První dojem
Vždy jsem si říkal, že jestli někdy budu psát recenzi, nikdy nezačnu tím jak se přístroj vybalí z krabice, ale musím: vybalil jsem přístroj z krabice, zvedl před sebe… a ihned málem přepadl, tak moc je to celé nečekaně těžké. Tipuji takových 7 – 8 kg (nenašel jsem údaj ve specifikaci).
Přístroj překvapil i celou řadou dalších odlišností od ostatních "běžných" CD resp. DVD přehrávačů, počínaje 4-místným displejem ze sedmisegmentovek a mechanikou na ručně výklopném odlitku s cd-diskem fixovaným na hřídelce magnetem konče. Ale hlavně – CD5i překvapil zvukem. Hifistickým, mimořádně dokonalým zvukem, takovým co se line z jednotlivých expozic na High-Endu, a přitom jde o základní model mezi přehrávači od tohoto výrobce.
Druhý dojem
Detaily, foto a specifikaci k přístroji najdete na http://www.naim-audio.com/products/cd5i.html , foto toho krásného a zvláštního výklopu na http://www.naim-audio.com/products/cd5x.html .
Byl jsem sice upozorněn na magnet pro fixaci disku v mechanice, ale měl jsem trochu problém jej nalézt v příslušenství k přístroji. Byl zde jen malý kousek plastu se zalisovaným (ještě menším) kouskem kovu, radši jsem si ověřil v manuálu zda je to ono – než to člověk zavře do útrob Naimu. Bylo - název po anglicku je "puck" a poté co to při přiblížení s cd-diskem přitáhlo k mechanice s puckem i mě celého, přestal jsem pochybovat.
Vše jsem tedy zapojil, jemně vysunul tu zajímavou netypickou mechaniku, vložil cd a puck, stiskl tlačítko Play na přístroji a poslouchal první syté a přesné tóny. Krásně se prosvítil a podbarvil kroužek pod tlačítkem, displej ukazoval jedničku, aby však poté vše zhaslo (mimo loga Naim, které svítí pokud je zapnuto síťové napájení). Abych se mohl kochat nejen logem, ale i informacemi o stavu přístroje, musel jsem použít dálkový ovladač na změnu módu displeje.
A dostávám se tímto k celkové koncepci (a výbavě) Naimu. Hledám vhodné slovo - Krásný? Poctivý? Nápadný? Netradiční? Nakonec vítězí "zvláštní". Zvláštní až "fakt divnej":
- výkyvné rameno mechaniky se lehce a ladně pohybuje v ložiscích, při zasunutí se jemně dozavře, připomíná mi to manipulaci s gramo-přenoskou; ale vadí mi, že bez cd-disku je odhalen laser pro prach nebo nechtěný dotek
- mechanika si při zavádění disku jen lehce zavrní, při dalším přehrávání je už zcela tichá a řekl bych že i o dost rychlejší oproti jiným mě známým přístrojům, vyhledávání skladeb a spuštění přehrávání je tak příjemně svižné
- displej, to už je horší - chápu, že hifisticky a minimalisticky pojatý koncept hi-fi technice sluší, ale 4 sedmisegmentovky prostě nepřekousnu; tím spíš, že pokud není displej zapnut, nepoznáte (není-li tedy slyšet právě hraná skladba) co vlastně přístroj právě dělá
- dálkový ovladač je zjevně od vyššího komponentu nebo kombinace se zesilovačem, takže má sice (mj.) ergonomické centrální tlačítko s kurzory, ale to s přístrojem nefunguje, a funkce jako Play/FF/Rew apod. mají tlačítka pro mě zcela nenápadná a nepřehledná nad nimi.; asi bych se měl zmínit o vkládání baterií do ovladače, byla to docela bojovka – ale třeba se to celé časem ochodí a v budoucnu se boj nebude opakovat a z tohoto úkonu stane se jen „úloha“
- funkce Play/Rew/Pause se chovají poněkud odlišně než u přístrojů, s nimiž jsem přišel do styku – při Rew se skočí na předchozí skladbu (ne začátek aktuálně přehrávané), což je fajn – nechcete-li si však pustit začátek skladby č.1; po zastavení pomocí Pause se CD5i nerozehraje funkcí Play, ale musí se opět použít Pause, ze stavu stop si číselnou volbou sice najdete track, ale spustíte až stiskem Play,… no prostě CD5i je exot i v tomto směru.
- velmi sympatické je, že přístroj zůstává z vnějšku naprosto chladný, kryt se nikde nezahřeje; pro mě je to známka dobrého obvodového řešení - zdrojové části samozřejmě :-)
- dobré obvodové řešení má možná i audio výstup na DIN 5-ti kolíku, ale to se nikdy nedozvím, snad by mě to zajímalo tak do roku 1985; kabel je sice přiložen, ale dnes už to opravdu nemám do čeho zapojit (ani do MIDI to nejde..)
- a moc, slovy m-o-c mi chybí digitální nebo optický výstup pro externí DA převodník; na druhou stranu je třeba znovu připomenout, že jediný použitelný audio výstup s konektory RCA (cinch) dosahuje mimořádné, slovy m-i-m-o-ř-á-d-n-é kvality, jak podle specifikací výrobce (output impedance <10 Ohm), tak i na poslech
Třetí dojem, první (i druhý) poslech
Ten zvláštní Naim CD5i hraje ovšem opravdu výborně. Hraje tak dobře, že bych byl schopen tolerovat mnoho z výše uvedených nedostatků (asi všechny, jen o komfortnějším displeji bych si doma před usnutím tajně snil pod peřinou).
Už na první (i druhý…) poslech je zřejmá zcela přesná lokalizace nástrojů a vokálů, neutrální přednes skladeb. Možná skoro až chladný, neosobní. Nekompromisní. Zajímavý. Hifistický. Přesně to, co očekávám od High-End zvuku a High-End komponentu.
Vokály jsou jedním slovem přesné. Výšky i střední pásmo jsou jemné, vyvážené, kultivované, nic nechybí a nepřebývá. Basy... Ty jsou jemné, ale pevné, udržují si jakousi koncepční převahu nad právě hranou skladbou, opravdu pěkné. Zřejmě je to díky zmiňované nizoučké výstupní impedanci, kterážto eliminuje vliv propojovacích signálových kabelů a zátěže způsobené vstupními obvody připojeného zesilovače. Basy se mi líbí víc než ty z mého DVD přehrávače. Lokalizace je ukázková, přednes pevný ale vzdušný a lehký, což svědčí o bezvadné stabilitě výstupních obvodů Naimu.
Je čas srovnání zvuku Naimu u vytipovaných skladeb různých žánrů s mým zvukem, jenž znám, který mám rád a o kterém nepochybuji. Střídám tichý i hlasitější poslech různých interpretů, přepínám mezi přístroji, soustředím se na jednotlivé pasáže, srovnávám na stejné hlasitosti, přehazuji CDčka.. Hledám ty nejjemnější nahrávky, a přitom jsem zvědav i na okrajové kulturní proudy, které prověří každý audio stroj.
Vybírám zejména:
1) Karnas: Sny (04). Toto jazzové CD je pro mě etalonem dokonalé studiové nahrávky. Žánr je pro High-End více než typický, a taky to tedy hraje jak z učebnice. Basová linka od Naimu je opravdu asi lepší než od mého Pio, nástroje a zpěv jsou velmi srovnatelné s mým zvukem, je to radost.
2) Pavlíček: Na kloboučku 2 (95). Rockové CD s klasickými peckami, zahrané a přezpívané našimi známými muzikanty a zpěváky tak, že pojetí skladeb vychází asi tak o deset úrovní výš než originály. Nahrávka je i přes svůj věk naprosto vyvážená, vokály jsou otevřené a zvuk má příjemný analogový feeling. Tady zjišťuji, že podání Naimu je tak neutrální, až se mi zdá sterilní a ne tak živé jako z mé sestavy. Ovšem otázka „co je správně“, ta mi nedá spát. Ať tak nebo onak, nedostavilo se takové to mrazení v zádech u pasáží, kde jsem se na ně těšil.
3) Hate: Morphosis (07). Přitvrdíme. Tvrdá doba si žádá tvrdé chlapy. Najít kvalitní zvuk v tomto brutálním stylu je poněkud obtížné, ale tohle CD se opravdu povedlo. Pokud to Naim přehraje aniž bych se odvrátil (od mého favorizovaného žánru), tak přehraje všechno. Nuže - hraje výborně. Nadšeně držím palce až do konce nahrávky, Naim si u mě tímto vysložil ostruhy a všechny ostatní nedostatky jsou prominuty.
4) Hooverphonic: The president of the... (07). Hudební objev posledních let, muzika slaďoučká a jemná, která se líbí každému. Musí - ta hudba má myšlenku, nápad, něhu, prostě všechno. Zejména nadpozemsky éterický vokál. Naim je asi ještě trochu rozdivočelý z předchozího náklepu, zdá se mi že občas zaslechnu sykavku, která tam nemá co dělat. Ale jen na jednom místě disku, zbytek je opět ten přesný, hifistický (a odměřený) Naim. A ty basy, nádhera. Zjišťuji ale, že i mé basy jsou nádhera (vyrovnáno, stav je 2:2).
5) ClearAudio Bestseller No 1. Vracím se k jazzu a k big-bandům. Tato audiofilní kompilace je zkrátka výborná nahrávka, výborná muzika. A tak to je i s Naimem – výborný zvuk, výborný přednes. Není co dodat (to je kompliment!).
6) Čechomor: Proměny (01). Skvělý zvuk, písničky které všichni znáte a deska, kterou máte doma, materiál k testu ideální. Už jsem to všechno napsal v předchozích bodech, hraje to opravdu pěkně, dokonce i mrázení se dostavilo (na souřadnici 2/3m35s, zase na druhé straně mi jaksi bez povšimnutí uniklo zacinkání na 1m00s… Celkově se mi ale toto cédé líbilo víc než na mém, takže skóre je teď 4:3.
7) Green Carnation: Acoustic Verses (05). Norský spíše metalový projekt, s pasážemi blues, jazzu, vážné hudby a vždy výborným zvukem, na tomto CD jen s akustickými nástroji, ale občas i s bicími. Zde mi taková ta živost přednesu chyběla, nebylo to ono – i když samozřejmě krásné.
8) My Dying Bride: Anti Diluvian Vhromicles (05). Nedalo mi to, zkouším další black-metalový kousek, remasterovanou kompilaci s výraznými i působivými až tklivými skladbami, abych si ověřil, že to s těmi Hate nebyla náhoda. Zde jsem musel při srovnání u Naimu poněkud přitlačit volume, ale pak už bylo vše v pořádku a už tu zase byl ten vyvážený projev s jasně definovanou, příjemnou basovou linkou. Pěkné. Dávám disk do mého playeru, a uvědomuji si, že to bylo pěkné, i když bez té dávky něhy, kterou každý v metalu hledá....
Tak jak jsem zde vše popsal, tak se mi to jeví i další dny, co přístroj (přístroje) poslouchám. Že by známka jakési objektivity? Může však být subjektivní hodnocení objektivní? V zájmu co nejpoctivějšího poslechového testu, abych si srovnal sluch a dojmy, jsem dokonce odjel na víkend do lázní :-)
Kontrolní otázka - víte co se stane, když nechtíc otevřete výklop mechaniky, a zrovna přehráváte disk? Naštěstí nic.Co já na to?
Mám strach, že pokud se komponent tváří příliš trendy, bude to na úkor zvuku nebo funkčnosti. S radostí konstatuji, že zde je to jen na úkor funkčnosti, zvuk potěší každého audiofila a každého nadšence poctivé techniky. V každém případě jsem si k Naim CD5i vytvořil vztah, trochu to bolí když přístroj odpojuji od zdrojů a vkládám jej zpět do krabice. Což pro mě znamená, že se jedná o skutečně povedený komponent.
Znovu si uvědomuji, že se jedná o poctivý kus železa, a o produkt, bez kterého by byl svět chudší (pak balím i dálkový ovladač - bez něj by svět tedy žádnou ztrátu neutrpěl).
Co říci závěrem?
Nebýt spokojen se svým přehrávačem (resp. s kombinací přehrávače a DA převodníku), koupil bych si něco takového, jako je Naim CD5i. Takto utracené peníze by byly dobře utracené. Možná bych i něco přidal, kdybych si za ten vícenáklad mohl dopřát o něco lepší výbavu, ale je třeba mít přeci na paměti, že toto je základní model celé produktové řady, že?
Co na to moje žena?
"To se vyklápí jak náš příborník!"
Taky názor
Co na to můj soused?
"Naim? To jsou ty super hifi přehrávače...s takovýma těma dvířkama, ne?"
Překvapil...
Ostatní části poslechové sestavy:
- DVD/SACD player Pioneer DV-656A
- možnost přímého srovnání přepínáním trasy- D/A převodník Benchmark DAC1
- s připojeným DV-656A možnost přímého srovnání přepínáním trasy a regulace hlasitosti
- Signal Switch Perys (reléový přepínač s regulací hlasitosti)- Tube pre-amp JH.Sound
- Mosfet amp Perys- repro Shan Sněhulák ManII
- Použité kabely v testu: KrautWire Guru SX, Omega, ostatní kabely Perys
