Přenoskové předzesilovače od Cambridge Audio platí už dlouhá léta spolu s dnes asi nejrozšířenějšími řešeními od Pro-Ject za vynikající univerzální řešení pro milovníky analogu - za nijak vysoké pořizovací náklady totiž získáte řešení, které v solidní kvalitě stačí i gramofonům a přenoskám střední třídy, je skladné a u vyššího modelu pak dokonce podporuje i přenosky typu MC, čímž vám otevírá do budoucna cestu k postupu výše analogovým řetězcem.

Přestože v nabídce má firma více různých modelů, nás tentokrát zajímala dvojice dostupných, reflektující v designu aktuální řadu CX. Oba přístroje přichází v na pohled identickém šasi - nízkém, relativně úzkém, se spínacím knoflíkem v levé části čelního panelu (jen extra pozorné oko odhalí lehoučké zapuštění u modelu CP1), stavovou diodou vedle něj a modelovým označením a logem výrobce v pravé části.

Místo nožiček přístroj vpředu stojí na "oblouku", tak jako komponenty série CX. Největší rozdíly spatříte při pohledu zezadu - CP1 má jeden pár vstupních cinchů se zemnícím kolíkem a jeden pár výstupních cinchů. Mezi nimi se oproti předchozí generaci nachází regulátor vyvážení kanálů. Zcela vpravo je vstup pro 12V napájecí zdroj.

U modelu CP2 najdete identickou konektivitu, doplněnou ale ještě o vstup pro signál MC přenosek a logicky také o dvoupolohový přepínač zesílení. K regulaci vyvážení kanálů tu přibyl ještě volitelný subsonický filtr.

Po fyzické stránce jsou rozměrově oba přístroje naprosto identické - šířka 21,5 cm, hloubka 13,3 cm a výška 4,6 cm předurčují oba phono předzesilovač pro umístění v jakékoliv volné škvírce, stejně jako hmotnost 800, respektive 900 gramů (CP1, respektive CP2).

Předzesilovač CP1 nabízí zisk 39 dB, celkové harmonické zkreslení v pásmu 20 - 20 000 Hz pod 0,009%, deviaci od předepsané RIAA korekce jen +/- 0,65 dB, odstup signálu a šumu solidních 85 dB a separaci kanálů vyšší, než 76 dB. Model CP2 potom nabízí úplně totožné parametry, jen přesnost RIAA korekce je +/- 0,3 dB, separace kanálů 83 dB (respektive 69 dB pro MC) a odstup signálu a šumu 86 dB (respektive 72 dB pro MC).

Rozdíly pak najdete i uvnitř a to dosti výrazné - model CP2 je řešen výrazně přesvědčivěji a plně si zaslouží svou vyšší cenu. CP1 pracuje ve třídě A a vstupní část je řešená diskrétně, model CP2 k tomu pak přidává výrazně větší množství kondenzátorů, krytí nejcitlivějších obvodů měděnými bloky a třeba právě již zmiňovaný subsonický filtr.

Oba modely Cambridge CP jsme poslouchali s gramofony Pro-Ject Elemental a VPI Scout, srovnávalo se s Pro-Ject Phono Box a Naim Stageline. Poslouchali jsme přes Naim Nait XS + Naim FlatCap XS, přes Cambridge CXA80 nebo přes Normu Revo IPA-70B, ale také Marantz PM6006 či Quad Artera Play / Stereo a to přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla či Xavian Premio nebo PMC twenty.22. Použité kabely sahaly od ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black sérií nebo drátů z KrautWire Lifetime série.

Když spustil Bob James svou poctivou elektroniku v "Obsession" ze stejnojmenného LP (1986 | Warner Bros. | 925 495-1), houpavý bas vyzněl přes oba modely pěkně. Předzesilovač CP1 snad mohl nabídnout o kousek větší objem, nicméně i tak tu byla rozumná čistota a basová linka působila civilně a s ohledem na kategorii prostě slušně. Po přehození kabelů na CP2 zvuk zcela jasně poskočil kupředu a to více než značně. Elektronický bas už začal být poměrně šťavnatý a přibyla jasně i energie. Spodní oktávy už nejsou jen suše věcné, ale mají příjemnou pružnost a obecně působí i hlubším dojmem - tak jak CP1 působí jako ok pro levné gramofony, CP2 už obstojí i minimálně ve střední kategorii a třeba i s VPI to bylo použitelné řešení.

Vokál Cassandry Wilson ve "When the sun goes down" ("Traveling Miles" | 1999 | Blue Note | 7243 8 54123 1 8) byl přes model CP1 trochu zjednodušený, ale už slušně čistý, přímý, byť bychom ocenili o kousek jemnější sykavky. Po zapojení CP2 se kolem vokálu ještě rozhýbal vzduch a hlavně získal jakýsi vnitřní klid. Ne že by zpěvačce bylo najednou zázračně lépe rozumět, ale působila rázem zasazená v reálném prostoru, ne vytržená ve vakuu. Vokál navíc byl zřetelněji vydělený z hudebního celku a celkově přirozenější a plastičtější.

Na výškách byl na první poslech kupodivu výraznější projev předzesilovače CP1 - v "People Ain´t No Good" Nicka Cavea a The Bad Seeds ("Live from KCRW | 2013 | Kobalt | BS006V) byly nejvyšší tóny jaksi více posazené kupředu, ale také trochu ostřejší a tvrdší, razantnější. Po přehození na CP2 bylo jasně, že ševel činelu není jen má i nějaký průběh. Patrné bylo také celkové uklidnění a zjemnění, objevil se nadhled, byť stále bychom možná ocenili o kousek konkrétnější, pevnější tělo činelu.

Dynamiku klavíru v Chauveauově "Blanc" ("Nocturne Impalpable" | 2014 | Minority Records | MIN33) se snažil ze všech sil zvládnout i CP1 a i ten dokázal zprostředkovat slušnou část energie nástroje, byť bylo cítit nedostatek zejména v takovém tom finálním důrazu a údernosti, CP2 má výrazně větší nadhled a schopnost "dýchat" a klavír začíná být citelně velkým nástrojem se zřetelnou hmotou a vahou každého tónu a v rámci kategorie "do 10ti" těžko chtít dramatičtější důraz a dynamiku.

V "Ianouarios" Beaty Hlavenkové ("Theodoros" | 2013 | Minority Records | MIN31) se dalo dobře porovnat rozdílné rozlišení obou přístrojů. Ač i CP1 nabízí zvuk bez deky a mile čistý, soustředí se spíše trochu "neanalogově" na hlavní linky a hlavní vrstvu, nástroje trošku postrádají ten závěrečný jemný dozvuk a jsou tu trochu méně "zaříznuté" přechody mezi tóny. CP2 naproti tomu zvuk otevře a jasně rozvrství, třeba stisk klávesy u klavíru je nebývale dobře definovaný, pevný a vnímáte průběh tónu právě i včetně dozvuku. Navíc se s CP2 také už trochu začíná vykreslovat okolí nástrojů, zvuk je o (nemalý) krok komplexnější.

Velký rozdíl pak byl v podání prostoru; u "A love supreme" v podání Santany a Johna McLaughlina ("Love Devotion Surrender" | 1973 | CBS | SOPL 200) CP1 jedna sice dokázal usadit nástroje v pravolevém směru, ale bylo cítit, že zvuk přichází z reprosoustav a také tu nebyla žádná hloubka, prostě klasická, sice přehledná, ale ne příliš trojdimenzionální reprodukce. To CP2 jako by nástroje usadil na místo a donutil je zachovat uctivé rozestupy mezi sebou, vše je rázem přehlednější a vystoupí i mimo kabinety reprosoustav. Zejména díky mnohem lepší separaci máte najednou pocit vzdušnosti a přehlednosti.

Co se týká takové té lehkosti, s níž se vinyl přes předzesilovače poslouchá, tak ani CP1 není vůbec zlým řešením, pokud máte základní sestavy - tam pak i Gibbova "Fine Line" ("Now Voyager" | 1984 | Polydor | 823429-1) celkem slušně funguje, je to trochu věcné a možná trochu tenčí než by být mohlo, ale vlastně je reprodukce přehledná a smysluplná. Jakmile ale zapojíte CP2, technické parametry jdou stranou a přibude něco těžko definovatelného a to muzikálnost, přibude rytmus a hlavně zátah pěkně odspodu. S CP2 má zvuk takový ten plný a sytý charakter, který si chcete při přehrávání černých placek užít.

Přenoskové předzesilovače Cambridge CP1 a CP2 jsou slušné oba, ale CP1 je prostě rozumně provedeným základním řešením, kdežto CP2 už je opravdu radost poslouchat a bude schopen držet krok i s gramofony a přenoskami střední kategorie, navíc i na zcela identické sestavě je rozdíl znát. A protože cenový rozdíl sice není úplně malý, ale rozhodně ani není nesnesitelný, kloníme se k nápadu zapomenout na CP1 (pokud nemáte vysloveně nějaký základní gramofon, kde rozdíl nebude tak zřetelný) a udělat si radost muzikálností, bohatostí a pohodou, kterou umí Cambridge CP2 zprostředkovat na jedničku a podtrhnout tak radost z roztáčení černých placek.

Kč 6 190,- - CP2

Kč 3 490,- - CP1

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ v dané ceně těžko pořídit něco lépe hrajícího

+ civilně přirozené, čisté a klidné

+ jednoduché na použití a spolehlivé

+ možnosti regulace

ZÁPORY

- model CP1 není zase o tolik levnější, aby nestálo za to došetřit na CP2

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet