celek už velmi znatelných 70 kg a to při výšce 126,4 cm, šířce 40,2 cm a hloubce 59,5 cm.

O nejvyšší tóny se ve vlastní ozvučnici stará klasická obrácená kopulka, jejímž stavebním materiálem je beryllium. V klínovitém prostoru za membránou se nachází "nekonečná horna" - jde vlastně o systém labyrintu s postupným utlumováním energie zadní strany membrány, ta se tak nevrací a nezkresluje pístový chod lehoučké vrstvy kovu.

Středním tónům vládne 16,5 cm kónická membrána typu "W" - jde o vrstvu skelných vláken po obou stranách pěnového materiálu, zajišťujícího pevnost kýženého tvaru. Závěs membrány je optimalizován tak, aby svou správnou váhou absorboval nežádoucí vibrace. Magnetický obvod používá technologii NIC (Neutral Inductance Circuit) pro kontrolu magnetického toku, což má mít za následek lepší dynamiku.

Basová sekce je osazena dvojicí reproduktorů, i tentokráte je to sendvičová membrána typu "W" ve stejném duchu jako je výše popsáno, změnil se jen rozměr na 21 cm. Není tu ovšem použito "laděné" zavěšení, na druhou stranu je tu NIC magnetický obvod.

Velké Sopra No.3 jsou koncipovány jako třípásmové s přechodovými frekvencemi posazenými na úrovni 250 a 2 200 Hz. V tolerančním pásmu +/- 3 dB hrají tyto sloupky v rozsahu 33 - 40 000 Hz, pokud povolíte toleranci na -6 dB, sáhnou si velké sloupy až na 26 Hz. Nabízí také vysokou charakteristickou citlivost 91,5 dB / 2,83 V / m při udržení jmenovité impedance 8 ohm (byť firma jedním dechem dodává, že se propadá až na 3,1 ohm).

Reprosoustavy jsme byli poslouchat v pražském studiu Long Play - společnost jim dělal třeba Naim Uniti Nova se streamerem Naim ND5 XS, ale také třeba Micromega M-One M-150, to vše napájené a propojené kabely Atlas Cables, s výjimkou kabelu reproduktorového, kterým byl QED Supremus. Srovnávat jsme mohli s ledasčíms, kupříkladu Dali Opticon 6, menšími Focal Sopra No.2 nebo Focal Kanta a mnoha dalšími přítomnými.

Od tahle velkých (a vlastně i takhle drahých) reprosoustav prostě nemůžete nedostat dostatek basů. Ovšem mocnost, hustota, hutnost a z temných propastí dýchající temno basu, kterým dokázaly Sopra No.3 naplnit místnost při brnkání vlastně ne zase až tak hluboko jdoucí baskytary v "Riders on the Storm" od The Doors ("The Very Best of The Doors" | 2007 | Rhino | 081227999582), to bylo skutečně působivé. Je jasné, že Focal v řadě Sopra sází na mohutnost, objem a jistou rozmáchlost, nicméně poddajná měkkost se spíše vřelejším vyzněním je něco, v čem se rádi utopíte. Přes vší tu záplavu basových oktáv ale drnkání tónů nesplývá, naopak jsou brnknutí s nadhledem oddělená jedno od druhého, pěkně zakulacená a samozřejmá. Na to, jak jsou Sopra No.3 velké, tak se rozehrávají celkem snadno, byť jak Uniti Nova, tak M-150 jsou pocitově stále ten základ, s nímž se Focal rozehrají tak jak mají a můžete jít prakticky neomezeně nahoru s tím, že Sopry budou rozkvétat.

I střední pásmo bylo až hmatatelně přítomné, tělesné, plné, obrovské a plné barev a energie - třeba zpěv Carrerase, Dominga a Pavarottiho v "O Sole Mio" ("3 tenors in concert" | 1990 | MFSL | UDCD 587) je oslavou barev, objemu a až nadlidských proporcí. Zvuku je všude plno, hlasy jsou nádherně syté a ač mají tendenci inklinovat maličko k temnější straně síly, čitelnosti nelze nic vytýkat. Není to vysloveně transparentní přednes, ale artikulace už je velmi dospělá a kultivovaná, hlasy jsou šťavnaté a přitom rozhodně už opravdu detailně prokreslené.

Objem a velikost se nevyhýbají ani pásmu nejvyššímu, naopak na činelu v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) bylo spoustu znělosti, jasu a živé energie, každý úder zazněl mocně a razantně, vnímáte už i plochu činelu a přes určitou "hřmotnost" zvuku tóny umí vystřelit kupředu i okamžitě zastavit, jsou skvěle zalajnované a prostě precizně vykroužené adekvátně cenové hladině.

Pokud máte rádi mocnou dynamiku, pak Sopra No.3 umí velké divadlo. Smyčcům ve "Voodoo Child" od Turtle Island Quartet ("Have you ever been" | 2010 | Telarc | TEL-32094-02) daly Focal do vínku až nadživotní proporce, váhu a autoritu, kterou byste dokázali zarazit hřebík do zdi. Je to plný, hutný zvuk, který má drajv a sílu, reprosoustavy umí zabrat pěkně (a hlavně) od podlahy. Už od nízkých hlasitostí umí dýchnout, nicméně s otáčením volume doprava začíná pumpovat opravdu působivě a když zaberou všechny nástroje najednou, je to prostě jízda. Mocný hudební příval pak vyžaduje také nějaký ten Watt - ačkoliv se zkoušenými zesilovači bylo všechno naprosto v pořádku, ještě větší, výkonnější stroje by zvuk pošťouchly ještě dále.

Claptonova deska "MTV Unplugged" v čele s "Before you accuse me" (1994 | MFSL | UDCD 725) odhalila, že ač se Sopra No.3 na povrchu zdají hledat hlavně efekt, je v nich ukryta i schopnost vyzářit ty drobné delikátní detaily, které přináší do nahrávek život a podtrhují zejména tady ten "live" dojem - všechny ty droboučké dozvuky echa prostoru, to vrznutí, šustnutí nebo nějaký ten drobný ruch z nadšeného publika, to všechno zůstává v pozadí a přitom už skvěle prokreslené, informující o každém zvuku jemně a samozřejmě, zejména pak střední pásmo, možná pocitově trochu vypíchnuté, funguje excelentně - prostě tak, jak bysto to za takové peníze chtěli.

Podání prostoru hudební scény je pak hodně efektní - ty proporce, do kterých reprosoutavy nafoukly "Need you now" od Lady Antebellum ("Need you now" | 2010 | Capitol | 509996 33641 2 5), to bylo skutečně až koncertní. Inu, velké reprosoustavy, velký zvuk. Když postavíte Sopra No.3 dost daleko od zdi, mluvme alespoň o metru a více, můžete se kochat obrovskou scénou s velkými nástroji, kterak se vše rozlévá směrem nazad, doleva a doprava až za hranice ozvučnic. Je tu spousta vzduchu, nástroje ukotvené, byť reprodukce sází hlavně na spojitost a nevytržení jednotlivostí z kontextu, takže cítíte, že všechno je to jeden velký celek.

Přes svou informativnost zůstávají Focal Sopra No.3 velmi tolerantní, měkčí a kulatější, takže si snadno poradí vlastně s jakoukoliv nahrávkou, kterou udělají příjemně znějící. Nebo když ne příjemně, tak alespoň snesitelně. Cashova "Ain´t No Grave" ("American Recordings VI" | 2010 | american | B001395402) sice možná neměla to autentické syrové zrno a nějakou tu hranu, ale plynulost, s níž Focal servírují tón za tónem, hutnost a plnost, se kterou vyniká zpěvákův hlas a celková působivost, s kterou na vás temné noty dopadají, to všechno funguje.

Focal Sopra No.3 by mohly sloužit jako učebnicový příklad "moderních reprosoustav" - ne že by si je neužili i nároční audiofilové, na to mají vše potřebné jako je detailnost, dynamika (a jaká) nebo schopnost vykreslit přesvědčivě hudební scénu. Mají ale trochu hutnější a těžší basové pásmo (ale zase s ním umí zaplnit prakticky libovolný prosto), mají takový plný, barevný a zakulaceně klidný charakter, díky čemuž obrousí nežádoucí čepelky zvukařských chyb, aniž by však trpěla intenzita hudebního zážitku. Ba naopak, ta ohromná a ohromující porce energie, s níž vás tyhle Focaly zarazí do křesla, ta je mimořádně zábavná. Doplňte to o efektní tvary, podtržené výraznými barvami (a že by byla škoda nesáhnout po rudé nebo oranžové) a máte výjimečně zábavnou a skutečně moderní variaci na vzhled i zvuk.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 439 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sošná stavba

+ plnotučný zvuk, který má páru

+ objem a velikost

+ působivý bas

ZÁPORY

- mají svůj, vespod trochu těžší charakter, což nemusí být vždy po chuti

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Long Play | www.longplay.cz 

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

fSdílet

Tweet