Výkonové zesilovače jsou jednou z tradičních součástí portfolia švédského Primare. Snad i proto zvolil tento výrobce pro svou výkladní skříň, novou řadu 60, jako základní kámen právě klasický dvoukanálový výkonový zesilovač, doplněný o předzesilovač se schopností zpracovat i digitální signál včetně síťových funkcí. Koncový stupeň A60 je nicméně oproti moderně pojatému PRE60 ortodoxní tak, jak jen moderní polovodičový produkt může být.
Seversky jednoduché křivky tohoto výkonového zesilovače kopírují tvary šasi jeho řídícího souputníka. Kopírují věrně i dvoubarevné, netradiční provedení se stříbrným pruhem vprostřed 1,5 cm tlustého čelního panelu z hliníku. Tak jako předzesilovač, i model A60 má černé pruhy na čelní straně vyhrazeny pro modelové označení, stříbrná část pak nese pouze vyfrézované logo výrobce, do něhož je zakomponována stavová dioda. To je vše.
Primare svůj stroj zabalilo do velmi dobře zpracovaného šasi z legované oceli o slušné tloušťce, A60 má celkové rozměry 43 x 38,5 x 14,2 cm, jeho nemalá váha spočívá na třech bytelných nohách.
Jako je minimalisticky řešená přední strana, jednoduchost vládne i vzadu. Dominantou je celkem osm masivních reproduktorových terminálů WBT, snadno do nich vetknete banánky, lopatky i holý vodič, cokoliv podle aktuální potřeby. Zdvojené terminály pro každý kanál umožňují snadnou realizaci bi-wiringového zapojení. Mezi terminály najdete signálové vstupy v podobě symetrických XLR i nesymetrických RCA konektorů vysoké kvality. Aktuálně aktivní formu připojení volíte droboučkou dvoupolohovou páčkou mezi nimi.
Kromě napájecí zásuvky s kolébkovým vypínačem najdete na přístroji už jen "inteligentní" konektor RS232 pro integraci do chytrého bydlení a dvojici 3,5 mm jacků. Jeden slouží jako vstupní, druhý jako výstupní pro signál proudové spouště.
Možná vás to trochu překvapí, ale Primare patří mezi jednoho z prvních výrobců, kteří se pro své high-endové modely rozhodli použít "digitální" koncept, tedy obvody pracující ve třídě D. Tvrdí, že jde zejména o ekologickou stránku věci (nakonec který velký výkonový zesilovač odebírá ze sítě směšných 32 Wattů jako A60?), ale má to podle jejich vyjádření i další benefity.
V prvé řadě je důležité, že A60 je koncipován jako plně symetrický, stejně jako řídící zesilovač PRE60. V druhé řadě naleznete v obvodech přístroje příjemně naddimenzované jednotlivé součásti. Problémem levných konstrukcí třídy D nebývá až tak samotná třída D (ta je naopak v teorii a high endových aplikacích v mnoha směrech přínosná), ale s ní související nedokonale vyrobené spínané napájecí zdroje, které často nebývají stabilní a produkují znatelné rušení ve slyšitelném pásmu. Primare tak nabízí celkem čtveřici spínaných napájecích zdrojů se špičkovým výkonem až 2600VA s precizní filtrací všech rušení. Zajímavostí je, že v A60 najdete u propojení z výkonových stupňů k terminálům kabely Van Den Hul SCS12.
Tyto napájecí zdroje slouží celkem čtveřicí výstupních výkonových modulů - plně diskrétních - s technologií UFPD v symetrické konfiguraci. Díky tomu dává Primare A60 výkon 2x 250 Watt do 8 Ohm či přesný dvojnásobek do poloviční zátěže. A to špičkový krátkodobý výkon činí až 610, respektive 1 230 Wattů do 8, respektive 4 Ohm. To vše při zkreslení nižším než 0,02% při plném výkonu (1 kHz, 8 Ohm), respektive ještě o řád nižším při 10 Wattech výkonu. Odstup signálu a šumu mezi 20 a 20 000 Hz je velmi slušných 105 dB. Zisk je pak 26 dB, respektive 20 dB pro nesymetrické a pro symetrické vstupy.
Výše zmíněná zkratka UFPD značí Ultra Fast Power Device. Zesilovač tak má velice krátkou dobu náběhu. Technologie UFPD také aktivně kompenzuje jednotlivé stavy přístroje, detekuje třeba limitaci a upraví úroveň zpětné vazby. Díky tomu je koncový stupeň odolnější proti změnám v impedanční křivce reprosoustav, tedy si snáze poradí i s náročnými reprosoustavami.
Primare A60 jsme poslouchali zejména s jeho sourozencem PRE60, ale též s Audionet PRE G2 a Rogue Audio RP-5. Porovnávali jsme s Audionet MAX a Rogue Audio M-180. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, ale i Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté nebo GoldenEar Triton Three. Alternativními zdroji signálu byl soulution 746, ASUS Xonar Essence One MUSES MK II, Naim CD5si nebo Pro-Ject Elemental s Pro-Ject Phono Box. Propojeno bylo kabeláží TelluriumQ, ale i signálovým Cardas Parsec nebo reprokabely Audiovector Zero Compression Avantgarde Arreté. Kvalitu napájení zajišťovaly filtry ProPower a Gigawatt.
Hadenův kontrabas v "Bird Flood" ("American Dreams" | 2002 | Gitanes | 064 096-2) byl proporčně velmi přirozený, zesilovač dokázal brnknutí strun protlačit přes všechny dostupné woofery s jasným impulsem. Snad jen u velkých Audiovector se zdálo, že by kontrola mohla být ještě o něco málo autoritativnější, k sedmisettisícovým reprosoustavám však rozhodně patří i sedmisettisícový zesilovač, takže . Brnknutí kontrabasu je konkrétní, lehce sušší, dobře definované, tón má svou váhu, nepřehnanou, ale ani nepodceněnou.
Vokál Melody Gardot v "The Rain" ("My One and Only Thrill" | 2009 | Verve | 1796781) zněl velmi blízko k nám, což působilo až intimním dojmem. Je znát, že A60 patří k velmi rychlým strojům, i jemné nuance zpěvu dokázal vystihnout bez pocit zdůrazňování. Dokonce i sykavky byly výrazné, ale přitom neútočné. A60 se snaží jít i poměrně do hloubky, hlas působí plasticky. Charakter je přes veškerou analytičnost mírně vstřícnější, panuje tu jemnost a samozřejmé, relaxované podání nuancí. Hlas je díky tomu autentický.
Primare A60 si dává velký pozor, aby přednes ve výškách nebyl cinkavý a jiskřivý, ale aby zůstal poklidný, byť se slušnou znělostí, příslušnou konkrétním nástrojům. Vibrafon v "Autumn in New York" ("Django" | 2006 | Prestige | 0025218811026) má trochu méně prostoru než klavír, spíše ale než o nedostatek energie jde o výrazné rozvrstvení, kdy je vibrafon posazen víc vzadu. Líbilo se nám, jak dobře dokázal A60 naznačit i celé tělo činelu a jeho doznívajících rezonancí. Rozeznělý tón odumírá ve vzduchu velmi pozvolně a dlouho, zesilovač tón udrží čitelný i těsně před rozplynutím. Za tuto dobrou čitelnost může i celkový klid a ticho v pozadí, v němž snadno vynikají i drobné informace. Dobré bylo i podání barev kovových tónů činelů i vibrafonu, byť A60 to s expresivitou nepřehání.
Velmi rychlé obvody zesilovače mají dostatečnou dynamickou rezervu i pro reprodukci hry vídeňských filharmoniků pod taktovkou Eliahu Inbala v Šostakovičově "9 symfonii, op. 70" (1994 | Denon | CO-78925). Už poměrně potichu se zvuk prohlubuje, je pevný a je v něm cítit energie, spíše než digitální zesilovač tak svým přístupem připomíná A60 velké áčkové stroje. I náhlý nástup orchestru zesilovač "udrží", máte pocit, že energii drží pevně v ruce, že se snaží být přesný a věrný, spíš než dravě energický a "hezky" muzikální. Také pocit důraznosti by od velkého orchestru mohl být ještě o kousek intenzivnější, na danou třídu je to ale dobře zvládnuté; při poslechu ale rozhodně oceníte kontrolu a přesnost kresby.
Haydnova "Harmoniemesse" v podání newyorské filharmonie s Leonardem Bernsteinem (2009 | SONY | 88697480452) zase ukázala, že Primare A60 nešetří ani detaily. Je jich dost, z klidného a uvolněného zvuku na vás však nesrší a netlačí se, musíte se tak zaposlouchat a v celkové hladkosti zvuku si je najít. Rychlost obvodů zajišťuje i dobrou transparentnost, ani tak ale detaily nevyskakují na posluchače. Sázka na přirozené ladění se vyplácí u vokálů, ty vystupují nenásilně do popředí, jsou plastické a už máte i pocit, že to není jen z bodu vycházející hlas, ale i kolem něj vystavěné tělo, které ho produkuje.
V podání prostoru není Primare A60 žádným strohým technikem, nechává vzniknout vše samovolně, bez násilí a popohánění, příjemně v pohodě. Organizace pravolevé scény ve Stingově "Englishman in New York" ("...nothing like the sun" | 1987 | A&M | 540 993 2) je však víc než dobrá, nástroje mají dost prostoru. Máte pocit, jako kdyby je někdo pevně ukotvil na jejich místa, nebo spíše nemáte pocit, že by se něco překrývalo, rozpadalo, rozmazávalo či slévalo. Obě tvrzení se mohou zdát na první pohled identická, ale právě ta drobná nuance v jejich vyznění dobře vystihuje přístup šedesátkové řady Primare. Hudební dění se odehrává mezi reprosoustavami, v zesilovači panuje evidentně řádné oddělení obou kanálů, protože pravolevý směr je jednoduše přirozený, přehledný.
Ať hrajete jak chcete, Primare A60 je nevtíravé, decentní a přitom nezaváhá dát energii tam, kde je potřeba. Právě ale ona nevtíravost by pro uši těch, co jsou uvyklí "modernímu" zvuku, mohla být až příliš klidná. Je jako dobrý voják - zná své povinnosti a bez uhnutí je plní, vášeň nevášeň. Za své ne úplně malé peníze ("na to, že jde vlastně jen o digitál", jak panuje takový zvláště bludný názor v mnoha kruzích lidí, kteří povedené "déčko" patrně ještě neslyšeli) dostáváte ale pěkně zpracovaný přístroj, mezi jehož silné stránky rozhodně patří to, že sotva poznáte, že pracuje ve třídě D, ale můžete využít jejích předností - zejména pak rychlosti a rozlišení, které zesilovač má. Nezalekne se ani dynamiky velkého orchestru a to už je rozhodně dobré, byť pokud máte skutečně velké a "žravé" bedny, mohla by přijít na mysl i pořeba bi-ampingu, ale vlastně jen kvůli spodním oktávám. Jinak hraje A60 civilně, přesně a přitom ne suše a neosobně, hraje tak při jakékoliv hlasitosti a jakémkoliv hudebním žánru. A cena? Inu, pohybujeme se v high endových sférách a high end prostě levný není...
Kč 209 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ naprosto dostatečný výkon i při vyšších hlasitostech
+ zůstává chladný i při vysoké hlasitosti a po dlouhém hraní
+ rychlost a čistota přednesu
+ vstřícně měkký, klidný zvuk, evokující svým charakterem tak trošičku třídu A
ZÁPORY
- u velkých "hladových" reprosoustav by kontrola basu mohla být občas maličko autoritativnější
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Voice Audio | www.voice-audio.cz
