Americký Klipsch je jedna z těch nejznámějších firem na trhu s reprosoustavami, nakonec Paul W. Klipsch začal „hrátky“ s prvními hornovými konstrukcemi bezmála před 100 lety. V arkansaském Hope se dodnes vyrábí řádka tradičních hornových konstrukcí, které stále staví na základech původních modelů Paula W. Klipsche. V portfoliu má nicméně značka i modely pro moderně smýšlející posluchače, v řadě Heritage Wireless se kombinuje tradiční estetika s aktuální funkčností.

Nejnovějším přírůstkem do této řady je model The Fives (navazující svým způsobem na obdobné The Sixes) – jde o kompaktní regálové reprosoustavy, které nicméně fungují jako kompletní audio systém.

Tradičně koncipované ozvučnice z MDF profilů v matném černém laku (nebo pravé ořechové dýze) mají čistě pravoúhlé tvary, přední i zadní panel jsou lehce zapuštěné, ten přední je krytý oku lahodící mřížkou v retro duchu. Pokud ji sundáte, uvidíte trochu účelný „hrbolatý“ povrch a dvojici zapuštěných měničů – nahoře v horně zasunutý tweeter, tradiční to firemní recept, dole středobas v podstatně skromnějším, přesto stále zřetelném zvukovodu.

Reprososutavy jsou dobře skladné – s váhou 5,35 kg u aktivního kanálu a 4,85 kg u toho pasivního nezatíží ani běžnou poličku, s výškou 30,5 cm, šířkou 16,5 cm a hloubkou 23,5 cm budou nicméně potřebovat možná spíše vlastní stojan nebo místo na komodě či stolku.

Spíš tam budou patřit i díky tomu, že na zadní straně ústí bassreflexový otvor. Pod ním je na pasivním kanálu jen čtyřpinový šroubovací konektor, kterým proudí signál ze zesilovačů v aktivním kanálu – ten má na zadní straně velkou desku s napájecí zásuvkou, elektronikou i veškerou konektivitou, stejně jako má na horní straně dvojici robustních otočných prvků, která vypadají snad až příliš muskulaturně, ale jsou praktická – snadno vyberete vstup i upravíte hlasitost, pokud se vám nechce používat dodávané dálkové ovládání.

Konektivita je pak příkladná. Je tu jeden pár cinchů, které lze přepnutím páčky proměnit z linkových na phono vstupy pro MM přenosky, je tu 3,5 mm analogový vstupní jack, je tu mono výstup pro subwoofer. Z digitální sféry tu najdete i HDMI pro využití zpětného audio kanálu, je tu vstup optický a USB pro přímé spojení s počítačem. Pokud se vám chce, můžete zde také šoupátkem zvolit, že primární reprosoustava bude levá namísto pravé, je tu také párovací tlačítko pro Bluetooth připojení. Možná by tu mohla být i Wi-Fi / ethernet, nicméně The Fives nemají ambice vykrýt audiofilské potřeby – jde stále spíše o lifestyle na úrovni.

Titanový vysokotónový kompresní reproduktor je zasazený v typickém firemním zvukovodu, kterému Klipsch říká 90° x 90° Tractrix Horn a který má konstrukci z tvrdého plastu, stejně tak má proměnlivou geometrii. Doplňuje ho klasická kónická membrána s průměrem 11,5 cm, vyrobená z papírového kompozitu.

Uvnitř hlavní skříně tepe elektronika, kterou si v Klipsch navrhli sami. Pracují ve třídě D, jsou tu celkem čtyři moduly, takže jde o praktický bi-amping a nabízí výkon 60 Wattů pro každý ze středobasů a 20 Wattů pro každý z tweeterů.

Řízení hlasitosti a další praktické úkony má na starosti výkonný digitální signálový procesor, sloužící také jako virtuální frekvenční výhybka. I díky tomu nabízí Klipsch podporu vysokého rozlišení až do 24 bitů / 192 kHz (ačkoliv na DSD nebo MQA můžete zapomenout). DSP se stará tako o dynamické ekvalizaci basových oktáv, takže při tichém poslechu přidává jejich objem a při hlasitém zase řídí středobas tak, aby se nepřetížil. Stojí za zmínku, že The Fives spolupracují také s aplikací Klipsch Connect, v níž by měly být k dispozici různé profily pro úpravu chování basového rozsahu.

Klipsch udává frekvenční rozsah The Fives na 50 – 25 000 Hz (+/- 3 dB), jediný další validní údaj systému je maximální akustický tlak 109 dB (celý pár na vzdálenost 1 m).

Klipsch The Fives jsme poslouchali ve velké poslechové místnosti (v té malé jim bylo už při hlasitostech kolem 80 – 90 dB na poslechovém místě trochu těsno v oblasti basů) a to proti sestavě OPPO UDP-205 / Norma Revo IPA-140 / Xavian Quarta, napájeno bylo vše včetně Klipsch přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno kabeláží Nordost Heimdall 2 – více o používaným příslušenství, kabelech a všem ostatním se dozvíte v pravém sloupci -->.

Hned po prvních hlubokých tónech v „Hiccups“ (Harry Sacksioni | „STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) vás doslova zarazí (ve vnímání i do sedačky) výrazný bas, těžký, ale autoritativní, pulsující a tepající, s váhou a důrazností rozjeté lokomotivy – to je něco, co od takhle malých reprosoustav tak úplně nečekáte. The Fives si zakládají na tom, aby vám ve spodních oktávách podsunuly pořádnou porci energie a přestože bas reprodukci tak trochu dominuje, je šťavnaný, má tlak a přitom má v kontextu kategorie férovou čitelnost a je tu rozumné množství informací, nejde jen o prosté temné hučení.

Intenzita ale vlastně nepovolovala ani u středního pásma, také hlas Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) byl živý, intenzivní a hodně energický, možná až trochu tlačící na pilu. Tento styl nicméně vzbuzuje a podporuje ten „live“ pocit, zřetelnost a srozumitelnost jsou slušné, zvuk působí organizovaně a ve svém nebojácném objemu a dopřednosti je i slušně otevřený. Přesto by možná hlas v kontextu ostatních nástrojů zasloužil ještě krůček kupředu, ale není to nic, co by byl v dané ceně problém.

Nepřekvapivě také vysokotónový měnič umí být důrazný a intenzivně energický, jak ukázaly činely v „La Rosita“ (Ben Webster & Coleman Hawkins | „Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2). Naštěstí má ale zjevně DSP nastaveny dostatečné mantinely, aby nejvyšší tóny ani při vysoké hlasitosti nebyly ostré nebo příliš studené, takže činel má slušnou čitelnost (byť ne kdovíjaké jemňoučké detaily) a z pohledu barvy kovu jsou The Fives v kategorii hezkého hi-fi. Je to lehce efektní, zvonivý zvuk, ale nijak vulgárně, naopak jde o takové živější, ale stále příjemné ladění.

Parádní jsou pak The Fives tam, kde jejich energie podtrhne skladbu samotnou (nebo třeba filmový efekt), jako u dynamických bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad v masteringu od STS Digital („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158). Mohutné rány tu doslova zatřásly sedačkou, energie je opravdu požehnaně, je to hotový ohňostroj důraznosti, váhy, objemu a i když je tu jasně patrný akcent na basové frekvence, zážitek je to veliký (a to i doslova). Kompliment si The Fives zaslouží za naladění DSP, které tohle všechno umožní, ale přitom chytře udržuje středobas pod dostatečnou kontrolou, takže nehučí, ale nabízí slušně strukturovanou a organizovanou reprodukci.

The Fives patří svým stylem ke spíše „našlápnutějším“ systémům, jejich ambicí tak jistojistě není audiofilský rozbor nahrávek s přesným rozvrstvováním informací nebo rozkrýváním těch nejdelikátnějších dozvuků. To potvrdila „Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130), která se na první poslech zdá být vcelku jednoduchá, ale čím vícekrát ji slyšíte, tím víc a víc a víc a víc a víc informací v ní zaznamenáte. The Fives předaly spíše ten celkový „live“ dojem, ten jistý šum v pozadí (ale už tak úplně neukázaly, odkud ten „šum“ pochází, že jde třeba o mluvící hosty nebo cinkající porcelán). Nutno jim přiznat, že při střední a vyšší hlasitosti se jejich reprodukce otevře o další krok. Celkově ale umí protlačit svou živostí ten koncertní feeling a vlastně nemáte potřebu hloubat nad nějakými nuancemi.

Snad díky hornovým výškáčům, snad díky něčemu jinému jsou The Fives mírně citlivé na to, jak stojí v prostoru. Optimální pravolevou pevnost a přehlednost spolu s lehkým vjemem hloubky dostala „Dream about you“ z desky „STS Test Demo CD Vol. 1“ (2014 | STS Digital | STS-6111134) až po pár minutách experimentování s natočením (ne úplně rovně, ne úplně na ucho), ale třeba i se vzdáleností od sebe (vzhledem k množství energie je větší rozestup na místě). Scéna je pak posazená vlastně docela daleko směrem ZA reprosoustavy, ty fungují jako její orámování co do šířky a nemáte už pocit, že zvuk se line z nich, ten se odehrává skutečně za nimi.

The Fives by mohlo dobře charakterizovat třeba i to, že dokážou dát drajv a šťávu i nahrávkám, kde vlastně původně úplně není a dokážou zachovat (spíše až vyzdvihnout) plnost a tah na branku tam, kde je. Šlapající a tu a tam pěkně výbušná „Breaking Silence“ ze stejnojmenného alba Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) měla hřmotnou sílu amerického motoru V8, bylo to efektní, ale v dobrém slova smyslu – poslech je zábavný, bohatý a neúnavný, víte, že je to na efekt, ale přistoupit na tuhle hru je zábava. Z pohledu určení takového produktu, jakým The Fives jsou, plní co mají a to výtečně.

Klipsch The Fives jsou dalším krokem směrem, v němž se americká firma zjevně docela pěkně našla – nabízí estetiku poloviny 20. století, ale vyhoví technologickým nárokům století 21. a zároveň nabízí zvuk charakterem pro každého a kvalitou na úrovni, které není cizí slovo „hifi“. Klipsch si tu nehraje na frekvenční vyrovnanost, ale spíše na wow efekt „velkého bum z malého boxu“. Je to vlastně další důkaz toho, kam až dospěly aktuální technologie v audio světě, kdy z kompaktních regálových reprosoustav dostanete objem, energii, drajv a dynamiku, kterou byste před 20 lety museli draze skládat v děleném systému. The Fives nejsou audiofilská bedna, ale je to systém, který parádně a zábavně obslouží běžnou domácnost za běžného dne s běžnými audio-vizuálními nároky a to za běžně zaplatitelné peníze – Klipsch tu trefil hřebíček na hlavičku a parádně spojil svět lifestylu se světem hi-fi.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odezva The Fives má patrné zvlášní artefakty / propady na 180 Hz, 400 Hz, 750 Hz a 1 500 Hz. Nejde o přesně harmonické frekvence, ale pravidelnost je relativně nápadná. Jde možná o nějaký produkt automatické kompenzace vnitřního DSP nebo možná i výsledek nějaké chyby v digitalizaci analogových vstupů. Z pohledu frekvenční vyrovnanosti je jasně patrný veliký, ale úzký peak na 50 Hz (opět pravděpodobně dílo DSP v kombinaci s bassreflexem), díky čemuž zní The Fives tak mohutně jak zní. Nebýt zmíněných propadů, frekvenční křivka by od 60 do 20 000 Hz vlastně byla docela pěkně vyrovnaná. Je na ní patrná tendence k rostoucí energii směrem k vrchnímu konci spektra – rozdíl mezi 2 a 18 000 Hz je zhruba 5 dB. Po metě 18 000 Hz pak energie celkem strmě klesá, horn také vykazuje od cca 12 kHz značkou směrovost a velký úbytek energie. Podle tvaru frekvenční odpovědi budou The Fives ideální nikoliv v přímé ose, přesto ale lehce natočené směrem k posluchači.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 22 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ univerzální konektivita

+ šlapající a plnotučný bas

+ celková zábavné ladění

+ skvělé na „efektní“ filmy, pop, rock,…

ZÁPORY

- basu je disproporční

- nejsou úplně nenáročné na správnou pozici v prostoru

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet