Myslel jsem, že už nikdy se nebudu vážněji věnovat žádnému audio produktu, který neobsahuje elektronky. Jenže tvrzení „Nikdy neříkej nikdy“ má zjevně obecnou platnost, a tak se mi na delší dobu dostala do sestavy zajímavá solid-state krabička: MM/MC phono předzesilovač In The Groove od firmy Pathos. Vše má svůj důvod, v tomto případě to byl léta odkládaný nákup gramofonu a vstup do světa vinylů a návrat k analogovému světu audia.

Krásný zvuk v krásném balení

Italský Pathos je na našem trhu již dost dobře známá a zavedená značka, především produkcí svých lampových zesilovačů s kvalitním zvukem, inovativním technickým řešením a zejména nepřehlédnutelným a přijatelně extravagantním designem.
Phono předzesilovač In The Groove [rozuměj: V drážce] je v produkci Pathosu poněkud jiný, více technicistní a hlavně úplně bez elektronek. Ale charakterem z firemní koncepce rozhodně nevybočuje – zpracování příkladné, design ač ve srovnání s jinými produkty výrobce je poněkud strohý, ale jasně odlišný od konkurence, nicméně při pohledu na vygravírované logo Pathos zapadne hranatá krabička zpět mezi své rodné bratry.
Provedení je bytelné, poctivé, povrch na omak jemně zrnitý, hezký a jemně třpytivý na pohled, celkově líbivý a nelze mu cokoli vytknout. Ovšem jen čas ukáže, jak se projeví usazený prach nebo otisky prstů.
Předzesilovač je rozdělen na dvě části. V jedné je podle očekávání samotný předzesilovač, v druhé zdroj, obojí propojené kabelem v elegantní černé punčošce a s konektorem na straně předzesilovače. Překvapilo mě, že předzesilovač je ještě o něco těžší než zdroj, nedokážu si úplně představit co všechno výrobce do boxu předzesilovače ještě dokázal vmístit. Obě části jsou vybaveny svým vlastním vypínáním, na zdroji je na zadní straně mechanický vypínač zcela odpojující elektroniku od napájení, zatímco předzesilovač má uživatelsky intuitivní, byť neoznačené tlačítko režimu Standby/Operate.
Zdroj položený na zádech mi trochu připomíná Mimoně :). Nicméně je zde vidět malý přepínač pro uzemnění chassis k zemi. To je však spolu se zemním šroubkem od vývodu přenosky uzemněno vždy, odpojuje se jen galvanické propojení od signálové zemně interních obvodů, včetně stínění RCA konektorů.

In The Groove umožňuje širokou variabilitu zapojení k AV sestavě i přizpůsobení ke všem běžným přenoskám MM i MC. Vstup je nesymetrický na RCA konektorech, výstup je nesymetrický na RCA i symetrický na XLR konektorech.
Ve specifikacích uvedených v user-manuálu je mimo jiné uvedeno, že výstup je invertující, tedy v absolutní fázi 180°. Přiznám se, že dokud jsem tento údaj nezahlédl, vůbec mě nic takového nenapadlo a nevím ani jak běžné je to u obdobných přístrojů konkurence. Pravdou je, že někteří výrobci (spíše) line-preampů přidávají do zapojení možnost přepínání fáze 0-180°, protože u některých AV sestav a reprosoustav může být výsledný zvuk lepší, ale obecně považuji toto řešení za netypické. Kdyby ale měl být v nějaké konkrétní konfiguraci AV sestavy invertující výstup na závadu, lze elegantně využít signál (s nulovou fází) z negativního výstupu na XLR konektoru.
Šroub na chassis pro přizemnění přenosky je poněkud širší, vidličku na vývodu mého gramofonu jsem musel přichytit jen za kraj, ale upevnění je i v tomto případě dostatečně pevné.
Mezi vstupními a výstupními konektory je přepínač zisku 43-50-56-62dB, který dovoluje zapojení i méně citlivých MC přenosek. Dobrá zpráva je, že (přinejmenším můj subjektivní) vjem dynamiky hudby se nijak neztrácí i při nastavení nízkého gainu. Šum preampu je při všech nastaveních zesílení zaznamenatelný, ale velmi nízký a s nastavením zisku se prakticky nemění.

Na čelní straně phono předzesilovače je mimo zmíněné vypínací tlačítko ještě volba přizpůsobení vstupu pro danou MM či MC přenosku, opět v širokém rozmezí odporu 56-100-220-470-1k-47k a kapacity 68p-100p-220p-1n-3n3-10n. Tím že je přepínání takto přístupné, lze si s nastavením a následným poslechem pohrát a docílit nejlepšího zvuku, který se může poměrně dost měnit a rozhodně má smysl vhodnému nastavení věnovat čas a pozornost. Hodnoty pro nastavení přizpůsobení zátěže pro přenosku jsem zde uvedl schválně, protože na webu výrobce jsou některé obrázky s nesmyslnými hodnotami zatěžovacího odporu.

V krásném balení krásný zvuk

Myslím, že během první hodiny po prvotním zapojení MM/MC preampu In The Groove se nikdo z posluchačů neubrání pokušení, a začne postupně a systematicky porovnávat přizpůsobení zátěže přenosce - aby po další hodině zjistil, že se mu dostává vzorně strukturovaného, příjemného zvuku s osobitým výrazem, ale přesto neutrálním, s velmi analogovým (spíše než analytickým) cítěním, koneckonců tak jak lze očekávat při poslechu vinylu.
Projev Pathosu je kultivovaný a dospělý, přitom jsou plně přítomny emoce a radost. Rytmika vtahuje do děje, prostor je široký a spojitý, s pěknou separací nástrojů a vokálem, který pokud to je takto nahrán na desce, vystupuje do popředí a neztrácí se v nahrávce.
Nenajdeme zde ani náznak ostrosti nebo zrnitosti, Pathos rozhodně nemá tendence k slévání nebo zamlžení scény ani v hlasitých pasážích. Taková ta analogová kulatost však při vyšších úrovních do jisté míry ustupuje, například forte scény s žestěmi chvílemi dostávají mírně nadnesený lesk, který může narušit jindy ucelený a organický projev.
Přístroji však vyloženě svědčí jemnější a vokální pasáže. Hudba, i když tichá, drží krásně vykreslený prostor, je stále živá, plná detailů a dobře srozumitelná, jakoby s ještě více přítomným analogovým nádechem než při vyšších hlasitostech – a ten nahrávkám vyloženě sluší.

Například deska Songy a balady od Marty Kubišové (Supraphon, 1990), s nahrávkami z roku 1968/1969 si krásně zachovává atmosféru doby, přitom zpěv je jemný, emotivní, zkrátka Marta je s vámi přímo v pokoji. Dobře přehrávané jsou i dynamičtější a komplexnější pasáže, doprovod orchestru na desce Evy Olmerové Zahraj i pro mne (Panton, 1980) si drží po celou dobu ucelený a srozumitelný obraz scény, hezky plynoucí hudbu, jen u opravdu hlasitých pasáží začíná být znát jemné roztřepení a zřejmě nastupující zkreslení.
Naopak tiché pasáže, jako např. v písních Hany Hegerové z desky Recitál 2 (Supraphon, 1973) si drží dobrý nástup, napětí, drajv, slova nezanikají v nudné nicotě – a to i při nastavení nízké hodnoty Gainu. Basová složka je i při nižších úrovních signálu stále konzistentní a celkem důrazná, pasuje k hudbě, umožňuje prožít si rytmiku skladby.
Při poslechu jsem hrál na sestavě: gramo Clear Audio Concept, Satisfy Kardan, Essence MC; line-amp: Reisong celolampový ala Marantz 7; koncové zesilovače: lampové Per-Jadis SE; reprosoustavy: Shan Sněhulák ManII.

Pathos In The Groove je v mnoha oborových médiích prezentován jako Award Winner, doporučený komponent sestavy, jako prvek bez kterého žití ztrácí smysl. Narozdíl od výrobce, který toho na webových stránkách o svém preampu moc nenamluví, ačkoli by jistě bylo co.
Rozhodně tento preamp nabízí posluchači za celkem smysluplné peníze jemný analogový a přirozený zvukový zážitek, se kterým lze dlouhodobě žít a se kterým hudba na vinylech neztratí nic ze své krásy.
Pathos In The Groove umí dobře zahrát. Ač „jen“ solid-state, neubírá nahrávce analogovou jemnost a plnost, nepřidává umělé napětí nebo strhující drajv. Neupozorňuje na sebe, nementoruje, ale chová se k hudbě jako přítel. A tak to má být.

Kč 44 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příjemně plynoucí analogový zvuk plný detailů

+ dobře vykreslená prostorová scéna

+ neztrácí dynamiku a detail ani v tichých pasážích

+ bohaté možnosti přizpůsobení přenosce a nastavení zisku

+ oddělený zdroj

+ příkladné mechanické provedení

ZÁPORY

- některé zemnící vidličky přenosek půjdou obtížněji přichytit

- neobsahuje ani jednu elektronku :)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: High-End Audio Studio | www.highend.cz 

fSdílet

Tweet