Harbeth, to je sympaticky svá firma, sídlící v Haywards Heath ne úplně daleko směrem na jih od Londýna. Počet zaměstnanců dodnes ukážete jen za pomoci prstů na rukou, nedělá si hlavu vlastně vůbec s ničím a je autenticky anglická, jako kdyby vypadla z poloviny 20. století. Snad i proto je uvedení nového modelu téhle značky něco jako oslava kulatin - prostě událost s velkým U, které je škoda se nezúčastnit, protože za svůj aktivní život se mnoha takových nedočkáte. Doslova.
Alan Shaw, aktuální "velitel" firmy a ten, který udává konstrukční směr, nedávno přišel s inovací druhého nejrozměrnějšího firemního modelu, kdy se k názvu Super HL5 přidal přístavek "plus". Mimochodem, model HL se jmenoval už úplně první produkt firmy v roce 1977 a šlo o vůbec první reprosoustavy s polypropylenovou membránou. Ale zpět k Super HL5 plus, inovovanému modelu, druhému ve firemní hierarchii.
Na první pohled byste nový model od starší generaci nepoznali. Stále jde o starou dobrou designovou variaci na krabici od bot, jde o cosi, co nelze nazvat než krásným úslovím "anglická krása" - ostatně, podívejte se na průměrné britské venkovské děvče a bude vám jasno, o čem se vede řeč. Super HL5 plus jsou tak rozhodně jedny z největších regálovek na trhu, svými ostrými hranami a průzvučnou černou mřížkou přes celou čelní stěnu nijak neskrývají rozměry 63,5 x 32,2 x 31,2 cm (v x š x h) s vnitřním objemem 50 litrů. Možná v tomhle objemu překvapí hmotnost 15,8 kg - ta sice není zanedbatelná, ale rozhodně ani nijak dramatická. Může za to hlavně firemní filozofie takzvané "thin-wall" konstrukce z tenkých MDF panelů, přední a zadní stěnu lze i demontovat. Vlastně jde stále o původní myšlenku starého dobrého BBC monitoru, který si Harbeth (a desítky dalších ostrovních značek) vzal za svůj původní vzor.
Super HL5 plus tak nejsou vyslovenou ozdobou interiéru, byť se to do určité míry dá vyladit elegantním stojanem - člověk by až nevěřil, kolik firem vyrábí stojany, určené přesně na rozměry Harbeth. Pokud však na eleganci nedbáte, můžete z Harbeth Super HL5 plus klidně sejmout i zmiňovanou průzvučnou mřížku. Výrobce ale říká, že právě ona pomáhá zlepšit disperzi zvuku a doporučuje jí nesundávat. Za mřížkou najdete tři vertikálně zarovnané měniče a poněkud vyosený bassreflexový nátrubek z plastiku.
Zadní stěna je věru minimalistická. V dolní části je čtveřice reproduktorových terminálů, malých, nenápadných, ale dostatečně robustních pro libovolný kabel. Pak už je tu jen cedulka s typovým označením, to kdybyste náhodou zapomněli, co vám vlastně stojí doma.
Tím důležitým prvkem v celé konstrukci jsou ale pochopitelně měniče - tři reproduktory, tři pásma, byť možná v lehce jiném rozložení, než byste čekali. Harbeth dělá Harbethem jeho unikátní středobasový měnič RADIAL druhé generace. Celkový koncept měniče RADIAL prý stál výrobce přes 2 500 člověkodní práce vývojového týmu - to je pro představu nějakých 10 let kontinuální práce jednotlivce po 10 hodinách denně. Slušná porce práce a zkoušení. Základem je polypropylenová membrána (byť výrobce jí označuje jen obecně jako plastikovou a právě kombinace použitých materiálů je jedním z jejích kouzel), v případě Super HL5 plus s průměrem 20 cm. Materiál vyvíjel výrobce za využití kapacit ze Sicence and Engineering Council, což byla mezi lety 1965 a 1994 veřejná instituce, podporující výzkum a vývoj na mnoha vědních polích - mezi jinými právě ve vývoji a výzkumu nových polymerů.
Tím bychom měli za sebou zásadní chloubu firmy. Doplňuje jí ještě dvojice dalších měničů. Nejde ale o středotónový a vysokotónový reproduktor, jak byste asi čekali - jde o dvojici tweeterů. Hned nad středobasem je hliníková kopulka s průměrem 2,5 cm, jejíž pohon je chlazen ferrofluidem. Ještě o kousek výš je 2 cm kopulka supertweeteru, jehož membrána je pro změnu titanová a schovaná v maličkém zvukovodu. Lehoučkou membránu rozhýbává systém neodymiových magnetů.
Harbeth se rád chlubí také tím, že za léta vývoje dokázali vyrobit unikátně "průchozí" výhybku, díky čemuž se jejich reprosoustavy velmi snadno rozehrávají a hlavně mají vynikající koherenci pásem. Můžeme potvrdit, u Super HL5 plus nemáte šanci vystopovat přechodové frekvence a všechno hraje s imponující celistvostí. Ač výrobce říká, že tenhle model má charakteristickou citlivost 86 dB / W / m a nominální impedanci 6 Ohm, zrovna u Harbeth se tak úplně nemusíte o tyto údaje starat - stačí jen pár Wattů výkonu v podstatě libovolného zesilovače a reprosoustavy ožívají s nebývalou lehkostí. A právě výhybce se udála také největší vývojová změna při konstrukci modelu "plus". Alan Shaw to příliš nerozebírá, ale mezi řečí vyplývá, že tak trochu náhodou při běžném výzkumu pozměnil jen pár skutečných drobností a vyměnil jen maličko součástek a ne krůček, ale skok směrem kupředu byl na světě. Více z něj však nevypáčíte...
Harbeth také udává konzervativní, až neoslnivý frekvenční rozsah 40 - 20 000 Hz v běžném prostoru při toleranci +/- 3 dB. Možná by se z 50 litrů vnitřního objemu s bohatým tlumením dalo vylovit ještě pár Hz směrem dolů, ale na druhou stranu si můžete být jisti (na rozdíl od dalo by se říci většiny světových výrobců), že ve slibovaném rozsahu skutečně naplno zahrají.
Harbeth Super HL5 plus jsme poslouchali v místnosti u dovozce ve Vladislavově ulici v Praze, kde jim společnost dělala hlavně elektronika Naim. Hlavním systémem byl Naim Supernait 2 v kombinaci s Roksan Caspian CD jako transportu a Naim NDX jako D/A převodníku. Propojení mezi komponenty i reprosoustavami zajišťovala kompletně kabeláž Black Rhodium, alternativně pak KrautWire. K porovnání byly jak Harbeth Monitor 30.1, tak Harbeth Compact 7-ES3, tak QUAD ESL2805 a Spendor A5r.
Harbeth Super HL5 plus jsou notně velké a bas je jejich silnou stránkou; samozřejmě velké sloupky zahrají ještě hlouběji a autoritativněji, na druhou stranu kontrabas v Davisově "All Blues" ("Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64935) byl pěkně broukavý a proporčně uvěřitelný, téměř úplný. Zároveň ale každý tón zazněl s mimořádným nadhledem a samozřejmostí, který by mohly závidět i citelně dražší reprosoustavy. Bas je příjemně měkký, uvolněný, každý tón však citelně drnkne.
To, v čem Super HL5 plus skutečně excelují, to je střední pásmo. Vokály a akustické nástroje v prvé řadě. Ale i divočejší "God on the Drums, Devil on the Bass" Katie Melua ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061) zazněla plně a harmonicky, otevřené a sladké střední pásmo bylo velmi přirozeně prokreslené už od velmi tichých poslechových úrovní. Ale ani na opačném konci stupnice hlasitosti nejsou jiné - hladké, čisté, otevřené a ani náznakem unavující. Měli jsem pocit, že Katie Melua je velmi blízko, transparentnost přednesu je v dané cenové kategorii excelentní. Nástroje měly tělo a důraz, barvy zejména dřevěných instrumentů byly velmi autentické. Nejsilněji tu však vládne pocit uvolněného nadhledu.
Činely a vibrafon v "Question and answer" Garyho Burtona ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6) hrály lehce, až s náznakem hedvábné jemnosti, ovšem s vynikajícím rozlišením. Každé ťuknutí bylo krásně znělé, možná by si zasloužilo jen o kousek konkrétnější podání. Dozvuk každého tónu však odeznívá s obdivuhodnou plynulostí až na samou hranici rozlišitelnosti, přesto ho tam ještě dokážete zachytit. Je to velmi nenucené. To nejlepší však je způsob, jakým hudba probíhá úplně mimo korpusy reprosoustav - v tom model plus udělal obrovský skok kupředu (asi tak odpovídající obrovskému skoku v pořizovací ceně) a bez ohledu na cenovou kategorii patří k výjimečně talentovaným a je to věru mimořádně příjemný poslech.
Super HL5 plus má ještě jeden mimořádný talent, kterým je dynamika. Reprosoustavy se rozehrávají tak neuvěřitelně snadno. Händelova "Hudba k ohňostroji, HWV351" v podání La Stravaganza Köln pod taktovkou Andrewa Manze byla tak živá, až dechberoucí svou samozřejmostí a vnitřním životem. Změny ve výhybce jednoduše katapultovaly Super HL5 plus o třídu nad předchozí model. Kontrola mikrodynamického dění i makrodynamiky vás přiková do sedačky, působí dospěleji, než by odpovídalo stotisícové kategorii a nebude se vám chtít věřit, že tak živý a dynamický zvuk produkují ještě relativně kompaktní stojanovky. A čím výše sáhnete do high endových sfér, tím více rozkvetou a snesou opravdu, opravdu špičkové partnery. I velký orchestr je pod velmi dobrou kontrolou, snad jen ty nejkomplexnější pasáže mají ještě maličké rezervy. Nicméně skutečně překvapivě malé a v rámci cenové kategorie vlastně žádné.
Skrze nesmírně transparentní přednes plynou do poslechové místnosti mraky a mraky i velmi drobných detailů. Rozlišení je prostě výborné, prezentace detailů je tak nenásilná a zvuk sám pak čistý jako sklo. Příval informací v "Media vita in morte sumus" od Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) až mrazí v zádech - možná z toho, že skoro cítíte chlad chrámového prostoru, kde se nahrávalo. Pravdou je, že Harbeth hrají velice muzikálně, lehce při tom ohlazují ostrost třeba u sykavek. Způsob, jakým je mnichům při zpěvu rozumět, patří do výsostně high endových vod. Reprodukce je téměř úplně zbavená hmoty reprosoustav, volná a živoucí.
Už jsem řekli, že veškeré hudební dění, v podstatě nezávisle na nahrávce, vystupuje mimo reprosoustavy - před ně, za ně, ale i vedle nich; nejen dovnitř do poslechového trojúhelníku, ale i ven. Super HL5 plus tak jako kdyby se hudebního vyprávění ve Stingově "I Hung My Head" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammmophon | 274 2537) ani neúčastnily, jako kdyby hudba hrála prostě sama od sebe. Lokalizace nástrojů je velice snadná, scéna široká a hluboká, plastická, s precizní spojitostí. Harbeth udržují naprostý pořádek, je zážitek sedět doslova uprostřed hudby s reálnými proporcemi.
Super HL5 plus jen tak nerozhodíte a zahrají s bezprostředním nadšením cokoliv jim poustíte. Ať už je to třeba "Little Alligator" Steva Vaie ("Fire Garden" | 1996 | epic | 485062 2), kdy nás zavalil mohutným, pumpující zvuk, odvážný a energický, nebo to byl klasický "Perfect Sense" z "Amused to Death" Rogera Waterse (1992 | Columbia | 468 761 2). Až koncertní atmosféra, plynulost a sytost přednesu je nesmírně podmanivá a zábavná.
Harbeth Super HL5 plus se nepopiratelně povedly. Stále mají tradiční anglickou estetiku / neestetiku, ale to, co produkují, to je esence přirozené ostrovní muzikálnosti a čistoty, je to monitorový, ale již velký, v podstatě plnorozsahový přednes se skvělou dynamikou a hlavně úchvatnou prostorovostí. Díky tomu jakákoliv hudba plyne jako Mississippi - velká, klidná, ale mocně strhující. Zvuk je možná o něco jemnější a hladší, ale důrazný a sytý. Pásma jsou pak skvěle propojená, je to skutečně spojitý, návykový a bezprostřední zvuk, s kterým je hrozně dobře, který si můžete pustit jen na pozadí, nebo se jím nechat unést. Tak či tak, hrát přes Super HL5 plus je velice příjemný zážitek.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je mírně akusticky speciálně upraven. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na sestavě zmíněné v hlavním textu s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Super HL5 plus jsou vlastně velmi vyrovnané, jen s lehkým zvýšením kolem 300 Hz, které bude mírně "nafukovat" přednes. Je ale vidět naprosto jasně, že na slibovaných 40 Hz reprosoustavy hrají již v plné síle, pod touto hranicí na druhou stranu utichají poměrně dost rychle. Křivka je ale hladká a bez rychlých přechodů.
Impedance je spořádaná, jen kolem 20 kHz se propadá někam na úroveň 3 Ohmů. Přesto jako celek nebudou Super HL5 plus výrazně složitou zátěží.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 115 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ až nepochopitelně holografický prostor
+ dynamika
+ přirozená plynulost přednesu
+ lehkost a muzikálnost
ZÁPORY
- nárůst ceny oproti předchozímu modelu je dost velký
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz
