Anglická společnost Chord Electronics je známa svými efektně vypadajícími produkty, které se zaměřují na kvalitu zvuku stejně jako na to, aby vyšly vstříc estetickému cítění svých majitelů – i proto nabízí krom „plnoformátových" komponentů již dlouhou dobu elektroniku v téměř kapesním provedení. Není proto divu, že má spoustu zkušeností s vytvářením dobrého zvuku na malé ploše, pokud to tak můžeme pojmenovat. Suverénně největším „hitem" firmy je ale v poslední době Hugo.
Pokud začneme hned pěkně od podlahy, Chord říká, že Hugo je „nejpokročilejší mobilní D/A převodník a sluchátkový zesilovač na světě". Měli-li bychom tento text pro opravdové nedočkavce zkrátit, v praxi bez větších výhrad souhlasíme. Pojďme se ale podívat, proč tomu tak je a proč by mělo stát za to zaplatit za komponent velikosti kapesního slovníku tolik peněz, že byste za ně mohli mít například i ojetý automobil, nebo pěknou dovolenou v exotické destinaci.
Zajímavý je původ jména Hugo – vyslovuje se v angličtině totiž podobně jako slova „You Go", tedy „Jdete" a to odkazuje na primárně mobilní určení tohoto přístroje. Ostatně to podtrhuje i možnost dokoupit pěkné, elegantní kožené pouzdro na ochranu při přenášení.
Vraťme se ale na začátek a podívejme se hezky zvenku. Hugo už na první pohled zařadíte do portfolia britské značky Chord. Proč? Jen se podívejte, kolik excentrické originality a vizuální neotřelosti dokázali designéři vnést na striktně pravoúhlý půdorys 10 x 13,2 cm (š x h) s výškou pouhé 2 cm. Když budete Hugo držet v ruce, budete mít také výtečný pocit z výrobní kvality. Však jde také o téměř půl kila leteckého hliníku, byť samozřejmě část hmotnosti připadá i na kupodivu nevelkou integrovanou baterii a součástkovou základnu.
Spodní strana přístroje je v podstatě jednoduchá, čistá plocha s čtveřicí protiskluzových „mini-nožiček", na straně horní je vizuálních podnětů víc než dost. Dominantu tvoří plastické logo výrobce a modelové označení, originálními prvky jsou pak matná plastová a čirá skleněná čočka, propojené čtveřicí malých důlků. Vše doplňuje prohlubeň, v jejímž nejnižším bodu se nachází otočný prvek z velmi pevného a kvalitního plastu, kterým probleskují barvy. Možná vám to připadá trochu jako diskotéka, ale v praxi je optika Chord Hugo umírněnější, než by se mohlo zdát, byť je to rozhodně jeden je nejbarevnějších komponentů, jaké si můžete koupit.
Chord se totiž rozhodl jít trochu atypickou cestou – na celém přístroji vlastně není jediný popisek toho, co který z prvků dělá a čemu slouží. Budete si tak muset projít uživatelský manuál a naučit se, kam patří který kabel, kde jsou vstupy a kde výstupy. Stejně tak je dobré si praxí ověřit, jaká barva co znamená – jedním ze zářících bodů je regulace hlasitosti (onen zmíněný otočný prvek), druhým je trojice diod pod „lupou", tedy pod mírně vypouklou čočkou, díky níž snadno nahlédnete do útrob přístroje, třetím je matný kroužek poblíž čočky. Jeden každý bod svou barvou vyjadřuje určitý provozní stav Chord Hugo, byť znalost barev není bezpodmínečně nutná – kouzlem Hugo je totiž mimo jiné i to, že jak si povíme později, přehrajte téměř vše a není tak nutno se příliš starat.
Průběh téměř přes celé barevné spektrum provází tedy regulaci hlasitosti, první z trojice diod pod čočkou v barevných krocích indikuje režim přeslechů (crossfeed), druhá aktivní vstup a třetí úroveň nabití baterie. Dominantní světlo vydává indikátor vstupu a toto prostupuje i do výše zmíněné matné čočky.
Vstupy a výstupy jsou pak umístěny na obou kratších bocích přístroje – a že je jich dostatek. Všechny prvky jsou, jak jsme již řekli, nepopsané. Na jedné straně najdete (zleva doprava) malé tlačítko pro cyklický výběr vstupů, obdobné tlačítko pro volbu režimu crossfeed, v jedné prohlubni USB vstup s nízkým rozlišením (ten je omezen na 16 bit / 44,1 kHz a nepotřebuje ovladače), ve druhé prohlubni USB vstup s vysokým rozlišením (až DSD128 – pomocí DSD-over-PCM – a PCM 24 bit / 384 kHz a ovladače jsou nutné) a dvoupolohový spínač, který, musíme říct, je průměrným mužským prstem téměř nepoužitelný – budete muset zapojit buď nehet, nebo nějakou pomůcku. Nějaká forma dotykového prvku třeba na horní straně by asi udělala lepší službu. Vše doplňuje konektor pro 12V napájecí zdroj, díky němuž za zhruba 2 hodiny doplníte síly vnitřní baterii (za 2 hodiny jste na takových 90%, dobití posledních pár procent trvá další 3 hodiny), která pak umožní až 10 hodin nepřerušeného poslechu. Hugo funguje výhradně na bateriový pohon, byť tento zdroj energie můžete plynule dobíjet. Přímo ze sítě či počítače si ale energii brát nedokáže. Cílem je pochopitelně co nejčistší napájení.
I protilehlý bok Chord Hugo je věnován vstupům a výstupům v počtu nadprůměrně hojném – je tu velký sluchátkový jack o průměru 6,3 mm, je tu dvojice 3,5 mm sluchátkových jacků (takže simultánně připojíte k tomuto přístroji až trojici sluchátek), je tu nesymetrický analogový výstup v podobě dvojice RCA konektorů, který současným stiskem několika prvků můžete nastavit buď jako regulovaný, nebo jako linkový (trochu nestandardní je to, že přemostění regulace hlasitosti platí i pro sluchátkové výstupy, takže si budete muset trochu ohlídat aktuální nastavení, abyste si Hugo nepustili do sluchátek pěkně naplno). Nesmírně bohatou sadu konektorů doplňuje dvojice digitálních vstupů – optika a koaxiální konektor. Je tu pak ještě jeden další „konektor", který není vidět, a sice Bluetooth rozhraní, vybavené nejnovějším a nejlépe hrajícím kodekem AptX.
Chord Hugo s vámi od zapnutí hraje nepokrytou, ale pěknou a profesionální show – jakmile přístroj zapnete, ukáže vám všechny barvičky u všech LEDek a vysloveně vás láká ke společnému soužití. Moc se nám líbila regulace hlasitosti – nejen kvůli tomu, že si časem zvyknete na to, že pouhým pohledem na barvu tušíte, kde zhruba hlasitostí jste, ale také díky úžasné plynulosti regulace – byť má ovládací prvek silný odpor, lze s trochou citu nastavit naprosto dokonale hlasitost, po níž toužíte. Skvělá je také linearita a možnost využít skutečně celý rozsah regulace. Úprava poslechové úrovně probíhá čistě v digitální doméně.
Vnitřní architektura Chord Hugo stojí na prověřené firemní platformě FPGA, kterou v obdobné formě najdete i ve výrazně dražších D/A převodnících společnosti Chord. Základní součástí je samozřejmě čip D/A převodníku s rozlišením až 24 bit / 384 kHz a schopností zpracovat signál až DSD128. Najdeme tu také čtvrtou generaci technologie pulzního pole, pracující s 64 bitovým šumovým filtrem a 2048 násobným převzorkováním zpracovávaného signálu. 64bitové zpracování signálu prý zaručuje, že se ze signálu při zpracování neztratí žádné informace. Příchozí digitální data projdou jednak čipem, jednak se uloží v operační paměti, kde pro ně čip vygeneruje přesnou hodinovou informaci a poté je pošle dál. RAM funguje také jako vyrovnávací paměť, takže se nemusíte bát ani nepříjemných výpadků. Navíc umožňuje přečasování signálu bez nutnosti posílat časovou informaci zpět do zdrojového zařízení.
Sluchátkový zesilovač nabízí také slušný výkon – zvládne zátěž až 600 Ohm a i do ní je schopen dodat 35 mW, tedy rozhodně dost i pro relativně hlasitou reprodukci, nebo pro zvládnutí dynamických tranzientů. Do „mobilní" zátěže 32 Ohm pak dodá plných 600 mW.
Vcelku působivé jsou i ostatní parametry – tlumící faktor je větší než 100, dynamický rozsah činí velmi nadprůměrných 120 dB a do sluchátek při zátěži 300 Ohm umí zahrát ohlušujících 110 dB. Při plné zátěži nepřekročí celkové harmonické zkreslení 0,1%, průměrně se při normálním provozu pohybuje kolem zanedbatelných 0,0005%.
Chord Hugo jsme poslouchali jako linkový zdroj s Naim Nait XS, Naim CD5si a ASUS Xonar Essence One MUSES MK2, poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Jamo C 97 nebo třeba Bowers&Wilkins CM6 S2 s podporou subwooferu Bowers&Wilkins ASW10CM S2. Měli jsme také možnost porovnat zvuk s Audio-gd NFB-7 na sestavě s monobloky Jadis a reprosoustavami Shan Sněhulák. Ze sluchátek jsme měli k dispozici po delší dobu hlavně Sennheiser HD 26 Pro, Sennheiser IE 8, Bowers&Wilkins C5 či Koss Porta Pro CZ.
Ač jsme zprvu k vizuálně efektnímu Chord Hugo přistupovali trochu odměřeně, v podstatě okamžitě se ukázalo, že za originální slupkou se skrývá velmi současné a zároveň špičkové zvukové pojetí, hodné vysoké cenovky. Charakter přístroje zůstává znatelný jak při poslechu přes sluchátka, tak v roli Huga jako linkového přístroje.
Chord daroval malému Hugo autoritu a schopnost kontroly, kterou by mu mohl závidět lecjaký komponent. Až arogantní sebejistota a perfektní definice byla cítit u basové linky a vůbec spodních tónů v „Get Lucky" od Daft Punk („Random Access Memories" | FLAC | 24 – 88,2). Spořádanost a přehlednost zvuku je skutečně špičková, až roboticky přesná, přesně jak si to u syntetické hudby představujete. Hugo je technicky brilantní, servíruje zvuk také s báječnou čistotou a rychlostí – navíc právě zde bylo zřejmé, že pozadí je, patrně hlavně díky bateriovému provozu, skutečně velmi tiché.
Hugo ale dokázal zazářit i v úplně opačně pojaté nahrávce, konkrétně ve výborném remasteru „Too darn hot" v podání Elly Fitzgerald („...Sings Cole Porter Songbook" | FLAC | 24 – 96), kde jsou jen a pouze neamplifikované nástroje a vokál hlavní hvězdy. I tady je cítit dramatický tah na branku a neotřesitelná kontrola – hudba jednoduše šlape a timing je přesný jako přehlídkový krok dobře vycvičené armády. Zvuk je velmi otevřený a křišťálově čistý, ale neočekávejte příjemně analogovou něhu a měkkost; Chord Hugo je pevný, velmi vyrovnaný a přímý. Moc se nám líbilo, jak jeden každý nástroj v orchestru čněl dopředu, jak byl jasný a plastický. Hugo snad tlačí na pilu o chloupek víc, než by odpovídalo živé reprodukci, ale ani po několika dnech celodenního poslechu, kdy jsme sluchátka téměř nesundávali, nebyl přednes únavný. Rychlost a totální samozřejmost, s kterou Hugo hraje, dává také výjimečně dobrou představu o fenomenální práci Elly Fitzgerald s hlasivkami – Hugo stíhá přenést i velmi jemné nuance a stále je cítit dynamickou i energickou rezervu.
„Question and answer", úvodní skladba alba „Like Minds" (FLAC | 24 – 88,2) pětice Burton, Corea, Holland, Haynes a Metheny, se nese hodně kolem výrazné linky vibrafonu a také zřetelných činelů – oba nástroje správně zreprodukují jen dobré přístroje, jinde často vyzní jako až vulgárně zvonivé, nebo naopak zastrčené poměrně do pozadí. Chord Hugo inklinuje k výraznosti, vibrafon je dominantní, energický, ale ne nacinkaný – jeho zvuk je velmi přesvědčivý, při vší dopřednosti velmi kultivovaný. Nejvíce se nám líbilo, jak dlouho Hugo udržel doznívající kovové tóny oddělené od hudebního okolí – i tady je znát opravdu špičková kontrola a důraz.
Titulní skladba Davisova alba „Amandla" (FLAC | 24 – 192) ukázala na velmi nadprůměrný dynamický potenciál přístroje. Trubka je skutečně jako živá – nádherně znělý kov, intenzivní, bezprostřední a velmi, velmi svižný přednes a živoucí dynamika nástroje, který se rozeznívá pocitově téměř naprosto bez omezení, a přesto úplně cítíte, že tohle ještě není všechno, že by Hugo zvládl ještě víc a víc – musíte hrát už nepříjemně (a u sluchátek rozhodně až nebezpečně!) nahlas, aby do zvuku začal pronikat pocit, že elektronika už se musí snažit. Ostatně to se ukázalo i při závěrečných měřeních – zkreslení proniká do reprodukce až při opravdu úchylně vysokých poslechových úrovních.
Chord Hugo je, jak už bylo řečeno, pojat zvukově velmi moderně – dbá tak na to, abyste z nahrávky dostali jeden každý detail, který by tam měl být. Watersova „Good Morning Little Schoolgirl" („Folk Singer" | FLAC | 24 – 192) je nádherně, volně a věrně nahraná skladba, plná jemných nuancí a detailů. Hugo přistupoval k reprodukci opět naprosto suverénně, je to velmi přesvědčivá zvuková lupa – naprosto jasně slyšíte dokonce i to, jak palička před dopadem na blánu bubnu roztíná vzduch! Milovníci analytiky budou v sedmém nebi – ale nebojte se, ani vyznavači muzikálnosti nepřijdou zkrátka, protože Hugo je mimo jiné i úžasně kultivovaný a zapomeňte na nějaké ostré hrany a nepříjemnost, to leda u skutečně špatných nahrávek.
Podání prostoru je přímo závislé na tom, jakou míru funkce crossfeed si zvolíte – popravdě řečeno také každé skladbě sluší jiné nastavení. Máte ale možnost si přednes doladit podle aktuální nálady, což se cení. Separace kanálů je vynikající, zvuková scéna v „Whiter Shade of Pale" Sary K. („What Matters" | FLAC | 24 – 96) byla pevná jako skála a velmi konkrétně vykreslená. Při sluchátkovém poslechu a maximální verzi crossfeed se sice křišťálová čistota reprodukce trochu „mázla", ale zato zvuk pocitově vystoupil z uší a sluchátek mimo hlavu.
Už jsme naznačili, že přes vší intenzivnost a přesnost není Chord Hugo vulgární – i stará a ani po remasteru nijak (zvukově) úžasná nahrávka, jakou bezesporu je „The House of the Rising Sun" od The Animals („Retrospective" | FLAC | 24 – 176,4), nezněla hrubě; plno nedokonalostí, zkreslení a limitace, dynamická plochost – všechno v této skladbě najdete a stejně je okouzlující jí poslouchat. Jednak kvůli tomu, že je to dobrá hudba, jednak kvůli tomu, že všechny zmíněné nectnosti Hugo vezme, přednes vám je a nějaký zvláštním kouzlem, jakkoliv je naprosto jasně vnímáte, tak vás neunavují a nejsou vysloveně protivné, aby vás odradily od poslechu.
Největší devizou malého přístroje je určitě tah a rytmika. „Losing My Religion" od R.E.M. („Out of Time" | FLAC | 16 – 44,1) nás nekompromisně vtáhla, rytmus je skutečně strojově přesný. Naléhavost přednesu je taková, že pokud bude Chord Hugo někde kolem vás hrát, jen neradi se budete od reprodukce odpoutávat.
Chord Hugo je výjimečný originál – vizuálně, cenově, ale hlavně zvukově. Pokud přijmete optickou hru na efekt, zbude fantastické výrobní zpracování a vlastně perfektní výbava na cesty i do domácí sestavy. Nedejte se odradit tím, že Chord je primárně mobilní sluchátkový zesilovač, který si zapojíte třeba i k telefonu nebo tabletu – jeho potenciál je totiž ryze high endový a stojí za každou korunu z investovaných 50 tisícovek. Získáte tak totiž nejen výjimečně přesný a silný sluchátkový zesilovač, získáte ale také špičkový DAC s podporou všech formátů a rozlišení, které byste snad mohli chtít používat. Líbila se nám také extra přesná regulace hlasitosti, dospělá dynamika a skvělé rozlišení, hlavně ale suverénnost a podmanivost, s kterou si vás Hugo získá a už nepustí.
MĚŘENÍ
Protože se nám Chord Hugo opravdu líbil a chtěli jsme se o radost podělit, odvezli jsme ho také redakčnímu spolupracovníkovi Jiřímu Petrákovi. Ten je navíc vybaven měřicí technikou solidní úrovně, a proto si dovolujeme publikovat také několik měření, vztažených k jím nedávno testovanému D/A převodníku Audio-gd NFB-7 z relativně podobné cenové hladiny. Oba přístroje jsme také poslouchali a měřili přímo vedle sebe.
Na prvním grafu je vidět šumové pozadí přístroje bez vybuzení signálem. Mírný zdvih od základní úrovně -120 dBfs u kmitočtů nad 1 kHz (viz bílý graf) překračuje výrazněji hranici -100 dBfs až daleko za 50 kHz. Zelená křivka patří Audio-gd NFB-7. Je zajímavé, že i při bateriovém provozu vidíme produkty napájení na 50 Hz a násobcích, podobně jako u klasicky do zásuvky zapojeného produktu. Mnohem důležitější ale je, že naměřené hodnoty se v provozních podmínkách nemění.
Druhý graf ukazuje minimální vliv připojení USB kabelu a tedy skutečně dobré galvanické odstínění (bíle bez USB, zeleně s USB).
Třetí graf ukazuje vybuzení signálem o kmitočtu 1 kHz. Relativně nízké vybuzení je způsobeno ochranou posluchače kvůli sluchátkovému výstupu; přístroj umožňuje i bypass provoz, ale měřeno bylo v regulovaném. Spektrum je oproti provozu bez signálu bohatší jen o základní harmonickou, což je základem pro dojem příjemného a čistého zvuku.
Kč 49 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ je to nejen výjimečně dobrý sluchátkový zesilovač, ale i plnohodnotný zdrojový komponent
+ člověka by kvalita reprodukce až přiměla ke „konverzi" ke sluchátkařům
+ je to high-endový zvuk se zajímavou dávkou vizuálního exhibicionismu
+ rovný, čistý, důrazný a pevně kontrolovaný přednes
+ variabilní sada vstupů a široká podpora formátů
ZÁPORY
- poněkud svébytná „barvičková" estetika není právě ergonomicky nejpřívětivější (ve smyslu blíže nepopsaného ovládání apod.)
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz
