Kdo jiný, než dost možná nejznámější (a jeden z největších) výrobce hi-fi kabeláže na světě, tedy americký AudioQuest, by měl mít v nabídce kabely i z doposud téměř neprozkoumaných oblastí, které asi i z tohoto důvodu budí mezi posluchači nebývalé vášně. Jde o kabely ethernetové, u kterých podle mnohých prostě není technicky možné, aby měly na reprodukci jakýkoliv vliv, zatímco jiní říkají, že jsou stejně užitečné, jako třeba kabely optické či koaxiální a slyšet prostě jsou.

Že slyšet prostě jsou, to si rozhodně myslí i právě AudioQuest, který má v nabídce rovnou pětici modelů a to od těch, které stojí „pár korun“ až po ty, které stojí už pěkně tučné peníze – jako třeba LAN kabel z řady Diamond.

Ethernetový kabel Diamond stojí na vršku zmíněné nabídky a je to na něm vidět. Za své peníze dostanete mezi 0,75 a 12 metry pěkně zpracovaného kabelu v černém opletu s bílými proužky a bytelnými koncovkami.

Jako materiál zvolil AudioQuest čisté stříbro s úpravou Perfect-Surface, což by prý mělo znamenat, že mezi jednotlivými vlákny vodiče nebudou žádné interakce, což – opět dle tvrzení AudioQuest – největším zdrojem rušení u kabelů. Jako izolace vodičů je použit polyetylén s vysokou hustotou.

Na koncovkách pak najdete nakreslené šipečky, takže je zřejmé, že i zde AudioQuest ctí svůj princip směrovosti kabelů.

Výrobce pak přenáší i další konstrukční principy ze svých signálových kabelů běžných typů. Třeba třívrstvý systém stínění s firemním řešením NDS pro odvod rušení. Konkrétně jde o systém běžného stínění a „stínění pro stínění“, tedy metalické vrstvy, do níž je odváděno rušení namísto běžného odvodu do zemnění. Stínění kombinuje kov a syntetickou vrstvu na bázi uhlíku.

Samozřejmě tu nesmí – jako u všech drahých kabelů AudioQuest – chybět systém polarizace dielektrika. 72V krabička systému DBS zajišťuje podle vyjádření výrobce snížení rozdílu fázového pousnu pro různé úrovně signálu a různé frekvence. S ohledem na to, jaký je princip přenosu signálu v ethernetovém kabelu by ale zrovna toto řešení příliš velký vliv mít nemělo. Součástí tohoto řešení je také „past na radiofrekvenční rušení“, pocházející z napájecích filtrů Niagara a která má zajistit, že RF rušení nepronikne do signálových vodičů.

Ještě jsme nezmínili to, že Diamond má certifikaci CAT7 standardu, takže (jakkoliv to AudioQuest explicitně neuvádí, stejně jako vlastně žádné technické parametry) každý vodič musí být plně stíněný a zvládat přenos rychlostí 10 Gbps na frekvenci 600 MHz. Vodiče také musí být kroucené.

AudioQuest Diamond RJ/E jsme zkoušeli zejména na hlavní sestavě, tj. s Xavian Quarta Evoluzione na Métronome DSC1, Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a kompletní kabeláži Nordost Heimdall 2. Právě za ethernetový kabel Heimdall 2 jsme zkoušeli AudioQuest prohazovat, hlavně jsme ale zkoušeli zcela standardní LAN kabel z pár desítek korun. Součástí řetězce byl jen standardní switch a obecně veskrze úplně běžné IT vybavení.

Je zvláštní, že jakkoliv by podle logiky mnohých neměl kabel na tomto místě v řetězci mít vůbec žádný vliv, kupodivu ve srovnání s obyčejným supermarketovým kabelem rozdíl uslyšíte – nalijme si ale čistého vína, výměna napájecích, reproduktorových nebo i signálových kabelů poskytuje výrazně větší rozdíly a ethernetový kabel byste měli řešit jako poslední třešničku na dortu svého streamovacího řetězce a to ještě v kontextu sestavy, která je tomu adekvátní.

V Dukeově „Say that you will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) basový základ zazníval s bohatostí a pocitem až poměrně dost velké objemnosti a exponovanosti, nicméně basy byly syté a konkrétní, s výborným pocitem rytmičnosti. Bas má drajv, sílu a důraz, což přispívá k pocitu celkové energičnosti.

Také vokály se zdály být poměrně exponované, zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl chvílemi vlastně až trochu moc explicitně rozkrytý, jasný, tvrdý a někdy až řízný. I tady je znát, že střední pásmo nepostrádá tučnost, pocit sytosti a energičnosti je jakoby až důležitější, než prezentace nejjemnějších detailů.

Dobrý balanc vykazovaly výšky v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) – jsou i díky naznačenému stylu reprodukce poměrně bryskní, tedy rychlé a jasné, poměrně tvrdé, ale vlastně odpovídající nahrávce, která má své produkční limity. Přes opět značkou míru celkové živosti a energičnosti se ale nezdálo, že by se zvuk do uší zadíral, byla pouze odhalena nahrávka samotná.

Bytelný a robustní zvukový projev slušel bicí soupravě v Brufordově „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) – bicí zní rázně, mocně, je to „spousta zvuku“ a spousta těla, je to valivý, mohutný zvuk, přitom ale nepostrádá definici, není to jen svévolně bublající masa, nýbrž konkrétní, jakkoliv trochu rozmáchlý nástroj s různými odstíny a jasným ohraničením. Není to takový ten audiofilský zvuk, napjatý a rychlý jako výstřel, je to plnokrevný a pulsující přednes.

Navzdory jisté vrstvě pompéznosti a šťavnatosti, která je poměrně často k zaslechnutí u amerických výrobků, nabízí Diamond RJ/E také výtečné rozlišení. To je hlavní změna, které si všimnete – třeba na kytaře v „Bensusan“ z Hedgesovy desky „Aerial Boundaries“ (1984 | Windham Hill Records | 01934110322) je znát, že jemné éterické dozvuky jsou jasnější, zaostřenější, že zvuk jednotlivých strun je při brnknutí lépe oddělený a celkově je čitelnost lepší.

Pokud se nějak změnila v celkovém dojmu Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24 / 96), tak byla celkově uklidněnější, i když nepřišla o své rockové kouzlo – je tu spousta tlaku ve spodních a středních frekvencích a pěkná disciplína na horním konci pásma, na druhou stranu s nadhledem je také znát, že zvuk je tak trošku „jedna velká hromada“, která se valí kupředu.

Drahé „IT“ kabely dnes budí kontroverzi – nicméně ne nepodobnou tomu, jak před lety posluchači pochybovali o vlivu třeba napájecích filtrů, jiných kabelů, ještě dříve o rozdílnosti CD přehrávačů a vůbec můžeme patrně s klidem říct, že tu platí pravidlo jako u jakékoliv jiné technologie. Část lidí si ji ihned nadšeně osvojí (i kdyby na just neměla fungovat), část lidí ji alespoň zvědavě vyzkouší a následně zavrhne, protože k životu skutečně potřeba není a část proti ní bude z kdovíjakého přesvědčení horovat. My doporučujeme být někde mezi první a druhou skupinou – ethernetový kabel Diamond RJ/E od AudioQuest skutečně ke štěstí nepotřebujete a na dvou ze tří redakčních sestav jeho přínos byl zcela neproporční pořizovací ceně, ale na hlavní sestavě už rozdíl oproti „obyčejné“ tkaničce z nejbližšího počítačového obchodu slyšet bylo. Jestli je tak velký a tak zásadní, aby ospravedlnil celkem zřetelnou cenu, to je čistě na vás (a v nabídce značky je řada dostupnějších řešení, pokud chcete začít své seznamování přijatelněji) – obecně ale jako třešnička na dortu v sestavě za vyšší stovky tisíc korun a miliony korun bez uzardění patří.

Kč 25 990,- / 0,75m

Kč 41 590,- / 1,5m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi pěkné zpracování

+ subjektivně jsme vnímali rozdíl mezi „obyčejným“ a tímto kabelem

+ zdálo se, že zvuk je pevnější a bohatší

ZÁPORY

- cena už rozhodně není nízká, zejména v kontextu toho, že jde o doladění systému

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet