Tedy do třetice: mám před sebou malé regálové reprosoustavy, tentokráte se jedná o českou legendu hifi scény s italskými kořeny, výrobek Xavian XN-125ES - pokračovatele již více jak 10 let dlouhé řady malých regálovek, tolik oblíbených a tolik uznávaných nejen v česko-moravské kotlině, ale hlavně za jejími hranicemi.
Tento aktuální typ s koncovkou ES (Evoluzione Speciale) navazuje na předchůdce XN-125 Evoluzione a dává si za cíl posunout laťku jakosti provedení a hudebního zážitku při poslechu ještě o kousek dál.
Xavian XN-125ES: úvod
Xaviany 125ES jsou opravdu malé, kompaktní a hezky stavěné bedýnky, zjevně solidní konstrukce a pečlivého zpracování, které přímo lákají k tomu, aby si je posluchač na úvod pěkně pohladil a osahal, pomazlil se s nimi dříve, než je seriózně zapojí ke zbytku AV sestavy. Já jsem spíše příznivec konzervativního designu reproduktorových soustav, a tak jsem tuto úvodní proceduru absolvoval vyloženě s radostí – a přitom si uvědomil opravdu rigidní stavbu ozvučnice. Toto se sice opakuje (naštěstí) při všech mých setkáních s regálovkami, ale u XN-125ES byl pocit z jejich naprosté nezničitelnosti naléhavý a dominující.
Zapůjčený pár k poslechovému testu nesl sériové číslo 004, byl v barvách matně lakované třešně a voněl novotou. Tyto bedýnky klasického střihu se skloněnou čelní stěnou, středobasovým měničem přesahujícím částečně výškový měnič, s hliníkovým bassreflexovým nátrubkem na zadní stěně a „typového štítku“ z kůže se dokáží poměrně jasně odlišit od ostatních soupeřů dané kategorie. Mě oslovují svou skromnou, nevyzývavou krásou.
Základní informace jsou na webových stránkách výrobce http://www.xavian.cz/cz/index.html, včetně technických specifikací:
Středobasový reproduktor: 149 mm Vifa-Peerless Premium Line, papírová membrána
Vysokotónový reproduktor: 29 mm Morel, ručně impregnovaná hedvábná kalota, Acuflex impregnace
Systém: dvoupásmový tlumený bass-reflex, masívní hliníkový nátrubek
Ozvučnice: 22 mm MDF, ručně dýhovaná, tlumená bitumenem
Kmitočtový rozsah ( -3dB v referenční ose ): 50 - 26000 Hz
Připojení: 1 pár jednotlivě montovaných terminálů Xavian
Impedance: 6 ohmů
Přechodová frekvence: 2700 Hz
Citlivost ( 2V / 1m ): 86 dB
Doporučený výkon zesilovače: 30 - 120 W
Rozměry (VxŠxH): 285 x 180 x 275 mm
Hmotnost (1 kus): 8 kg
Výrobce doporučuje reproduktory umístit na stojany Stand Classico nebo st612 Metallico. Pro tyto doplňky jsou již ve spodní stěně ozvučnice XN-125ES připraveny závitové zápustě.
Na tomto místě bych připojil osobní poznámku – výška stojanu 612mm předpokládá posluchače posazeného relativně nízko, aby se dostal do výše měničů nebo ještě kousek pod tuto úroveň, kde se mi zdál zvuk beden o poznání lepší než nad touto úrovní. Měl jsem bedýnky jen o zhruba 50mm níž než by tomu bylo při použití stojanů, a byť jen střední postavy, v mém dosti hlubokém křesle jsem rozhodně nemohl sedět zpříma. Přitom pohodlí je zde na místě, zahořovací perioda měničů je v manuálu uváděna na dlouhatánských 200 hodin.
Xavian XN-125ES: zadání
Úkol zněl jasně: Zapojit reproduktory, najít jejich ideální pozici v prostoru, nechat je rozehrát, vytipovat nejvhodnější nahrávky k testu a zformovat si názor na tuto legendární regálovku.
K zesilovači se XN-125ES zapojují jedním párem šroubovacích svorek Xavian (nelze zapojit v konfiguraci bi-wiring nebo bi-amping). Jeden nejmenovaný časopis (jehož název začíná na „S“ a druhé slovo na „V“), kterýžto předběhl Hi-Fi Voice a testoval 125-ky jako první, uvedl, že se jedná o filozofii firmy; já sice filozofii nikdy nebral jako plnokrevný vědní obor, a přestože vždy na reproduktorech oceňuji možnost zapojení bi-wiring, uznávám, že zde skutečně pro tento typ zapojení není důvod - plocha membrány středobasového měniče je poměrně malá a mikrofonní efekt odraženého zvuku se uplatní jen minimálně. Šroubovací terminály jsou celokovové a nejsou montovány v plastové vaničce, ale šroubovány přímo do zadní stěny ozvučnice. Značení svorek plus/minus je intuitivní, nicméně na jinak zajímavém a nápaditém koženém proužku (typovém štítku) je jen vytlačené a tím ne zcela dobře čitelné – při zapojování to chce dostatek světla. Toto bych výrobci vytkl, u konkurence bývají terminály ještě barevně odlišeny.
Umístění v poslechové místnosti není nijak kritické, oproti mým zkušenostem s předchozími testovanými regálovkami lze najít ideální zvukový projev snadno a rychle. A podobně je tomu i s ideálním místem poslechu, nachází se v relativně široké oblasti okolo vrcholu poslechového trojúhelníku, i poměrně daleko od něj. Podmínkou je, jak již bylo uvedeno, pouze poloha uší posluchače v rovině výškových měničů nebo níže, tehdy je zvuk lépe „propojen“ a dochází k přirozenějšímu podání basů i k lepší kresbě prostorové scény.
Natočení měničů k posluchači mi vycházelo pro optimální zvukový projev menší než přímo do poslechového bodu, viděl jsem při poslechu částečně na vnitřní strany ozvučnic. Takto jsem dosáhl nejlepšího uceleného spektra zvuku, kdy bylo slyšet i dostatek basové složky při zachování jasných vokálů a výšek. Pravdou ale je, že výšky a střední pásmo „hrálo“ dobře vždy, v jakékoli poloze reproduktorů (tedy kromě natočení beden ke zdi, na kterou jsem právě koukal :-)). A pro pořádek ještě poznámku – vzdálenost bedýnek od sebe byla kolem běžných 2m, ovšem dobrého zvuku bylo snadno dosaženo i při vzdálenostech od zhruba 1,2m až do více než 3m. Na druhou stranu, pocit „naplnění“ prostoru zvukem při vstupu do místnosti se nikdy plně nedostavil, vždy bylo třeba pro dokonalý hudební prožitek vstoupit do oblasti ideálního poslechu. Tedy shrnuto a podtrženo, Xaviany nejsou náročné na konkrétní umístění v prostoru, z tohoto pohledu jde o univerzálně použitelný produkt. Velmi chválím.
Xavian XN-125ES: rozbor
Použité kvalitní reproduktory, výhybka 1. řádu (-6dB/okt.) s výběrovými součástkami, mimořádně tuhá ozvučnice a co nejbližší umístění měničů od sebe dává potřebné předpoklady k tomu, aby Xaviany XN-125ES dostály pověsti svých předchůdců a odměnily posluchače dokonalým zážitkem při poslechu.
Ano, mohu říct, že se záměr určitě zdařil. Zvuk je v celém hudebním spektru pěkně vyvážený, charakter podání jednotlivých skladeb je neagresivní, muzikální, příjemný a velmi detailní až analytický. A s údivem konstatuji, že i docela bohatý na basy. Na basy, o kterých jasně víte, že v dané nahrávce jsou, i když fyzicky z ozvučnice nevystupují, ani vystoupit nemohou, vzhledem k malému objemu bedýnky a k až rozkošně miniaturnímu středobasovému měniči Wifa-Peerless. Přesto ale jsem basy v hudbě nijak nepostrádal, byť je spodní pásmo díky omezenému frekvenčnímu rozsahu bedny mírně zabarveno charakteristickým (ale docela příjemným) odstínem.
Měl bych nyní pár praktických bodů nasazení XN-125ES „do akce“:
Výsledky poslechu, o kterých se zde zmiňuji, jsou poplatné stáří bedniček cca 70-80hod, vycházím-li z předpokladu, že jsem dostal do rukou nové kusy, soudě podle stavu krabice. Zahoření plných 200h, jak doporučuje manuál, nejsem schopen ve vymezeném čase realizovat. Zvuk je ihned po narození beden dosti upjatý a zakřiknutý, ale už po prvních 10hod se začínají interpreti sami sobě podobat. Po zhruba 40h už nepozoruji nijak významný posun v kvalitě zvuku, ale přednes je již velmi dobře vyvážený, má lehkost, rozumnou údernost a přirozené podání. Stále se však postupně zvyšuje celkový podíl basů v nahrávce, byť jen velmi nenápadně. A já velmi doufám a fandím Xavianům, že se postupně i zbaví toho (jemného) basového zabarvení.
Dodané krycí rámečky nasazené na reproduktory podle mě zvuk vyloženě degradují, v hudbě ubude všechno to hezké, co bylo v předchozím odstavci jmenováno. Takže je doporučuji sundat, uložit do krabice, tam jim bude dobře. Důležité však je, že XN-125ES jsou navrženy pro provoz se sundanými rámečky, jak je v manuálu uvedeno. Dokonce je zde i zmínka o případném usazeném prachu na kalotách tweetrů a co s ním (nic, nechat!). Velmi tuto praktickou část oceňuji a přidávám další pochvalu.
Do třetice, středobasový měnič dociluje značných výchylek membrány, i když je celková hlasitost spíše komorní než vysoká. Aspoň se to dříve rozpohybuje a zahoří, napadne leckoho, ale důsledkem je poměrně silné proudění v okolí vyústění bassreflexu a ten tudíž nesmí být ničím jakkoli zastíněn (pozor při umístění na polici příliš blízko u stěny) – jinak se znatelně změní jak objem, tak i charakter basového podkresu.
Zajímá mě, jak je to vlastně s těmi basy, takže sahám po CD-generátoru a poslouchám stupnici sinusových tónů: do 35Hz je ticho a nic než ticho; na 40Hz je mírně slyšet jak zapracuje bassreflex, 50Hz je podobných spíš tichu než tónu, ale aspoň něco. Se stoupající frekvencí 60, 80, 100Hz intenzita plynule (podtrhuji slovo plynule) narůstá na výslednou úroveň, kde mimo mírné zvýraznění oblasti 120-150Hz je pak již celé slyšitelné pásmo až do mnou rozpoznatelných 16-18kHz vzorně vyrovnaná. Hmm, dobrý. Moc dobrý!
Xavian XN-125ES: (roz)řešení
Poslouchám na ustálené sestavě: CD/DVD player Pioneer DVD-656A + Benchmark DAC1, později připojuji i zapůjčený CD player Cary Audio CD303, vše je přepínáno v tube-preampu JH.Sound, zesíleno v modifikovaném bipolárním zesilovači Denon UPA-F88; interconnecty Perys, reprokabely OFC měď 2x4mm2, délka 3m.
Základ této sestavy jsem použil při všech předchozích testech reprosoustav, tedy Usheru 520II, B&W Signature Diamond a Kudos Cardea C1, a samozřejmě na svých Sněhulácích, takže mohu posoudit nejen zvukové kvality Xavianů, ale vlastně i poměr výkon-cena, přestože se snažím ji nikde neuvádět a pokud možno ani nekomentovat.
Tedy směle k poslechu, jak jsem si poté říkal ještě dalších víc jak 20dní…
Hlasitost je zcela srovnatelná s běžnými reprosoustavami; uváděná relativně nízká citlivost 86dB(1m) je prakticky korigována impedancí 6Ohm. Xaviany XN-125ES hrají přirozeně a s hrdou kuráží i při ohleduplném nočním poslechu, s všemi výše jmenovanými atributy a s bezvadným podáním prostoru a přesnou kresbou scény. Poslech je příjemný, hudba se line a neruší, přitom umožňuje zastavení se s tou kterou pasáží, bližší průzkum výkonu interpreta nebo muzikantů a pak zase zklidnění a celkový poslech jako podbarvení atmosféry večera. Na běžných hladinách hlasitosti se (samozřejmě) zlepší dynamika přednesu a lze daleko lépe analyzovat hudební scénu, jednotlivé nástroje a zpěvákovy emoce. Pokud ještě přidáte na hlasitosti, zvuk je stále nezkreslený, věrný, dokonce je stále i celkem příjemný, ale podvědomě se nelze ubránit dojmu, že po Xavianech chcete něco, co vám nejsou ochotny poskytnout. Tedy tichý a středně hlasitý poslech, to je firemní filozofie.
Podobně je to i s hudebními žánry – pokud si zvyknete na danou úroveň basů v nahrávce a na to, že prostě musíte poslouchat s hlavou nízko a mezi reproduktory, přijdete si na své u všech oblíbených CDček. Vyznívají tak jak je znám ze Sněhuláků, mají přirozený charakter a nejsou projevem Xavianů ani přikrášleny, ani ochuzeny. Bez rozdílu žánru – jazz, blues, pop, rock i metal, vše zní tak jak by mělo znít. Velké orchestry s komplikovanou dynamikou a tvrdé rockové skladby vyzní rovněž velmi slušně, byť se zmíněnou „neochotou“ k přednesu. A samozřejmě bez spodního basu, tento fakt je třeba občas připomenout...
Znovu ovšem opakuji – ačkoli spodní bas není přítomen, bas celkově nechybí, v nahrávce je kde má být, nebo aspoň víte kde má být. Když hudebník frázuje po strunách kontrabasu, dozvíte se vše, co vám chtěl svou hrou sdělit, jen je to poslech z malé regálovky, žádné jiné omezení. Takto dobře vyznívají skladby Pink Floyd, Goldfrapp, Marly Glen, Tootse Thielemanse, Dana Bárty, Diany Krall a dalších, pěkně zahrají Buty, Žlutý Pes, Rolling Stones atd., vlastně vše mimo abnormalit typu Anaal Nathrakh či Deicide, kde však i přesto zůstává zachován přehled ve skladbě, chybí jen basový fundament a s ním spojený náboj nahrávky.
Největší devizou XN-125ES a prvotní vizitkou je určitě přesné podání a vykreslení prostoru, cíleně dosažené použitím jednoduchých výhybek a přesahem středobasového a výškového měniče. Prostor je dokonale analyticky vystavěn, do posledního detailu (připomeňme nutnou podmínku: hlavu dolů!). Vokalisté jsou před vámi dokonale čitelní, přítomní, definovaní. Jednotlivé nástroje jsou perfektně oddělené, mají rozpoznatelný charakter a barvu. Detail a analytika, prostor. To jsou Xaviany.
Na rozdíl od testu v SV bych řekl, že je tento prostor 2D (nikoli však 3D!). Všechno se odehrává v rovině propojující zkosené čelní hrany ozvučnic. Zleva, zprava, nahoru, dolu. Ale ne dopředu a dozadu, to 125ES tak nějak „nedaly“. Tohoto pocitu jsem se nezbavil ani při použití obou dostupných zdrojů zvuku, jak Pioneer/Benchmark tak i Cary Audio, které jinak přímo vynikají 3D tvorbou prostoru.
Myslím, že toto byl moment, kdy se pro mě staly Xaviany „malými“ regálovkami – hrají sice velmi přesně, čistě, ale s jasným fyzikálním omezením. Pokud chcete opravdový „velký“ zvuk, budete muset sáhnout po (jak se často říká v jiné souvislosti) „prostorově výraznějším“ modelu, zkrátka po plnohodnotné reprosoustavě s větším vnitřním objemem a basovým měničem o větším průměru, a samozřejmě také tomu odpovídající ceně a nárocích na zesilovač. Výběr závisí nejen na vkusu posluchače, ale také akustice místnosti, ve které budou soustavy provozovány.
Xavian XN-125ES: závěr
Xaviany hrají pro někoho možná nenápadně, určitě ale pro nikoho jakkoli líně nebo mdle. V přednesu je lehkost a muzikálnost. Analytičnost, detail a přirozený projev. Občas mám pocit, že si bedničky s hudbou hrají, užívají si ji stejně jako posluchač.
Jak tedy XN-125ES znějí? Jedním slovem – neutrálně. Berte to ode mne jako třetí pochvalu.
V každém případě cítím, a s každým přehrávaným taktem si uvědomuji, že mají Xaviany určitě velký potenciál, jen stále čekám až se plně projeví – zatím jsou zde jen hojné náznaky. Jak tomu asi bude po více jak 200 hodinách poslechu?
Co k tomu říci?
Kdo dokáže docenit neutralitu zvuku, a je členem „Klubu přátel malých kubatur“, jak jsme v pozdní pubertě říkali jezdcům na fichtlech a na babetách, ten bude s Xaviany XN-125ES opravdu spokojen. Jsem si tím jist.
Co na to moje žena?
„Ten design mě teda moc nezaujal.“
Já na to: „Já spíš myslel jak hrajou, co na to říkáš?“
„Jo, fajn, ale ten design, ten mě teda nezaujal.“
PROTOŽE VÍCE HLAV VÍC VÍ, DOVOLUJEME SI ZCELA OPROTI NAŠIM ZVYKŮM DOPLNIT K TOMUTO TEXTU I "DOJEM DRUHÝCH UŠÍ":
V minulých dnech jsem měl možnost otestovat nové reproduktorové soustavy Xavian XN 125 Evoluzione Speciale. Jedná se o nejnovější verzi úspěšného modelu malých stojanových reprosoustav, který se vyrábí již od roku 1998. Tato nejnovější verze je osazena výškovým reproduktorem značky Morel s hedvábnou kalotou 29mm a středobasovým reproduktorem Vifa-Peerless s lakovanou papírovou membránou 149mm. Jako všechny reprosoustavy firmy Xavian byly i testované reprosoustavy zpracovány s příslovečnou a příkladnou pečlivostí. Ozvučnice je vyrobena z 22mm silné MDF, dýhována dřevěnou dýhou, jež je vybírána a párována, šťastný majitel výrobku má tedy záruku, že levá reprosoustava je stejná jako pravá. Uvnitř soustavy je ve štědrém množství aplikováno zatlumení desek pláty bitumenu s akusticky tlumícím materiálem. Řemeslné provedení je zcela bezchybné a naprosto se vymyká obvyklému standardu. To se týká všech detailů, počínaje provedením výhybky, přes vnitřní vodiče z postříbřené mědi v izolaci na bázi silikonu, kovový nátrubek bass-reflexu, až po použití šroubů s metrickým závitem a vlisovanou kovovou maticí. Vše je podřízeno omezení nežádoucích rezonancí, což je také ve výsledku slyšet. Podotýkám, že v 90% (nejen „dálněvýchodní“ produkce) bývá reproduktor přišroubován obyčejnými vruty…
Při testování byly uvedené reprosoustavy umístěny na stojany Xavian Classico vzdálených od sebe 1,5m. Poslech probíhal ve středně zatlumené místnosti 3,2x5,5m ve vzdálenosti cca 2 metry od soustav. Testované reprosoustavy byly zapůjčeny již "zahořené", údajně po cca 500 hodinách provozu a byly postupně připojeny ke kombinaci CD přehrávač Cambridge Audio Azur 640C jako transport, DA převodník Benchmark DAC1 PRE a koncové zesilovače Vincent SP 997 a ke kombinaci CA Azur 640C, Benchmark DAC1 PRE a zbrusu nový zesilovač Naim Nait XS. Na posledně uvedené kombinaci probíhala převážná část testu. K poslechové zkoušce jsem použil tato CD: Gene Harris a Scott Hamilton Quintet – At Last (jazz), Dire Straits – Brothers in Arms, Pavel Steidl – hudba 18. a 19. století (kytara) a Orlande de Lassus – Psalmi Poenitentiales (pěvecký sbor).
Použitá jazzová nahrávka klade vysoké nároky na reprodukční schopnosti soustav. Xavian XN 125 ES se s tímto žánrem vypořádaly na výbornou. Saxofon zněl naprosto přirozeně se všemi detaily a typickou barvou zvuku, hladce a spojitě a bez přidané ostrosti. Diskant klavíru byl vynikající. Zvuk klavíru neměnil svou barvu při přechodu od výšek k nižším oktávám, což vůbec není v těchto cenových kategoriích běžné. Basovou linku bylo možno s přehledem sledovat, celkově byl bas velmi rychlý, dynamický a kupodivu u takto malých soustav zněl sebevědomě a nijak nezaostával za ostatními částmi zvukového spektra, a to i přesto, že nejnižší oktáva pochopitelně chybí. Ocenil jsem, že bas nebyl doprovázen žádným duněním nebo nežádoucími projevy basreflexového rezonátoru. Takto dobře nastavený projev v oblasti basů je u malých reprosoustav spíše vzácností. XN 125 ES se dokázaly téměř vytratit z prostoru, takže zůstal jen plastický zvukový obraz rozprostřený i vně reprosoustav a také do výšky. Co mělo doznívat v dáli, to také navzdory Murphyho zákonům v dáli doznívalo. Dire Straits „měli šťávu“, Knopflerova kytara se nijak neschovávala, rytmické pasáže, například ve druhé skladbě (Money for Nothing), dokázaly XN 125 ES reprodukovat neuvěřitelně dynamicky (také díky schopnostem Naim XS).
Kytara Pavla Steidla zněla detailně, zvuk jednotlivých strun byl rychlý, čistý a bez náznaků dunění či nepřirozeného doznívání.
Velmi jsem byl zvědav na reprodukci vokální tvorby. XN 125 ES mě překvapily schopností reprodukovat jak celkový souzvuk pěveckého sboru, tak současně zachovat výbornou rozlišitelnost jednotlivých hlasů sboru a možnost sledování pohybu vnitřních hlasů.
Pro všechny použité nahrávky platilo, že XN 125 ES si zachovávaly i v dynamických pasážích odstup a neobvyklý nadhled a dokázaly se téměř vytratit z prostoru se všemi pozitivními důsledky na zvuk.
Na příznivém dojmu z testu XN 125 ES se nemalou měrou podílel také Naim Nait XS, ale bez kvalitních reprosoustav by se jeho schopnosti nemohly projevit. Pro zjištění náročnosti na zesilovač byly ještě vyzkoušeny zesilovače VINCENT SV-234 a ROTEL RA-05 a také dělený ROTEL RC/RB 06, všechny jmenované s výborným výsledkem. Závěrem ale je potřeba dodat, že každý budoucí majitel by měl kombinaci se svým zesilovačem vyslechnout na vlastní uši a ověřit tak že daná kombinace splňuje jeho požadavky.
Milan Masnica
K testu ochotně dodal Roberto Barletta, děkujeme za zapůjčení reprosoustav.
VIZITKA PRODEJCE aneb KDE NAKOUPÍTE
XAVIAN Electronics s.r.o.
+420 777 125 456
