„Všechno to začalo v Abbey Road", praví motto na hlavní straně webu firmy Studio Connections. Podtitulem jejího názvu je pak stejně výstižné heslo „profesionální kabely pro milovníky hudby". Za touto značkou stojí pánové Michael Whiteside a John Dunkerley, první je již téměř tři desítky let špičkovým návrhářem a nahrávacím techikem, druhý pak již více než tři dekády konzultuje veleznámé firmě Bowers&Wilkins a nahrál na 1 000 desek s klasikou.
To rozhodně není špatný základ, jak jistě uznáte. Značka Studio Connections, respektive tehdy zatím jen její produkty, vznikly při poslední přestavbě studií EMI Abbey Road, protože tohle patrně nejdůležitější a nejznámější studio na světě nebylo spokojeno s žádným z dosud prodávaných kabelů. Londýnská studia se rozhodla k nejméně kompromisní cestě – nechat vytvořit kabeláž přesně na míru svým potřebám a standardům, k čemuž se dostali právě výše zmínění pánové, hlavně pak Michael Whiteside. Právě on je tím člověkem, který si hrátky s kabeláží, respektive celou technikou vyzkoušel již při přestavbách v letech 1996, 2000 a 2004. A co je nejlepší, všechny kabely se značkou Studio Connections vyrábí právě a jen on, navíc ručně a před finálním zabalením je ještě kompletně otestuje a přidá vám testovací protokol. Trochu to připomíná vášeň A.J van den Hula pro přenosky, kde cívky svých zamilovaných kousků také ještě v pokročilém věku motá.
Základním pilířem filozofie značky je tvrzení, že když bude signál klidný a nerušený i hodně vysoko nad prahem slyšitelnosti, tak teprve pak dosáhneme klidu a uvolněnosti. Whiteside tu není příliš konkrétní, ale v principu jde o fázovou koherenci, díky níž máte pocit „rychlého" zvuku. To ale podle Studio Connections není vše, neméně velkou porci energie věnovali v Anglii také izolaci vodičů. Přestože používají „obyčejný" polyetylen, jsou ho dvě vrstvy a mají k tomu rozumně znějící důvody. Primární vrstvu tvoří pěnový polyetylen, který absorbuje menší část elektrického signálu, než jeho plná varianta. Ta tvoří druhou vrstvu izolace, společně nabízí konzistentní elektrické parametry v jakékoliv délce, což – jak tedy tvrdí Michael Whiteside – není prý jev tak samozřejmý, jak bychom čekali.
Soustředění na fázovou dokonalost je znát i z volby materiálu a jeho finální podobu. Jde o tradiční kroucený kabel, protože výrobce tvrdí, že důležitá je celková vnější plocha, hlavně kvůli takzvanému „skin efektu". Díky tomu vodiče z kombinace bezkyslíkaté mědi vysoké čistoty a stříbra excelují hlavně na nejvyšších kmitočtech a poskytují tak nejlepší, nepřekvapivě, fázové sladění. Možná jste se již koukali, zda jste nepřehlédli informace o materiálu stínění – je to jednoduché, žádné tu není. Kabely z Abbey Road totiž tak nějak neřeší nakumulované rušení, neb jeho většina se prý stejně vyruší pozitivním a negativním vodičem, takže důležitější je co nejnižší kapacita kabelů – a odstranění stínění pomáhá právě kapacitu dramaticky omezit.
Je fakt, že kabely z Abbey Road si nehrají na žádnou technologickou revoluci, nesnaží se nikde tvrdit, že přináší nějak zásadně inovativní přístup a je pravda, že je to přístup sympatický. Pánové ze studií zjevně vědí, co jim v praxi funguje a co ne, proto například doporučují maximálně se věnovat uzemnění celého systému, využívají znalosti fyzikálních zákonů a staví i kabel jako komplexně se chovající systém, v němž vše souvisí se vším. Doporučujeme přečíst mimo jiné i jejich technologické povídání, rozvádějící námi popsaná fakta: http://www.studioconnections.co.uk/Tech/Cable1.html (v angličtině).
Měli jsme možnost chvíli žít se signálovými kabely Studio Connections Reference Plus s RCA konektory. Černobílé provedení drátů v průhledném obalu je jednoduše sexy, o tom žádná. Relativně malý průměr drátu a vysoká ohebnost vám v domácím prostředí také budou spíše pro radost. Stejně tak „naše" koncovky Bullet Plug plně odpovídají jak cenové třídě, tak nárokům na maximální pohodlí, neb pevně a snadno zapadnou na nejobyčejnější, i na robustní RCA konektory.
Kabely Abbey Road Studio Connections Reference Plus RCA jsme měli zapojené mezi Naim Nait XS a Naim CD5si, soulution 530 a soulution 540, NAD C370 a Pioneer BDP-LX71, mezi Burmester 101 a Burmester 102, ale také mezi Musical Fidelity M8 PRE a M8 700m. Porovnávali jsme s KrautWire Guru SX, Eagle Cable Condor Blue 3.1, QUAD QA-900 a Monster M1000i.
Klavír a kontrabas v „Largo du Concerto No 5" v podání Simone Dinnerstein („Cabasse La Collection" | SACD vrstva | 2011 | SONY | 88691918262) na všech sestavách po připojení propojovacího kabelu Reference Plus obohatil bas a to jak objemově (najednou ho bylo více), tak co do přesnosti (definice byla nejvýznamnějším přínosem kabelu, najednou byly tóny mnohem lépe kontrolované, konkrétnější a energičtější). Čitelnost nejspodnějších znějících oktáv se skokově zlepšila, přitom ale podobný, i když ne tak markantní vliv měl kabel i na rozlišení středního a nejvyššího pásma; bez příkras se najednou zkonkrétní i velmi subtilní detaily.
Podobně signifikantní a zásadní nárůst sebejistoty při reprodukci basu jsme zaznamenali i na jiné skladbě z výše zmíněného sampleru – hip hopové „Bye Bye" francouzského rappera Menelika. Impuls a timing klouzající elektrické basy s velmi dominantní pozicí získá pevnost a tah na branku, tóny se přitom nijak nevydělují z okolní hudby, naopak pocitově se integrují s ostatními pásmy o to lépe. Pocit vyčištění provází i Menelikův vokál, stejně jako hlas jeho vokalistky.
Velmi zajímavý je pocit rychlosti, jako kdyby po zapojení kabelu Studio Connections zvuku něco přestalo klást odpor a ten se tak mohl naplno rozletět. „Flim Bob Didley" z disku „Vintage BB´s" od Flim & The BB´s (1991 | dmp | CD-486) svádí svou čistotou a prostotou hrubostí a agresivity k vysokým hlasitostem, je vysloveně radost poslouchat ten hladký, čistý zvuk. Je zvláštní, že se jen velmi obtížně hledají slova pro jakoukoliv charakteristiku tohoto kabelu – prostě jako kdyby nebyl. Je vlastně studiově přesný a naprosto transparentní, vlastně až trochu „nudně nijaký", takže díky němu o to výrazněji prosakuje charakter propojené elektroniky. Dovedeme si představit i situaci, kdy hrubší, ostřejší zvuk bude nepříjemný, protože ho Reference Plus prostě vezme takový, jaký dostane.
Na mnoha systémech má sklony k hrubosti a říznosti celé album „Clangers and mash" od Gwyneth Herbert (2010 | Naim Edge | naimcd137). Ne tak s kabelem Studio Connection Reference Plus. I když dává najevo případné přibroušené hrany a pronikavější tóny, jakýmsi kouzelným způsobem nejsou agresivní, nepříjemné, jsou to prostě definovaná fakta. Celek je také velmi uvolněný a opět tu nelze nepochválit výjimečně perfektní kontrolu spodních oktáv. Basa je velká, plná a velice svižná a téměř dokonale suchá.
Tendence k analytické přesnosti ukazuje Studio Connections také ve středním pásmu – „The Queen and the soldier" z výběrové desky „Tried and true" od Suzanne Vega (1998 | A&M | 540 945-2) táhne jasná, naprosto samozřejmá akustická kytara, téměř cítíte její rezonující korpus a znělé struny, na druhou stranu jsou ale díky mimořádné transparentnosti také zdůrazněny nedokonalosti nahrávky. U vokálu tak cítíte, že trochu schází pocit skutečných úst, která ho vydávají, že jaksi visí ve vzduchu. Ukazuje to ale na množství informací, kterými vás kabel umí zásobit.
Skutečně špičkovou nestrannost a vyrovnanost kabelu prokázala také „Ask a woman who knows" od Natalie Cole („KEF Ultimate Resolution Demonstration Disc 2" | 2010 | Universal | 4803148). Plné tóny, vše perfektně srozumitelné a přehledné, plastické. Máte jednoduše pocit, že ono „ultimativní rozlišení" tu skutečně platí.
Ani velmi komplexní signál, jakým je třeba Elgarova „Enigma Variations" ze sampleru s plody spolupráce Bowers&Wilkins a londýnských symfoniků, Studio Connections Reference Plus nezaskočí. Kabel subjektivně v ničem neomezuje dynamiku skladby ani jednotlivých nástrojů, ale je tu znát, že se nesnaží o ultra přesný přednes, ale právě spíše o komplexní přenos hudby jako celku, o uvolněnost a přirozenost. Vše je sebevědomě vykreslené, důrazné jak má být a působí naprosto nepřehnaným a „správným" dojmem, stejně jako velmi věrně prezentuje barevnost jednotlivých nástrojů.
Propojovací kabel Studio Connections Reference Plus RCA je velmi podařeným mixem studiových kvalit a domácí „použitelnosti". Jakkoliv se ani náznakem nesnaží o cinkavý, muzikální nebo pěkný přednes, není to striktně suchý a chladný zvuk. Dominantní charakteristikou kabelu je rychlost (a také transparentnost) a vyrovnanost, pocitově průchozímu signálu neklade žádný odpor a přednes je tak lehký a jistý. Je tu znát ladění studiového rutinéra s mnohaletou praxí, který touží slyšet prostě jen to, co mu elektronika servíruje – a přesně toho se dočkáte od kabelů Studio Connections, samozřejmého a věrného přenosu signálu tak, jak ho (ne)ovlivní připojená elektronika. Nic míň, nic víc, což znamená i přes relativně vysokou cenu kabelu vynikající hodnotu, věrnou ideálům high fidelity.
Kč 19 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velmi věrný a přesný přenos signálu
+ transparentní
+ rychlý, čistý zvuk
+ vyrovnané pásmo
ZÁPORY
- nesnaží se o muzikálnost nebo prostě „příjemnost"
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz
