Historie britské značky PMC začíná v roce 1991, kdy se rozhodli pod těmito třemi písmeny zahájit výrobu reprosoustav Peter Thomas (do té doby pracovník BBC) a Adrian Loader (do té doby dělal u výrobce elektroniky FWO Bauch). Produkce započala aktivním studiovým monitorem a dodnes tvoří profesionální vybavení základní pilíř katalogu; monitory PMC jednoduše patří ke světovému standardu. Nedlouho po startu společnosti se objevily také domácí verze reprosoustav a v současnosti je jistě nejpopulárnější sérií ta s názvem twenty.

Když sečteme všechny vyráběné modely se značkou PMC, dostaneme se do nižších desítek, však jen samotná série twenty (doplněná v roce 2016 evoluční verzí twenty5) sestává z dvou regálovek, tří sloupků, centru a subwooferu. A podle čeho PMC poznáte na první pohled? Rozhodně podle zakloněných, štíhlých ozvučnic zvenku a podle použití ATL technologie (Advanced Transmission Line) uvnitř.

Model twenty.22 patří mezi středně velké regálové reprosoustavy, je osazen jedním tweeterem a jedním středobasem a čelní stěna je doplněná velkou mřížkou, kryjící "výdech" ATL. Vzadu pak už jsou jen dva páry robustních terminálů, spojených tenkými můstky. Kabinety jsou nesmírně štíhlé, zato hodně hluboké a vysoké, v reálu vypadají kompaktněji, než jaké skutečně jsou.

Ozvučnice jsou vyrobeny z HDF profilů pro maximální tuhost i při neohromujících rozměrech, skříň při rozměrech 41 x 18,4 x 36,7 cm (v x š x h) váží 8 kg. Povrch je opatřen pravou dřevěnou dýhou, párovanou kvůli kresbě a osazovanou na strojově obráběný korpus pěkně postaru, tedy ručně. Díky tomu jsou třeba spoje velmi přesné a vůbec celkové zpracování je velice pěkné, aniž by k tomu bylo potřeba hlubokých laků nebo leštěných ploch. Ač bez jediného zaoblení, křivky ozvučnic působí velmi dynamicky.

Použité měniče pochází z dílny PMC, protože - jak tvrdí - není pro ně možné vzít jen tak nějaký měnič z katalogů běžných výrobců. Použití transmission line vyžaduje měniče vyladěné právě pro konkrétní reprosoustavy. Tatáž péče pak platí i pro výhybku, kde je třeba jeden každý kondenzátor proměřen, zda odpovídá deklarovaným parametrům. Kondenzátory se pak párují a jeden jde od výhybky v levém kanálu, druhý v pravém - podobně jako u dýh se sází na maximální souměrnost.

Tím zásadním prkvem, který ale dělá z PMC skutečné PMC je použití Advanced Transmission Line - ti, kdož tápou co je vlastně transmission line to zkusme (hodně) zjednodušit; v zásadě jde o zatlumený "tunel", kterým putují nižší frekvence ze zadní strany (středo)basového měniče a vychází ven velkým otvorem, zatímco ty střední se ztratí v patentovaném tlumícím materiálu. Výhodou je udržení stejné polarity, takže výdech není jen přibrukujícím otvorem, ale chová se tak trochu jako samostatný basový reproduktor. Oproti stejně velkým bassreflexovým konstrukcím jsou navíc spodní frekvence hlasitější, hlubší a přesnější; jinými slovy hlubší bas z menšího objemu.

U PMC twenty.22 je efektivní délka transmission line celé 2m (!), pomáhá tak dosáhnout udávané nástupní frekvence 40 Hz (bez udání tolerance). Reprosoustavy pak pokračují až na 25 000 Hz. Reprosoustavy mají nadprůměrnou citlivost 90 dB / W / m a tu nejběžnější impedanci, tedy 8 Ohm. Měniče si dělí práci na hranici 1 800 Hz. O středy a basy se stará odlehčovaná 17 cm kónická membrána, o výšky pak kopulka o průměru 2,7 cm, vyrobená ze SONOLEXU u SEAS.

PMC twenty.22 jsme poslouchali zejména na sestavě Naim Nait XS + Naim FlatCap XS s OPPO BDP-105D jako zdrojem signálu, ale také s Norma Revo IPA-70B či Cambridge CXA80, kterým sloužil za zdroj signálu Cambridge CXC zapojený případně přes ASUS Xonar Essence One MKII. Analog zastupoval VPI Scout s předzesilovači Naim Stageline a Pro-Ject Phono Box. Krátce reprosoustavy rozehrával i Gryphon Diablo 300 s převodníkem Gryphon Kalliope nebo Marantz PM6006 s Marantz CD6006. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Xavian Permio či AQ Passion Teen. Použité kabely sahaly od kompletního setu ZenSati Authentica, přes napájení a signálové modely KrautWire z Lifetime série až po reprokabely TelluriumQ Silver a signálové TelluriumQ Black.

Ač jsou vlastně v reálu skříně twenty.22 docela kompaktní a středobasový měnič nemá nijak ohromující průměr, hlubokých tónů se od těchto reprosoustav dočkáte - má to jediné "ale". twenty.22 zcela nekompromisně vyžadují špičkovou elektroniku; tak jak "unesou" i výrazně dražší zesilovač, tak dle našeho názoru nemá smysl je zkoušet vespod probudit s méně než skvělými stroji. Budete potřebovat jak autoritu, tak rychlost, tak přesnost. To je ale asi to jediné skutečně náročné na soužití s twenty.22. Pokud vyhovíte, pak měnič podpořený transmission line zvládne v Hadenově "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) pevný a hlavně hodně citelným impulsem provázený bas, který ne úplně, ale už velmi slušně zvládne předat pocit velikosti a pevnosti kontrabasu. Spodní oktávy nejsou tvrdé, ale bas má onu anglickou suchou čistotu s lehoučkým nádechem měkkosti. Líbilo se nám, jak (jsou-li vhodně řízené) jdou twenty.22 za signálem a jak přes trochu menší váhu a "regálovou" hloubku udrží našponované, rytmické a energické spodní tóny.

Naopak středy působí v podání twenty.22 nebývale lehce a nenuceně, jako kdyby naopak nebylo potřeba je ani pobízet ven. Hlas Vince Jonese v "This is the woman" z "Moving through taboos" (2003 | Universal | VJ 356N) byl skvěle soustředěný, zakotvený v prostředku scény a zaostřený. Opět v hudbě není onen pocit obří hloubky, ale rozhodně tu najdete až monitorovou přesnost, čistotu a celkovou přirozenost, nadhled a jednoduše autenticitu - trochu syrovou, čistou a nepřikrášlenou. Proto také výrazně zazní sykavky, stejně jako krásně vyzní barva hlasu a jeho hladké, poklidné plynutí.

V Burtonově "Like Minds" ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6) byl vibrafon velký, neostýchavý a energický, až krystalicky čistý a konkrétní, ne ale přehnaně znělý či cinkavý. I tady se reprodukce nese ve jménu autenticity a jakési samozřejmé přirozenosti. Tóny jsou od sebe víc než solidně oddělené, kontrolované a velice přesné, lehké. Tóny jsou průbojné, rozhodně se za zbytkem hudby neztrácí, stejně pak reprosoustavy nakládají i s činely - byť nejsou na nahrávce nijak extra výrazné, PMC je vykreslují čistě, zřetelně a s jasným kovovým charakterem a velice dobrým rozlišením.

Ačkoliv jsou PMC twenty.22 velmi agilní (dokážete-li je tedy probudit řádným zesilovačem), dynamiku velkých orchestrů kvůli fyzikálním principům jednoduše naplno nedají. Menší smyčcové těleso, jako hraje třeba ve Vivaldiho "La Stravaganza concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) ovšem už zní velmi dobře, zejména s ohledem na rozměry reprosoustav. Pokud nicméně nesedíte od reprosoustav víc než řekněme 3 metry, pak se jejich zvuk, aniž by měl obří objem, v prostoru neztrácí a navíc dokážou díky opravdu solidnímu impulsu a celkové energičnosti zejména housle podat úžasně živě. Autorita a důraz, který způsobí přechod smyčce přes struny, se s nádhernou přirozeností přenáší do poslechového prostoru. twenty.22 nenabízí takový ten efektní vzdušný přednes, spíše monitorově akurátní, nepřikrášlený a jednoduše....normální.

Když se twenty.22 rozehrají, jejich celkové uvolněné, nenásilné, trochu suché a prostě a jednoduše přesné reprodukování přinese i prezentaci detailů velmi drobných, nicméně nijak vám rozlišení neotlouká o hlavu, takže mohou na první poslech působit svou neefektností až trochu nudně. Znáte-li ale poslouchanou skladbu dobře, zjistíte, že reprosoustavy mají velmi dobrou kontrolu, že vše je vlastně snadno a jednoduše poskládané do vrstev, že i zvuky v pozadí jsou slyšet, že vše je zasazeno do přirozeného, uvolněného kontextu a opět - je to nenásilně normální, byť to u někoho může chtít čas na docenění. Třeba ve "What a wonderful world" od Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) byly slyšet hodně výrazně nahrané, až explicitní sykavky, twenty.22 prostě nedají nic zadarmo a s jejich přirozeností jde ruku v ruce i nestrannost.

Přestože úplně plnou dynamiku velkého orchestru v Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonii s Václavem Neumannem (2006 | Octavia Records | OVCL-00259) twenty.22 (jako v zásadě žádné jiné monitory) neudýchají (to kvůli spodním pásmům), do prostoru scénu vyzářit umí. V pravolevém směru je šířka akorát, už dává pocítit velkou zvukovou scénu a stejně tak je cítit, že scéna má prostor i v předozadním směru. Vše se jaksi nenásilně poskládá, je to naprosto v pořádku a přehledné.

"Africa" od Toto ("Blu-spec CD - feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) zazněla spořádaně, precizně, byť maličko suše, ostře a tvrdě nahraný činel také ostře a tvrdě vyzníval, rytmická, utažená basová linka zase vyzněla rytmicky a utaženě. Čistý, jasný, neútočný, ale technicky přesný, precizní a monitorově čitelný zvuk je tím, co se většinou shrnuje pod trochu nevděčené slovo "neutrální".

Zjednodušíme-li to, PMC twenty.22 jsou klasické anglické monitory s maličko techničtějším, či chcete-li studiovějším laděním. Tahle věta by těm, kteří už něco slyšeli, měla naprosto stačit. Když to trošku rozvedeme, plnost a hloubka odpovídají nadstandardu v kontextu ceny a velikosti, bas je ale náročný a potřebuje řádně probudit autoritativní, energickou a velmi pevnou elektronikou (jinými slovy, na zesilovači nešetřete - čím lepší, tím víc si PMC užijete). twenty.22 umí krásné, monitorově čisté a přesné střední pásmo a také neméně čisté, jasné výšky. PMC twenty.22 stojí také na kompaktním půdorysu, takže budou v běžném interiéru méně nápadné, než je běžné a vůbec - po všech stránkách se s nimi žije naprosto nenásilně a přirozeně, když jim dovolíte ukázat co umí a je jedno, zda je to potichoučku nebo pěkně nahlas. Jednoduše - anglický monitor v kostce.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

U twenty.22 je vidět, že nástup basů je poměrně strmý, někde u 50 Hz si spodní frekvence jen tak pobrukují, na 60 Hz už máte ale plnou energii. Až někam do 10 kHz pak je pásmo solidně rovné a bez problémů zapadne do běžné tolerance +/- 3 dB, výšky mají ale, jak se zdá, překvapivě hodně energie - při poslechu se jí tolik rozhodně nezdá.

Impedanční charakteristika je pak spořádaná, byť v oblasti přechodu pásem je vidět velký peak a celkové položení křivky napovídá spíše o 4 Ohmové impedanci, než udávané 8 Ohmové (což odpovídá současnému trendu udávat jakýsi průměr, ne nejnižší hodnotu). Spojíme-li ho s náročnějším průběhem elektrické fáze (která je od úrovně přechodu nad schopnostmi našeho měřícího systému, proto je v grafu vidět chyba), je naprosto jasné, že na kvalitě, stabilitě a energii zesilovače nesmíte šetřit.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 82 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ přesný, čistý zvuk

+ celkově nenásilné, autentické a nepřikrášlované podání

+ vynikající basový impuls

+ i potichu zůstávají stejné

+ pevný, monitorově přehledný prostor

ZÁPORY

- opravdu velké nároky na elektroniku, zejména v basech

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Luxusni-Elektronika.cz | www.luxusni-elektronika.cz 

fSdílet

Tweet