ÚVOD
Firmu Nagra znají spíše pamětníci z dob minulých, kdy historky o spolehlivosti jejich produktů kolovaly mezi lidmi hlavně v profesionální branži a mezi běžné uživatele prosakovaly jako neuvěřitelné pohádky – něco jako „veselé historky z natáčení“. S legendárními reportážními magnetofony oplývajícími touto zázračnou spolehlivostí mohlo pracovat pouze pár vyvolených profesionálů – pro nás „obyčejný lid“ byly zcela nedostupné. Jejich zvukové a obslužné kvality jsme si mohli dopřát až s rozvojem digitálního nahrávání (a zároveň otevřením hranic), kdy se sem tam nějaký ten přístrojek uvolnil a bylo možné si jej pořídit. To pak byla věc nejen prestiže, leč též poznání analogových zvukových kvalit v jejich vrcholné podobě. A ty jsou dodnes parádní. Přechod na digitální nahrávání nenechala Nagra samozřejmě stranou a byl to jeden z jejích stěžejních cílů. V současnosti už tento způsob dominuje a světe div se, digitální Nagry jsou zcela běžné nejen pro reportážní účely, ale i pro nahrávání koncertů.
Proto když jsem se dozvěděl, že firma Nagra začala vyrábět CD přehrávače, tak jsem velmi zpozorněl. Kdo jiný by mohl vydolovat z digitálního nosiče zpět originální a věrný zvuk než ten, kdo jej tam předtím uložil? Jinými slovy - když to umí z analogu na digitál, měl by to umět logicky i obráceně – tedy z digitálu do analogu. A nastalo dlouhé čekání na smělce, který začne tyto přístroje distribuovat v Čechách. Čekání přešlo v netrpělivé očekávání po vyjití prvních recenzí na Nagra přehrávač v zahraničí (Stereophile, Soundstage či německém Image Hifi…) a ještě netrpělivější, když místní zastoupení už vzniklo a první CD přehrávač objednalo.
Dočkali jsme se. Dočkali jsme se nejen přístroje, ale také šoku. Očekával jsem hodně, leč to co přišlo jsem vpravdě nečekal ani ve snu. Musím se na tomto místě omluvit čtenářům za mé články z počátku devadesátých let minulého století, kdy jsem k digitálnímu záznamu a hlavně CD systému byl velmi skeptický a kritický. V té době ovšem oprávněně. Nagra CDP přináší zlom v náhledu na celý CD systém. Je smutné a lze použít až slovíčko žalostné, že tvůrci systému Sony-Philips nedokázali za celá desetiletí k vynálezu vyrobit adekvátní přehrávač, který by jej prezentoval.
Ostatně ani jiné firmy z ranku tzv. High Endu nedokázaly zatím potenciál systému plně využít, a to mi prošlo rukama nesčetné množství zařízení včetně různých D/A převodníků s upsamplingem apod., s cenovkami, které by se hodily spíše k nákupu nemovitostí.
Zpět k tomu co dorazilo – přišel na první pohled jednoduchý CD přehrávač. Žádná kombinace s SACD či DVD-Audio. U Nagry po zralé úvaze dospěli k názoru, že SACD a DVD-Audio je rozumnější vyloučit, a to z důvodu kumulace kompromisů při vývoji univerzálních přehrávačů podporujících vše a soustředili se na dotažení jednoho systému do jeho maxima. Že padl výběr na teoreticky informačně nejchudší systém, pramení z jednoduché statistiky a tou je rozšířenost formátu CD.
Nosičů SACD je stále jako šafránu a DVD-Audio, jestli se nemýlím, se komerčně vlastně neuchytilo vůbec (myslím tím produkci nosičů).
Technická část
Konstrukce CD přehrávače se principiálně zabývá pouze faktory, které mají prokazatelný vliv na co nejlepší zvuk spolu s intuitivní obsluhou. Mnoho zbytečností, rozšířených v High Endu zde nenaleznete (masivní zlacené čelní panely, obří rozměry – vzduch, uzavřený v krabici vhodné pro výkonový zesilovač apod.).
U Nagry má vše logiku. Počínaje externím napájecím zdrojem. Ten je zajímavý použitím nízkošumového transformátoru vinutého na speciálním jádře, kde je použit kompozit známý z výroby magnetofonových hlav. Jde o sloučeninu „sklokovu“, která má nejen vynikající mechanické vlastnosti, ale též výbornou linearitu a účinnost. Známe ji i z legendárních magnetofonů např. Akai (zde hlavy přežily celý přístroj). Mimo jiné vychází i z výzkumů pro použití v mikrofonech (citlivost). Tím umožňuje minimalizaci rozměrů samotného transformátoru a též celého zdroje. Oddělení napájení má nepochybně význam už třeba tím, že eliminujeme mechanické vibrace, které každý transformátor produkuje, nebo tím, že omezíme interference, které mohou vznikat při přivedení vysokého napětí a proudu do přístroje. Zde přichází čisté napájecí napětí 12 V, které je následně distribuováno do dalších osmi napájecích větví, v digitální části sesynchronizovaných s hlavními referenčními hodinami CD přehrávače, v analogové pak s přídavnými nízkošumovými regulátory a následnými vyhlazovacími obvody. O určité předimenzovanosti zdroje (což je chvályhodné) hovoří i fakt, že tentýž napáječ používá Nagra i u svých lampových předzesilovačů, kde jsou nároky na výkon daleko vyšší.
Na takto precizní napájení navazují další neméně precizní části CD přehrávače. Fenomenální je samotná mechanika. Celý transport je umístěn v šuplíku (nazván je Nagra Monoblock Tray), který pohání tentýž motorek, jaký je použit u vesmírného vozítka NASA na Marsu (Mars Rover Robot), s tolerancí kolejniček 2 mikrometry. Inu pověstná švýcarská hodinářská přesnost.
Jde o masivní výlisek, ukrývající v sobě mechaniku CD-Pro2M a umožňující této vrcholné mechanice využít svůj potenciál. Navíc je celý blok „odpružen“ speciálními AlphaGel silikonovými puky s vysokou schopností pohlcovat jak velké, tak i mikrovibrace.
Tlumení vibrací má svůj nepochybný význam u CD přehrávačů, hlavně když si uvědomíme fakt, že se disk otáčí obvodovou rychlostí 1,2 m/s a ne každý nosič bývá ideálně vystředěn. Kolikrát se už stalo, že mírně naprasklý disk se v přehrávači doslova rozletěl na kusy. Síly, které při této rychlosti působí nechme raději na matematicích - jsou prostě velké. Dalším důvodem takto konstruovaného šuplíku je skutečnost, že použitá mechanika je určena pro ukládání disku shora, tj. pro bezšuplíkové CD přehrávače (které jsou ale dosti nepraktické). Jak vidno, Nagra si s tím s nadhledem poradila. K přesnému založení disku – jeho vycentrování a pevnému uchycení slouží magnetický clamp.
Nyní se dostáváme k neméně důležité části, a tou jsou použité D/A převodníky. Zejména když si uvědomíme datum vzniku CDP (podzim 2006) a fakt, že převodníky v současnosti ve své vrcholné podobě používají 24 bit / 192 kHz konverze, tak lze s určitostí tvrdit, že Nagra předběhla dobu. 24 bit zůstává, leč osminásobným převzorkováním pracuje na 352,6 kHz. Navíc pracuje v symetrickém napěťovém režimu, místo obvyklého proudového. To má za následek dramatickou redukci jitteru (digitální zkreslení = nestabilita generátoru pulzů). Všeobecně Nagra tento jitter snižuje na více frontách, třeba tím, že hlavní hodiny umístí spolu s převodníky do separátní zlacené a plně stíněné krabičky uvnitř přístroje. Zkrátí tím na minimum signálové cesty. Je pravým opakem „dělených“ CD přehrávačů, kdy hodiny jsou umístěny v krabici transportu a převodníky jsou odděleny v další krabici. Naštěstí se už obecně od tohoto nešťastného řešení CD přehrávačů v současnosti upouští. Těch „odrazů“ a zkreslení, co vedením vzniká, různé typy digitálních kabelů, které mohou signál degradovat, nehledě na vzdálenost, kdy může vesele působit elektrosmog a další negativní vlivy. Navíc nutnost zpětné vazby a dvojího přečasovávání – brrrr.
Technika potěší i provedení elektroniky na zlacených vícevrstvých teflonových tištěných spojích a použití těch nejkvalitnějších možných součástek (např. kondenzátory firmy Wima apod.). Programový kód je uložen na flash paměti EPROM a lze jej případně aktualizovat u výrobce.
Nagra CDP disponuje všemi myslitelnými výstupy CD přehrávače. Jak analogovými symetrickými XLR a RCA cinch, tak digitálními AES/EBU XLR, koaxiálním S/PDIF a optickým TosLink. Panýlek s výstupy lze na přání lokalizovat na stranu, což je praktické při používání Nagra předzesilovače. Pro běžné použití s jinými komponenty bych to ovšem moc nedoporučoval. Napájecí zdroj používá uzamykatelný Lemo konektor. Navíc je na panýlku zemnící konektor – pro jeho využití nemám u CD vysvětlení (používá se u phono předzesilovačů a gramofonů). Snad pro ještě preciznější uzemnění nebo při použití v problematických prostorách.
Smysluplné je rovněž doplnit výbavu CD přehrávače Nagra VFS antivibrační podložkou spolu s firemními hroty, opatřenými teflonovými kuličkami. Obdobně jak je ošetřen uvnitř přehrávače šuplík, tak tato podložka pracuje pro celý přístroj. Dle mého názoru by měla být ve výbavě při pořizování přehrávače. Leč znáte to, je to jako v automobilovém průmyslu, kdy si např. za bezpečnostní airbag či ABS připlácíme, a přesto by měl být už samozřejmostí.
Shrnu-li technickou část, je až s podivem, kolik vrcholných technologií lze vměstnat do tak malého prostoru, jakým je CD přehrávač Nagra CDP.
A to by se měl vlastně jmenovat Pregra. Název Nagra totiž vznikl v roce 1951, kdy Stephan Kudelski začínal a svou firmu pojmenoval podle polského slova „nahraje“. V té době se nahráváním zabýval. První prototyp byl cívkový magnetofon pro rádio Luxembourg. Dnes ale testujeme přehrávač.
Uživatelské vlastnosti
Kapitolou samu pro sebe je ovládání přehrávače. Po pár minutách zjistíte, že je zcela intuitivní a přirozené. Pro méně učenlivé navíc disponuje nadmíru informativním displejem, který hlásí vše, co máte v úmyslu provést nebo co se právě děje (lze jej ovšem vypnout nebo mu nastavit jas dle potřeby v sedmi krocích). Pro usnadnění „práce“ v noci je při vysunutí šuplík osvětlen červenými diodami, vytvářejícími atmosféru až „přípeklí“. Zjednoduší pak jak založení disku, tak přesné umístění clampu na něj. Lahůdkou je poté ovládání základních funkcí otočným knoflíkem. Žasnu, že doposud nikdo tak praktickou a samozřejmou věc ještě neaplikoval. Pro konzervativce je zachováno ovládání mačkáním knoflíků na dálkovém ovladači, kde navíc můžeme volit i další funkce, jako je skenování disku, přímé volby skladby, různé typy opakování a programování skladeb, přepínání času apod. Jedinou výtku bych měl k zmíněnému programování, které mi osobně připadá trošku těžkopádné tím, že číslo skladby volíme přes mezifunkční tlačítko – inu daň za univerzální firemní dálkový ovladač. Na druhou stranu jím lze ovládat i ostatní Nagra komponenty, takže jde ve výsledku vlastně o zjednodušení při běžném provozu kompletního firemního systému.
Zvuk
A nyní již k tomu, co způsobilo onen výše zmiňovaný „šok“. Tím je zvuk Nagry CDP.
Ten byl posuzován ponejvíce v systému, složeném z předzesilovače Pass XP20 a alternativně s firemním PL-L, výkonovým zesilovačem Pass XA 30.5 a reprosoustavami B&W Matrix 801 MkIII FM. Propojení obstarávaly kabely KrautWire (Passion Gold, Fractal,ORG…) K porovnání sloužil gramofon SME 20 s raménkem SME V a přenoskou Lyra Argo-i a phono předzesilovačem Noble&Noble na bázi Pass Labs X ONO. Jako master tape pak Nakamichi Dragon a Nagra V. Vše napájela pračka Accuphase PS1200.
A čím je zvuk Nagry tak výjimečný? Jednoduše shrnuje kladné vlastnosti různých přehrávačů. Obvykle jeden dominuje v dynamice a živosti a ostatní už pokulhává, druhý je jemný a ostatní už pokulhává, třetí má skvělý prostor a ostatní už pokulhává, čtvrtý má syté basy a ostatní už pokulhává, pátý má brilantní výšky a ostatní už pokulhává, šestý … atd. Nagra CDP dominuje dynamikou a živostí, jemností, excelentním prostorem, sytými basy, brilantními výškami … atd. - to vše najednou a nic nepokulhává. Zvuk je taková realita, že začnete přemýšlet o tom, zda má cenu platit za lístek na koncert, tlačit se v davu a snášet další nepohodlí (dlouhodobé stání, nemožnost si odskočit apod.), když existuje zařízení, které vám zprostředkuje hudební zážitek, shodný s živým vystoupením. No, neseznámíte se s novými lidmi, jinak vše ostatní, včetně hopsání či konzumace s Nagrou CDP zrealizovat můžete. Jde o první CD přehrávač bez digitálního zkreslení! Zkreslením je zde míněn fakt, že na rozdíl od jiných audiokomponentů, kde měříme zkreslení, jakým je přidaný šum, brum či jiné nepatřičnosti, u CD systému jde o odebrání informací (nevýhodou je neměřitelnost tohoto druhu zkreslení – kde nic není, není co měřit). Ovšem toto „odebrání“ lze relativně snadno odhalit poslechem při přímém porovnání s plnohodnotnou nahrávkou, např. z master pásku či gramofonu. A to je ta fascinující skutečnost, při přímém srovnání téže nahrávky kolega Pokorný dokonce zastává názor, že CD přehrané z Nagry je na středech a výškách lepší, než z analogu. Je to dosti odvážné tvrzení, uvědomíme-li si fakt, že z principu je CD systém se zvyšujícím se kmitočtem informačně chudší. S hudebními detaily na středech bych s kolegou souhlasil. V ostatních aspektech mi to vychází nastejno. Ale i to je ohromná pochvala. Nagra CDP přináší ohromnou svobodu poslechu. Už se nemusíte pídit po tom kterém titulu na LP (znalci ví, jak to bývá obtížné), jednoduše si jej pořídíte na tom dostupnějším formátu a nic nemusíte řešit – hraje to stejně. Dalším „neobvyklým“ atributem zvuku CDP je skutečnost, že vám umožňuje poslouchat i méně zdařilé nahrávky (určitě je znáte – ty různé přílohy časopisů či „zmršené“ zvukařem v osmdesátých letech, kdy systém byl v plenkách). Samozřejmě ty dobré např. z japonských CD nosičů hrají lépe, leč stalo se už skoro folklórem, že jsme poslouchali ty „nabušené“ a ty méně zdařilé (pokud ovšem na nich není váš nejoblíbenější interpret) jsme se chystali používat už jen jako tácky pod pivo nebo je v důsledku úspory místa recyklovat. S Nagrou toto nehrozí – najednou slyšíte hudbu! Najednou se to dá vydržet. Najednou jste vtaženi do hudebního děje. Najednou jsou muzikanti před vámi. Co to? Už tyto nosiče nechcete používat jako tácky, ale s gustem poslouchat! CDP prostě i z tohoto „odpadu“ vydoluje informace a převede do snesitelného poslouchatelného stavu. Jaká úleva. Podobě jako při srovnání s LP přináší tento aspekt ohromnou svobodu – už neřešíte ani vydavatele. Má to ovšem i své „stinné“ stránky. Berete jednu nahrávku po druhé, posloucháte ji a stáváte se asociálem, třeba tím, že nechodíte do práce a posloucháte hudbu z CD tak, jak jste ji dříve neslyšeli. Vlastně až nyní zjišťujete, co vaše sbírka obsahuje.
Nyní k dalším porovnáváním. V zahraničních recenzích je kolem dokola přetřásáno srovnání XLR vs. RCA výstupu. Zda pár součástek v signálové cestě XLR výstupu znatelně zhoršuje zvuk apod. Jde o porovnání hrušek s jablky. XLR je z principu dokonalejší pro vedení analogového signálu. Rozdíly samozřejmě zaznamenáme, leč není to dáno principem, ale konkrétní úpravou výstupů. V případě CDP má cinch RCA výstupní impedanci 50 Ohm, kdežto symetrický XLR studiový standard 600 Ohm. Ten ve většině domácích zařízení nemáme možnost plně využít a proto je volba 600 Ohm při mixování různých přístrojů různých značek nesplňujících tento standard možná trošku nešťastná (obvyklé High End přístroje mají impedanci RCA-XLR shodnou). Též zpravidla nemáme zcela identické propojovací kabely. Při souběžném poslechu mohu konstatovat, že oba výstupy jsou u CDP identické. XLR hraje nepatrně více nahlas (je to dáno změřenými výstupními úrovněmi z přehrávače - u XLR 3,29 V, při použití RCA 3,04 V). RCA se díky 50 Ohm může jevit jako transparentnější. Rozdíl je ovšem tak minimální, že záměnou kabelu třeba v rámci cinch verze je rozdíl zvuku markantnější. Bude tedy spíše záležet na okolních zařízeních, např. ve spojení se supersymetrickým XP20 od Pass Labs je zvuk přesnější a lépe definován na XLR. Na RCA je o nuanci jakoby „mázlejší“, ale více cinká, prostorová scéna se zdá být hlubší a možná je příjemnější na poslech. Měl-li bych to shrnout, tak pro delší vedení by bylo vhodnější XLR pro krátké, tj. když jsou přístroje nad sebou, postačí cinch.
Další bylo porovnání volby hlasitosti výstupu. Máme možnost 1, 2 nebo 3,5 V. Opět zde záleží na použitém předzesilovači. Máme-li například pasivní verzi, tak bude lepší zvolit vyšší výstupní napětí. V případě, kdy disponujeme předzesilovačem s velkým ziskem, tak určitě nižší. Konkrétně s firemním PL-L nejlépe vyhovoval 1 V. U XP20 (není sice pasivní, ale nemá velký zisk) 3,5 V. Zvukové rozdíly jsem nezaznamenal.
Úsměvné bylo rovněž porovnání s „dokonalejším“ SACD, kdy byl použit komerční SACD přehrávač. V žádném případě nechci snižovat význam nových formátů. Z principu jsou samozřejmě hustotou informací zákonitě lepší. Je to opět pouze otázka stavby přístroje. Ostatně majitelé těchto zařízení si mohou snadno ověřit rozdíl mezi CD vrstvou a vrstvou SACD u hybridních disků. Ovšem lze s jistotou tvrdit, že formát dotažený do svého maxima a do důsledku ošetřený, i když je jeho výchozí pozice jakoby „chudší“, ve výsledku hraje lépe, nežli dokonalejší formát přehrávaný na kompromisním přístroji. Zde podává Nagra další stupeň svobody – neřešíme formát digitálního nosiče. Doufejme, že nebude trvat dalších 25 let, než bude vyroben přehrávač schopný využít potenciálu těchto nových formátů, pokud ovšem z komerčních důvodů nezaniknou zcela.
Rozpitvávat další jednotlivosti zvuku Nagry CDP, jako třeba, že prezentuje prostor tak, že vidíte jednotlivé molekuly vzduchu apod. při poslechu třeba Stravinského, se mi jeví neúčelným. S Nagrou jednoduše posloucháte Stravinského.
Závěr
O tom, že se jedná o nejlepší CD přehrávač, který se mi dostal pod prsty, není pochyb. Nevím ani proč se bát konstatování, že se jedná o nejlepší přehrávač planety. A to v absolutním měřítku. Šel bych dokonce dál. Jde v podstatě o nejlepší zdroj signálu v domácím podmínkách, pomineme-li profi Nagru V nebo nahrávky z LP na rychlosti 45. Stejně jako před lety, když si mí přátelé dělali legraci z SME 20 (to je snad jen model gramofonu – cha cha – proč si nepořídíš alespoň třicítku nebo třeba Goldmund), se dnes může zdát, že Nagra CDP svými rozměry je jakýsi benjamínek. Leč tak jako je po letech zřejmé, že SME 20 vyniká tím „největším“ dostupným zvukem a hravě předčí i gramofony s „tunami“ akrylu, tak i Nagra poskytuje obdobný zvuk „velkého“ zařízení a to už dnes. A nejen to, ona tato zařízení nechává v závěsu za sebou. Nemá prostě v současnosti konkurenci a můžeme stejně jako pan Záruba při olympiádě v Naganu zvolat: „Přepište dějiny!“ - konečně někdo vyrobil CD přehávač.
PS #1:
Už vím, proč nedostal CDP ocenění přehrávač roku – to si nezaslouží. Zaslouží si totiž minimálně ocenění komponent desetiletí.
Technické specifikace, udávané výrobcem, naleznete na poslední straně originální brožuty (v anglickém jazyce) zde: http://www.nagraaudio.com/highend/doc_en/Brochure_NagraCD_eng.pdf
Přehrávač zapůjčilo hi-fi studio KAS Audio, tímto děkujeme za spolupráci.
PS #2:
Pojednání o ceně
Může se zdát, že cena přes tři sta tisíc je na takový přístroj značná. Vždyť za obdobnou sumu si můžeme pořídit už automobil nižší střední třídy (a to je materiálu a technologií, že?) Z druhé strany, porovnáme-li cenu Nagry CDP třeba s Bugatti Veyron, kam svou kategorií patří, tak už situace vypadá zcela jinak. Pak je to otázkou priorit. Milovník Hudby, který se bez poslechu nemůže obejít, má jasný cíl, stejně jako automobilový fanda. Je na tom dostupností dokonce lépe. Kolik Veyronů asi brázdí české silnice?
