Švýcarsko je země exkluzivního, drahého hi-fi - stačí se podívat po značkách jako soulution, Nagra, CH Precision, darTZeel, Rowen, Credo, Le Son nebo třeba Goldmund. Pokud si nemůžete dovolit komponent v ceně osobního automobilu, povětšinou nemá cenu u těchto značek ani otevírat katalog. Výjimkou z této nejdražší kategorie je značka Piega, tradiční výrobce reprosoustav, působící na trhu už od roku 1986 a dodnes jde o společnost vlastněnou a provozovanou rodinami dvou původních zakladatelů.

Charakteristickými rysy reprosoustav Piega jsou už po léta dvě věci - hliníkové ozvučnice a páskové výškové reproduktory. U modelů Classic výrobce s ohledem na finančně dostupnější řešení a oslovení lidí s klasičtějším vkusem vyměnil materiál ozvučnice za klasické MDF desky, jinak je ale Piega stále Piega a už od pohledu to lze snadno poznat.

Sloupky Classic 40.2 nejsou nijak obří, přesto je z nich cítit masivnost, robustnost a skvělé provedení na první dobrou. Kabinet má tvar písmena C (nebo možná skoro V), horní plocha je poměrně příkře nakloněná směrem dozadu, což dodává ozvučnicím jak zajímavý vizuální punc, ne nepodobný některým modelům Sonus faber, tak toto řešení zajišťuje absenci souběžných stěn a zabraňuje vzniku nežádoucího stojatého vlnění uvnitř ozvučnice. Čelní a horní stěna jsou navíc potaženy černou, na dotek příjemnou kůží, vytvářející další očím příjemný kontrast. K nám dorazila příplatková verze s dýhou makassar a zpracování reprosoustav je věru luxusní, nezadá si s ničím v této cenové kategorii. A čím déle s nimi žijete v jednom prostoru, tím hezčí a smysluplnější jejich křivky jsou...

Čelní stěna je osazená čtyřmi kovovými mřížkami, třemi kulatými velkými a jednou malou, obdélníkovou. Za tou se skrývá páskový výškový měnič, dvě kulaté mřížky pod ním zakrývají dvojici měničů a třetí identická mřížka pak obrovský otvor bassreflexového nátrubku. Kabinet je ukotven na nevelké základně s pohyblivými nožkami, díky kterým reprosoustavy bezpečně stojí.

Na ohybu na zadní straně najdete v mírné prohlubni jen destičku s dvěma páry robustních šroubovacích terminálů, jinak je při pohledu zezadu vše čisté a krásně tu vynikne lakování makassaru.

Piega Classic C40.2 jsou skutečně dobře vyrobené a kabinet má jednak bytelné, 2,5 cm tlusté stěny, jednak bohaté vnitřní výztuže. I díky tomu sloupek při výšce 120 cm, šířce 30 cm a hloubce 42 cm váží důvěryhodných 42 kg.

Jak tweeter, tak středobasové měniče pochází z výrobních a vývojových kapacit Piegy. Páskový výškový měnič LDR 2642 MKII s hliníkovou fólií doplňuje dvojice identických 18 cm membrán MDS (Maximum Displacement Suspension - závěs, umožňující velkou výchylku). Všechny tři měniče pracují ve dvou a půl pásmovém zapojení.

Reprosoustavy pracují v rozsahu 26 - 50 000 Hz (bez udání tolerance), charakteristická citlivost je velmi nadprůměrných 93 dB / W / m, nominální impedance pak činí 4 Ohmy, takže Classic C40.2 budou hrát velmi nahlas a snadno i s průměrně výkonnou elektronikou. Není tak divu, že reprosoustavy mají doporučený výkon zesilovače od 20 Wattů.

Piega Classic C40.2 jsme poslouchali na standardních sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D a Cambridge CXA80 / Cambridge CXC. Chvíli také na Teac AI-501DA, Quad Artera Play / Quad Artera Stereo a Norma Revo IPA-140 spolu s Norma Revo DAC-1. Srovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla nebo Tannoy Mercury 7.2. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica nebo TelluriumQ Silver, kvalitu napájení zajišťoval ISOL-8 Substation Integra a IsoTek EVO3 Venus.

Sloupky Piega jsou poměrně prostorově výrazné, stejně jako krycí mřížky nad měniči budí jaksi dojem robustnosti a velikosti a též probouzí očekávání mohutných basových tónů. Kontrabas ve "Spiritual" Charlieho Hadena a Pata Methenyho ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) byl velmi klidný, až neobvykle uvolněný a vlastně byl ztělesněním toho, co se obvykle popisuje jako "audiofilský bas". Hloubka byla dostatečná, objem spíše menší, každý tón byl nádherně broukavý a jistý, provázený fyzickým impulsem a pocitem, že kolem vás protéká jako hustý olej. Nástroj samotný působil proporčně ale velmi uvěřitelně, C40.2 umí vykouzlit velký zvuk, přesto neuspěchaný, netlačí přehnaně na pilu a hlavním dojmem je skutečně všeobjímající dospělost a klid. Bas v sobě nese lehounce vřelejší podtón a jakousi zvláštní vznešenost, jako hrom přicházející z bouře na obzoru.

Hedvábně hebkou lehkost udržují Classic C40.2 i ve středním pásmu, hlas Vince Jonese v "This is the Woman" z alba "Moving Through Taboos" (2003 | Universal | VJ 356N) byl úžasně znělý, lehoučký a vlastně až něžný. Ačkoliv ho reprosoustavy neposadily úplně dopředu, zněl tedy spíš zaintegrovaný do hudebního celku, celková jemnost a konkrétnost byla velmi dobrá, přednes je samozřejmý a relaxovaný, přitom ale velice čistý, byť ne technicky transparentní. Hlas působí živě a svobodně, nenásilně a jaksi samozřejmě, byť cítíte, že C40.2 mu přeci jen dodává trošičku sametovější, něžnější vyznění. Je už ale cítit zároveň i hloubka a výborné prokreslení, jen oproti dnešním zvyklostem jsou detaily výrazně méně tlačené kupředu, spíše tak samovolně vyplývají na povrch či se k nim musíte proposlouchat.

Co je pak vysloveně nádherně vydařené v dané cenové kategorii, to je podání kovových perkusí, vibrafonu a činelů v "Like Minds" ze stejně pojmenované desky Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6). Páskový tweeter je excelentně rychlý, zvuk je díky tomu lehoučký, super transparentní a také energií jako kdyby byl aktivnější, než zbytek měničů. Výšky tak pocitově zní trochu nad zbytkem pásma, jsou výtečně, výtečně rozlišené a skvěle zní i kov, je znělý a přirozený. Objem a hutnost by snad mohla být o kousíček větší, přeci jen jde o lehce éteričtější podání, takže třeba plný dojem těla činelu tu není, přesto už to také není jen jediný bod, vnímáte náznak plochy, kterou po dopadu paličky tón postupuje a rozeznívá jí.

Opět by se mohlo zdát, že mohutné měniče i robustní stavba reprosoustav budou zárukou velkolepé dynamiky; i v tomto ohledu ale Piega Classic C40.2 volí cestu neokázalosti, neefektnosti a kultivovanosti. U houslí a dalších smyčcových nástrojů ve Vivaldiho "La Stravaganza Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) bylo cítit jejich tělo, sytost a celkem výrazný nadhled, každý tón vyzářily měniče s klidem a hladkostí, samozřejmě a přitom dostatečně živě, zvuk tak sice stále ještě je o něco klidnější, avšak reaguje na signál pohotově a dynamika je tak solidní - pro plné probuzení ovšem nesmíte na zesilovači šetřit.

I když celkové vyznění je rozhodně zcela neanalytické a hudba homogenní, rozlišení je ve finále rozhodně odpovídající cenové kategorii, pouze navzdory současným trendům v reprodukci vůbec nezkouší tlačit na pilu a zdůrazňovat. Při přímém srovnání tak nemusí působit tak zajímavě - Classic C40.2 si vás musí získat časem a trpělivostí. Jedině tak oceníte jejich trochu nenápadné schopnosti; ve "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) bylo oddělení vokálů obou zpěvaček příkladné, stejně jako vlastně i všechny ostatní nástroje měly svůj prostor, konkrétní obrysy a množství detailů, u kterého si říkáte, že už vlastně stačí - přesně tak, jak to v dané cenové třídě má být. Jistě se najdou reprosoustavy, které poskytnou ještě více informací, zejména ambientní zvuky budou čitelnější a zřetelnější, samozřejměji dostupné a celkově tak nějak efektnější. Na druhou stranu určitě oceníte dospělost a klid C40.2, kombinujících vysokou toleranci ke kvalitě nahrávek s přehledností.

Ačkoliv páskové měniče všeobecně nevynikají snadným vykreslením prostoru nahrávek a většinou jimi osazené reprosoustavy potřebují přeci jen péči při usazování v prostoru, Classic C40.2 se nezdají být nějak náročné, byť pochopitelně prostor kolem dokola rozhodně potřebují - ideální je alespoň 50 cm, což ale zase vzhledem k jejich velikosti není tak dramatické. Navíc mohou stát i daleko od sebe a stále zůstávají homogenní. V "6. symfonii" Gustava Mahlera, zahrané Českou filharmonií pod taktovkou Václava Neumanna (2006 | Octavia Records | OVCL-00259), byla na danou kategorii rozhodně k vyzdvižení šířka scény, protažené až za korpusy ozvučnic, skříně jako kdyby byly jen pasivními účastníky děje a hudba se odehrávala mimo ně, v prostoru, plná vzduchu a lehkosti, uvolněná, volná a samozřejmá. Scéna měla také přirozeně podanou hloubku, takže vjem byl skutečně trojdimenzionální a přesvědčivý. Prostorovost je rozhodně jednou ze silných stránek C40.2.

Už bylo řečeno, že Piega Classic C40.2 jsou klidné a v zásadě i velmi tolerantní. Proto i poměrně ostřeji a tvrději (zato efektně) nahraná "Africa" od TOTO ("Blu-spec CD - Feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) nakonec vyzněla skvěle. Ostrá kytara byla zklidněná, aniž by ale zanikla nebo zbytečně změkla, stejně tak trochu kousavé činely; hudba je velmi plynulá, přehrávaná s nadhledem a pohodou, můžete hrát i hodně nahlas, aniž by se charakter změnil a aniž by snad něco z reprodukce "čouhalo". Energie pak je dostačující, líbila se nám hlavně návaznost jednotlivých tónů, spojitost a dalo by se říct tekutost zvuku. C40.2 neoslní nějakou mechanicky důraznou rytmikou, spíše svou uvolněností neunaví nikdy a nijak.

Piega Classic C40.2 jsou zvláštní reprosoustavy, chtělo by se říct až noblesní. Zejména v tmavém maksassarovém provedení v kombinaci s kůží evokují spíše italskou než švýcarskou práci. Svým účelným, civilním, přitom možná i trochu do "klidu" laděným projevem jsou zvukově stejně univerzální a snadno akceptovatelné, jako jsou univerzální vizuálně. Nejspíš bychom řekli, že výhradně k poslechu metalu asi nebudou tou pravou volbou díky audiofilsky jemnému, kultivovanému a nepřehnanému přednesu. Na to ostatní ale stačí (velmi) dobrý zesilovač a můžete si užít cokoliv, jakkoliv, od těch nejtišších hlasitostí až po ty vysoké. Ačkoliv spektrum není dokonale vyrovnané, jsou to věru plnorozsahové reprosoustavy, které odpovídají nastavené cenovce - jsou dospělé a ač maličko "své", velmi dobře a příjemně se poslouchají.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

V toleranci +/- 3 dB se frekvenční odezva rozkládá od mety zhruba 35 do 20 000 Hz, slibovaných 26 Hz dosahují reprosoustavy s tolerancí cca -15 dB. Křivka jako taková je standardně (ne)vyrovnaná, ale ke studiové preciznosti má poměrně daleko. Střední pásmo je ovšem pěkně vyrovnané, je tu cítit lehoučký akcent vyšších basů, ale také poměrně překvapivý peak na cca 1 800 Hz a výrazný propad na 3 000 Hz, tedy zhruba někde v odhadované oblasti, kde výhybka dělí středobas a tweeter.

Průběh impedanční křivky se v basovém pásmu dotýká hranice 3 Ohm a vůbec ve většině pásma zůstává blízký rozsahu 4 - 6 Ohm, takže víceméně splňuje deklarované parametry. Elektrická fáze se drží v relativně spořádaném rozsahu +/- 45°, přesto je z kombinace obou křivek patrné, že budete potřebovat více než stabilní, pevný a silný zesilovač.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 179 000,- - makassar

Kč 169 000,- - černá / bílá

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou velice pěkné a skvěle zpracované

+ čisté

+ jemné

+ audiofilsky klidné

+ nesměrové a s pěkným prostorem

ZÁPORY

- nejdou tak dramaticky hluboko, jak by se mohlo zdát

- jsou poměrně dost náročné na elektroniku

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet