Když Saul Marantz v 50. letech 20. století začínal s elektronikou, snil možná v koutku duše o ustavení jakési luxusní sféry hi-fi, pro kterou dnes máme pěkné, šťavnaté označení „prémiový segment". Jsme si ale na 100% jistí, že o tom, že jednou pod jeho jménem vznikne přístroj pro přehrávání hudby z počítače, neměl ani ponětí. Ostatně, hudba na děrných štítcích by mohla být zajímavá tak možná jako pomůcka pro hluchoněmé fanoušky muziky...
Jenže uplynulo necelých 70 let a svět se hnul. A s celým světem logicky explozi prodělaly i systémy pro reprodukci zvuku. Nutno říct, že Marantz pod taktovkou Kena Ishiwaty však nezaspal, naopak patří k velmi úspěšným producentům síťových přehrávačů, aniž by se firma vzdala „svého" zvuku.
K tradici klasických přístrojů značky odkazuje HD-DAC1 hlavně výrazným provedením bočnic – mohutné kusy lakovaného dřeva asi vyznavačům moderny do oka úplně nepadnou, ovšem působí příjemně a jsou skvěle zpracované.
HD-DAC1 působí velmi robustně, masivně. Ostatně potvrzuje to i váha 5 kg při kompaktních rozměrech 25 x 27 x 9 cm (š x h x v). Na pohled i na dotek je HD-DAC1 na poměry své třídy prostě pěkný.
Čelní panel trochu evokuje mechanický obličej, snad je to symetrickým rozvržením základních prvků, které na mohutném kusu hliníku najdete. Středobodem všeho je tradiční provedení displeje – pod logem výrobce je uprostřed kruhové obruče dvouřádkový displej s vcelku jemnou kresbou a hlavně skvěle nastaveným kontrastem, takže i úzké znaky se snadno čtou za jakéhokoliv světla. Pod obdélníkovým displejem jsou dvě základní stavové diody, nad displejem pak charakteristická hvězda.
Po pravé straně displeje najdete nevelký, ale na dotek velice příjemný regulátor hlasitosti s vymezenou poměrně dlouhou dráhou chodu, po níž se pohybuje jistě a s příjemným odporem. Cítíte, že otáčíte pořádným kusem hliníku. V podstatě identický je pak na levé straně umístěný ovladač pro výběr vstupu. Ten tak příjemný a citlivý chod nemá, ale nijak dramaticky to nevadí.
I přes svůj název je HD-DAC1 primárně sluchátkový zesilovač, ovšem prezentuje to jen jedním jediným sluchátkovým výstupem, určeným navíc jen tradičnímu 6,3 mm jacku. V době, kdy se i do nižších cenových tříd dostává symetrika, je to trochu škoda. Hned vedle jacku je USB konektor, proudovou kapacitou určený i pro napájení náročného iPadu, samozřejmě ale i klasických datových pamětí libovolného jiného typu. Na čelním panelu pak najdete už jen spínací tlačítko a jeho zmenšenou kopii, určenou pro přímý přístup do nabídky nastavení.
Tam je zásadní v podstatě hlavně nastavení zisku, které je dostupné ve třech polohách a při poslechu se zdá, že nejpřirozenější je poloha nejnižšího zisku. Střední poloha pocitově trochu tlačí na pilu a u nejvyšší sice získáte dost autority a energie i pro velká sluchátka, ale výkupným za to je znatelný šum a to i bez připojení k jakémukoliv vstupu, tedy zcela jasně pocházející odkudsi zevnitř. Při běžném poslechu to snad ani nevadí, při tichých pasážích, nebo celkově při tichém poslechu celkově to nicméně někomu vadit může – otázkou na druhou stranu je, zda v takovou chvíli nestačí mít nastavený ideální režim nejnižšího zisku.
Vzadu je konektory dost zaplněno, ale přesto máte trochu pocit, že tu něco schází. Oproti velké části konkurence je tu dokonce i analogový vstup, ovšem jen v podobě 3,5 mm jacku, zjevně určeného mobilním přehrávačům a podobné kategorii přístrojů. Digitální vstupy jsou pak čtyři, jeden koaxiální a dvojice optických, doplněné o USB, které si žádný výrobce nemůže dovolit vynechat. Jsou tu také celkem dva výstupy v podobě analogových RCA konektorů – ten levý je linkový, ten pravý variabilní. Možná bychom byli radši za symetrické provedení se symetrickými výstupy a možností přepnout variabilní / fixní úroveň přepínačem. Vše doplňují dva oranžové RCA konektory pro signál dálkového ovládání pro začlenění do systémů domácí automatizace. Přepínačem si můžete vybrat, zda má přístroj reagovat právě na tento signál, nebo zůstanete u dodávaného dálkového ovládání.
Vnitřní prostor přístroje je vyplněn v několika úrovních deskami tištěných obvodů, vše je dost natěsnáno a zhruba pětinu vnitřního prostoru zabírá transfomrátor pod krytem. Na druhé straně je vidět část potenciometru Alps. K vidění je také „mozek" přístroje, v HD-DAC1 signál zpracovává vícebitový Delta-Sigma čip CS4398 od firmy Cirrus. Ten patří k těm lepším – rozlišení PCM signálu může být až 24 / 192, nativně podporuje i DSD signál (2,8 a 5,6 MHz). Potěšující je i dynamika 120 dB, adekvátní pro potřeby moderních formátů s vysokým rozlišením. Marantz i zde používá variaci svých obvodů HDAM ve variantě SA2, přístroji by tak rozhodně neměl dojít „dech" (respektive by zde měla být stále více než dostatečná proudová rezerva). Pro sluchátka s impedancí 32 Ohm umí HD-DAC1 dodat trvale až 800 mW výkonu, což je rozhodně dost.
Marantz HD-DAC1 jsme poslouchali se sluchátky beyerdynamic T1 či Sennheiser IE8, Sennheiser HD26 Pro či Koss Porta Pro CZ. Porovnávali jsme s ASUS Xonar Essence One MUSES MK2, Pioneer U-05 či Oehlbach XXL Dac Ultra. Napájení zajišťovaly kabely KrautWire Omega III.
Basová linka v „Get Lucky" od Daft Punk (FLAC | 24 – 88,2) je nahraná velmi výrazně a dominantně, HD-DAC1 jí tak dokázal také odprezentovat, houpavý bas měl energii a objem. Třeba oproti Pioneer U-05 se přímo valil kupředu jako přílivová vlna. Kontrola je dobrá, celkové ladění je ovšem výrazněji měkčí a nadýchanější, bas je také o něco vřelejší. Na nejvyšší zisk Marantz s jistotou utáhne i velká sluchátka, byť nejpříjemněji se poslouchá na zisk nejnižší. Basu se ovšem nebojí v žádném z nastavení.
Střední pásmo v „Misery" Dave´s True Story bylo otevřené a čisté, zachovávalo ovšem trochu hutnějším přednesem intimní atmosféru nahrávky. I sem proniká vřelejší, měkčí charakter a celková hladkost přednesu. Marantz nezapomíná ani na detaily, naopak rozlišení je více než dobré. Informace ovšem nevykresluje tak suverénně přesně a jistě jako třeba již zmiňovaný Pioneer, musíte se zaposlouchat a hledat. Větší akcent tu má hudební celek jako jeden propojený, relaxovaný proud zvuku.
„Like Minds", titulní skladba alba pětice Burton, Corea, Haynes, Holland a Metheny, má velmi živě a jasně nahrané činely a vibrafon. V podání Marantz však třeba činely stály lehce v pozadí za dominujícím vibrafonem a dokonce i ten měl celkově trochu méně prostoru, než třeba v podání Pioneer U-05. Ne snad, že by výšky byly uvadlé a bez energie, mocný příliv basu a bohaté středy spolu s měkčím podáním jim jen trochu ubírají na průraznosti. Na druhou stranu se nedočkáte žádného laciného cinkání, stejně jako žádné zvukové hrubosti a ostrosti. Přednes je prostě kultivovaný a decentní.
Naopak z pohledu dynamiky Marantz nad Pioneer U-05 vyhrává, Brahmsův „Maďarský tanec č.1" (FLAC | 24 – 96) v podání Leonidase Kavakose a Pétera Nagyho ve společnosti Gewandhausorchester s taktovkou Riccarda Chaillyho zněl plněji, sytěji a plastičtěji, s lepší kontrolou a jistotou, než U-05. HD-DAC1 jako kdyby v každém okamžiku disponoval dostatečnou rezervou. Barevně je však zase spíše věrnější Pioneer, byť i housle Marantz zvládá obstojně, snad jen s trochou „hezkého" nádechu.
Ona „hezkost" a měkkost může trochu mást a působit dojmem, že Marantz prezentuje hlavně hudební celek bez hlubšího vhledu, ale není to tak. Tóny jsou jen velice propojené, stmelené a budí dojem skutečně jednolitého celku, jak se ukázalo v „Mediterranean Sundance" z legendární „Friday Night in San Francisco" (FLAC | 24 – 176,4) DeLucii, McLaughlina a DiMeoly. Separace nástrojů je slušná, byť U-05 je preciznější, hlavní důraz je tu kladen na celkovou plynulost a provázanost přednesu. Nástroje mají slušně, byť ne úplně autoritativně vykreslené kontury a jsou celkově jemnější. Můžete v případě, že chcete říznější zvuk, vše maličko přisolit použití nejvyššího stupně zisku, ale dle nás se tím HD-DAC1 připravuje o svůj muzikální talent.
V čem Marantz svého konkurenta od Pioneer také poráží, to je podání prostoru. Respektive takto – rozložení a pravolevá definice scény je adekvátní, v podstatě stejná jako u U-05. Čím ale Marantz vyniká, to je hloubka prostoru a celková plasticita. Kontrabas i klavír ve „First Song" Laurence Hobgooda („When the Heart Dances" | FLAC | 24 – 192) jsou pěkně lokalizované, dobře oddělené a velmi zřetelné, přitom si ale zvuk udržuje svou měkkou pohodu.
Trochu větší, valivější zvuk sluší i říznější hudbě, jako je „Hail to the King" ze stejnojmenné desky Avenged Sevenfold (FLAC | 24 – 48). Říznost činelů a kytar, stejně jako v nahrávce dosti zřetelné sykavky zní sice trochu jako po liftingu (tedy skutečně vyhlazeně), přítomná energie ale hudbě sluší. Není to drtivá naléhavost, spíše temný drajv, ale to nevadí. Marantz HD-DAC1 je zjevně muzikální stroj.
D/A převodník a sluchátkový zesilovač Marantz HD-DAC1 se drží firemní kultury jak vizuálně, tak zvukově. Je nádherně zpracovaný a jeho estetika je na vysoké úrovni. Není ale nejlevnější, takže dobrý vizuální dojem tu rozhodně není to nejdůležitější – trochu zamrzí absence symetrického provedení, ať už pro sluchátka, nebo v podobě variabilního výstupu. Vůbec celková konektivita není špatná, ale je neoslnivá a třeba Pioneer U-05 je na tom podstatně lépe. Ten vůbec působí v téměř každém ohledu dotaženěji, byť na to má nejspíš kvůli o něco vyšší ceně i tak trochu nárok. Příplatek však není dramatický a získáte za to komplexnější, věrněji hrající, byť asi o něco méně „hezky" hrající přístroj.
Kč 22 490,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ stylový vzhled
+ příjemné zpracování
+ možnosti nastavení zisku
+ plný, měkký přednes se příjemně poslouchá
ZÁPORY
- na vyšší zisk šumí
- schází mu symetrické výstupy
- za stejné peníze si můžete koupit lepší Pioneer U-05
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
