Britský Spendor je jedním z tradičních, zasloužilých výrobců „klasických anglických reprosoustav“ a ostruhy úspěšně získává už od doby, kdy ho v 60. letech založil Spencer Hughes a jeho žena Dorothy (proto SPENcer a DORothy). Sussexská firma vyvíjí a vyrábí všechny své modely ve vlastních prostorách a dokonce má (relativně nově) i svou vlastní truhlárnu v Sheffieldu, v níž dělá ozvučnice i pro jiné britské značky.

Dnes katalog firmy obsahuje řadu Classic, odkazující na modely z doby největšího rozkvětu audio techniky, řadu A jakožto lifestylové a relativně zaplatitelné hi-fi a nakonec řadu D, která anglický styl chce nabízet v high-endovém světě.

Řada D obsahuje jen dva modely – větší D9.2 a menší D7.2. Druhý jmenovaný je relativně kompaktní sloupek konvenčního střihu, s ozvučnicemi z MDF profilů, oživených ve své pravoúhlosti pěknými, byť stále spíše tradičně a umírněně volenými dýhami.

D7.2 stojí na černém podstavci a vysokých hrotech, tato základna slouží v zadní části zároveň jako součást atypicky velikého a tvarovaného bassreflexového výdechu typu Twin-Venturi Linear-Flow. Pracuje se tu tak s Venturiho efektem, kde má vzduch ve zúžené části nižší tlak a tok vzduchu se urychluje. V něm jsou – upřímně řečeno docela neprakticky – ukryty také reproduktorové terminály.

Díky výše naznačenému řešení kvádrovitý charakter reprosoustav nikde nic nenarušuje. I vzhled měničů je poměrně klasický, minimálně u středobasu a basáku. Tweeter se ukrývá za moderně působící perforovanou kovou planžetou.

Všechny tři reproduktory pochází z vývojových a výrobních kapacit firmy. Nejvyšší frekvence vyzařuje LPZ měnič; jde o běžnou měkkou kopulku o průměru 2,2 cm, jejíž zvukovod a ekvalizuje vyzřování v ose a mimo ni.

Středobasový reproduktor s výrazným centrálním fázovým nástavcem má průměr 18 cm a používá proprietární firemní polymer EP77. Čistě pro basy je použita kevlarová membrána, rovněž o průměru 18 cm.

Koncepce D7.2 je dvou a půl pásmová, s dělícími frekvencemi na úrovni 900 a 3 200 Hz. Reprosoustavy mají hrát od 29 do 25 000 Hz (bez specifikovaného tolerančního pásma), mají jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 90 dB.

Ještě stojí za to zmínit rozměry kabinetů – s výškou 98 cm, šířkou 19,2 cm a hloubkou 33,3 cm váží 21 kg.

Spendor D7.2 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde se hrálo na systému s Naim Audio DVD5 přes Theta Digital DAC DS Pro Generation V, ATC -SIA150 a alternativně také koncovém stupni Pivetta Oltre. Propojeno bylo signálovými kabely Black Rhodium a reproduktorovými kabely Studio Connections.

Basa v „Bílý den“ Anety Langerové („Dvě slunce“ | 2020 | Art Shock | AS002-2) byla velmi přiměřená, uvolněná, taková britsky klidná a nonšalantně se vlnící. Rytmika není nijak uspěchaná, ale kontrola a zřetelnost je prostě slušná, uměřená, ani těžká, ani splašená, prostě všeho je tak příjemně akorát. Bas je laděný mnohem spíše „na rovinu“ než na nějaké efekty. Oddělení jednotlivých brnknutí je dobré a už se můžete v klidu soustředit na hudbu jako takovou, aniž by nějaký nedostatek nebo nadbytek přitahoval pozornost.

Velmi klidný a pozornost nepřitahující je také způsob reprodukce středních tónů – zpěv Robina Gibba v „Mother of Love“ („My Favorite Christmas Carols“ | 2006 | edel records | 0177622ERE) byl velmi klidný, nijak výrazně vystouplý do popředí, s tendencí hrát hlavně hladčeji a sladčeji. Je to opět reprodukce v britském duchu, Spendor nemají monitorový fokus, jakkoliv jejich kulatý a nekonfliktní styl nezakrývá detaily ani čitelnost.

Činel v „Abandoned Masquerade“ Diany Krall („The Girl in the Other Room“ | 2004 | Verve | 0602498622469) byl mírně lehčí, ale dobře zřetelný. Ani tady není cítit snaha o nějakou technicky brilantní, analytickou reprodukci, mnohem větší váhu tu má kultivovanost a celková přirozenost, která ani při vyšší hlasitosti nebo dlouhém poslechu nepřestoupí hranice příjemnosti.

Celkově klidnější ladění ale neznamená, že by dynamické momenty vyzněly naprázdno. Třeba živá „Something Holy“ od Alice Phoebe Lou („Live at Funkhaus“ | 2020 | AWAL | APL010) byla krásně uvolněná, houpavá a „normální“, bez náznaků umělého dramatu nebo nutkavé energičnosti. Když se skladba rozjede, tak Spendor umí energii zdůraznit, ne že ne – stále tak ale činí poklidně, ač s velice příjemnou muzikálností. Nejlépe je to cítit na basu, který má takovou medovou, táhnou důraznost, což je kombinace zvukově trochu neobvyklá, ale chytlavá.

Možná vás Spendor D7.2 na první dobrou neoslní myriádami jemňoučkých detailů, ale umí něco výrazně anglického – umí nabídnout hudbu velmi příjemným, neanalytickým způsobem, který v konečném důsledku působí autenticky a krásně zároveň. „Seven Steps to Heaven“ od Milese Davise („Seven Steps to Heaven“ | 2005 | Columbia | COL 519509 2) zněla přehledně a s nadhledem, nenucená prezentace bez načančání byla bezproblémově poslouchatelná – linky nástrojů jsou oddělené, dozvuky patrné a dobře utříděné. Hudba prostě plyne.

V „Rising Runner Missed by Endless Sender“ od Tangerine Dream („Cyclone“ | 1995 | Virgin | 7243 8 40251 20) možná jednotlivé zvuky nejsou holograficky zaostřené, ale stereobáze drží pohromadě i ve velké místnosti, s velkými rozestupy a z velké vzdálenosti, což je dobré. Cestující zvuky se přelévají v pravolevém směru přirozeně, plynule a kontrolovaně, hudba má prostě svůj rámec, v kterém je všechno dobře přehledné a dostatečně konkrétní, aby ani v komplikovanějších pasážích nepanoval chaos.

Ovšem na hudbu jako je „Swingin‘ Safari“ Berta Kaempferta („Vinyl Classics Vol. 2“ | 2014 | stereoplay | 03-14) se charakter D7.2 hodí přímo ukázkově. Je to uvolněné, pružné, bas si brouká, aniž by dominoval a všechno plyne s takovou hebkou muzikálností, svěží, jasné a houpavé. Je to dospělý, klidný a nenásilný zvuk, v němž nic nepřekáží.

Spendor D7.2 jsou pěkné sloupky klasického ostrovního střihu, které navazují na dlouhá desetiletí tradic tamní zvukové školy. Jde až o ortodoxně pojaté sloupky archetypálního stylu, které ovšem fungují nadmíru dobře a ačkoliv nemají žádnou jednotlivost, kvůli které byste je vynesli na piedestal, jejich síla je v harmonické směsi všech stránek. Jsou příjemnými společníky pro širokou škálu zesilovačů i hudebních žánrů, jsou nenásilné pro běžný každodenní poslech a můžete si s nimi užívat bez únavy dlouhé hodiny.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a akustická stěna, velké plochy sedaček, vysoký strop, záclony a závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Protože sedlo mezi 120 a 250 Hz je spíše produktem místnosti, lze říct, že D7.2 jsou v praxi solidně vyrovnané reprosoustavy. Začínají hrát spíše od průměrných 50 Hz, poměrově je basů akorát – vůbec v celém rozsahu nic výrazně nechybí ani nepřečnívá, dobrý je také soulad vyzařování v ose a mimo ni, pročež by D7.2 neměly být náročné na umisťování. Pokles energie mezi 2 a 5 kHz by mohl znamenat klidnější, méně živý zvuk.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (žlutá linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (zelená) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na impedanci je vidět ladění bassreflexu v oblasti pod 50 Hz, na křivce je také patrná rezonance kolem 130 Hz a 500 Hz. Průběh stejně jako u elektrické fáze je velmi klidný, prostý prudkých přechodů a zatěžujících artefaktů. Fáze se pak drží v kladných hodnotách. Spendor tak budou vesměs naprosto jednoduchou, nenáročnou zátěží pro zesilovače.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 135 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klasická britská klidnost a nonšalance

+ poměrně kompaktní půdorys

+ rozehrávají se celkem ochotně a snadno

+ zní příjemně napříč žánry

ZÁPORY

- v některých momentech se zdají trochu moc klidné

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: KAS Audio | www.kasaudio.cz 

fSdílet

Tweet